Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548349/bmid_stojednalety-starik-ktery-se-vratil-aby-zachranil-svet.jpg
4
1088
1088
Stoletý stařík série
< 2. díl
Pokračování světového bestselleru Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Přesně před rokem utekl stoletý Alan Karlsson z domova důchodců v Malmköpingu. Teď si se svým přítelem Juliem užívá života na Bali. Tedy až do chvíle, než se Julius rozhodne připravit Alanovi oslavu narozenin. Horkovzdušný balon, kterým si chtějí vyrazit, totiž odletí bez pilota a Alan s Juliem se ocitnou na širém moři. A když je zachrání severokorejská loď, pašující uran, je jasné, že několik významných politiků bude mít znovu plné ruce práce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Panteon
Originální název:
Hundraettaringen som tänkte att han tänkte för mycket, 2018
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Jonassonův styl mi sedí a tak jsem s radostí přečetl i pokračování Stoletého staříka. Podobně jako u předchozí knihy (Zabiják Anders) bylo tempo děje možná až zbytečně rychlé. Zatímco Stoletý stařík bylo zábavné povídání na pozadí historických událostí, Stojednaletý je už satira aktuální situace ve světě a místy mi skoro připadalo, že Alan a jeho kamarádi jsou jen pozadí pro to, aby se Jonasson vypsal z politické situace ve světě a zahrál si na prognostika věcí budoucích... a místy to i zamrazilo, protože vše víceméně sedí se skutečností. Ale stále je to zábavné.
Stojednaletý stařík mi svou stavbou příběhu i zápletkami trochu připomínal Zabijáka Anderse, který se mi tolik nelíbil. Příběh měl jako vždy spád a staříkovi se děly nejrůznější a nejmíň pravděpodobné věci, ale už to nebylo tak vtipné, jako v prvním díle. Propojenost se současným světem byla skvělá, ale možná tam politiky bylo až moc.
Kniha plynule naváže na první díl, a však jak to většinou bývá u pokračování - úroveň klesá.Stařík se zaplete s uranem a kupodivu se začne o trochu víc zajímat o politiku, které je v tomto pokračování až zbytečně moc.Vytratí se i spousta postav z prvního dílu.Navíc autorovi nesedí ani staříkovi roky...
Pokud v roce 2005 oslavil 100 let, pak mu v roce 2017 nemůže být 101.Ale to je jen detail na závěr.
Na stojednaletého staříka jsem se opravdu těšila, ale bohužel mi už nepřišel tak zábavný jako ten stoletý. Chápu, že autor měl potřebu se vyjádřit k současné politické situaci, ale čeho je moc, toho je příliš. Pobavilo mě setkání s Donaldem Trumpem, ale jinak za mě to byl dost slabý odvar. Dočteno horko těžko.
Stařík opět vyráží do světa, aby navštívil globální vládce a rozhodil jejich zdravý rozum...
Jakkoli na mě předchozí díl působil svěže, tento mi přišel poněkud samoúčelný. Autor se zjevně rozhodl, že se prostřednictvím mimózního Alana Karlssona vyjádří k současnému světovému dění, což učinil. Za mě se tedy obtěžovat nemusel.
Kniha se mi líbila, ačkoli první díl byl lepší. Zase se Alan zapletl s politiky, tentokrát aktuálními. Bohužel jsem nepochopila, jaktože Alanovi bylo v roce 2005 sto let a v roce 2017 sto jedna let. Mrzí mě, že tu není žádná zmínka o A lanových přátelích z prvního dílu krom Julia (Jonasson mohl napsat, že z Bali odešli, a že žijí šťastně ve Švédsku, třeba.)
Kniha je psaná stejným stylem a založena na stejném humoru jako předchozí Jonassova díla, tudíž nedoporučuji číst ihned po sobě. Předchozí stařík a Analfabetka se mi líbili o trochu více, naopak Zabiják byl pro mě slabší. Každopádně se jedná o velmi čtivou a oddechovou knihu. Je jasné, že kniha, v níž je vyjádřen určitý názor na politiku, se nebude líbit všem, ale mně sedla, a to i přesto, že dost vtipů mi díky mým neznalostem určitě uniklo.
Nechci být zařazena do škatulky uražených a dotčených Jonassonovými názory na světovou politiku. Mé lehké zklamání vychází naprosto jednoduše z toho, že zatímco první díl mě rozesmával a hlavní postavu jsem si oblíbila (a vycítila jsem i nadstavbu příběhu - světové dějiny viděné jedincem se selským rozumem), tento díl mě téměř nepobavil, stařík mě štval a trefování se do Trumpa, Kima a Putina bylo očekávatelné – málokdo by toho nevyužil. Nic mě nepřekvapilo, humor mi nepřišel příliš chytrý - a především mi humor nepřišel příliš humorný :-), což je u humoristického románu na pováženou.
Knížka byla opět povedená. Nelze očekávat, že bude tak dobrá jako první díl, kde měl autor velký časový prostor, kterým nás se staříkem prováděl. Ale černý humor a myšlenky, které nám chtěl sdělit o moderní době tam opět byly a mně se tento styl smutné pravdy o našem světě líbí.
Mně se to líbilo. Je jasné, že první díl byl v něčem jiný, skoro sto let dávalo větší prostor než zhruba rok. Ale to, proč se mi Stařík líbí, tam zůstalo.
Čím absurdnější příběhy a méně pravděpodobné náhody, tím u tohodle typu knížek líp.
Čtenář nejspíš hodnotí Stojednaletého staříka i s ohledem na to, zda souzní s Jonassonovými politickými postoji a zda mu vadí jejich poměrně explicitní vyjádření.
A i když jsem se několikrát smála nahlas, pohled na současnost tam moc optimistický není a je bohužel hodně trefný.
MALÝ SPOJLER A nejde o to, jestli tahá za nitky Geňa a Voloďa, někdo jiný a nebo se vše děje "neorganizovaně".
Četlo se skvěle, vhled byl úžasný, i staříkovské reakce, na které byl člověk zvyklý z prvního dílu nezklamou a jsou stále vtipné a příjemné. Jen ten spád a děj mi nepřijdou tak strhující jako u prvního dílu.
Po Zabijákovi jsem si řekla, že žádnou knížku od autora nechci číst, abych si ještě více nezkazila vzpomínku na analfabetku. Nakonec jsem podlehla a dobře udělala.
Stařík se vrátil a je ještě lepší než v prvním díle.
Jeho život je ještě méně uvěřitelný, náhody, které zažívá, jsou neskutečné a vtipné.
Jako vždy super! Stařík je naprosto geniální. Tenhle humor se mi líbí, opět jsem se při čtení skvěle bavila.
Souhlasím s názory ostatních čtenářů. Povedená dílka prostě nemusí mít pokračování...vadí mi již zmíněná samoúčelnost a ve srovnání s prvním staříkem mi to nepřišlo bůhvíjak zábavné. Nicméně...třeba si to přečtu za deset let a uvidím to ale úplně jinak...protože blbá knížka to rozhodně není. Je prostě dobrá...takže dávám za 3.