Stopem se psem
Slávek Král
Slávek opět dokazuje, že je Králem autostopu. Tentokrát ho posunuje o další level a po dvou cestách kolem světa stopem vyráží stopovat se svým pejskem. Zamíří do Japonska, místo toho nakonec křížem krážem projede Rusko, aby skončil vyhoštěn v Kazachstánu. Ale tím to rozhodně nekončí. Jak se stopuje v zemi, kde nedává nic smysl? A ještě k tomu se psem? Slávek míní, byrokracie mění. Náročná pouť po zemi tisíce razítek se stala předlohou pro únikovou hru a ilustrace, které Slávek Král pro čtenáře vlastnoručně připravil. Vyzkoušej, zda se před byrokracií podaří uniknout i tobě!... celý text
Přidat komentář
Trochu potřeštěné, zpočátku jsem nad Slávkovými nápady a představami o cestování v některých zemích kroutila hlavou. Chápu, že pravidla některých zemí mohou být pro cizince nesmyslná a protivná, ale tak to prostě je. Směrnice EU taky nemusí být pro lidi odjinud snadno pochopitelné (a vlastně je kolikrát nechápeme ani my sami). Pohostinnost je krásná věc, ale není to povinnost, spíše by ji měl člověk vnímat jako dar, ve který smí doufat, ale ne ho brát jako samozřejmost. Slávek to má trochu jinak, přiznám se, že odvahu cestovat tímto způsobem jsem nikdy neměla, i když pro osaměle cestující ženu je stopování mnohem větší riziko. Takže je to něco, co obdivuji, i jak si v mnoha prekérních situacích dokázal poradit (samozřejmě občas bylo potřeba i trochu štěstí, ale řekněme, že i za tu umanutost si ho zasloužil). To, že se na cestu vydal se psem, sice může vypadat jako maximální šílenost, ale mně je to docela sympatické. Jasně, pr pejska některé oblasti nebyly zrovna snadné k přežití, hlavně tam, kde bylo vedro, ale zas všechna čest, že Slávek na to bral ohled. Sympatické je mně hlavně to, že sám nevidí jako problém vzít pejska kamkoli s sebou, i když se tím cestování zkomplikuje. Bohužel je dost lidí, kteří si opatří psa a z různých malicherných důvodů ho za chvíli prodají, darují "do dobrých rukou" nebo dokonce vyhodí. Stěhování do zahraničí je třeba taková klasická výmluva.
Podtrženo, sečteno, dávám čtyři hvězdy, i když literárně to trochu někde skřípe, přepisy ruštiny jsou na mrtvici (hochu, hochu, kdyby ses aspoň dodatečně kouknul do slovníku, jak se to řekne a napíše!) a našlo by se víc takových drobností. Ale zas je to originální dílko z nakladatelství, z něhož jsem ještě nic nečetla, a tak se mi hodilo do výzvy :-).