STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země
Tomáš Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270537/mid_stop-svetove-tazeni-ochmelky-polack-TVx-270537.jpg
4
106
106
Redaktor měsíčníku Reportér popisuje bláznivou výpravu z léta 2015, během níž se ve dvou stech padesáti autech povětšinou nevalné úrovně dostal přes Sibiř, Aljašku, nebezpečnou Střední Ameriku nebo peruánskou poušť až do střediska Ushuaia v Ohňové zemi - nejjižnějšího města světa. "V mexickém kamionu jsme šňupali bílý prášek, v Jižní Americe žvýkali koku, ilegálně jsem překračoval hranice mezi středoamerickými státy, to všechno v knize je," vysvětluje Poláček. Tomáš Poláček stopuje více než dvacet let, dojel mimo jiné z Prahy na olympiádu do Pekingu, při stopování po východním Turecku skončil ve vězení, a tak se v knížce objeví i vzpomínky na jeho nejzajímavější cesty. "Páteří knihy je ale letošní cesta," říká, "protože ta byla určitě nejdrsnější - v posledních dnech jsem brečel." Kniha kromě dramatického textu obsahuje desítky fotografií nebo důležitých map.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda knížky o cestování a stopem jsem taky ráda v mladém věku cestovala, ale toto mi přišla dost zrychlená verze cesty. Uvítala bych, kdyby bylo některým úsekům věnováno více pozornosti. Trošku mě občas mátlo, proč do této cesty vypráví o svých minulých cestách, třeba ta do Turecka, bylo to sice zajímavé, ale tato cesta nebyla o Turecku ani o Číně, kde se zmiňuje, také o svém stopování na olympiádu. Je to dobrodruh a určitě fajn kluk, se kterým asi nebude nuda.
Výborná, zajímavá kniha, která se čte jedním dechem. Jediná má výhrada směřuje ne přímo ke knize, ale k cestě samotné. Škoda, že tato byla tak uspěchaná a dělaná v časovém presu. Ten pocit spěchu, únavy, stresu, nevědění, kde se zrovna nacházím se z reality přenesl i do knihy. Škoda, že na cestu místo 3 měsíců neměl alespoň 6. Mohlo to být naprosto super.
Miluji Poláčkovy články, četli jsme ho od počátku v Mladé frontě a čteme ho i v Reportéru, ale tahle kniha mě zklamala. Jak jsem jeho světovou cestu sledovala v Reportéru, tak jsem se na knihu nevrhla hned, ale nechala ji odležet, nakonec až do letošního léta. Bohužel je strašně moc cítit, jak Tomáše tlačil čas a jak strašně ho to od té střední Ameriky nebavilo. Přesuny po Asii měly ještě šťávu a krásně se četly, ale pak už z toho sálala obrovská nervozita a vyčerpání. Nebyl čas ani chuť na poznávání lidí nebo míst, kudy se vydal, ale prostě jen ujet co nejvíc, celé to přežít a být konečně z toho proklatého kontinentu pryč. To mě mrzelo a vlastně mě to štvalo. Je to škoda. Na druhou stranu - pořád to byl Poláček, takže se to dobře četlo. Ale podezírám autora, že mu i při psaní knihy funěl na záda termín odevzdání a že druhá část knihy je prostě tak nějak nervózně hnaná ze všech stran. A vůbec jsem nepochopila, proč nebyla cesta psaná chronologicky s proložením vzpomínkami na stopařské začátky. Proč se tam proboha střídaly ještě dvě linie jedné a té samé cesty jen situované o pár tisíc kilometrů dál v čase a místě. Tomu jsem nepřišla na chuť a smysl tohoto pojetí mi stále uniká (ani jako snaha udržet čtenáře v bdělosti to snad nemůže obstát). Leda by nás Tomáš chtěl taky nějak naštvat, když jeho štvala celá ta americká cesta...
Nevím, ale teď už čtu Laca, a to je úplně jiná káva :-)
Spousta zajímavých příběhů během cesty. Jen je trošku škoda, že to bylo chvílemi opravdu cestování naspěch. Jinak palec nahoru za toto absolutně nejnáročnější cestu, jakou si lze představit. Tomáš má neuvěřitelnou chuť do života. :)
Poláčka znám z článků MF Dnes, které jsem hltala jedním dechem. Jeho knihu jsem si pořídila téměř po vydání, ale na dlouhou dobu ji odložila do knihovny netknutou. Rok na to jsem zamířila na Listování, kde byl sám autor Tomáš Poláček, který nás se svým typickým cynysmem dovezl až do Ohňové země. Celou knihu Tomáš zápasí s časem, ale cestování s ním formou knihy je zábavné a když se člověk začte, jako by stopoval s ním.
Bylo skvělé se dozvědět i o minulých stopováních, kterými prokládá svou cestu, ale přeskakování z jedné části cesty na cestu o 2000 km dál je trochu zmatečné. Když si na to ale člověk zvykne a přečte alespoň 50 stránek v kuse, dá se v cestách orientovat docela dobře.
Jako bych tam byla taky.. neuvěřitelně autentické, živé, reálné, zároveň cynické a komické. Bomba
Knížku jsem si koupila na Listování (cysklus scénických čtení), kde nás Lukáš Hejlík, Alan Novotný a Tomáš Poláček skvělou humornou formou provedli celou výpravou přes Sibiř, Aljašku až do Ushuaii. Kniha navíc doplněná fotografiemi přírody i všech řidičů, které Tomáš stopoval během celé své výpravy.
Články Tomáše Poláčka mám ráda - pro jejich čtivost, nadhled, proto jsem se na knížku těšila fakt moc. Teď jsem dočetla a jsem zklamaná. Asi proto, co psala pajaroh - sprint kolem planety, spritem napsaná kniha, protože tiskařské stoje už čekají...Seznam řidičů a nic moc okolo. Chybí mi atmosféra míst, kudy projíždí, chybí mi ten nadhled. Možná kdyby to nebyla cesta s předem daným časovým plánem, takhle to byla jen honba za dosažením cílové pásky, aspoň tak to na mě působí.
Knížka je čtivá a jakožto fanoušek Poláčka a jeho psaní, mě uspokojila. Jediné, co bych vytkl tak je přeskakování mezi etapami v dané cestě. Občas je to trochu chaotické!
Doporučuji přečíst. Jednak je to psáno čtivě a poutavě a jednak se málokdo z nás někam takhle podívá a něco podobného zažije (ačkoliv po pravdě: úplně mi stačí si tohle vyprávění z cest přečíst a až tolik mě to zase nikam netáhne - tolik nepohodlí a nebezpečí by mi zážitky z cest asi nevyvážilo). Nicméně trochu mě rušilo prokládání kurzívou psaným textem.
Za mě trochu zklamání, vyprávění hlavně ke konci drhlo, byla cítit snaha za každou cenu řádky dopsat a vydat... asi preferuji cesto-spisovatele, kteří se někam vydají a pak píšou, když mají o čem... ne na objednávku předem.
Tomáše sleduji už dlouho a díky němu jsem objevila super časopis Reportér. První po mnoha letech, u kterého jsem si zařídila předplatné a dokonce ho prodloužila.
Cestu kolem světa jsem sledovala na FB i na stránkách Reportéra a na knihu jsem se těšila. Není jenom o cestě. Tomáš přihodil i pár zážitků ze své punkové minulosti. Vše psáno s lehkostí a vtipem, jak jsme zvyklí. Pokud se prokládá cesta minulostí je vše ok, ale po čase se střídají časové linie cesty a to mi dost vadilo. Mela jsem v tom chvilkama hokej.
Zajímal by mě názor někoho, kdo jméno Poláček slyší poprvé a rád čte cestopisy. Takže pokud se zde někdo takový objeví, prosím o komentář.
Na knihu jsem se těšila už při čtení Tomášových příspěvků z cesty na fb. Kniha se čte jedním dechem.Pokud máte rádi Tomášovi reportáže v Reporterovi (nebo driv v MF) a především cestování a batohem na zádech nesmí Vám v knihovničce chybět.
Jedná se o velice poutavou knížku Tomáše Poláčka. Jeho články jsem ráda četla už v MF, jeho styl se mi moc líbí. To, že přespoupil do Reportéra je pro mě novinka - milý bonus knížky, alespoň vím, kde hledat zajímavé články. Od knížky je těžké se odtrhnou, adrenalinový cestopis je občas protnut zajímavostmi z Tomášova života, které tak nějak celý cestopis doplňují.
Psaní Tomáše Poláčka mě baví. Před lety jsem si nemohl nevšimnout jeho článků v magazínu MF Dnes a ulítaval jsem na jeho reportážích ze ztřeštěných dobrodružství - většinou na hraně s notnou dávkou adrenalinu. Tím pádem jsem vcelku rychle zaregistroval, že v redakci chybí a nějak náhodou zjistil, že nyní píše pro Reportera. Když vyšel tenhle cestopis bylo jasno, že si jej musím co nejrychleji přečíst ... A Tomáš Poláček nezklamal. Cestopis o tomhle stopu se čte jedním dechem, je psaný s nápadem a invencí zkušeného novináře a s nadšením a živelností bývalého punkáče. Tomáš Poláček odhalí dost se svého života, nechá nahlédnout do svého nitra i minulosti. Až by člověk pomalu zapomněl, že ta jeho cesta byla především práce - tedy, že na ni byl vyslán svým zaměstnavatelem. Ale kdo může říct, že je mu práce zároveň i zábavou? Moc lidí ne. Výborné oddechové čtení.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Laco Deczi – totálně vytroubený mozek |
| 2015 | STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země |
| 2018 | Poslední stop: Afrika |
| 2021 | Srdcař v cílové rovince |
| 2020 | Tenkrát na Spartě |
Autor je velmi zdatný vypravěč a opravdu solidní magor. Škoda, že jeho stop byl tak trochu na rychlost, má extrémně vyvinutou schopnost podchytit detail a podstatu okolního světa a dění. Jistou “jednoduchost své cesty dokázal Poláček oživit kompozicí různých časových linií, což bylo neuvěřitelně zábavné a osvěžující. Za mě knižní lahůdka.