Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548349/bmid_stojednalety-starik-ktery-se-vratil-aby-zachranil-svet.jpg
4
1088
1088
Stoletý stařík série
< 2. díl
Pokračování světového bestselleru Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Přesně před rokem utekl stoletý Alan Karlsson z domova důchodců v Malmköpingu. Teď si se svým přítelem Juliem užívá života na Bali. Tedy až do chvíle, než se Julius rozhodne připravit Alanovi oslavu narozenin. Horkovzdušný balon, kterým si chtějí vyrazit, totiž odletí bez pilota a Alan s Juliem se ocitnou na širém moři. A když je zachrání severokorejská loď, pašující uran, je jasné, že několik významných politiků bude mít znovu plné ruce práce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Panteon
Originální název:
Hundraettaringen som tänkte att han tänkte för mycket, 2018
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Stojednaletý stařík mě pobail skoro stejně, jako stoletý. Líbilo se mi propojení s žijícími osobnostmi a neuvěřitelné příhody, které Alan s Juliánem zažívali. Stojednaletý stařík prostě je a věci se prostě dějí kolem něho, většinou bez jeho většího přičinění.
Dlouho jsem se u žádné knihy nesmála nahlas. U této ano a docela často - ještě že jsem si ji na čtení nevzala do autobusu.
a tak ve sto letech mne nadchnul svým útěkem a ve stojedna mne udivil,že se vrátil...ale jeho politický náhled překvapuje....pořád to stojí za přečtení...
Minulá kniha o staříkovi mě opravdu bavila, fascinovala svými absurdními situacemi až jsem se smál nahlas. Tato je slabým odvarem. Sice občas pobaví, ale je to vlastně autorovo vyjádření pohledu na politickou situaci ve světě a doma. Stařík zde vystupuje ale situace jsou dost podivně sešroubované dohromady... Ke konci mě to bavilo méně a méně. Ale stále to stojí za přečtení.
Z první knihy apolitické se stala kniha politická. Jonasson mnohem více komentuje dění v moderním světě a už k tomu bohužel nevyužívá ani tolik svého hlavního hrdinu Alana Karlssona, čímž knihu ubírá na vtipu. Sto jedna let se na Alanovi podepsalo, stařík většinu knihu předčítá zprávy z tabletu a už nešíří vtipem jako dřív. Přesto se mu obdivuhodně stále daří ocitat se ve správný čas na správném místě tak, aby se stal hybatelem celosvětových událostí. První část knihy odehrávající se v Severní Koreji mi přišla opravdu zajímá stejně jako příběh z jedničky, ovšem ke konci se příběh více a více zamotával, stával se více a více nepravděpodobný až ztratil svůj půvab. Přese všechnu kritiku bych však ráda dodala, že Alan Karlsson si zasloužil svůj druhý díl a myslím, že každý fanoušek a čtenář tohoto hrdiny si i na druhém díle najde to své a potrhlá parta jej opět potěší.
V porovnání s prvním dílem velký kvalitativní sešup, mlácení prázdné slámy, zkrátka něco, co kdyby nevzniklo, asi by to (literární) svět prodýchal lehce. Ono už třetí Jonassonova knížka, Zabiják Anders, bylo opakování téhož (v horším balení), ale Stojednaletý stařík je ještě tak o třídu dvě horší. Nad vodou to tak drží jen poslední část, zhruba tak poslední čtvrtina, knížky. Ale za Analfabetku pořád velký dík. A teď už, pane Jonasson, přijďte, prosím, s něčím úplně novým. I daňové zákony by od vás byly zábavnější než toto.
Autorův styl psaní se mi prostě líbí to je pravda a potom je tim hodnocení asi trošku ovlivněno. Jen mi prvni díl přišel takový nějaký lepší, vtipněji napsaný a trosku uvěřitelnější. Ale i tak si dokážu představit, že by se něco z toho klidně mohlo stát...
Pan Jonasson umí psát. I když první díl byl lepší, těšila jsem se z toho co stařík a jeho parťáci opět vyváděli.
Stařík odsunut na druhou kolej, když už mu byl dán prostor, tak to v podstatě nestálo za nic. Příběh ještě méně uvěřitelný, než ten předchozí, bohužel také obsahoval mnohem méně vtipu. Líbil se mi Jonassonův styl psaní, ale i ten jako by tu pokulhával. Nebylo mi po chuti ani příliš mnoho politiky, takže já po přečtení 4 autorových knih uvažuji, že do další se již nepustím, protože každá další kniha mě baví méně a méně.
I tuhle Jonassonovinu jsem četla jen ušima od čím dál (mnou) zbožňovanějšího Stránského. Na děj i způsob zpracování jsem byla připravená díky poslechu už jedničky, Analfabetky a Zabijáka, takže spíš než nějaké nadšení u mě proběhlo takové to utvrzení, že autor mě prostě baví, a i když nepřichází s ničím novým, tak je prostě super. Absurdní scény, u kterých si však řeknu: ale jo, proč by vlastně ne, mě naprosto uchvacují. Vzhledem k současné situaci na Ukrajině očekávám, že Stařík brzy oslaví 102. narozeniny a půjde si popovídat s Lavrovem, přičemž se mu náhodou podaří odvézt nějakou tu jadernou zbraň do Malmköpingu.
Už to nebyla taková pecka jako první díl.
Je vidět, že Alan trochu zestárl.
Je ale stále vtipné, jak pěkně autor dokáže sešmoulit naprosto absurdní situace se skutečnými i vymyšlenými lidmi, atomovou bombou, různými zločiny a strašnou spoustou náhod :).
Tak konečně dočteno. To, co se stalo dvěma kamaradům, to teda nevymyslíš, Jonasson má velkou představivost. Byly tam vtipné momenty, ale ke konci jsem se musela nutit, abych knihu dočetla. Ale na druhou stranu Alan a jeho tablet nemají chybu.
Se stojednaletým staříkem jsem se natrápila, knihu jsem rozečetla do čtenářské výzvy...wait for it...2019! Nemohla jsem se začíst, zkoušela jsem to opakovaně, kniha putovala na různá místa, ale nikde se jí nedařilo vtáhnout mě do děje. Začátkem tohoto roku jsem se k ní vrátila a tentokrát to klaplo a jsem za to ráda, protože mě stařík nakonec několikrát rozesmál, nebo aspoň vykouzlil úsměv na tváři. Glosování politické situace na jedničku s hvězdičkou, svěží a trefné.
Pokračování "staříka" jsem se trochu bála. Ale nakonec se mi kniha líbila stejně, jako první díl. I současná politika byla zajímavější. Opět jsem poslouchala audio v podání úžasného Martina Stránského, záruka kvalitního poslechu.
Stojednaletý stařík Alan Karlsson se vrátil, aby zachránil svět.. a nedopadlo to vůbec špatně! Stále je to hodně vtipná záležitost. V hlavní roli obohacený uran a chřest, k tomu stařík přilepený ve dne v noci k tabletu, parta povedených kamarádů, neuvěřitelné náhody a setkání a trochu víc politiky, než je zdrávo. Dobře jsem se bavila.
Jednička je lepší. Tohle byl bláznivý příběh s okomentovaným politickým děním tuhle a tamhle. Ale i tak mě to bavilo, proto dávám až tak vysoké hodnocení. Na knihu jsem přišla náhodou a myslím, že už si ani nic dalšího od autora nepřečtu, zkusila jsem dvě knížky a staříka nic nepřekonalo.
Na pokračování Alanova příběhu jsem se těšila. Upřímně, nebylo to tak vtipné, jako 1.kniha, ale bylo to dobré. Stařík pokračuje ve své jízdě neohroženě a s neskutečnou dávkou štěstí, ani diktátoři a tyrani si na něj nepřijdou. Nejlepší byla reakce Vladimira, rozesmála i mě. Skvělé čtení
Komentuju to až s odstupem pár týdnů. A jelikož jsem si musela vzpomínat, o čem to přesně bylo, velký dojem to na mně nezanechalo. Půjčím si přirovnání od kolegy: taková jako krkovice.. neurazí, nenadchne.
První díl, stoletý stařík, byl skvělý, ale tohle mě zklamalo.
Nejdřív mě zarazilo, že kniha nenavazuje. Nebo takhle, navazuje ale jen tak polovičně. Alan, stojednaletý stařík, je sice na Bali ze stejných financích i se stejným kamarádem, ale zbytek přátel jako kdyby neexistovali. Vztah, který navázal na konci knihy, zmizel. Skoro jako kdyby se minulý příběh neodehrál.
Zadruhé, ta politika…ano v knihách Jonas Jonassona je, ale tady to bylo opravdu hojně. Nebyly to narážky, byly to skoro až “rozbory” nebo jak to říct. Prostě víc než normálně a to mi vadilo.
Kniha není špatná, dočetla jsem ji. Ale očekávání bylo jiné a nenaplněné.
Stoletý stařík byl dobrý, Analfabetka naprosto skvělá, ale ostatní knihy včetně této už pokulhávají. Nemůžu říct, že bych se nebavila, ale .... prostě už to není ono.