Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429979/bmid_stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna--43u-429979.png
4
7344
7344
Stoletý stařík série
1. díl >
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2014 , PanteonOriginální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
Hmm, i když mám černý humor a ironii ráda, tak mi tahle kniha nesedla. Nevím proč, ale stařík Alan s neuvěřitelným životním příběhem mi k srdci nepřirostl. Pár světlejších chvilek knížka měla, ale i tak se mi ke čtení moc vracet nechtělo. Díky Stoletému staříkovi jsem si splnila bod ve čtenářské výzvě, ale vracet se k němu nebudu.
Zábavná kniha hrající na šachovnici švédského venkova s postavami, které přesně zapadají do vtipného příběhu. Alanova historie nutně připomene Forresta Gumpa.
Evidentně jsem měla na tuto knihu - vlivem nadšených ovací jejích fanoušků - větší nároky, než bylo třeba. Ano, je čtivá, je humorná, ale ... záleží na tom, zda humor v ní obsažený danému člověku "sedí" či nikoli. A zrovna mně tedy těžká ironie a černý humor bohužel vůbec nevyhovuje. Takže pro mě byla kniha docela zklamáním.
Je vidět, že má autor široký záběr a nastínilo se tam několik politických témat.
Celkově šlo o velice milé a oddechové čtení. Přístup Alana byl vtipný a částečně velice inspirativní. Těžko říct jak by vypadal svět, kdyby každý byl takový flegmatik jako Alan, ale bylo mi to sympatické! :)
Tohle bylo senzační, stránky mi pod rukama ubíhaly jedna radost. "Vylomeniny" Alana a jeho kumpánů byly boží!
Na to, že to byl v době vydání světový bestseller, tak je to pro mě trochu zklamání. Příběh se četl lehce, to jo, ale kromě začátku, kdy jsem se fakt bavil, už byl příběh takový na jedno brdo. Ne nudný, ale nenadchne. Stále opakující se humor na téma alkoholu, kořaly a drinků s paraplíčkem brzy přestal být vtipný.
Společnost "kamarádů", všichni s pochybnou historií, zejména zbytečně sprostá zrzka mi prostě neseděla. A konečné završení případu státním zástupcem na mě prostě dělalo dojem filmu se skvělým rozjedem a trapným, jakoby unáhleným koncem filmu, protože prostě dramaturgům už se prostě nechtělo psát.
Ale jak jsem již psal, kdyby to nebyl všude oslavovaný bestseller, možná bych měl menší očekávání a knihu bych hodnotil lépe. Takhle to je za mě tak trochu nafouknutá bublina.
Tak stařík Alan se mi jeví jako směska několika knižních hrdinů. Svým neochvějným klidem mi připomíná Švejka, svou ochotou radit v důležitých objevech Járu Cimrmanna a svým zvláštním způsobem přichomýtnout se vždy někam, kde se dějí "věci", mi přijde jako Forrest Gump. I když je tam spousta protichůdných situací, které by se v běžném životě stát opravdu nemohly, je to čtení vhodné k hezkému pobavení.
Není to tak dávno, co jsem viděla ukázky na film, bohužel jsem se už k filmu nedostala. Vždycky mě totiž zajímá, jak věrohodně filmaři ztvárnili knižní předlohu a tady to mohlo být opravdu zajímavé.
Příběh se mi líbil. Překvapilo mě, že už je kniha na světě tolik let. Pamatuju si, jak vyšla a jaký měla úspěch nikdo nezažil tolik dobrodružství, jako tento stoletý stařík :)
Představte si alternativní vesmír, ve kterém se Jiří Grossmann dožil vydání Forresta Gumpa, přečetl si ho, a pak s Miloslavem Šimkem místo povídek napsali román...
Švédsko, město Malmköping, 2. květen 2005, domov důchodců, chystaná pompézní narozeninová oslava. Alan Karlsson slaví 100 let. Ale oslavenec otvírá okno, vylézá a jde... Rozvíjí se příběh v přítomnosti, útěk, prolínající s Alanovou minulostí, a to od jeho narození 2. květen 1905. Příběh, kde světoběžník Alan je součástí absurdních událostí, ale i historických reálií a i jako spolutvůrce světových dějin.
Vidím a slyším barona Prášila na letící kouli.
"Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat."
Cetla jsem do ucha a docela me to bavilo, ale pocet hvezd odpovida tomu, ze z ni ve mne mnoho nezustalo...
Nejdříve jsem sice viděla film, ale knihu jsem četla s dostatečným odstupem, Původně jsem si ji chtěla přečíst jen tak někdy, ale když už ji mám v seznamu na maturitní četbu, sfoukla jsem to najednou. Celou dobu mě kniha bavila, i díky propojení dvou linií to neztrácelo dech, smála jsem se některým pasážím, ovšem tak v půlce už jsem se začala v událostech ztrácet. I přes to se mi moc, na rozdíl od některých čtenářů, líbilo propojení staříka s událostmi. Protože si myslím, že by v každé knize měl být alespoň kus pravdy.
Začátek knihy je fajn, zábavný, ironický, ale druhou půlku už to taková jízda není...takový švédský Forest Gump, ale přece jen tomu něco chybí...
Tyjo, tohle nějak zhodnotit je dost náročné. Místy ukrutně zábavné (teda pro toho, komu to sedne), místy vůbec. Umělecká kvalita? To fakt ne. Poselství? To možná, ale... Rozhodně nelituju, ale hlavně ke konci už toho na mě bylo nějak moc.
Na knížku jsem dostala doporučení od několika známých. Před půlkou jsem ale čtení knihy vzdala. Nemám ráda používání vulgárních slov a v této knize jich bylo neuvěřitelně mnoho. Humor mi nesedl a nepřišel mi inteligentní. Prostě jedna blbost za druhou, jako podprůměrný zábavný pořad v televizi.
Tuto knihu jsem si užila. Dokáže rozjasnit svým humorem a nepředvídatelnými zvraty i temnější dny. Stoletý stařík má šťávu a ukazuje, že věk, nepřízně osudu atd. nic neznamenají. :) Navíc oproti pozdějšímu filmu je kniha nádherně čistá, není zanesená násilnými aplikacemi novodobých trendů. Jestli budu někdy v důchoďáku, chci po vzoru hlavní postavy vylézt z okna a zmizet :) :) .
Já tuhle knížku prostě miluju. Pan Jonasson dokáže popsat minulé století s obrovskou nadsázkou a jeho typickým ironicko-sarkastickým humorem, zná perfektně 20. století a díky postavě stoletého Alana proplétá celou historii a vypichuje veškeré paradoxy doby. Obě linie vyprávění mají své kouzlo a srandu a proto se ke knížce neustále vracím, tentokrát už asi po páté ve formě audioknihy, nepřekonatelně načtené panem Stránským. Doporučuji všem a jdu na Analfabetku. :)
Kdyby vyšly semináře a hry Divadla Járy Cimrmana jako kniha, pobavili byste se u ní? Já ne, protože v psané formě by spousta vtipů a narážek nedávala smysl ani nebyla zábavná. Díky mluvenému projevu, je vše mnohem humornější a když se přidá i obraz, tak je nadčasové dílo na světě. Alan Karlsson je švédským Járou Cimrmanem či Forestem Gumpem. A i když nejsou v ději hluchá místa a příběh plyne, tak jsem někdy měla pocit, že stránky vůbec neubíhají. Posledních 60 stran už jsem dočetla na jeden zátah pro to, abych to měla konečně za sebou. Na to, jaký byl před lety kolem knihy rozruch mi to přišlo slabší. Ale úkol ze čtenářské výzvy jsem splnila, a možná v budoucnu kouknu na filmové zpracování.