Stopařův průvodce galaxií
Douglas Adams
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538113/bmid_stoparuv-pruvodce-galaxii-663c95a947d74.jpg
4
4560
4560
Stopařův průvodce Galaxií série
< 1. díl >
Ano, stopovat po Galaxii se dá, dokonce za méně než třicet altajských dolarů denně. Zde je seznam toho, co k tomu potřebujete: kámoše, který už má projetou většinu galaktických barů; pivo; ručník; pouze reziduální pud sebezáchovy; vstřícnost k jiným formám života. A nesmí vás znervózňovat, že se možná nestihnete vrátit na Vánoce domů. To je přesně případ Arthura Denta, kterému doslova hoří Země pod nohama, a ať chce nebo ne, vydat se stopem po nekonečných rozlohách prostoru a času je pořád lepší, než zaniknout spolu s lidstvem kvůli budování galaktické dopravní infrastruktury.... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno:
2008
,
Tympanum
Originální název:
The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1979
Interpreti: Vojtěch Dyk
více info...
Přidat komentář
Tohle je prostě kult. Klasika, kterou snad může přečíst každý a nemusí být uražen žánrem. Takže když budete ochotni přistoupit na to, že to tak v podstatě je, mohl bych si zatím odskočit na půl hodinky do hospody. Co vy na to? Možná pak budete ochotni přistoupit i na to, že Ford Prefect je ve skutečnosti z jedné malé planety v okolí Betelgeuze, a kdyby to byl věděl, bylo by mu to úplně jedno.
Miluji tuhle knížku. Nejsem milovník sci-fi, ale tohle mě dostává znovu a znovu. Když potřebuji zlepšit náladu, tak si prostě pustím Stopaře v podání Vojty Dyka. Je to tak bláznivé, až je to geniální.
Jak se už nepovažuji za scifistu (moje období science fiction začalo a padlo se čtením Star treku), tak tuhle knížku můžu. Další díly už mne tak nevzaly (líbil se mi akorát ten mimozemšťan, co abecedně urážel všechny tvory ve vesmíru - tuším, že to bylo ve trojce), oproti jedničce jim podle mě chyběla pointa i vtip, bylo to jen jakési vyprávění beze smyslu, které trápilo čtenáře a u kterého se při psaní musel trápit i autor.
V prvním dílu se mi líbí nejen hlavní hrdinové (nešťastník Arthur, který se nedopatřením stane posledním pozemšťanem, jeho dávný přítel Ford, který není tím, kým se zdá, šílený Zafod či depresivní Marvin), ale i paralela se zbořením domu a bouráním planety (včetně obligátního úředního šimla "námitky jste mohli podat ve lhůtě, vždyť to přece viselo na naší nástěnce"), mimozemšťané i nečekaná perfektní pointa knihy. Na bílé myšky se už nikdy nepodívám stejnýma očima.
Musím končit, beru si ručník a připíjím Vám všem Pangalaktickým megacloumákem!
Ke knize jsem se dostala díky Listování, jejich zpracování mě nadchlo a rozesmálo (Listování celkově mohu doporučit!), řekla jsem si, že si knihu musím přečíst sama a dobře jsem udělala. Kniha je velmi zábavná, oddechová a dobře se čte! Za mě palec nahoru!
Pěkná humoristická fantasy knížka. Už od samé začátku při vzniku planety se budete smát. Jde o úzkou knížku menších rozměrů, však smích je opravdu veliký. I počáteční snaha zabránit buldozeru zbourat barák hlavního hrdiny tím, že si lehne před stroj naznačuje, že jde o povedený humor provázející celou knihou. Nečekáte na začtení, protože už od začátku se na hrdinu, ráno rozespalého, řítí tolik novinek (že jeho dlouholkettý přítel je vlastně z jiné planety a jedná se o stopaře). Dále že nejen byt, ale i země bude za pár minut zničena mimozemšťany, jež tu staví dálnici a hájí se tím, že lidstvo nepodalo protest (ikdyž vyhláška o zničení byla 5 let vyvěšena na planětě XXX). Pokus stopaře - zachránit přítele a nevyvolat v něm žaludeční i psychické potíže (po stopnutí a přesunutí na galaktickou loď) přivede hrdinu do hospody, kde do sebe leje pivo a slané arašídy, jež pomáhají přesun do lodi zvládnout...A další tisíce a tisíce humorných hlášek, přesunů a děje v této knize čeká jen na přečtení. Doporučuji starší i mladší generaci pokud chce zjistit odpověď základní lidskou otázku - OTÁZKU ŽIVOTA, VESMÍRU A VŮBEC. (což je další humorný příběh, jež doprovází knížku a odpověď by jste určitě nečekali.) :-) . Tisíckrát lepší než film.
Očekávání nejspíš zabilo celkový dojem z knížky. Bohužel...
Upřímně nejsem velký fanda absurdního humoru, ale doporučení ze všech různých stran mi nedalo :)
Začátek velice slibný, vtipný a s výbornou kadencí, ale postupem času celý děj upadal až do lehce znuděných pasáží. Potenciál některých postav - předně maniodepresivního robota Marvina - je fantastický a je jen škoda, že nebyl na vrub této knížky.
S menším odstupem, se ale určitě rád vrátím k Průvodcovskému pokračování!
Tahle kniha je směšně populární. Ze začátku se zdála být nadějná, ale hned po zničení Země se ukázala být slátaninou galaktických rozměrů (aby jsme zůstali tématičtí). Kniha mě nudila tak, že už si ji ani radši nepamatuju.. Nevím co je se mnou špatně, když okolo ní ostatní tak jásají, ale ze mě fanda určitě nebude.
Depresivní robot, pozitivně naladěné dveře, planeta na výrobu planet, myši a delfíni, co vládnou tajně světu, mimozemšťané, co chtěji zbourat zemi kvůli stavbě nové hyperprostorové dálnici. Tahle kniha jednoznačně nemá chybu, v životě jsem se u žádné knihy takhle nezasmál. Vynikající humorné dílo, které lze jen doporučit.
Je to už hodně dlouho, co jsem si chtěl knihu přečíst. Pak jsem viděl film a tím se moje čtení nadlouho odložilo. Musím uznat, že film byl natočen dobře a držel se skvěle předlohy, což se u filmů dost často nestává. Dokonce vypíchl i ty nejvtipnější momenty, převážně v podobě komentářů, bez obrazu - např. co se stalo, když Chrochtos Nadýmavý recitoval svoji "Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra" nebo s obrazem - co se stalo se střelami, při zapnutí pohonu nepravděpodobnosti, atd. Přesto filmu něco chybělo. Myslel jsem si, že to NĚCO najdu v knize. Neobjevil jsem to, nebo jsem tam toho našel možná až moc. Prostě, i když jsem se bavil a myslím si, že ručník je jedna z nejužitečnějších věcí ve vesmíru, neobjevil jsem tu dokonalost, jež mi byla prezentována od lidí, co knihu četli. I když je to dost nepravděpodobné, stalo se tak a já z tohoto díla, ač jsem se snažil (protože má všechny mé sympatie), nevyždímal z něj takové nadšení, jako ostatní.
Anglický suchý humor v plné síle. Kombinace se sci-fi je naprosto vražedná, ať už je to věčně depresivní robot Marvin, přihřátý palubní počítač Eddie nebo smrtící Vogonská poezie. Nepropadejte panice, raději si přečtěte další Adamsovy knihy a vrhněte se do vln bláznivého humoru ;) A pokud se vám nechce číst, doporučuji audioknihu načtenou Vojtou Dykem, opravdu se mu povedla!
Stačilo by ho naprogramovat, aby uměl říkat "Cože?" a "To nechápu" nebo "Kde je čaj?" - a nikdo by nic nepoznal.
"Cože?" křičel Arthur a zděšeně couval.
Tak vidíte, řekl Zafod a zařval bolestí, protože ho Trillian pod stolem kopla do kotníku.
"Ale já bych to poznal," bránil se Arthur.
"Nepoznal," tvrdil Fanouš, "protože bys byl naprogramovaný, abys to nepoznal."
Kniha plná nečakaných zvratov, prvoplánovo postavená na čo najväčších absurdnostiach - ktoré autor rád nazýva vznešene: a to slovom "nepravdepodobnosti". Pokračovanie som už čítať nechcela, ale keďže momentálne nemám čo iného na čítanie, tak som sa pustila do druhého dielu. Nejaká vcelku pútavá dejovosť sa tomu uprieť nedá, ale strašne mi vadil český preklad novonázvov, ktoré si autor nutne musel vymyslieť, ak chcel pomenovať všetky absurdity. Pôsobili na mňa trápne a dosť uberali knihe na opravdivosti. Lenže k tomu všetkému - a na moje vlastné prekvapenie - musím priznať, že celkovo ma to baví a som zvedavá, ako to pôjde hrdinom ďalej.
Mnoho povyku pro nic. Na začátku jsem se náramně bavila a smála se nahlas. Ovšem to záhy pominulo. Na konci jsem zjistila, že jediné skutečně vtipné hlášky byly ty, které jsem zaslechla už před přečtením knížky a ten zbytek byla jakási vata, která měla působit co nejvíc bláznivě a chaoticky. Což o to, ona bláznivá a chaotická byla...jen jsem jednoduše čekala víc. Né, že by se mi knížka vyloženě nelíbila, ale rodiče mi od mala říkali, že opakovaný vtip není vtipem...a když se ty šílenosti opakovaly dál a dál, humor vyšuměl.
Fantasticky neuveriteľné. Geniálne šialené. Čosi o starej Dänksovke, uterákoch, evolučných omyloch, myšiach, planétach, nepravdepodobnosti, čísle 42, smole (hlavne veľrybej a tej, ktorá postihuje kvetináče...), chýbajúcich programoch pre šťastie a o tom, že vo Vesmíre si človek (ani ten z Betelgeuze alebo odkiaľkoľvek inokadiaľ) nemôže byť istý absolútne ničím. Ani tým, (možný spoiler... dá sa dokonca povedať, že dosť možný:) či ten divný týpek, ktorý mu na večierku vyfúkol dievča, nebol skutočne z inej planéty tak, ako tvrdil.
Asi jsem k němu musela dospět, protože při prvním čtení se mě nezaujal, ale nyní ho hodnotím jako zajímavou a vtipnou sci-fi parodii.
Na jedné bezvýznamné planetě, jejíž jméno není vůbec podstatné (nazývá se "Země"), v jedné z nejbezvýznamnějších galaxií v široširém vesmíru, jejíž jméno také není podstatné (opravdu není) si příslušník místního živočišného druhu zvaného "lidstvo", zcestně se považujícího za nejinteligentnější na planetě, otevřel knihu svého oblíbeného žánru. Nejednalo se o mezigalakticky populární Glazybonnskou detektivku, ani nový román věhlasného Wriba Bluxpa z obézní planety Bobogo-Hud 8, jinak posměšně nazývané "Tekutá Cibule". Ona kniha, "Stopařův průvodce Galaxií" od Douglase Adamse, pobavila a rozesmála tohoto groteskně vypadajícího tvora natolik, že mu dokonce ckvilkami způsobovala děsivě vypadající křeče obličejového svalstva, které se nápadně podobaly překvapeným výrazům zrcadlících se ve všech pěti tvářích elektroželv pářících se na okraji černé díry. Knihu přečetl za tři dny, což odpovídá téměř 294 milionům Mozubských let. Během této doby se podařilo Měděným superinteligentním odstínům modré barvy ovládnout 82,4534792849416326 % celého Intergalaktického impéria. Pozemšťan se ze zcela nepochopitelného důvodu neuvěřitelně bavil při zmínce o smrtelné nebezpečnosti Vogonské poezie, navzdory faktu, že ta je opravdu třetí nejhorší v celém Vesmíru. Jakmile knihu dočetl, usoudil, že je to doposud nejhumornější literární dílo, které měl kdy možnost číst, Rozhodl se sdílet tento zážitek s dalšími Pozemšťany na místní primitivní komunikační a informační síti, kde umístil svůj rádoby vtipný komentář. Je pravděpodobně nekonečně nepravděpodobné, že by se v následujících dnech neponořil do další knihy v sérii.
„Ó fretná chrochtobuznosti…“ tvé mikturace jsou mi/ co zprudlé žvastopunktsery na plzné včele…“ „Škvrrrk, já zapřísahám tě,“ „svými frůnícími kvrdlovrzy…“ „A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty/ nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to!“
.. Paráda! Dám si to ještě.
(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.
"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."
Autorovy další knížky
| 2003 |  Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
| 2002 | Život, vesmír a vůbec |
| 2002 | Převážně neškodná |
| 2002 | Sbohem, a díky za ryby |
| 1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Zábavné, nečekané, geniální, potrhlé, neskutečné, opakovaného čtení hodné, k zamyšlení nutící.