Stopou toulavou
Mirko Ryvola , Fredy Schubert (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377502/mid_stopou-toulavou-SID-377502.png
5
11
11
Čtivou a vtipnou formou popisuje nejrůznější příhody i postupnou proměnu vandrácké výbavy. Podařilo se mu zmapovat a přiblížit ten zvláštní, pro mnohé těžko pochopitelný úkaz, kterým je ve světě ojedinělý, téměř sto let starý český a slovenský tramping.
Přidat komentář
Tahle kniha je opravdu skvost a myslím, že jsem ji četl zrovna v nejpříhodnější době. Pořád jsem se totiž pídil po tom, jakými věcmi a ruznými zlepšováky vytunit svůj vandr a viděl spoustu videí s lidmi, kteří do lesa skutečně nosí téměř svůj dům (né jen deku a rum) a pak jsem se v této knize dočetl o tom, co stačilo trampům na čundr kdysi a dospěl jsem k rozhodnutí, že ze svého báglu ještě pár věcí vyhodím:-))
Tak tohle byla velká chuťovka, která pohladí, potěší i poučí. Dozvíte se například, co znamená cestování s Matyldou nebo s Alicí a proč při spánku pod mostem nemáte ležet hned u nábřežní zdi. Možná vás překvapí, který je nejrozšířenější světový jazyk.
Velkou pochvalu musím vyslovit ilustracím (Miki Ryvola), které opravdu pobaví. Skvělá kniha!
Nesmírně zábavná kniha. Nenudil jsem se ani chvíli. Detailní popis výstroje trampů, generace mých rodičů, je hustě rámován vzpomínkami, a někdy velmi komickými historkami. Nasmál jsem se a také se velmi poučil.
Hodnotit srdcem je to 5*. Kniha vyvolává spoustu vzpomínek na krásné doby, kdy mi bylo náct. Bohužel jsem čekal spoustu příběhů a 2/3 knihy byly jen suchopárným popisem. Měl jsem tele, pak usárnu a nakonec podle ní doma šitou variantu US. Ale ty detailní popisy jsou pod mojí rozlišovací schopnost. A vodácká část mě vysloveně nudila. Na druhou stranu obdivuji autora, že si tohle dokáže po 50 letech ještě vybavit. Ale 1 chybu jsem objevil :-). Boty se žlutou podrážkou neměly v roce 1975 název farmy. Ten dostaly až mnohem později. V té době se jim říkalo nafťáky, asi podle nápisu oil resistent na podrážce. Říkalo se, že to je vrácená exportní zakázka. Já si je pořídil někdy v roce 1972 za 140 Kčs na Václaváku v Domě obuvi.
Další moje srdcovka.....já sice na vandry začala jezdit o generaci, nebo spíš dvě, později než Miky, ale některé věci se nemění, nebo spíš neměnily. Dnes je to trochu jinak, míň nostalgické, ale pohodlnější. Jenže i já jezdila s usárnou, v kanadách a jehličí, s hliníkovým bagrem, těžkou celtou a partou kámošů nejrůznějších přezdívek, jejichž civilní jména dodnes neznám. Takže srdcovka, proto čtyři hvězdy, kdybych byla objektivní - tak čtivost spíš tak tři, maximálně tři a půl. A kdo je trampingem nepolíben, asi nepochopí.
Úžasné počtení pro všechny s vandráckou duší... Přečteno za dva dny (z toho jeden pracovní), nemohl jsem se odtrhnout. Už se nemůžu dočkat příštího vandru.