Sto roků Lenni a Margot
Marianne Cronin
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476579/bmid_sto-roku-lenni-a-margot-K8e-476579.png
5
79
79
Výjimečné přátelství a životy plné příběhů. Ten poslední začíná tady. Život je krátký. Nikdo to neví lépe než sedmnáctiletá Lenni, která ho tráví v nemocnici na oddělení pro nevyléčitelně nemocné. Ve snaze vyplnit jednotvárné dny se přihlásí do kurzu arteterapie. Když si však uvědomí, že se svými vrstevníky, které lékaři brzy propustí zpátky do normálního světa, nenachází společnou řeč, nechá se přeřadit ke skupině osmdesátníků. A právě tam potkává třiaosmdesátiletou Margot, moudrou ženu s komplikovanou minulostí, která Lenni úplně změní život. Lenni a Margot si brzy uvědomí, že dohromady prožily už sto let. Proto se rozhodnou, že za sebou zanechají něco trvalého: sto obrazů představujících sto roků jejich životů. Během společné práce Lenni a Margot sdílejí a malují příběhy let, které je přivedly až k tomuto šťastnému setkání na konci jejich dnů. Život s nimi však ještě tak docela neskončil.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
The One Hundred Years of Lenni and Margot, 2021
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelné jak ten příběh lehce plyne. A vy chce vědět více a více i když tušíte jak to asi skončí.....
Nádherný příběh, vyzrálý, obě hrdinky úžasné. Lenni příjemně svá, sarkastická, Margot.. Margot je Margot, však uvidíte sami.
(SPOILER) Bohužel půjdu proti proudu, protože mě kniha neoslovila tak, jak jsem očekávala. Rozhodně je to hodně silný příběh, skládající se z více drobných příběhů, ale nějak mi něco chybělo do toho, abych se nechala četbou úplně pohltit. Podle mě za tuhle "nedostatečnost" může dost velká útržkovitost děje, což jak jsem zjistila, mi v knihách spíš nesedí (na druhou stranu netvrdím, že neexistují výjimky). Často se přesouváme z místa na místo, z jednoho roku do druhého. Než jsem se stačila rozkoukat, děj skočil jinam. Vcelku román hodnotím jako lepší průměr, asi mezi 70-75 %. S hlavními aktérkami Lenni a Margot jsem sympatizovala. Obzvlášť mě zajímala a dojímala Lenni. Nutno říct, že autorka si s oběma hezky pohrála. Nejprve jsem se obávala, abych z Lenni neměla ten pocit přemoudřelosti jako z umírajících teenagerů v Greenově Hvězdy nám nepřály. To se ale naštěstí nestalo. Oceňuju, že si Marianne dala práci také s vedlejšími postavami, jejichž přítomnost byla díky tomu nepřehlédnutelná. Posledních asi 40 stránek jsem dočítala velmi dojatá a smutná. Když si uvědomím, že takhle vypadá realita nejednoho teenagera, jsem smutná ještě více. Nad tou hroznou nespravedlností, nad neodvratností osudu, nad navždy ztracenými šancemi. Příjemně mě překvapil vyzrálý styl psaní a hluboké myšlenky o životě, smrti, umírání, zdraví, nemoci a mnohém dalším. Přestože celek hodnotím průměrně, v knize se našlo dost míst, která mě vzala za srdce (např. zmíněné rozhovory s otcem Arthurem). Moc se mi líbil koncept přátelství mezi mladou dívkou a třiaosmdesátiletou Margot a nápad se sty obrázky, opravdu originální. Ale jak jsem psala na začátku, něco mi do dokonalosti chybělo.
Už je to pár dní, co jsem jí dočetla, potřebovala jsem si to trochu srovnat v hlavě. A zpětně musím říct, že by se mi asi víc líbil příběh Margot sám o sobě, ten mě opravdu hodně zaujal a bavil mě. U Lenni to bylo hlavně o diagnóze a umírání, což opravdu nebylo veselé čtení. Ale pasáže s farářem byly skvělé, to se musí nechat.
Jedna z nejlepších knih současnosti, co jsem četla! Kniha je vtipná a milá a zároveň bolestná a smutná. V příběhu dominují výrazné postavy, které jenom tak nezapomenete. Lenni je svérázná osobnost, s níž se budete smát po celou dobu, Margot je zase laskavá žena, co má za sebou velmi silný osobní příběh. Autorka dokázala zdařile vykreslit všechny postavy, které si čtenář ihned oblíbí, a velice čtivě podat celý příběh, který dokáže dojmout k slzám. Velmi obdivuji tuto mladou autorku, jak dokázala příběh propracovat do každičkého detailu a jak vysokou laťku nastavila s její literární prvotinou. Tuhle knihu budu mít rozhodně ještě dlouho v paměti!
Krásná, něžná i krutá knížka jako život sám. Nejvíc jsem si vychutnala rozhovory Lenni s otcem Arturem a její osvěžující netradiční pohledy na Boha......a vlastně na všechno kolem sebe
Tato kniha mě neuvěřitelně potěšila svou lidskostí a vřelostí a originalitou. Je to skvělý nápad převyprávět příběh obou hrdinek skrz obrázky v rámci arteterapie v nemocnici. Ač smutné téma, není to depresivní čtení. Ostatně když je protagonistkou teenagerka, nechybí tam ten nadhled a břitký humor. Líbilo se mi, že Lenni nezní pateticky, ale opravdu jako náctiletá holka, což není úplně jednoduché, napsat tyto postavy uvěřitelně. Postavy románu mi přirostly k srdci - zejména hovory Lenni a faráře, které jsou dojemné i humorné zároveň.
Lenni a Margot je dohromady 100 let a obě jsou nevyléčitelně nemocné. Rozhodnou se za každý rok svého života nakreslit obrázek, ke kterému se pojí i nějaký příběh. Hezký, smutný příběh, ve kterém jsem si našla spoustu námětů k zamyšlení.
Tato nádherně barevná a milá kniha mě zaujala svým hřbetem. V lednu jsem bloumala v knihkupectví okolo polic se světovou literaturou a hledala poklady z nakladatelství HOST. Neváhala jsem a knihu si nadšeně odnesla k pokladně.
Po lákající obálce vás zaujme i samotná anotace. Příběh sedmnáctileté Lenni a třiaosmdesátileté Margot pro vás bude pohlazení po duši. Jejich náhodné setkání v nemocnici na oddělení pro nevyléčitelně nemocné je snad osudem. Lenni si nikdy nerozuměla se svými vrstevníky a s o tolik starší Margot je všechno najednou tak jednoduché. Brzy si obě uvědomí, že dohromady prožily už sto let a rozhodnou se, že namalují sto obrazů, které budou představovat sto roků jejich životů. Lenni a Margot malují a navzájem si vyprávějí příběhy a zážitky, které je přivedly až na nemocniční oddělení.
Od samého začátku čtení jsem věděla, že to bude milá kniha. Vyprávění obou hlavních postav bylo překrásné, zlehčování těžkých okamžiků jejich života malinko úsměvné. Jsem moc ráda, že mi zrovna tento příběh přišel pod ruku. Mrzí mě, že kniha není moc vidět a tímto bych vám ji chtěla doporučit. Myslím, že po seznámení s nevyléčitelně nemocnou, mladou Lenni třeba přehodnotíte své životy :)
„Myslím, že totéž platí i o umírání. Nemůžeme vědět, proč umíráš, tak jako ani nevíme, proč žiješ. Život i smrt jsou naprostou záhadou a člověk nepozná ani jedno, dokud neprožije obojí.“
Hodnotím 4/5* a děkuji, že jsem se s Lenni a Margot měla tu čest seznámit.
Výjimečná kniha, číst ji pro mě bylo pohlazení. Přináší krásný příběh o životě i smrti, někdy je vtipný, jindy dojemný. Ačkoliv si nejsem jistá, zda mi kniha zůstane v paměti, podobných příběhů existuje mnoho, proto jsem jí dala 3,5 hvězdičky.
Tolik protipólů v této knize, tolik moudrosti. Hluboký příběh, smutný a veselý. Moc pěkný román.
Do téhle knihy jsem se od počátku zamilovala. Je smutná i veselá zároveň, je o životě i o smrti, o smíření i boji, o kráse života a taky o jednom, sice krátkém, ale přesto krásném a intenzivním přátelství.
PS: AnetaŠpageta (IG) má nejlepší knižní tipy!
(SPOILER)
Nádherný, silný a hluboký příběh. Lenni je zezačátku trošku na facku, ale v momentě, kde se seznamuje s otcem Arthurem v místní kapli, začíná chápat, že i její krátký život má na tomhle světě smysl.
Přátelství s Margot je velmi hluboké a po namalování každého obrazu vypráví Lenni příběh, který je za ním. Putujeme tak 80 let zpět až k narození Margot a sledujeme celý její život, který nebyl jednoduchý. Lenni přispívá svými příběhy a když je dokončeno všech 100 obrazů a dohodnuta výstava v galerii, Lenni umírá. Margot tvrdí, že je to nespravedlivé, ale nakonec se s Lenni definitivně neloučí, protože je pohřbena na hřbitově, se kterým se váže i Margotina minulost a tak za ní může zajít kdykoliv se jí bude chtít.
Upřímně, jak na romány moc nejsem, tak zjišťuju, že poslední dobou mám buď šťastnou ruku, nebo jsem větší citlivka, protože tahle kniha mě rozložila. Přemýšlím o ní vlastně do teď, jak jednoduchý a přitom tak spletitý příběh jsem tady mohla sledovat a jak mi Margot i Lenni přirostly k srdci.
Moje hodnocení: 10/10
Krásná kniha o různých podobách lásky, o přátelství, svobodě, umírání, malování, o hvězdách, o tom, že člověk nemusí prožít spoustu let, aby zanechal krásnou, nesmazatelnou stopu v životech jiných lidí.
„Nevadí ti, že to špatně skončí?“ zeptala se mě dcera, když jsem byla ve druhé polovině jednoho z nejdojemnějších příběhů, které jsem v poslední době četla. Samozřejmě jsem autorku nepodezírala z toho, že „způsobí zázrak“ a Lenni odskotačí z oddělení pro nevyléčitelně nemocné vstříc světlým zítřkům, a knihu jsem začala číst smířená s předpokládaným koncem. Nikdy by mě vak nenapadlo, že se budu smát. Nahlas.
Lenni je úžasná, vtipná, nebojácná. Právě její „disputace“ s nemocničním kaplanem otcem Arthurem mě tak rozesmály, až jsem se chvílemi cítila nepatřičně.
Otec Arthur je laskavý, tak trochu ztracený a smutný. Často se stává, že si s Lenni role vymění a ona je ta, která má povzbuzující slova.
Margot je milá, moudrá, dobrosrdečná. Její životní pouť, která tvoří důležitou část příběhu, je sice kostrbatá, ale Lenni dává možnost prožít „delší“ život.
Velmi dojemné. Obě hlavní hrdinky jsem si oblíbila pro jejich kuráž. Je to kniha o krásném přátelství - o lásce, o hledání. Stojí za přečtení.
Sto roků Lenni a Margot
Dostane každý naloženo jenom tolik, kolik unese? Pak někteří z nás podávají vpravdě titánský výkon...