Hra s ohněm
Robert Lawrence Stine
Stopy hrůzy - Ulice strachu série
< 10. díl >
První požár vznikl vlastně náhodou – shořel koš na odpadky ve školní knihovně. Jill Franksové a jejím přátelům to připadalo vzrušující. A přišli o pár hodin vyučování. Kdo mohl tušit, že se hra s ohněm tak rychle rozšíří? Že jeden požár bude následovat druhý? A že Jill, Andrea a Diane spolu se třemi chlapci budou zataženi do smrtelně nebezpečné hry? Když jeden z požárů skončí vraždou, je konec hry a začíná skutečný teror. Všichnisi uvědomují, že jde o život. Jill ví, že má jedinou možnost. Musí odhalit vraha dříve, než sama skončí v plamenech.... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno: 1993 , Studio dobré nálady - nakladatelství KreditOriginální název:
The Fire Game, 1991
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Děj je takový utahaný a o ničem. Trošku mé hodnocení vylepšil závěr - panika v lese při útěku, ale pak třeba uplné zakončení v závěrečné kapitole jsem naprosto nepochopil ....45%
Zajímavé hlavně rozuzlení na konci. Vždycky jsem byla napnutá, kdo je ten vrah a kolikrát čuměla s otevřenou chlebárnou. Fakt že jo. Hodně překvapivé.
Takové lehké čtení, taková rychlovka. ALE co je pozitivní, tak konečně po čase se tu objevuje skutečně Fear Street :) V minulých dílech byla jen zmínka. I když tady se ten děj také odehrává jinde... A více už ani ň :) Ale díky tomu přidám i příznak "doporučuji" pro fandy série Fear Street :)
Když vycházela tahle série knížek, bylo to moc fajn a některé mi i utkvěly v paměti, jako třeba tahle.
Tuhle knížku jsem četla už hoodně dávno, ani nevím, proč jsem si na ní tak najednou vzpomněla. Každopádně v rané pubertě jsem z toho byla nadšená :-) Dnes už by to asi nebylo tak skvělé.
jedna z mých prvních přečtených kniz ze série Stopy hrůzy. Pamatuji si jak jsme si je s kamarádkami měnili a vyprávěli si následně dojmy z knih.
(SPOILER) Mno když jsem byla ještě školou povinná, tak se mi to líbilo víc. To bylo asi tím potlačovaným přáním podpálit školu, které tu bylo aspoň trochu realizováno. A taky jsem si tehdy nebyla naplno schopná uvědomit, jaký je ten hlavní řízek blbeček (i když mám matný pocit, že mi lezl na nervy už tenkrát). Pořád se to ale slušně čte a i motiv vraha dává celkem smysl.
No, vraha... Dojde tu jen k jedné smrti, a to ještě nedopatřením. Nějak jsem měla ty Stopy hrůzy zafixované jako větší krváky, ale jak to čtu znova, uvědomuju si, že jsou většinou vlastně dost krotké.