Stojedenročný starček, ktorý sa obával, že priveľa myslí
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392443/mid_stojedenrocny-starcek-ktory-sa-obav-xaq-392443.jpg
4
1093
1093
Stoletý stařík série
< 2. díl
Všetko sa začalo výletom teplovzdušným balónom na počesť Allanových stoprvých narodenín a štyrmi fľašami šampanského. Allan a jeho priateľ Julius sa tešili na nádherný výhľad, lenže balón bez pilota a s odtrhnutým ventilom sa nečakane odlepil od zeme a vzlietol. Dvaja vzduchoplavci tvrdo pristáli v mori. Zachránila ich severokórejská loď. Vo sne by im nenapadlo, že kapitán lode pašuje aktovku plnú uránu pre vodcu Kim Čong-una na jeho tajné plány s jadrovými zbraňami. Allan Karlsson a Julius Jonsson sa tak ocitli uprostred šialenstiev celosvetovej diplomatickej krízy. V centre pozornosti sú jadrové zbrojenie, kohútie zápasy medzi mocnými, hlúposť, zloba a úskoky. Počas svojho putovania Allan narazí okrem Kima aj na Donalda Trumpa, Vladimira Putina, Angelu Merkelovú či švédsku ministerku zahraničných vecí, ktorá si udivene kladie otázku, či toto všetko je naozaj možné. Allana celý čas naviguje jeho najcennejší majetok – čierna tabuľka, teda iPad. V nej nachádza všetko, čo za niečo stojí, ale ešte viac toho, bez čoho by sa celkom rád zaobišiel. Voľné pokračovanie bestsellera Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Hundraettaringen som tänkte att han tänkte för mycket, 2018
více info...
Přidat komentář
O rok mladší stařík hýřil daleko větším vtipem. I teď se mi nečetl špatně, navíc oceňuji snahu o vhled do politického zákulisí... Ale zkrátka, tentokrát už mě ten stařík tak moc nebavil...
Alan Karlsson má o rok víc a na oslavě sedne do balónu.... Tentokrát se příběh věnuje aktuálnímu dění a staříkovi se podaří rozvířit dění kolem nelegálního obchodu s uranem. A co na to politické špičky?
"Vypadá to, že má prostě tu vlastnost ocitat se ve špatnou chvíli na špatném místě. Sto jedna let v řadě."
Nereálné a přitažené za vlasy, ale pár dobrých vtipů tam je. Nejvíc se mi líbil obchod s rakvemi.
První díl byl prostě lepší . Nejsem milovník politiky i když vím kdo s kým se pere a pro návaznost příběhu je politický podtext třeba ,tak je její popis celkem nudný . A první díl byl i vtipnější .
Docela chápu, že stoletý stařík, o jehož životě jsme přečetli všechno v hutném prvním díle, toho za jediný rok dějově sám úplně moc neutáhne, ale nemuseli na něj být tak oškliví, když ho zrovna nutně nepotřebovali.
Od této "dvojky" jsem čekala velmi málo. Dost málo na to, abych mě pozitivně překvapila. Třetí díl už prosím raději ne; sice bylo naznačeno, že nějaká stoletá stařenka zemřela ve věku snad 108 let, ale stačilo.
EDIT: Po dočtení Analfabetky zvedám na čtyři hvězdy. Nějak jsem to původně nedocenila.
První kniha o staříkovi byla s humorem a politikou z minulosti, tato kniha je stále s humorem, ale tentokrát politikou současnosti. Kdo vývoj sleduje, nasměje se při čtení více než dost. Autor bravurně a humorně shrnul dobu, ve které žijeme.
Druhý díl - nyní již stojednaletého staříka - je daleko slabší oproti prvnímu, kde bylo hodně humoru a málo politiky. V tomto díle se ocitáme v současnosti mezi státníky jako je Kim Čong-un, Donald Trump, Angela Merkelová ... Bohužel poměr se obrátil: hodně politiky a málo humoru.
Číst se to dalo, ale je to slabší jak 100letý stařík a kdo četl i ostatní Jonassonovy knihy, tak je to slabší i jak ony :-) Autor jak kdyby běhal v kruhu svých předchozích úspěchů a omílá stejné vtipy pořád dokola, nicméně zatím mu to vychází a kniha není o moc horší. Na můj vkus však už přespříliš řeší politiky, vyloženě mi tam chyběla nějaká postavička typu "no ta je úplně blbá" jako byla např. revolucionářka tuším z Analfabetky nebo "vyložený dement" Štika z předchozího dílu Staříka. Na můj vkus tedy příliš vážné, vtipů méně a angažovanosti více, ale i další Jonassonovo dílko si s chutí přečtu.
Není mým zvykem psát negativní recenze o knihách, které jsem četl. Zde však musím učinit výjimku. Protože se mi první kniha o stoletém staříkovi líbila, tak těšil jsem se na pokračování. Jenže čím více jsem se blížil konci knihy, tím větší bylo mé zklamání.
Kniha má, stejně jako předchozí, celkem spád, ovšem humoru pomálu. Autor s typickou švédskou naivitou míchá své sluníčkářské názory na ilegální migraci s vynášením Angely Merkelové na pomyslný vrchol politických schopností a inteligence. Ostatní politici v jeho knize buď hrají druhé housle nebo rovnou všehoschopné padouchy. Příběh samotný se zdá být pouze obalem pro názory, které na jedničku splňují politickou korektnost dnes ve Švédsku tak prosazovanou.
Když už se do humoristického románu dostane politika, měla by být zdrojem smíchu, padni komu padni.
Ale je možné, že jsem autorův záměr nepochopil a nedošlo mi, že by to mohla být velmi dobře ukrytá parodie.
Stojednaletý stařík se mi líbil o poznání méně něž Stoletý stařík, byla zde spousta politiky a už méně humoru. Kdybych knihu neposlouchala jako audioknihu, nevím, zda bych ji dočetla. Takže dávám 3 hvězdy, ale jen díky fantastickému přednesu pana Martina Stránského.
Ano, je to slabší než Stoletý stařík.
Ano, je to možná moc angažované, je tam Trump, Merkelová a tak.
Ano, čiší z toho autorův světonázor, je potřeba se přes něj nějak přenést.
Ale stejně je to knížka (spíš teda bichle) příjemná, humorná, která baví a nenásilně vtáhne do děje. A stojí za přečtení. A (čistě subjektivně) stojí za těch pět hvězdiček - prostě je přinejmenším srovnatelná s literaturou, která se mi v poslední době dostala do ruky.
Stojednaletý stařík, který... , už podle názvu je jasné, že zase něco vyvede.
Samozřejmě první díl byl skvělý, ale i tato kniha měla něco do sebe. Závěr mě dostal - od toho jsme se nemohla odtrhnout.
Můj závěr: čtivé, zábavné, některé situace absurdní, ale to by nebyl ten známý stojednaletý stařík...
4 hvězdičky z 5
Moc jsem se na knihu tesila, ale byla pro mne trochu zklamanim. Nektere pasaze jsou super, vtipne a clovek se zasmeje, ale nektere kapitoly mi prisli o nicem. Celkove to neni spatna kniha, ale unesena jsem z ni nebyla.
První díl byl samozřejmě lepší, ale nakonec to šlo. Alan byl trochu otravnější, než když mu bylo sto let, ale co čekat od staršího pána, že jo...A dle poznámek vycházel Trump dokonce hůř než Kim Čong-un :D
Chvilku trvalo, než jsem se na staříka adaptovala,, o kousek déle, než když mu bylo teprve sto let. Ale nakonec jsme se spolu úžasně pobavili :)
Jonas Jonasson opät nesklamal, svojský štýl humoru, pri ktorom som sa bavil. Oproti prvému dielu trochu viac politiky, ale politicí sú tu na to aby sme sa na nich, aspoň na niektorých, bavili - najmä Trump. Netrpezlivo čakám na jeho ďalšiu knihu. Odporúčam.
Sice to nebylo takové, jako první díl Staříka, ale špatné to taky nebylo. Jako kniha na dovolenou splnila svůj účel a dobře jsem se bavila.
Kniha se mi libí, ovšem do Analfabetky a Anderse to má mistami , co se humoru týká docela daleko, našli se mista kde jsem se nahlas zasmál . Hvězdičku navic jsem dal jen kvuli konci, ktery vše napravil a dělal si velkou srandu z Putina !! ;)
Jojo kniha není špatná, já jsem se bavila, první díl byl lepší, ale tenhle mohl být i horší takže u mě dobrý :-).
Proč už to pro mě není tak třeskutě vtipný jako první díl – problém je v tom, že tentokrát se nestrefuje do minulosti, ale do problémů současnosti – a proto to často vyznívá dost hořce. Mám na mysli hlavně pasáže s Kimem a Trumpem. Autor je celou dobu prostě moc naštvanej, ventiluje si frustrace z doby, ve který žije – zatímco v prvním dílu ukazoval absurditu minulosti, který se člověk už může zasmát. Mám pocit, že i Alanova závislost na tabletu byla jen neustálým spisovatelovým poukazováním na zlou internetovou dobu. Přestože se z něj dozvěděl informace, díky kterým zachránil svět, jak název knihy napovídá. Jsou tam dobrý vtipy, Alan je pořád skvělej, jak se ničím nenechá vystresovat a bohorovně si ustele v rakvi, když jinde není místo. Byla tu ale taky spousta pasáží, kdy Alan svoje společníky vyloženě otravoval svou přítomností, z nějakýho důvodu ho Jonasson tímhle párkrát pěkně shodil. Závěrem – mně se ta knížka líbila, ale další díl autorových frustrací bych už číst nemusela, nic tím nepřinesl, ani novej pohled.