Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488890/bmid_stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna--k91-488890.png
4
7298
7298
Stoletý stařík série
1. díl >
Vyprávění o veselém útěku svéhlavého muže. Alan Karlsson má narozeniny. Je mu sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý stařík má však docela jiné plány; jednoduše zmizí – a brzy je celé Švédsko kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Allan své zkušenosti – v mládí koneckonců uvedl do zmatku celý svět. Jonas Jonasson ve svém románu vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu svéhlavého muže.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2022 , PanteonOriginální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
Geniální. Lehce napsaná kniha plná černého humoru a absurdních situací. Bavily mě obě dějové linie. Stařík rozhodně překvapil!
Knihu jsem začala číst, potom přestala, přečetla dvě jiné, a zase se k ní vrátila. Byla to bláznivá kniha. Přesto jsem ji po "druhém naskočení" četla stále dál a dál. A po přečtení zjistila, že byla vtipná, a že mě vlastně bavila.
Jelikož nejsem zrovna nadšenec dějin, tudíž mi ten slet historických událostí moc neříkal. Místy jsem děj moc nevnímala, bylo to pro mne zmatené. Příběh je velice nereálný. Knihu jsem přečetla jako oddychovku
Přestože mi kniha byla doporučena, jsem ráda, že jsem ji měla jen vypůjčenou. Dočetla jsem ji s velkým sebezapřením, Alan mi připadal pouze jako pojítko rychlokurzu - průřezu politickými dějinami jednoho (a kousek) století. Tento druh humoru mě nijak neoslovil, knihu rozhodně nepovažuji za přínos pro kvalitní literaturu.
Současná švédská literatura- krimi a humor
Zajisté novodobí švédští autoři píší i žánrově jiné knihy, ale rozhodně nejvíc známí jsou díky svým detektivkám a nyní i díky humorné literatuře. Z této oblasti jmenujme například výborného Backmana a nyní i Jonassona. Zároveň si uvědomuju, že švédští důchodci alespoň v knihách jsou tedy pěkná kvítka. Tu máme Allana a Backman má zase svou babičku, která věří na kouzelnou zemi a slušně se rozhodně nechová.
Švédská novodobá humorná literatura mě prostě baví a Stoletý stařík se povedl přesto ne tak jako knihy od Backmana. Humor se tu samozřejmě najde a ve velkých douškách. Rozhodně není trapný a zajisté dokáže pobavit. Nejvtipnější je zajisté onen stoletý dědula. Jeho postava je sepsána velice komplexně a nejde si ho neoblíbit. Ostatní postavy mají v knize také co říct a určitě nepůsobí jen tak do větru. Samotný příběh čtenářovi stránku za stránkou krásně odsýpá, nemá hluchá místa, zbytečné odbočky od hlavního či hlavních dějů zde také nenajdeme. Příběh je rovněž uspokojivě uzavřen, což je rozhodně také plus. Oceňuji, že Jonasson dokáže poutavě a věrohodně sepsat i prostředí, v němž se kniha odehrává. Co se jazyka v knize použitého týče, tak i ten zaslouží pochvalu. Je krásně barvitý, plný hezkých či zajímavých přirovnání a i zde je vidět, že si na něm dal autor záležet. Ostatně záležet si určitě dal autor s celou touto knihou, která čítá 400 stran. Suma sumárum Stoletý stařík je tedy propracovaný vtipný příběh s fajn postavami, dobře sepsaným prostředím a zakončeným koncem. Přesto jsem u nich tak trochu na rozdíl od Backmanových humorných knih postrádal jakousi lehkost a nonšalanci. Přesto Stoletého staříka hodnotím vysoko a to 85 % a určitě se chystám na jeho další knihy.
Zdá se, že se u současné literatury ze Švédska budeme buďto bát a nebo smát. Zajímavý rozkol, každopádně mně ani jedna možnost nevadí a naopak ji vítám všemi deseti
Nejvtipnější kniha za hodně dlouhou dobu co jsem kdy četla. Fakt mě to bavilo, a nejlepší byl konec ze kterého si odnáší hlavně větu : „A propó, Einstein !" která vytržená z kontextu sice nic neznamená, ale po přečtení knihy se nad ní pobavíte. 4* (tu pátou knize nedám kvůli pasáži se slonem.)
Na doporučení jsem se do ní pustila s velikou chutí. Na začátku jsem nevycházela z údivu a Alana si nesmírně oblíbila. S přibývajícími stránkami se moje čtení zpomalovalo a zpomalovalo. Knihu jsem do úplného konce nedočetla. Pustila jsem si film, který se od mých představ dost lišil. Je to takový Forrest Gump po seversku, který by si zasloužil vynechat hluchá místa a některé, tedy podle mě, zbytečné zápletky.
První kniha, kterou jsem četla od Jonassona a musím říct, že mě hodně bavil jeho styl a velmi zvláštní humor, který asi není pro každého. Bavilo mě rozuzlení celého příběhu, některé pasáže "okének do minulosti" mi přišly moc dlouhé, ale o to víc jsem se vlastně těšila na ty části ze současnosti. Nic podobného jsem asi ještě nečetla a těším se na další autorovy knihy.
Takový evropský Forrest Gump. Až na to, že není vtipný. Skoro vůbec. Po sto stránkách jsem přestala doufat, že mě kniha něčím překvapí, a odložila jsem ji. FIlm, který podle ní vznikl, je ještě o poznání horší.
Nejdřív jsem přečetla Analfabetku a líbila se moc,Stoletý stařík mi připadá jako téměř totéž,jen v červeném obale a ani tak zábavné
Po pár stránkách se mě zmocnilo přesvědčení, že bych podobným stylem dokázal budovat příběh i já sám. Výsledek takové práce bych opravdu nikomu nepřál, proto hodnotím odpadem a knihu odkládám do sekce hanby hřbetem ke zdi.
Co říct - kniha mě zaujala a i ne. Líbil se mi způsob, jakým to bylo napsané, navíc i to propojení s historií se mi zamlouvalo, to jsem asi ocenila nejvíce (i když žádná fanatička do historie nejsem). Ale i tak, nevím, něco mi tam asi chybělo, protože jsem tu knihu četla tak měsíc a to je na mě moc, jsem schopná přečíst tlustší knihy za týden. Navíc podle popisu, že se zasměju, jsem čekala fakt ně+co hodně humorného, no, za celou knihu jsem se dvakrát pousmála. tolik k tomu humoru :D. Ale i tak dávám 4 body, knížku jsem sice četla na mé poměry dlouho, ale i tak mě zaujalo a je něčím výjimečná mezi ostaními knihami, co jsem četla.
Super čtení. Kniha mě nadchla, vtipným zakomponováním skutečné historie do Alanova příběhu. Trochu připomíná Forrest Gump.
Od všech jsem slyšela, jak je tato kniha vtipná a že se smáli od začátku až do konce. Byla jsem opravdu natěšená, až si ji přečtu, ale možná to byla ta chyba. Všechny ty situace, do kterých se Alan dostal mi přišli až absurdní. Je jasné, že se tato kniha musí brát s nadsázkou, ale chvilkami mi až přišlo, že se autor pokouší vypotit situace, které mají působit vtipně.
Abych ale nebyla jen negativní, děj a nápad byl opravdu dobrý. Kniha se četla rychle a kdyby se nepokoušela být až tak vtipná, určitě by ode mne dostala plné hodnocení.
No, je sice pravda, že filmová podoba není zdaleka tak dobrá, jako text knihy, ale teď k tomu přičtěte, že i přesto je film výrazně nadprůměrný a bezesporu vynikající. Jaký už pak musí být ten román! Román je pžedevším úplně fantasticky bláznivá jízda, která samozřejmě není nijak původní, připomene toho až moc: Nejen Forresta Gumpa a našeho Járu Cimrmana, ale i Ginsbergova Ignu a samozřejmě Hrabalovy pábitele a navrch dokonce některé dobrodružné knihy pro děti (třeba takového Armanda Lavaréda od Paula d´Ivoise) a nakonec vlastně i němé grotesky třeba spolu s povídkami Šimka a Grossmanna. Velice pozoruhodné je to, jak to ani trochu nevadí. Autor se prostě při psaní bavil tak velkolepě, že bychom byli sami proti sobě, kdybychom se nezačali bavit s ním. A součástí toho může být i to, jak nám postupně naskakují další a další paralely: španělské pikareskní romány v čele s donem Quijotem, samořejmě i Haškův Švejk a pro mně za mně určitě i Gargantua s Pantagruelem Francoise Rabelaise. Při tom ani v jednom případě nejde o plagiát, byť je ta podobnost místy až na hranici únosnosti. Snad je to trochu i odpověď na jeden dávný článek Přemysla Ruta, který si (velmi správně!) posteskl, že literatura 20. století se příliš utopila sama v sobě, čili že vzniklo přespříliš románů, ve kterých autoři píší hlavně o sobě a o problémech kolem psaní, a že se trochu pozapomnělo na staré dobré vypravěčství a sílu fabulace. Chvíli se mi zdálo, že se takovému ideálu blíží snad jen Tolkien (a jaksi zadem Rowlingová s Harrym Potterem), ale tohle je z tohoto hlediska skutečně bomba! A furt se de!!! (snad jen jediná historicky faktická nepřesnost, či připomínka: skutečný Josif Stalin nejen že se v poezii vůbec nevyznal, ale dokonce ji z duše nenáviděl (stejně jako filosofii), protože jí nerozuměl a asi těžko by tedy mohl na první poslech identifikovat při recitaci nacistického básníka. Ale to je opravdu jen drobnost...)
Štítky knihy
prvotina humor zfilmováno švédská literatura dobrodružství senioři stovka (věk) humoristické romány pikareskní romány
Byl jsem zvědavý, jaké bude čtení této knihy, když má tak vysoké hodnocení. Výsledný pocit. Ani nadšení, ani zklamání. Sem tam vtipné, sem tam vyloudí úsměv na tváři, sem tam předvídatelné pokračování situací. Po přečtení první čtvrtiny se my vloudil do mysli Jára Cimrman.
Závěr mi přišel "ušit horkou jehlou, jak z toho vlastně ven, z toho přívalu neuvěřitelných potrhlostí".