Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404452/bmid_stojednalety-starik-ktery-se-vratil-tqD-404452.jpg
4
1087
1087
Stoletý stařík série
< 2. díl
"Pokračování světového bestselleru Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Přesně před rokem utekl stoletý Alan Karlsson z domova důchodců v Malmköpingu. Teď si se svým přítelem Juliem užívá života na Bali. Tedy až do chvíle, než se Julius rozhodne připravit Alanovi oslavu narozenin. Horkovzdušný balon, kterým si chtějí vyrazit, totiž odletí bez pilota a Alan s Juliem se ocitnou na širém moři. A když je zachrání severokorejská loď, pašující uran, je jasné, že několik významných politiků bude mít znovu plné ruce práce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Panteon
Originální název:
Hundraettaringen som tänkte att han tänkte för mycket, 2018
více info...
Přidat komentář
Mě tedy pokračování staříka nezklamalo. U knihy jsem se velmi bavil.
Autorův styl mi sedí a všechny jeho knihy mi vykouzlily několik úsměvů na tváři.
Po přečtení prvního dílu jsem se přidala k početným Alanovým příznivcům, další rok života tohto přestárlého dědka byl tudíž povinnou četbou. Pravda, stoprvý rok je o něco slabší než předchozí, ale stejně naplnil má očekávání - lehké čtení a humor.
Po poslední stránce drhého dílu tudíž hodlám mezi Alanovými příznivci zůstat. A přestože mu přeji ještě dlouhý život plný tajných agentů, kořalky a výbušnin a lepší společnosti než Kima a Donalda (ten mě hodně pobavil), doufám, že ho prožije pouze v autorově mysli, protože třetí kniha už by mohla být nepoživatelná jako čaj z třikrát použitého sáčku (nebo si doplňte jinou vhodnou metaforu pokud se vám ta moje nelíbí).
Jonasson bohužel Stojednaletým staříkem pouze potvrdil to, čeho se jeho čtenáři už delší dobu obávali, a tedy, že jeho prvotina byla pouze omyl. Omyl, který byl vtipný, čtivý a originální. Tento omyl Jonasson už nikdy nezopakoval a tahle kniha je otřesná.
Nuda až k neuvěření, hlavní postavy jsou na zabití. A satira současné politické situace? Ó, jak originální! Všichni víme, že Trump je ignorant, Kim diktátor a Putin strká všude prsty. K tomu nepotřebujeme nevtipný příběh.
Stojednaletý stařík je zklamáním, které jsme všichni svým způsobem čekali.
Stoletý stařík byl čipera, co zdrhl, stojednaletý stařík je už krapet unaven a z toulek už mu stačí toulat se virtuálně. Kniha už nemá ten spád a náboj, jako první,nicméně,asi se nelze jen tak strefovat do žijících :-) A tak se je to jako houpat se na vlnách a nechat se unášet , žádná bouřka na obzoru.
Mě se tahle kniha moc líbila. Stejně jako ta první a je to hlavně osobitým humorem Alanovi postavy a i celkovým stylem celé knihy. Je to takové odlehčení od vážných témat a přitom upozorňuje na některé věci, které by nás všechny měli znepokojovat...ale proč by jsme to dělali, když naše největší starost je velké auto, ještě větší televize a hypotéka...a tak svět směřuje tam, kam směřuje...A zůstane vám stojednaletý stařík, sedící u zaklaplého tabletu s myšlenkami bloudícími po světe...
Ako storočný bol vtipný, príbehy neočakávané. Ako stojedenročný už bol vtipný len málokedy.
Četla jsem všechny Jonassonovy knihy a tahle byla jednoznačně nejhorší. Alan Karlsson byla nezapomenutelná literární postava, kterou se sám autor rozhodl zničit.
Na knihu jsem se dlouho těšila, očekávala jsem návrat zajímavého staříka, který oplývá šarmem, schopností dostat se do silně neobvyklých situací a pěkně zamíchat dějinami. Stojednaletý stařík je ale senilní děda, který vůbec neví, která bije. V knize má navíc minimum prostoru. Kdyby v knize jeho postava nebyla, tak by se vůbec nic nestalo. Daleko větší prostor dostávají "vedlejší" postavy, které jsou všechno možné, jen ne vtipné nebo zajímavé.
Kniha je neuvěřitelně přepolitizovaná a autor bohužel absolutní "libtard". Sama jsem velmi liberálně smýšlející člověk, ale toto tedy bylo opravdu moc. Kniha je víc než cokoli jiného óda na Angelu Merkelovou. Autor vše vidí černobíle, absolutní zlo má podle něj jméno Trump, Merkelová je spasitelka světa a za vše samozřejmě můžou Rusové...
Kniha je navíc opravdu hrozně napsaná. Myslela jsem, že by to mohlo být způsobené překladem, ale stěžují si na to lidé po celém světě včetně těch, co příběh četli ve švédském originále, takže problém bude jinde. Při čtení jsem se ani jednou nezasmála a do čtení jsem se většinu času musela vyloženě nutit. Autorovi asi začaly docházet peníze, jinak absolutně nechápu, proč tuhle hrůzu vypustil do světa. Knihu jsem si koupila a teď lituji vyhozených peněz i času. Pokud milujete Alana Karlssona, tak se tomuto počinu obloukem vyhněte!
Při prvním "dílu" byl neotřelý styl autora a nápad s agilním stoletým dědulou prostě "wow". Odskoky do minulosti mi tam taky tolik nevadily, protože současnot byla obyčejný život, potrhlý, plný zvratů, ale "normální". V této knize se autor vydal opačným směrem. Scény s vrcholnými politik y jsou spíš trapné a dětinské, než aby pobavily. Pokd si chce autor do někoho kopnout, mohl si najít "dospělejší" formu a stejně svým oblíbencům vystavět pomník taky jinak a lépe. Pokud by se začátek a konec knihy odehrál v rozumných mezích, byl bych naprosto spokojen, ovšem takto je to prostě nezábavná slátaná brožura o (ne)snášenlivostí švédských a jiných evropských národů a to mě prostě nebaví.
Nelze se nevyhnou srovnání s prvním dílem "stoletého staříka". U prvního dílu jsem se bavila od začátku až do konce, což bohužel nemůžu říci o pokračování Alanova dobrodružství. Některé pasáže se vyloženě vlekly. Je to knížka, ke které se už nebudu vracet, ale pokud by se autor rozhodl o další Alanův příběh, zvědavost by mi nedala a knihu bych si přečetla. Současnost, do které je nyní děj zasazen, nabízí přeci mnoho témat k případnému pokračování.
Stařík byl opět super, ale hlavně v první polovině:-).Pak už mi to tolik vtipné nepřipadalo, stále jsem čekala, kdy se zas zasměju a tak nějak v poklidu jsem ho dočetla. Klidně by mohl přijít další díl, Alan by toho měl ještě určitě spoustu co říct:-)tak zas někdy???
Paráda! Člověk musí mít asi velký nadhled a rozhled, aby dokázal napsat takovou knihu a dělat si srandu z Óóóó samotných velkých. Baví mě ta forma vyjadřování pana Jonassona. Je to tak jednoduché, výstižné, absurdní, děsivé a já nevím, co ještě a stejně jsem se u toho nasmála. To mě mrzelo, když jsem otočila stránku a konec :-)
No .. zcela zbytečný následovník perfektní knížky. staříka kterého milujeme, je zde pomálu a neustále se schovává za tablet. Je to jako když dneska dáte tablet do ruky dítěti- přestane s ním být sranda. Skvělá je první část odehrávající se v severní Koreji a USA, po příletu do Švédska to začíná pokulhávat a po setkání se Sabinou? už to dře. Za mě moc politiky a málo klasického staříka.
Pokračování Stoletého staříka se prostě nepovedl. V první polovině knihy se dá mluvit pouze o nějakém pokusu o humor a druhá půlka byla už jen nuda, kde autor hledal slova a hlavně děj.
V první knize dominoval Alan a až potom politika. V této druhé je na prvním místě politika a až v pozadí to doplňuje stařík Karlsson a spol.
Přiznám se, že já jsem se v této knize skutečně zasmál jen jednou. A to když spisovatel popisoval chování a jednání Donalda Trumpa, zejména když vyhrožoval prezidence Švýcarska, že se postará, aby její země byla vyloučena z Evropské unie.
Kniha na mně působila jako nějaké rychlé občerstvení, něco jako rychle literárně uvařené, něco co se má rychle pozřít, ale kvalita je hodně špatná.
POZOR SPOILER
Stojednaletý stařík, který se vrátil aby zachránil svět
druhý díl populární knihy Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel.
V tomto dílu autor situoval děj do současnosti, včetně politických událostí, vztahů a současných státníků od Donalda Trumpa, přes Angelu Merkelovou a Putina až po Kim Čong-una .
Líbilo se mi, jak autor jednoduchým a výstižným způsobem vykresluje jejich charakteristiku. Podle mne odpovídající představě člověka, odkázaného v úsudku na to, co může vědět a poznat sám z dostupných zdrojů. Způsob románového jednání politiků a jejich vyjadřování je parodií a podle mne koresponduje s představou čtenáře.
Jako příklad uvedu popis jednání D. Trumpa při letu helikoptérou s Alanem:
- Během letu přes Manhattan a Queens ukazoval prezident všechny budovy, které kdy zdědil, koupil nebo prodal. A několik takových, které ani nezdědil, ani nekoupil či neprodal, ale které se svezly s ostatními. Potom se rozpovídal o tom, co hodlá učinit s daní z nemovitosti, s tou otřesnou reformou zdravotnictví, různými smlouvami o volném obchodu a všeobecným úpadkem. V zápalu zdvojnásobil aktuální míru nezaměstnanosti a slíbil Alanovi že ji sníží o polovinu, takže se dostane na úroveň, kde se právě nachází. -
Obdobným způsobem se autor vypořádá i s historickými fakty:
- Korea existovala jako jednotná říše tisíc dvě stě sedmdesát let. Pak to šlo rychle s kopce. Po druhé světové válce se Američané a Rusové nemohli dohodnout, jak to Korejci chtějí, a nikdo nezvážil možnost zeptat se přímo Korejců. Rusové nechali na severu vládnout komunistu, Američané antikomunistu na jihu. Ten na severu se domníval, že má právo na celou Koreu. Ten na jihu si myslel totéž, ale o sobě.
Vedlo to k násilnostem, které učebnice dějepisu nazývají korejská válka. -
Vtipný je i popis skutečností geografických:
- Švédsko měří na délku šestnáct set kilometrů, na šířku to tolik není. Poměrně velká plocha, o kterou se dělí mizerných deset milionů lidí.
Ve větší části země můžete putovat hodiny a nepotkáte ani človíčka, ba dokonce ani losa. Můžete si koupit údolí s vlastním jezerem za peníze, které nestačí ani na omšelou garsonku na okraji Paříže. Nevýhodou takové koupě je brzké zjištění, že do nejbližšího obchodu je sto dvacet kilometrů, sto šedesát do lékárny, a když si do nohy vrazíte hřebík a potřebujete nemocnici, musíte kulhat ještě dál.-
Nicméně pro mne byl pravděpodobně zajímavější první díl.
I ve druhé knize jsou Alanovy zápletky krkolomné, samozřejmě vždy s dobrým koncem i když to někdy vypadá beznadějně. Jeho cesta obsáhne čtyři světadíly a jak pro sebe konstatuje ministryně zahraničí Švédska Margot Wallströmová (mimochodem také skutečná postava – Margot Wallström vystřídala ve švédské vládě několik ministerských postů, naposledy ministerstvo zahraničí a byla místopředsedkyní Evropské komise) :
„...během několika měsíců stihl vyvolat zmatek na čtyřech kontinentech. Chvíli po něm bylo ticho, třeba se pořádně připravuje na pátý světadíl?“-
Závěr ke knize – i když jsem se nesvíjel smíchy (způsob humoru k tomu ani nesvádí i když se mi líbil. Možná jsem také na to nebyl momentálně naladěn), kniha je zábavná a četla se mi dobře. Vyhovují mi krátké kapitoly a děj, ač trochu bláznivě komplikovaný, má spád, někdy možná až příliš.
Myslím, že s trochou dobré vůle kniha čtyři hvězdy unese.
Prostě to již nějak nebylo ono. Již u Zabijáka jsem si říkal, že by měl autor zkusit zabrousit malinko do jiných vod, ale jestli se knihy prodávají, tak vlastně není z jeho strany asi proč. Nelze říci, že by pokračování Staříka bylo úplně špatné. Bavil jsem se a knížku jsem přečetl velice rychle, ale prostě mi to přijde všechno tak nějak na jedno brdo. V této knize mi pak trochu vadilo jednostranné vykreslení postav (Dobro, zlo, blbec...)
Na knihu jsem se nesmírně těšila. Bohužel mě hodně zklamala. Zbytečně moc politiky, "vtipné" scény mě nezaujaly. Mělo to skončit prvním dílem.
Ach jo... Knihu jsem vyhlížel se zvědavostí a očekáváním ale musím říct že mě to fakt zklamalo. Tohle byl bohužel propadák, nakonec jsem to dočetl, ale bylo to nemastné neslané a příliš přepolitizované. Pan Jonnasson už bohužel nedokáže navázat na skvělou prvotinu ať snaží sebevíc.
Bohužel musím jen na tři. Je mi líto, ale nejde to výš ze dvou důvodů: 1. už u Zabijáka a teď i tady je to zase dokola ten stejný vzorec pořád dokola a už to trochu nudí - ano, jazyk je pořád lehký, vtipných situací je nespočet, Alan dokáže krásně vytočit úplně všechny okolo sebe, ale prostě už to tak nějak jede jen ze zvyku a říkáte si "to už tady někdy bylo..." a 2. Nevím, jestli to jsou opravdu niterné autorovy politické názory, ale tady je jich až přespříliš a mnohdy zcela zbytečně, protože pro samotný děj by se naopak hodila mnohem víc nějaká zkratka. Paradoxní je, že v absolutní většině názorů se s autorem shoduji, ale je to zde vše až tak černobílé, že mám pocit, že jsem manévrován do pozice blbce, kterému musí být jasně řečeno, co si o kterém politikovi má myslet (Merkelová - zachránkyně světa, Putin - největší zlo na světě, Trump - největší lhář a idiot na světě, brexit - jen to špatné atd. atd.). Je tady toho opravdu zbytečně moc a ač (jak už jsem uvedl) s jeho názory souhlasím, domníval jsem se, že čtu vtipný román, ne prvoplánovou politickou agitku.
Pokračování příběhu o Alanu Karlssonovi mě nezklamalo. Původní obavy, že autor už nebude mít o čem psát, když většinu minulosti ovsáhl v prvním díle se rozplynuly po pár kapitolách. Kniha je vtipná, svižná a často až krutě upřímná. Velmi doporučuju