Kluci, holky a Stodůlky 2
Eva Bernardinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56622/bmid_kluci-holky-a-stodulky-2-kn6-56622.jpg
4
197
197
Kniha vypráví příběhy ze života sourozenců, Aničky a Honzy Voříškových. Čtenář se ocitne ve Stodůlkách, kde se odehrávají příběhy hlavních hrdinů, jejich kamarádů a dalších obyvatel Stodůlek. Můžete zažívat s nimi první lásky, dospívání, přátelství, obyčejné příběhy - obyčejných dnů.
Přidat komentář
"Z pravěku"
Hodnocení duologie: Různá vtipná i smutná dobrodružství pro kluky a holky z malé vesnice jménem Stodůlky.
Dospívání, láska kamarádství,
ve dvou knihách každý najdeme lajdáctví a to, co nás baví.
Tak jsem si kvůli výběru “knihy mého dětství” v rámci čtenářské výzvy sedla před svou knihovnu a vybírala: kterou? Astrid Lindgrenová? Nebo Ferda Mravenec? Nebo nějakou romantiku od Rudolfa….? Nakonec vyhrála tahle knížka, ani neumím říct, proč. Snad, že byla jedna z mála, kterou jsem jako dítě přečetla několikrát, možná proto, že byla TAK obyčejná, odpozorována ze života. A stejně jako v dětství mě nezklamala, i když jsem už podobně jako jiní čtenáři vnímala děj tentokrát víc z pozice rodiče. A vzpomínky ožily….
Oblíbená kniha mého dětství. Honza Voříšek jako puberťák neměl chybu. Anička jako vlezlá mladší ségra na zabití.
"Z doby kamenné "
Hodnocení duologie: Různá vtipná i smutná dobrodružství pro kluky a holky z malé vesnice jménem Stodůlky.
Dospívání, láska kamarádství,
ve dvou knihách každý najdeme lajdáctví a to, co nás baví
Pokračování dětství Honzy a Aničky, ale tentokrát už v trochu starším věku, přesto stále čtivá, zábavná a úsměvná kniha.
Jak první, tak i druhý díl této dětské knihy se mi moc líbil. V dětsví jsem přečetla snad stokrát. Jsem ráda, že je mám stále ve své knihovně.
Pokračování prvního dílu. Skvěle napsané, výborně se kniha četla. Anička a Honza jsou o nějaký rok starší, mají jiné radosti a starosti. Nostalgické dílko, které mám pořád v knihovně.
Pokračování o životě rodiny Voříškových na vesnici Stodůlky, jejich známých a kamarádů, o běžných starostech a radostech života. Ve školním věku mě tato kniha moc bavila, protože člověk se s hlavními hrdiny jednoduše ztotožní, protože zažívá podobné věci v životě. Kniha má jednoduchý děj, který se příjemně čte
Druhý díl se mi líbil o trošku víc než první. Honza Voříšek v období puberty neměl chybu. :-) Autorka dokázala zcela perfektně a realisticky popsat dětské myšlení a chování. Jak dětí mladších, tak i starších. V mnohých situacích jsem viděla samu sebe. Super čtení.
Druhý díl se mi coby dítěti líbil stejně jako první. Někdo se občas rozčiluje nad "politickou agitací", ale to je věc, která mi z knih v paměti fakt neutkvěla. Takže jako děti jsme ji asi vůbec nevnímaly. Naštěstí. :)
I tento druhý díl byl dobrý. Dcera i já jsme byly spokojené. Snad se tedy kniha bude líbit i vnučkám.
Obyčejný příběh dvou vesnických deti - obyčejný, a přesto tak okouzlující... Největší zápal ke Stodůlkám jsem pocítila ve věku 8-9-10let, ale i teď se k nim ráda vrátím…
Jako klukovi mi několikrát prošla tato knížka ( společně s prvním dílem ) rukama a nejvíc jsem oceňoval to, že mluvila stejným jazykem, o stejným problémech dětské a dospívající duše a navíc plná vtipných momentů a lumpáren - 85 %
Je to celé takové příznačné... Tuhle knihu jsem kdysi dávno dostal k Vánocům (bez prvního dílu, který tedy nehodnotím, ale který se patrně moc lišit nebude), přečetl jsem ji poctivě celou, možná i vícekrát, protože mě fascinovala i rozčilovala zároveň. Fascinovala mě tím, že byla skutečně poměrně realistická - v řadě podobných situací jsem se také ocital (shodou náhod bych měl být - soudě podle dobových indicií - vrstevníkem Honzy Voříška), ale nehorázně mě rozčilovala svou nenápadně vlezlou, ale tím odpornější politickou agitací. Některé pasáže - třeba ta, jak tatínek vysvětluje Honzovi, proč je jeho plusem okolnost, že on je ve straně - dosahovaly až úrovně majora Zemana. A zdaleka nebyly tak řídké, jak se tu někdo pokusil naznačit. Navíc jsou tím odpornější, že jde o knihu pro mládež, která její pomocí měla být patrně nenápadně infikovaná ideologií. Ještě, že se to moc nepodařilo! (Anebo ne???)
Druhý díl Stodůlek jsem měl ještě raději než první, byl takový... akčnější a vzhledem k Honzově začínajícímu milostnému dobrodružství i napínavější.
Neobyčejně obyčejná knížka. Chvílemi budete mít pocit, že je to o vás a o vašem obyčejném dětství na obyčejné vesnici. A přesto (nebo možná právě proto) se od knížky nedokážete odtrhnout. Obyčejná dobrodružství, která mohl zažít (nebo i zažil) kdokoli z nás, kdo vyrůstal v 70. nebo 80. letech. A obzvláště schopnost, s jakou se Eva Bernardinová dokáže vtělit do dětského myšlení, si dokáži vysvětlit jedině genialitou (jakkoli jsem si vědom, že tohoto slova by se nemělo nadužívat). Vzpomínám si, že působilo až děsivě, jak realisticky dokázala zachytit všechny dialogy a vnitřní monology. Až jsem měl jako čtenář pocit, že čte přímo v mé duši. Výchovnost kapitol tu není tak křečovitá jako v další legendě dětské literatury "Mámo, udělej jiné ticho". Otázkou, na kterou bych rád znal odpověď, je, zda by byla kniha čtivá i pro současného moderního dětského čtenáře. Kdo ví. Možná by předchozím generacím jejich dětství i záviděl. Více jsem se rozepsal v článku, odkaz najdete v sekci RECENZE.
Druhý díl je trochu slabší a ve své době těžko sehnatelný. Jinak platí stejný komentář jako u "jedničky".
Autorovy další knížky
| 1989 |  Kluci, holky a Stodůlky 1 |
| 1978 | Kluci, holky a Stodůlky 2 |
| 2005 |  Nevěry |
| 2000 |  Kluci, holky a Stodůlky |
| 2004 | Ahoj bráško! |
Máme doma pubertálního syna a často si opakujeme hlášku: "Já mám pocit, že mi to dělá schválně. Jako dneska s tím máslem." "Ale ne. Ještě do toho mohl šlápnout a nešláp."