Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé r. 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830-1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899-1930) i jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil harmonický vztah ke světu. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jediná může zabránit nevyhnutelné zkáze.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Přidat komentář
Po celou dobu čtení mi bylo smutno. Hodně se mi líbí magický realismus, prostě se to stane a ty čtenáři, přijmi to. Psala jsem si rodokmen, kdyby ta jména nebyla stejná, tak vůbec čtenář nezaznamená "koloběh času" a charakter jednotlivývch postav. Právě naopak si myslím, že od autora to byl dobrý "tah".
Prvá vec, s ktorou sa stretáva asi väčšina čitateľov - nevedela som kto je kto :D Ale odhliadnuc od tohto nedostatku (?) opakujúcich sa mien bola kniha perfektná. Páči sa mi takýto štýl písania - magický realizmus a nečakané situácie na hrane absurdna a neuveriteľnej reality.
Mě se knížka velmi líbila, to jak Márquez protíná realitu s prvky magična podle mě člověka hodně vtáhne do děje ! A vůbec ta idea napsat knížku a prokletí jednoho rodu samotou protože samota je podle mě jedna z nejhorších věcí .. prostě bomba !
Kniha me nijak zvlast nezaujala, ale chtela jsem ji docist. Dej a postavy chaoticke, zaver prapodivny.
Lidé z masa a kostí se v Marquézově podání stávají aktéry lidových zkazek a legend; jejich činy jsou zveličeny, aby oni sami nakonec byli ukázání jako ti nejobyčejnější, nedokonalí tvorové.
Na doporučení jsem tuto knihu četl s rodokmenem po druhé ruce, takže jsem se moc neztrácel, jako většina níže. Jako celek to byla moc pěkná kniha a postavy doslova zapeklité. Musím konstatovat, že velice rozmanitá rodinka žila v Macondu :)
Jako ve valné většině komentářů níže, jsem se i já rovněž ztrácel v postavách. Avšak to jsem autorovi okamžitě odpustil, s vědomím, že se určitě zorientuji dalším čtením, což se né vždy zcela podařilo. Sto roků samoty mě naprosto učarovalo, sice jsem ji měl rozečtenou dva měsíce, ale "posledních" sto padesát stran jsem přečetl téměř jedním dechem za proleželé nemocné odpoledne. Sice závěr knihy naprosto zapadá do celku, ale ze samoty, kterou jsem pocítil na konci, a nejen tam, mi bylo smutno.
Já vlastně nevím proč dávám tak vysoké hodnocení. Celou dobu jsem se naprosto ztrácela v postavách, časté nadpřirozené události mě hrozně rušily... ale! Ta knížka mě prostě bavila. Jestli se někdy pokusím ji číst znovu, budu si dělat rodokmen. Najisto.
Zatim nejsem ani ve čtvrtině, ale obávám se, že se s touhle knihou trochu míjím ... zatím mně to neoslovuje.
Tak trochu zvláštní román. Nic podobného jsem zatím nečetl. Sto roků samoty nemá lidského hrdinu - popisuje obyčejný život několika generací rodu Buendíů. Zakladatelé rodu José Arcadio Buendía a jeho žena Úrsula Iguaránová odejdou s několika dalšími obyvateli před nespavou nemocí a založí novou osadu Macondo. A zde se začínají odvíjet osudy jejich i jejich dětí a dětí jejich dětí. Napůl reálné, ze dvou třetin neskutečné a imaginární. Spolu s rozšiřováním rodu vzkvétá i osada Macondo. Rodinné a milenecké propletence, svatby a rozchody, povahy jednotlivých členů rodiny a jejich úlety či libůstky ovlivňují chod celého Maconda. Spolu s úpadkem mravů a celého rodu Buendíů nakonec zaniká v samotě a úpadku i Macondo. Samota, smrt... které "lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jako jediná může zabránit jinak nevyhnutelné zkáze". Tajemný Melquíades a celá řada postaviček s jejich osudy (mnohdy nečekanými), stejně jako střídání postav a vyprávění v čase dělá z Márquezova románu čtivou knihu.
Vynikajuci roman. Marquez je jeden z mojich oblubenych autorov a sto rokov samoty povazujem za velmi vydarene dielo. Mne sa cital velmi lahko a aj velmi rychlo a to hlavne kvoli deju, ktoremu nechabala ani akcia, ani zive a casto komicke opisy ludi, ich povah a situacii. Je pravda, ze clovek sa obcas straca medzi vsetkymi tymi Buendiovcami, kedze ide o viacgeneracny roman, v ktorom sa dejove linie prepletaju.
Marquez vyuziva prvky magickeho realizmu, roman je magicnom prijemne nasyteny. Osobne sa mi ale najviac pacili opisy osob a ich povah. Poukazovanie na to ludske v cloveku.
Kniha je podla mna lahka na citanie a viem si ju predstavit ako kvalitne obohatenie dovolenky, alebo dlhsej cesty, kedy chce clovek iba zrelaxovat a nie rozoberat globalne problemy a tazke temy. Je pisana lahkym opisnym a rozpravacskym stylom, ktory je ale plny zaujimavych myslienok. Nenarocne ale kvalitne citanie. Velmi odporucam.
Moje hodnotenie: 85%
Určitě hlubokomyslná kniha, dokonce mám i pocit že jsem tam našla jekési sdělení, ale pro mne teda - postavy mne iritovaly, že se nedokázaly poučit z vlastních chyb navzájem, pletly se mi, vadilo mi že spisovatel přeskakoval a tím že se pomalu všichni jmenovali stejně jsem se téměř co 30 stran zastavovala s "do kelu, to už jsem četla, ne?" No jak se začali mezi sebou pářit.. - za mne bohužel zklamání.. 3 hvězdičky za poslední stránku, konec velmi vydařený..
Nesmírně zajímavá kniha, opakování jmen mi nevadilo (vždyť je to běžné i v českých rodinách), naopak mi to přišlo super zábavné a krásně to vytvořilo ten pocit opakování a koloběhu života. Magie mi v knize vůbec nevadila, naopak jsem se přistihla, že ji vnímám stejně přirozeně jako hrdinové knihy. Na jednu stranu náročné čtení, ale na druhou se kniha čte sama a je plná půvabných i smutných momentů. Jako život.
Sice hezký příběh, barvitě popsané, ale "přepostavováno"
Náročné čtení u kterého jsem si oddychl, že to mám za sebou :)
Nádherný příběh. Pravda že jsem se ztrácel ve jménech, ale to je účel. Opakováním jmen se opakovaly i vrozené vlastnosti. To mi vzdáleně připomíná Zolovu naturalistickou determinaci. Jinak mě kniha velice nadchla a těším se, až se opět ponořím do Márquezova čarovného světu. Nic než dílo hodné mistrů...
Nejspíš jsem měla přemrštěná očekávání, nicméně nejsem vůbec tak nadšená jako ostatní komentující. Kniha nebyla špatná, jen mám pocit, že mi toho tolik nedala. Nejspíš tohle prostě není nic pro mě. Ale hlavně ty postavy - já v nich měla strašný guláš.
Nicméně konec byl velice vydařený.
Jedno z nejgeniálnějších a nejkrásnějších děl světové literatury. Skutečně - MAGICKÝ realismus. Jako Alenka v říši divů se člověk přenese do Jižní Ameriky a prožívá tam neskutečné a s takovou chutí a tak skvěle okořeněné osudy mnoha hrdinů, že pokud vás neodláká zamotanost a větší počet hrdinů, projdete si literární nirvánou.
Od autora jsem četla jen něco málo a na Sto roků samoty jsem si brousila zuby už dlouho. Pokaždé to dopadlo ale tak, že jsem přečetla cirka 20 stránek a pak jsem knihu odložila a přemýšlela jsem, jestli se to stále povede ve stejném duchu - doufala jsem, že ne. Nakonec jsem si ve škole dala na toto dílo referát, což mě konečně donutilo začít se knihou prokousávat i dál. Ze začátku to byl opravdu boj. Byla jsem z děje a z postav zmatená. Neodradilo mě to -když už na to ten referát mám, tak to prostě přečtu- a četla jsem dál.
Během čtení jsem si uvědomila několik věcí:
1) ztrácím se ve jménech
2) vážně mě to začíná bavit.
Abych si četbu usnadnila, vzala jsem papír a postupně jsem sestavovala rodokmen postav (jeden se nachází i na wikipedii pro zájemce). Když už jsem knihu začala číst, bylo nakonec těžké se s příběhem loučit. Kouzlo magického realismu na mě doléhalo po celou dobu četby a klobouk dolů před autorem, že ho napadlo s něčím takovým přijít. Bylo opravdu těžké se ke knize dostat, ale teď už chápu, čím je výjimečná a jsem tak ráda, že jsem si ji mohla přečíst a někdy se k tomu třeba dostanu znovu.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Srdeční záležitost, která se jen tak neomrzí :)