Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol
Jonas Jonasson
Stoletý stařík série
1. díl >
Mysleli by ste si, že sa mohol rozhodnúť skôr a mal byť natoľko chlap, aby svoje rozhodnutie oznámil okoliu. Ale Allan Karlsson nikdy dlho o veciach nemudroval. Myšlienka sa ani nestihla usadiť v hlave starého muža a už otváral okno svojej izby na prízemí domova dôchodcov v sörmländskom Malmköpingu a vykročil rovno do záhonu. Pohyb mu vyšiel a nebolo to ani komplikované napriek tomu, že Allan sa práve dnes dožil sto rokov. V spoločenskej miestnosti domova dôchodcov sa asi tak o hodinu mala začať narodeninová oslava. Mal sa nej zúčastniť sám starosta. A miestna tlač. A všetci ostatní starčekovia. A všetok personál na čele s večne mrzutou sestrou Alice. Iba sám oslávenec sa tam nemienil ukázať. Tak sa začala jeho mesačná púť po celom Švédsku – s novými priateľmi a s kufríkom, ktorý mu nepatrí, ale o ktorý sa kadekto vrátane polície veľmi zaujíma... Bezstarostný starček má dosť času spomínať na svoj neskutočne dlhý a pozoruhodne prežitý život. Veď kto sa môže pochváliť tým, že večeral s budúcim prezidentom Trumanom, zviezol sa autom s bývalým ministerským predsedom Churchillom, plavil sa na riečnej lodi s mladou manželkou predsedu Maa či niekoľko mesiacov zdolával Himaláje? Napriek tomu, že Allana vôbec nezaujíma politika ani náboženstvo, zdá sa, že počas minulého storočia ovplyvnil väčšinu veľkých udalostí vo svete... Sto rokov Allan zneisťoval svet iba tým, že bol. A teraz je konečne voľný.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
příjemné čtení, ale že bych z něj byla unesena a čekala na den kdy ho opět vezmu do ruky to asi ne. Smála jsem se, bavila, ale např. Jak jsem vyhrál válku od Patrika Ryana mě pobavilo víc. Těším se na Analfabetku a Zabijáka, ale ne že bych nemohla dospat až otočím první stránku....Shrnutí: Milá kniha a doporučuji přečíst
Líbilo se mi to, taková odpočinková četba :) Postupně mě to bavilo čím dál víc. Na Analfabetku a Zabijáka se ale zatím spíš nechystám.
Čekala jsem od knihy daleko víc, i díky tolika doporučením z mého okolí. Není to ale můj styl humoru, spousta vtipů je předvídatelných a tedy ne moc vtipných. Nejvíc mi ale asi vadila lehká infantilnost, tedy hlavně způsob, jakým je napsaná (těžko říct, jestli to není jen překladem)..
Čekal jsem rozhodně víc. Příběh se mi líbil do okamžiku, kdy Alan Karlsson nastoupil s ukradeným kufrem do autobusu, potom se děj stal naprosto nesmyslným. Více mě bavily kapitoly, které se odehrávaly v minulosti, ale i ty byly na můj vkus notně přehnané. Celkový nápad knihy nebyl špatný, ale samotné zpracování se dle mého soudu moc nepovedlo. Nicméně jsem knihu dočetl.
Bohužel patřím ke čtenářům, kterému tento druh humoru moc nesedí...je to možná i tím, že jsem nejdříve četla Analfabetku... přišlo mi to jiné a přitom úplně stejné.
Komu z nás se podaří za svůj život (byť i stoletý) být u všech důležitých mezníků historie?
Po dlouhé době milá, odpočinková kniha. Skvělé prolínání dvou časových linií a byla jsem zvědavá, jak se hlavním postavám podaří z toho všeho vymotat. Většinou mám problém s ukončením knih, ale tady mě nezklamal ani děj, ani úplný konec. Jak už tady několikrát padlo - kdo má rád Švejka a Cimrmana, určitě by si měl tuto knihu přečíst.
Knížku jsem darovala bez předchozího přečtení. Když jsem ji pak sama "načala", říkala jsem si "to je blbost, ta si musí myslet, že jsem se zbláznila". Dala jsem tomu šanci a nakonec přečetla celé. Smála jsem se a přečetla jí od té doby znovu. Krása téhle knihy je prostě v tom, že je to celé absurdní a nereálné. Začnete si říkat "To se může stát jen Allanovi". Pokud to nejste ochotni přijmout, nedočtete. Obdarované se líbila a je to jedna z jejích oblíbených knih. Mimochodem... Myslela jsem, že Jára Cimrman měl jen sestru. Ale evidentně měl i bratra a byl jím Allan :D
Souhlasím s každým slovem, které napsala Meluzena o pár hodnocení níže :)
Schválně jsem si tuto knížku nechala na zkouškové období jako oddechovku, po které s radostí stáhnu v pauzách mezi učením. Bohužel musím říct, že mě příběh natolik nudil, že jsem téměř vždy zůstala u skript a kniha dál ležela na nočním stolku.
První dvě až tři kapitoly ještě šly, o nějakém humoru ovšem nemůže být řeč, a to jsem člověk, který se obvykle směje každé hlouposti. Je možné, že se příběh časem rozjede a začne být i trochu vtipný, ale to se já už nedozvím, protože jsem knihu po téměř padesáti stranách zaklapla s tím, že to asi není nic pro mě. A to se mi stalo skutečně poprvé. Příběh mne absolutně nazujal, postavy jakbysmet. A když se do toho všeho ještě začaly míchat kapitoly z minulosti, to byla ta pomyslná poslední kapka.
Dávat knize nějaké hodnocení by asi nemělo smysl, vzhledem k tomu, že jsem přečetla jen pár stránek. Nicméně až se ke Stoletému staříkovi někdy v budoucnu vrátím (a věřím tomu, že ode mě druhou šanci dostane), budu se nesmírně snažit dostat se alespoň do poloviny a třeba mě ještě mile překvapí.
Stoletého staříka jsem četla jako první knížku od Jonassona. Pobavila, jako oddechové čtení dobrá, no moc nenadchla.
Geniálna kniha. Každú chvíľu som sa smiala a neverila vlastným ušiam, čo to zase ten Alan vyviedol. (Počúvala som audioknihu a môžem len odporučiť, bolo to super). Veľmi podarené, zábavné, chytré.
Skvelá knižna plná inteligentného a vlastne aj menej inteligentného humore. Každého je tam tak akúrat - vyvážene. Trosku tazke mena a nazvy takze zo zaciatku ma to trochu miatlo, ale potom som si knižku ozaj zamilovala.
No, tak jak to jen zaobalit? V knize bylo pár dobrých fórů, resp. situací, co se dají brát, jako zábavné a povedené. Pak tam bylo docela dost takových, co na mě zapůsobilo spíš trapně a zbytek, to mě už jen nudilo. Nejvtipnější na knize jsou snad jen ty komentáře na přebalu, jaká je to neskutečná psina a nejvtipnější kniha dekády a kdo ví, co ještě - myšleno ironicky. Ale soudě podle hodnocení si v tom dost lidí to své najde, takže chyba asi nebude tak úplně v knize, když si našla tolik svých nadšených čtenářů. Mě se to každopádně moc nelíbilo.
Kniha plná ptákovin, které člověk jen tak nevymyslí. Viděla jsem i film, který byl rovněž super.
Líbil se mi nejvíce začátek knihy. Stařík, který utekl z domova důchodců a ukradl mladíkovi kufr. Poté už to nebylo tak vtipné, ale dějově to bylo zajímavé.
Nechápu, že je tato kniha označována jako vtipná. Nebyla úplně špatná, ale podle ohlasů jsem čekala něco jiného, což mi asi hodně zkazilo celkový dojem z knihy.
Ze začátku vtipné, ale postupem knihy jsem se do děje úplně zamotala, kapitoly byly dlouhé, ale protože se střídaly období, tak jsem během jedné kapitoly pomalu zapomněla, co se děje v druhé době, takže jsem potom musela listovat zpátky. Asi to nebude úplně můj styl.
V této knize se pro mě střídaly pasáže, které jsem četla na jeden nádech a druhé které mi trvalý týdny než jsem se je donutila precist. Ale o humorné části neni nouze asi stále mám na paměti příhodu se slonem.