Stolní společnost

Ne všude ve světě mají takovou tradici jako u nás: hospodu jako společenské, osvětové i kulturní středisko obce či čtvrti, v němž se scházejí vedle náhodných hostů hlavně štamgasti. Mají tu dobré pivo čepované správným hostinským, své stálé místo u stolu a svůj okruh přátel, kteří se navzájem dobře znají, vědí o svých zájmech i slabostech, vyprávějí si různé historky a hlavně se rádi navzájem poslouchají, což v dnešní uspěchané době zdaleka není samozřejmé. Hospodská historka je novodobá žánrová forma hlavně městského folkloru, jejímiž klasiky jsou především Jaroslav Hašek a hlavně Bohumil Hrabal se svými pábitelskými „hovory lidí“. K pokračovatelům patří například Václav Koubek, Emil Hakl či Petr Šabach – a nyní i V. Kubeška svou knihou Stolní společnost. I on si zvolil jednu nádražní restauraci za místo, kde se schází pestrá společnost, k níž patří ředitel gymnázia, stavitel, místní řemeslníci a taky hlavní vypravěč, jímž je major od policie, který ovšem kromě svých příhod zaznamenává vyprávění ostatních štamgastů a vlastně mizí za hlasem svých postav. Čtenáři se tak dostává velká porce barvitých epických historek, plných humoru i napětí, a nechybí samozřejmě ani vychloubačné historky erotické. Všechno to střetávání vysokého a nízkého se autorovi podařilo udržet v jedné vyprávěcí linii, aniž by sklouzával do fádnosti a monotónnosti či odrazoval čtenáře přepjatým užíváním vulgarismů či nadměrným uplatňováním obecné češtiny v přímé řeči. Jde o pohodovou četbu, která potěší.... celý text