Stíny v ráji
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394597/bmid_stiny-v-raji-VRt-394597.jpg
4
633
633
Autor líčí osud německých emigrantů v Americe na sklonku 2. světové války. Hrdinou románu je novinář Robert Ross, antifašista, který prošel koncentračním táborem i kriminály v západní Evropě. V Americe najde pomoc u německých emigrantů. Živí se jako pomocník obchodníka s obrazy, později pracuje v Hollywoodu coby poradce při natáčení protinacistických filmů. Prožívá velkou osudovou lásku k fotomodelce Nataše. Seznamuje se s mnoha postavami z prostředí emigrantů i rodilých Američanů. Pod vlivem četných osobních zkušeností však začíná pro Rosse „americký ráj“ dostávat četné trhliny. Autor ústy svého hrdiny kriticky hodnotí honbu za penězi, kariérismus i neschopnost Ameriky pochopit hrůzy fašistického pekla v Evropě.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Schatten im Paradies, 1971
více info...
Přidat komentář
Moc zajímavá kniha,hezký příběh,nesympatická hlavní hrdinka,každopádně stojí za přečtení i více než jednou.
Bohužel tohle byla první kniha od Remarqua, která mě pořádně nechytila. Přišla mi zdlouhavá. Příběh zajímavý, ale určitě bych ho znova nečetla.
... nedočteno... Nějak mě příběh nedokázal pohltit. Jinak tohoto autora miluju, ale tohle mi připadalo nudné, snad se na to za pár let budu koukat zase jinak...
Vážně to bylo tak jednoduché být emigrantem v Americe? Jako že hned celá komunita emigrantů podává pomocnou ruku? Notabene že tu pomocnou ruku podávali Židé Němci? Předpokládám, že nějaká solidarita tam byla, ale míra popsaná v knize mi přišla poněkud přehnaná.
Musím ale říct, že popis pocitů a úvah a pochybností jednotlivých lidí byl hodně zajímavý. Přesto většina knihy by pro mě byla tak na průměr. Čtvrtou hvězdu přidávám za poslední část.
Tato kniha mě velmi zaujala. Líbí se mi celkové ladění příběhu i charakterů postav.
Návrat ke knize EMR - tady vím, co mne čeká...
Spousta vyslovených myšlenek, kvalitní dialogy a stíny v duši člověka...
Poválečné období - emigrant Robert Ross připlouvá do Ameriky :
"Své pravé jméno jsem skoro zapomněl. Člověk dokáže zapomenout mnoho, když jde o holý život."
Jeho životem i vztahem k ženě se prolíná skepse - z toho, co prožil jako německý antifašista i z toho, co cítí po návratu do Evropy:
"Nikdo nenesl odpovědnost za to, co napáchal."
Kolik jsi tu promítl ze svého života - EMR ?
Jeho knihy vždycky doporučím - humanismus a protiválečné zaměření.
Mám docela rozporuplné pocity, na jednu stranu se tam objevilo pár krásných myšlenek, nad kterými se člověk zamyslí, na druhou stranu na rozdíl od jeho jiných knih, co jsem zatím četla, se děj vlekl, přišlo mi, že se tam nic moc neodehrálo a můj doznívající výsledný pocit je takový nijaký.
Dočteno a usadil se mi smutek na duši, jako pokaždé, když odložím knihu svého oblíbeného Remarqua.
Moc dobře víme, že až něco ztratíme, teprve poznáme, jak důležité to bylo, ale vždycky nás ta zkušenost znovu zasáhne.
Stejně jako víme, že každý návrat v sobě nese zklamání, protože nikdy nic nezůstává stejné a taky my sami se měníme.
A konečně skutečnost, že člověk může být osamělý, přestože je mezi lidmi - to všechno a ještě spousta dalších myšlenek doznívá v mé hlavě, jako Stíny v ráji.
Silná kniha z prostředí německých emigrantů v USA. Vykořenění lidi spojuje a někdy rozděluji. Postava Nataši Petrovny je úžasná.
Dlouho jsem od Remarqua nic nečetla. Do této knihy jsem se zpočátku nemohla začíst. Z příběhů lidí - emigrantů - ve mně zůstává smutno.
Tahle kniha je trošku jiná, než jsem byla zvyklá. Není tak temná, ale stejně, jako v každém románě E. M. Remarque, se tady potkáváme s lidmi, kteří se snaží dát svůj život do pořádku, najít si místo v životě a prostě ... žít.
Opět za 5. Nic jiného ani nejde dát. Pan Remarque je opravdu jedinečný.
Dokonce bych řekl, že je to jedna z nejlepších co napsal. Ale příběh emigrantů, kdy někteří se přizpůsobí, jiné to semele a postupně ztrácí určitou víru je určitě nejen poučný. Včetně až překvapivě nelibého konce. Doopravdy - doporučuju!
Dovolím si zacitovať z knihy:
"V koncentračných táboroch vyrátali, že jeden práceschopný a mladý žid má hodnotu len tisíc šesťsto dvadsať mariek. Za šesť mariek denne ho požičiavajú nemeckému priemyslu ako otroka - na jeho výživu v tábor určili šesťdesiat fenigov denne. Ďalších desať fenigov na amortizáciu jeho odevu. Priemerná dĺžka života: deväť mesiacov. To reprezentuje zisk vyše tisíc štyristo mariek. K tomu pristupuje racionálne zužitkovanie mŕtvoly: zlato zo zubov, oblek, cenné predmety, prinesené zlato, vlasy; po odrátaní dvoch mariek, čo sú náklady za spálenie, je to asi tisíc šesťsto dvadsať mariek zisku. Z toho treba odrátať bezcenné ženy a deti, splynovanie a spálenie stojí zhruba šesť mariek, a to isté sa týka aj starcov a chorých a tak ďalej. Pri veľkorysom rátaní je to ešte vždy priemerne tisíc dvesto mariek."
Prečítané znova na základe čitateľskej výzvy od 25.3.2017 do 30.3.2017
Jak to jen napsat... Remarque mě vždycky dokáže přivést zpět k sobě. Když člověk tápe, je krásné zažít si takový příběh, byť třeba v zádumčivosti, a zapřemýšlet o světě tehdy, o světě teď. A tak vůbec.
Stíny v ráji sice nepatří k nejlepším autorovým románům, ale stojí za přečtení. Kniha zajímavě popisuje americkou realitu, postoj americké společnosti k imigrantům a k válce v Evropě, vztahy mezi imigranty samotnými. Trochu mi však vadí autorův pohled na Němce jako hlavní viníky války.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Z této - poslední knihy autora zaznívá zejména na posledních stránkách, smutek autora z jeho země-národa Němců v podobě jak toto vše vnímal po svém návratu do Evropy . Geniální E.M.R. zkrátka nemohl žít ani v USA, ani v Německu. Umřel ve švýcarském Locarnu v roce 1970.
Stíny v ráji považuji za jednu z jeho nejlepších knih. Vychutnával jsem toto čtení jako labužník, protože obsahuje plno moudra, pochopení pro vystrašené emigranty, kteří se šťastně dostali přes oceán do země neomezených možností- tedy do USA.
Nedá mi to, abych necitoval několik pasáží:
Nejsnadnější to měli ti, kteří se nemohli smířit se zatracením celého jednoho národa. Těm nestačilo říkat, že si toto neštěstí způsobil sám svými hrůznými, hanebnými činy, či přinejmenším skálopevným německým dobrým svědomím a strašlivou neústupností, která ruku v ruce kráčí s německým traumatem, že rozkaz je právo a zprošťuje jakékoli odpovědnosti.
...A váš život po skončení války ? Až dáte do kupy trochu peněz, musíte využít šance je ihned investovat. Německé akcie klesnou na nulu, marka bude bezcenná, a to bude vaše poslední šance nakupovat ve velkém. Tenhle národ nezůstane dlouho na lopatkách. Zotaví se, začne makat a znovu se vyšvihne . Pomůžeme mu my Američané. Potřebujeme Německo proti Rusku . Naše spojenectví s Ruskem je asi toho druhu, jako kdyby dva teplí chtěli přivést na svět dítě. Prostě proti přírodě....
Bylo by toho více, ale dost citací. Jezdím do Německa často. Díky svému hobby tam mám kamarády - syny a dcery těch, ze kterých je autor tolik nešťastný. Tato druhá generace je jiná¨(nejde o generalizaci). Stydí se za vše špatné, co "zdědili" po svých rodičích a příbuzných . A je to vidět na každém kroku.
Než jsem napsal tyto řádky, přečetl jsem si názory komentujících. Mohu říci, že mám velice blízko k tomu, co píše Pink Martini.