Sto tváří lásky
* antologie , Ivan Sviták
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122161/sto-tvari-lasky-122161.jpg
5
15
15
Milostná poezie od orientálního a antického starověku až po současnost. Fragment rukopisu Tisíc tváří lásky, shrnující ve výběru milostnou poezii všech dob a národů. Obrazový doprovod, pojatý jako samostatná složka, tvoří reprodukce plastik s milostnými náměty, a to jak v umění starém, tak i novém. Antologie milostné lyriky čtyř tisíciletí. Z růz. pramenů vybral, sest. a doslov Definice lásky naps. Ivan Sviták; z růz. jazyků přel. kol.; obr. materiál vybral a pozn. opatřil Jiří Mašín.... celý text
Přidat komentář
Překrásné čtení, skutečně ano, krásné vidět tolik pojetí lásky najednou.
Tuto knihu jsem zachránil před stoupou z vojenské knihovny na začátku normalizace. To jsem už věděl, že Ivan Sviták je na indexu a bylo mi jasné, co se stane s jeho knihami. Husákův režim zakázal i lásku!
Kniha vyšla za vzepjetí naší kultury v roce1968. Rukopis prý byl připraven jako antologie 1000 tváří lásky, vyšla jich však jen první stovka a šlus! České básníky zde nenajdete, já měl nejradši ty méně známé autory a pídil se podle bibliografie po jejich knihách.
100 tváří lásky mám protkanou záložkami, mohu ji denně navštívit a vložil jsem do ní dalších pár oblíbených básní. Byl bych zvědav, jestli je I.S. měl na seznamu, ale to už se nikdy nedovím...
Vřele doporučuji!
Výběr z milostné poezie - " definice lásky je nemožná jako kulatý čtverec ...."
Ukázky - třeba Sapfó :
.... sama, ó Afrodito, dnes ležeti bude Sapfó,
když zapadl měsíc a Plejády pohasly
a výkřiky v neznámých záchvěvech sténá zem !
A pouze Spánek, jenž k lůžku snad přiletí, užaslý,
té noci bude jediným mým milencem ....
A Omar Chajjám :
Jak lampa srdce láskou rozžehne se
a žije v ní, až smrt mu přinese,
a láska svíce je a srdce mol,
jenž v její plamen zhynout vrhne se ....
Či Boris Pasternak :
Byla mu drahá, jako dech,
jak láska, jako bytí,
jako je moři blízký břeh,
kam sahá vlnobití ....
Pro milovníky poezie četba na dlouhý čas ....
Prý mozek uchovává všechno, co jsme viděli, slyšeli, prožili... Vzpomínky, i ty, o nichž už nevíme, jsou uložené v jeho sklepeních, labyrintech, katakombách... Nic není zapomenuto, jen si to nevybavujeme. Ale občas se nějaká taková ukrytá vzpomínka, bůhví z jakého popudu, ze sklepení vynoří...
Moje nečekaná vzpomínka na Sto tváří lásky:
Sa'dí (zkráceno)
Ó, nevyprávěj o své lásce těm,
jež láska nikdy nezabolí.
Na délku noci nedoptáš se kohokoli.
Těch ptej se, kteří noci probděli.
Paul Verlaine - Spleen
Ty růže celé rudé byly
a břečťan celý černý byl.
Na krok se vzdalte - a v tu chvíli
je znovu po všem, čím jsem žil.
A příliš modré bylo nebe
a příliš ticho ve vzduchu.
Že nenajdu vás vedle sebe,
takovou mám vždy předtuchu.
Cesmína, její lesklé listy
a třpytící se zimostráz,
i moře, nad ním obzor čistý,
to vše mne nudí - kromě vás!
Tato nádherná báseň byla zhudebněna a použita, i když nemám úplnou jistotu, v jedné z filmových verzí příběhu Kráska a zvíře.
Moteta - Eugenio Montale
Víš, nemohu, a přec tě zase ztratím.
Jak rána do černého jitří mě
každý krok, každý výkřik, ba i slaný
dech, který stoupá k chřípí
přes hráze mol a zakaluje jaro
janovské Sottoripy.
Krajina železa a lesy ráhen
v soumračném prachu. Táhlý hukot z dálky
jak nehet po skle. Hledám bez naděje
ztracené znamení, tu jedinou
jedinou zástavu, co jsi mi dala
v lásce.
A peklo zeje.
Moteta (co to asi je?) je moje nejoblíbenější. A tato kniha veršů je takový malý poklad.
Ach jo... ta láska, vždyť to je vlastně jen taková chiméra :-).