Stopy zapomenutého lidu: Obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii
Libuše Hrabová
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87785/bmid_stopy-zapomenuteho-lidu-pBd-87785.jpg
5
9
9
Dějiny polabských Slovanů, tak jak je zachytili pisatelé dobových kronik Widukind, Thietmar Meziborský, Adam Brémský, Bavorský geograf a Ibrahim Ibn Jakub. Kniha informuje o příchodu Slovanů a jejich usídlení v oblasti, o politické a náboženské organizaci a cestě k neodvratnému zmaru. Kniha poukazuje dále na stav v raném novověku a v novověku, po zániku národní identity. Poslední kapitola je věnovaná Lužici a Lužickým Srbům.... celý text
Přidat komentář
V českém prostředí ojedinělá kniha, avšak práce není syntézou dějin polabských Slovanů, tudíž postrádá potřebnou kritiku pramenů.
Naproti tomu autorka zde přehledně shrnula svoji dlouholetou úctyhodnou překladatelskou a badatelskou činnost v tomto, v českém prostředí takřka neznámé, oboru.
Rovněž klad knihy je i vybraný jazyk.
Na druhou stranu se nejedná o kritickou analýzu dějin polabských Slovanů, nýbrž o jejich obraz v dobové i moderní historiografii. Na tu stále ještě čekáme.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stopy zapomenutého lidu: Obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii |
| 2001 | Osobnost a moc v 11. století : Adam Brémský o životě arcibiskupa Adalberta |
| 2005 |  Praha a Lužičtí Srbové |
| 2018 | Kniha jako svědek: Příběhy skryté v rukopisech a tiscích ve fondu Vědecké knihovny v Olomouci |
| 1998 |  Palackého cesta: Pohledy na životní činnost Františka Palackého a lidí mu blízkých |
Nasledovný citát je z diela, ktorého autorstvo je pripisované Abú Omar ibn Rustovi z Isfahánu a nesie názov Kniha vzácnych drahokamov. Jeho jediný rukopis je uložený v British Museum v Londýne pod sig. Add 23478. Dielo bolo pravdepodobne napísané medzi rokmi 912 až 923 podľa staršej predlohy.
Ide o doslovný preklad.
„Muži ich, ako je to možné, sú pod povrchom zeme a potom tomu urobili strechy z dreva. Nakupujú z nej a predávajú. A v ich krajine vládne Velehrad, úplne vykopané mesto, v ktorom býva Chrwáb. A majú v ňom trhy v mesiaci tri dni, okrem toho čo nadoja z mlieka. A majú hradby výborné, nedobytné a vzácne. On sa nazýva pán pánov, prvorodený a preto kráľ. Dobytok (veľký) nemajú, len on má, ktorý požíva z neho jedlá .. Ten, ktorý vraj má korunu krajiny. Náčelníci ho volajú Svätopluk, ktorý je najvznešenejší. A konajú podľa jeho slov. Jeho sídlo leží uprostred územia Slovanov. Príbytok jeho, kde je oni vedia. Mimo štítov a oštepov, nemajú iné zbrane. Náčelníka svojho počúvajú a radami sa riadia veliteľa svojho. Muži, ktorí majú kone, cepy sú zbrane ich. Mŕtveho keď spaľujú, že je to na želanie Boha tvrdia, keď sa veselia a hrajú na hudobné nástroje. Ich strunový nástroj má osem strún. Z medu majú víno a spievajú počas spaľovania.“