Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol
Jonas Jonasson
Stoletý stařík série
1. díl >
Mysleli by ste si, že sa mohol rozhodnúť skôr a mal byť natoľko chlap, aby svoje rozhodnutie oznámil okoliu. Ale Allan Karlsson nikdy dlho o veciach nemudroval. Myšlienka sa ani nestihla usadiť v hlave starého muža a už otváral okno svojej izby na prízemí domova dôchodcov v sörmländskom Malmköpingu a vykročil rovno do záhonu. Pohyb mu vyšiel a nebolo to ani komplikované napriek tomu, že Allan sa práve dnes dožil sto rokov. V spoločenskej miestnosti domova dôchodcov sa asi tak o hodinu mala začať narodeninová oslava. Mal sa nej zúčastniť sám starosta. A miestna tlač. A všetci ostatní starčekovia. A všetok personál na čele s večne mrzutou sestrou Alice. Iba sám oslávenec sa tam nemienil ukázať. Tak sa začala jeho mesačná púť po celom Švédsku – s novými priateľmi a s kufríkom, ktorý mu nepatrí, ale o ktorý sa kadekto vrátane polície veľmi zaujíma... Bezstarostný starček má dosť času spomínať na svoj neskutočne dlhý a pozoruhodne prežitý život. Veď kto sa môže pochváliť tým, že večeral s budúcim prezidentom Trumanom, zviezol sa autom s bývalým ministerským predsedom Churchillom, plavil sa na riečnej lodi s mladou manželkou predsedu Maa či niekoľko mesiacov zdolával Himaláje? Napriek tomu, že Allana vôbec nezaujíma politika ani náboženstvo, zdá sa, že počas minulého storočia ovplyvnil väčšinu veľkých udalostí vo svete... Sto rokov Allan zneisťoval svet iba tým, že bol. A teraz je konečne voľný.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
Některé pasáže byly až moc zdlouhavé a přeskakovala jsem i po kapitolách. Ovšem kontrast nastal v momentě, kdy jsem musela knihu odložit a projít se, abych se uklidnila. Jaký jsem měla záchvat smíchu. Autor dokáže být opravdu velmi vtipný a zábavný.
Dokonalá kniha s neuvěřitelnou dávkou humoru.
Chcete-li se doopravdy od srdce zasmát, tohle je ta pravá kniha:)
No, co k tomu dodat. Prostě úžasná jízda od začátku do konce. Úsměv vás ani na chvilku neopustí a takové knížky jsou potřeba.
Velice zábavnou formou zachycen život švédského křížence Forresta Gumpa a Járy Cimrmana. Velmi čtivý text, skvělý příběh i zápletky. Jednoznačně mohu doporučit všem, kteří hledají odpočinek u zábavné knihy.
Kdyby se vyprávění příběhu zhostil např. Jirotka, Nepil, Žák, Švandrlík a možná i Svěrák, vystřelilo by to tento román do nebe. Takhle se ze zajímavého tématu stala sice veselá, ale jinak nudná a lehce předvídatelná záležitost. Ale když už nebudete vědět co by a nechcete u knihy přemýšlet, proč ne.
Stala se mi zvláštní věc.
Vzal jsem do ruky tuto knihu a od první stránky se rozjel bláznivý, zbytečně dlouhý, místy vtipný, místy hodně vtipný příběh, který mi ale vůbec k srdci nepřirostl.
Vlastně jsem celou dobu váhal, jestli knihu dočíst, nebo odložit. Nakonec jsem se prokousal až někam k cca straně 320 a pak už se jen smál. Závěrečná čtvrtina mi opravdu sedla.
A teď si kladu otázku, jestli proto, že jsem vzdal svůj vnitřní souboj a poddal se příběhu,
nebo ten závěr byl opravdu lepší.
Moje resumé?
Kniha je občas vtipná, zbytečně dlouhá a místy i nudná.
Rozhodně nesdílím zdejší názory o tom, jaká je to skvělá kniha. Kdybych knihu nečetl, o nic bych nepřišel. I když je paradoxně psaná celkem čtivě.
V roce vydání mi uniká ta jedna dějová linie, která si utahuje ze studené války. Kdyby se s příběhem autor vytasil v osmdesátých letech, bylo by to super dílo, ale takhle jsem na rozpacích k čemu to všechno.
A někteří čtenáři pod 35 let budou mít vážně problém s množstvím komunistických vůdců, kterých je tu plná kniha, protože ruku na srdce. Kdo věří tomu, že ročníky 1980 a mladší znají takový pravěk?
A chtěl bych umět dvě věci, co uměl Alan.
Když někdo mluví o politice, vypnout.
Druhá věc : Bylo jak bylo, bude jak bude.
Obojí by se mi někdy opravdu velmi hodilo.
Jako učebnici dějepisu bych to asi nedoporučila, ale Jonassonovo vtipné shrnutí světových dějin s trochou ironie a nadsázky ve mně nejednou vyvolalo milé pobavení (výbuchy smíchu úplně ne, některé situace mi přišly až moc překombinované). Debut, který zůstal nepředčen druhým dílem Analfabetka, která uměla počítat. Alan Karlsson proti všemu - proti stařecké demenci, cirhóze jater, Mao Ce-Tungovi, Stalinovi, zločinecké skupině Never Again, a hlavně... stále věrný své politické ignoranci.
Vtipný až groteskní základní námět, rozsáhlé vyprávění se spoustou neuvěřitelných situací a zážitků na pozadí světových dějin.
Filmové zpracování - fraška, ve které je parodován místní vyšetřovací aparát a postavy, jejichž laxnost nebo naopak choleričnost překypuje...Nicméně velice střídmá forma knižní podoby, do které se nevešlo zdaleka vše podstatné.
I tak jsem ale knihu četla poměrně dlouho....
Zatímco u explicitně humoristických knih se většinou nahlas nesměji, u Staříka se mi humor a absurdita některých situací líbila natolik, že jsem se neudržela být potichu. Je dobré mít základní historicko-faktické povědomí o 20. století, pak si čtenář užije knihu daleko víc. Prolínání současnosti a minulosti je docela náročné na soustředění, takže je lepší knihu číst na jeden zátah - občas se mi stalo, že po dvou večerech čtením krátké pasáže před spaním jsem se musela vracet. Určitě si knihu přečtu ještě jednou.
Hodně jsem se u této knihy nasmála, ale docela bych si přečetla něco dalšího o Herbertu Einsteinovi :-D
Bláznivá, obsécní a alkoholicko-flegmatická sonda do světových dějin 20. století, shrnutá v životě jednoho člověka, který má rád výbušniny, vás bude bavit od začátku do konce. Stoletý stařík je ve své podstatě úplně jednoduchá četba, příjemná a hlavně zábavná – zkrátka to pravé, když si chcete vyčistit hlavu a upřímně se zasmát. Jonas Jonasson podle mě stvořil další legendární literární postavu, kterou si prostě nejde nezamilovat!!!
Kniha super, moc se mi libila. Oddechovka při které jsem se pobavila, chvilkama jsem se smala i nahlas, což se mi při čtení moc často nestává :-) i když by myslim mohla být o něco kratší. A nehledejte v této knize logiku :)
Vidím, že tuhle moc pěknou knížku pochválilo dost lidí, já jenom dodám svou malou trošku do mlýna. Nápad knihu psát ve dvou časových linkách člověka úplně spolkne, stejně jako absurdnosti všech situací, idilický nábor dalších příslušníků útěkařské party, Alanovi prupovídky, psí kusy se znamými postavami histori anebo vznik atomovky trochu jinak. Já mám nejraději scénu, kdy se dispečer zeptá: ,,Pane Dolary, jaké vašek křestní jméno?". Ta mě dokázala rozveselit jako už dlouho nic. A taktéž lehce melancholický ukazatel na protismyslnost světových dějin 20. století.
Určitě nebudu první (ve skutečnosti 1749.), ale musím říct, že je to fakt hodně dobrá kniha. Nijak zvlášť objevná po stránce formy a stylistiky, ale silný, poutavý a originální příběh to rozhodě vyvažuje. Velmi milá oddechovka!