Sto roků samoty

30.03.2020

„Španielska telenovela“ a dobrá knižná klasika, fantasy, ktoré sa tvári, že je realizmom a príbeh, ktorý skončí odviaty vetrom. Doslova.

24.03.2020

Na tuto knihu myslím už od školy. Vždycky mě nějak zvláštně přitahoval už ten název a zvláštní žánr, magický realismus, o němž jsem toho vlastně nikdy moc nevěděla a nedokázala jsem si pod ním nic konkrétního představit. Kniha se ke mně jednou konečně dostala, ale stejně čekala dlouhé roky v knihovně, než jsem si na ni vytvořila tu správnou chuť. A čekat se oplatilo. Ani se mi nechce do těch prapodivně příjemných a zároveň posmutnělých pocitů, které po dočtení mám, nějak rýpat. Bylo to opravdu magické. Jako s klidem zavřít oči a v brebentění kapek deště na parapetu otevřeného okna vdechovat zemité předlétí.

19.03.2020

Další z knih,co stojí za to číst.Je až neuvěřitelné s jakou lehkostí a přirozeností nám autor předkládá existenci zázraků a směsicí bizarních postav,jmen a příhod a to vše bravurně mísí s obyčejnými lidskými osudy.Kniha,která ve mně zanechala silný dojem.

20.01.2020

Wow. Do první poloviny jsem to chtěla odložit. Změť neustále stejných jmen, bordel, a ani mě to zas tak moc nebavilo. Od druhé poloviny jsem však pochopila, proč se jména neustále točí, a co se kniha snaží sdělit. Poslední stránky... Skvělé.

28.12.2019

V jednom ze stěžejních latinskoamerických děl jsem se dozvěděl příběh 6/7 generací rodiny, která byla podobná všem ostatním rodinám a zároveň jedinečná. Ani jeden z životů jejích příslušníků (snad vyjma Krásné Remedios) nebyl jen šťastný nebo smutný; vztahy byly nalézány, aby o pár stránek dál zase zchladly, život se skvěl v blahobytu nebo byl žit v chudobě, byl klid a mír nebo se válčilo; a lidé se rodily, abychom se dočetli o jejich smrti a mohli lépe zhodnotit smysl a váhu jejich pozemských dní. Nejen jejich životy, ale postavy sami si byly svými vlastnostmi a ve svém jednání podobny (potomci předkům), a když se Úrsula snažila svou výchovou zabránit dokola probíhající minulosti, nepodařilo se jí to. Jedinečnost každého žití je v jeho okolnostech, délkou trvání šťastných a smutných období, intenzitou blahobytu a chudoby.

Kromě alegorie na opakovanost a pomíjivost lidského života, jsem rozpoznal i podobnost mezi historií Maconda a Kolumbie, o které jsem se dočetl už před otevřením knížky a která byla úmyslně zakomponována do díla.

Ze začátku jsem byl překvapen zaujetím, s jakým jsem četl. I když jsem se do příběhu dvakrát zamotal, díky pevným rozdílům mezi jmény postav mi netrvalo dlouho nalézt zpátky dějovou nit. Příběh by mě jistě dlouho nebavil, nebýt magičnosti, jenž umožnila autorovi provádět nečekané zvraty jako například nanebevzetí Krásné Remedios.

Četbu jsem si užil, knihu doporučuji!

25.10.2019

Velmi mě udivuje tolik záporných komentářů a nízké hodnocení této knihy. Ale chápu, že čtenářský vkus se vyvíjí a např. kniha, která měla zásadní význam a byla i čtenářsky oblíbená v 19 století dnes už mnohé čtenáře nezaujme. Já jsem si tuto knihu náhodně vybrala v 15 letech v knihovně, bylo to v hlubokých dobách socialismu, a nevěděla jsem vůbec nic o magickém realismu nebo o slavném G. M. Marquesovi. Prostě jsem vytáhla knížku z regálu a otevřela. Hned první věta mě vtáhla do děje a já potom doma četla a četla.....a jak se mi tak stávalo při četbě dobrých knížek, po přečtení na mne padla lehká deprese, jako bych se musela rozloučit navždy s nějakým milovaným místem nebo člověkem. Naštěstí jsem se pak mohla do Maconda občas vrátit, ale ten první zážitek, jistě daný i určitou čtenářskou nezkušeností a neopotřebovaností byl jedinečný. Takže za mne alespoň 6 hvězd a doufám, že se stále najdou i mladší čtenáři, které osloví.

03.09.2019

Tolik myšlenek, tolik slov, tolik stránek.... A mně v hlavě rezonuje jediná.... O čem to vlastně bylo? Nepochopila jsem ani jedno jediné zpropadené a zbytečné slovo.

06.08.2019

Prvních sto stran jsem měla velký problém se do knihy začíst. Zdlouhavé, vleklé vyprávění o spoustě postav s neustále se opakujícími jmény.
Ale potom to najednou všechno začalo dávat smysl. Cyklicky se opakující rysy postav, podobnost prožívaných situací i prolínající se dějové linie. Kruh se uzavřel, a po dočtení mi kniha připadá krásná, nadčasová a snad i jediná svého druhu.

04.08.2019

Bohužel patřím k těm čtenářům, kteří ani pořádně neví o čem četli. Knihu jsem dočetla, protože mi připadala tak neuvěřitelná, že jsem byla zvědavá, co bude dál. Většinou jsem nevěděla o kom je řeč a v jaké době se to děje. Mám ráda knihy s magickými prvky a lidské příběhy, ale tady jich na mě bylo moc.

28.06.2019

Omlouvám se všem, ale za mě teda ne. My tomuto doma říkáme intelektuální peklo. Přečetla jsem ji jen proto, abych o tom mohla říct, ó ano, četla jsem to. Začala jsem asi 10x, přibližně na stránce 60 jsem zjistila, že vůbec nevím o čem čtu, pak jsem to nějak docmrndala do konce a byla jsem fakt ráda, že to mám z krku. My lidi z dědiny, co máme okna směrem na hnůj...zlatej Lada, jo a ty hvězdičky jsou pro mě, že jsem s tím neškrábla do kouta.

14.06.2019

Literární klenot. Pravý magický realismus , příběh otevírá svět magie , mýtú, svět snový , fantazijní až halucinační. Vesnice v bažinách , příliš podnikavá žena, dívka, která ve stresu jí hlínu , podivný muž uvázaný u stromu , vše to je jedinečné , nenávratné , stejně jako ti lidé bojující proti nadvládě, proti natírání domů dle přání vlády , důmyslné podobenství hodnot národa , lásky , patriotismu , lidské spravedlnosti a dodržování tradic. Každá věta je silná, každý osud jednotlivce by vydal za knihu , ty postavy vystupují , žila jsem s nimi. Kniha mě velmi obohatila , četla jsem pomalu , soustředěně , nádhera.

09.06.2019

Rozhodně nesouhlasím s tím, že by četba byla složitá, snad schválně byla jména postav volena opakovaně - aby se čtenář nesoustředil na jednotlivé postavy, ale vnímal příběh jako celek, jako nekonečně se otáčející kolečko. Atmosféra člověka pohltí a nepustí.

17.05.2019

Po přelouskání Márqueze mám pocit, jako bych těch 100 let s Buendíi doslova prožil. Úžasných 350 stran, po kterých si budete připadat, jako by jste jich měli za sebou alespoň 1500, dokonce čím méně jich zbývá, tím ubývají pomaleji. Jako by se spolu s poslední generací obyvatel Maconda zpomaloval i samotný čas. Že by jedno z kouzel magického realismu? Pocit ze čtení u mě krásně korespondoval s budovanou atmosférou. Literárně jde o skvost, byť o docela náročný kousek.

25.04.2019

Není magický realismus jako magický realismus. Můžete být nadšení u Murakamiho abstraktních příběhů, ale může Vás děsně nebavit například tato kniha, která je zároveň stěžejním dílem samotného autora a údajně jeden z nejzásadnějších představitelů onoho magického realismu vůbec. Pokud bych začal pozitivem, tak musím říct, že psaná forma jistou formu rozhodně má. Autor ale v tomto případě čtenářovi neusnadnil vůbec nic. První stránkou rozjede nekonečná série vět, která nebere konce a neusnadní to ani absence kapitol. Autor se ujme vyprávění příběhu jednoho snad z tisíce postav, které se v knize objeví a jakmile rozjede vyprávění, tak ho různými vedlejšími linkami rozvětví na nekonečný příběh. Přirovnal bych to asi k situaci, jako když mi máma jednou vyprávěla pád skleničky ze skříně, která se dá popsat jednou větou, ale máma popisovala pád skleničky asi dvacet minut a k tomu zahrnula vše v okolí skleničky, co se dělo, včetně pohybu vzduchu, který zapříčinil ten pád takový, jaký vlastně byl. Autor se v tomhle příběhovém větvení vysloveně vyžívá a psaní rodokmenu tu v tomto případě není doporučení, ale nutností, jinak se v tom ztratíte hned po několika stránkách. Určité kouzlo ale kniha ve své těžkosti má. Vypráví o tehdejším vnímaní světa, o lidských vlastnostech, o Kolumbii, o válce, o smutku a samotě…vlastně je to hodně depresivní vyprávění, ale je to to všechno, co je v nás a málokdo tomu dokáže otevřít dveře tak, jako autor. Škoda ale, že jsem měl co dělat, abych při čtení této knihy neupadl do kómatu z toho množství…všeho...co tato kniha nabízí.

23.04.2019

Zajimava kniha, ale zacne to byt tak unavujici casem, ze jsem to myslim ani nedocetl.

20.04.2019

Velmi hutný text, vášeň a samota.

26.03.2019

Je mi líto, ale já jsem knihu absolutně nepochopila. Nejenom nepochopila, dokonce ani nejsem schopná říci o čem jsem vlastně četla. Připadá mi, že autor seskládal různé, zcela nesouvisející věty, výjimečně i myšlenky do jakéhos takéhos celku, který má vyjádřit NĚCO, ale smysl toho něčeho mně prostě minul. Jestli je tu někdo kdo je ochoten mi knihu vysvětlit, pomoci pochopit, budu velmi ráda. Děkuji.

15.03.2019

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla a musela ji mít. Není lehké ji přečíst, ale 100% stojí za to.

17.02.2019

Kdyby jenom jedna kniha stála za přečtení, bylo by to Sto roků samoty. (S ilustracemi Borise Jirků, samozřejmě.)