Strach

22.12.2022

Štyri hviezdy dávam len kvôli tomu, že nie všetky poviedky mi sadli. Inak je to opäť od Maupassanta veľmi kvalitná tvorba.

16.06.2021

Takhle má podle mě vypadat povídková sbírka. Maupassant byl skutečně mistrem v oboru.

16.02.2021

promyšleně sestavený výbor z Maupassantových povídek, obsahuje 31 krátkých příběhů, strašidelné, tajemné, "případové", sociálně kritické, o ženách, z prostředí Paříže, psychologizující;

poslední povídka, podle níž je výbor pojmenován, je nečekaně aktuální k naší současné pandemické situaci - mluvčí se zamýšlí, proč se lidstvo ve strachu před smrtící nákazou (cholery) tak často a hromadně podává radovánkám

nejvíce mne zaujala povídka Samota, nejvíce šokoval Pastýřův skok, naopak strašidelnou Ruku jsem úplně přešel - a vzpomněl jsem si s podivem, když jsem ji před mnoha mnoha lety v raném věku četl poprvé, že jsem se bál tak, že jsem z toho několik dní nespal a pořád ve tmě koukal po stěnách, jestli už neleze...

Toto je krásna zbierka, určite odporúčam

02.12.2018

Z povídky Šílenec mi běhal mráz po zádech. Naprosto geniální.

13.10.2018

Vůbec jsem netušila,že Maupassant psal takový žánr.Hororovité povídky se mi líbily i když horory nevyhledávám.

25.10.2014

Upozornění! Nečíst před spaním! Budila jsem se shodně nepříjemnými pocity v noci. Skvělá knížka

16.07.2014

Guy de Maupassant je autor, na něhož nedám dopustit. Hlavně povídky přinesly vypravěčskému talentu slávu a oblíbenost již za jeho mládeneckého života, mě však kniha povídek Strach příliš nenadchla, mám raději jeho romány. Některé příběhy mě nudily, neměly pro mne šťávu, nechtěly se mi číst do konce. Možná to bylo nevhodnou dobou, kdy jsem knihu četl (letní počasí, já raději čtu za škaredých dnů)... ale zkrátka mne neoslovila. Vyzdvihl bych však povídku Zbabělec, která mne příjemně překvapila, především její pointa na konci.

21.11.2013

Výbor povídek zabývající se hlavně tématem lidského šílenství a hledáním důvodů proč lidé sahají k tak radikálnímu kroku jakým je sebevražda. Zdá se, že Maupassanta tato otázka fascinovala a šílenství mu nebylo neznámou věcí. Naopak než ho dostihl jeho předčasný konec, propadl mu vinou pohlavní nemoci. A jako inteligentní člověk věděl, že šílenství přijde, že je jen otázkou kdy a jak prudce. Skvěle toto téma zpracoval francouzský životopisný film Maupassant.
Důvody pro ukončení života popisované v této knize mohou se zdát bizarní, mnohdy tragikomické, většinou však realisticky popisují krutou skutečnost. A Maupassant sebevrahy za jejich čin neodsuzuje: " Ubozí lidé, cítil jsem tak dobře jejich úzkost, jako bych umíral jejich smrtí! Prožil jsem jejich bídu, v hodině jsem pocítil všechna jejich muka. Dověděl jsem se vše, co je rmoutilo a dovedlo až sem; já totiž cítím klamnou hanebnost života a nikdo ji necítil více, než já.
... Ano, jsou alespoň jedny dveře z tohoto života, ty můžeme vždycky otevřít a odejít na druhou stranu."
A pak povídka Moiron. Nejde o její krutý děj, jako spíš o její filozofii. Chtěl bych vědět, jestli byl opravdu Maupassantův názor na Boha takový, nebo to byla jen umělecká fikce. Ovšem, kdo z nás si nikdy nekladl otázku: jaký je vlastně Bůh?