Straka na šibenici
Daniel Petr
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236084/bmid_straka-na-sibenici-Yoq-236084.jpg
4
174
174
Porozumět vlastnímu životu a najít sám sebe nemusí nutně znamenat výhru. Představme si obraz Pietera Brueghela Straka na šibenici. Dítě na něm vidí především ptáka sedícího na podivné houpačce, dospělý však straku úplně přehlédne, neboť v centru pozornosti u něj stojí šibenice. Hrdina románu žije s otcem alkoholikem v chátrajícím domě na okraji severočeského zapadákova. Přestože se díky své inteligenci naučí číst dřív, než jeho vrstevníci poprvé vkročí do školy, zůstává v důsledku otcovy pokřivené představy o výchově v zajetí téměř středověké nevědomosti plné přízraků a démonů. Od dětství jej pak provází Brueghelův obraz, vracející se v různých situacích jako šifra, kterou je třeba vyluštit. V dospělosti opouští manželku i právě narozenou dceru a jen o vlásek unikne vězení za daňové úniky. Stejně jako jeho otec tráví celé dny opilý na gauči a jediné, co jej zajímá, je důvod, proč kdysi zmizela jeho matka. Nakonec se vrací do vesnice, v níž strávil dětství, a skrze zvláštní setkání dospěje k poznání, že nalezení sebe sama vyžaduje oběť.... celý text
Přidat komentář
Četla se lehce, i když o nelehkých osudech. Dětský hrdina mě vzal za srdce a tolik jsem mu přála se z toho bahna vyhrabat. Nebudu prozrazovat, jak se mu dařilo... Líbil se mi lehce sebeironický způsob vyprávění, naopak odkazy na umělecká díla s výjimkou ústřední Straky na šibenici na mne působila jako zbytečné předvádění se. Občas nebylo jednoduché rozeznat skutečnost od výplodu alkoholem nasáklého mozku.
Naprosto luxusní román! Prostě MUSTREAD české literatury! Ano, Anežka byla lepší, ale zde máme trošku jiný pohled na svět.. Kniha obsahuje opravdu těžký příběh, ale i tak je podávám až s překvapivou lehkostí... Kniha je neskutečně čtivá a já ji přečetla hrozně rychle (jaká škoda)... Doufám, že autor přijde s dalším románem... Jednoduše doporučuji!
Každopádně skvěle vylíčené pochmurné prostředí severních Čech, dětství plné zasutých frustrací, prapodivné mezilidské vztahy… A jako plus neotřelý jazyk plný vtipných i výstižných metafor.
První část knihy hodně dobrá, čekala jsem, že traumata z dětství se později nějak dramaticky vyhrotí, ale bohužel v druhé části příběh pro mě tak trochu vyšuměl a spíše nijaký závěr nenavázal na skvělý rozjezd.
Takové lepší tři.
Do Straky jsem se začetla hned po první stránce. Vyprávění o životě, který není vždycky jednoduchý, skrývá mnohá tajemství a ne vše lze jednoduše vysvětlit. Jedna z těch knih, kterou jsem musela číst do noci, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál.
Četla jsem, kde se dalo... každou volnou chvilku jsem nutně potřebovala vědět, jak dopadne to "praní špinavých duší"... po dočtení poslední stránky jsem četla i info o vydání, jen abych s tou knížkou mohla ještě chvíli být, tak moc se mi jí nechtělo dávat z ruky :) ... je totiž svým zvláštním způsobem krásná, i přes svůj mnohdy frustrující a bizarní děj...
Jsem nadšená takovým českým počinem, který toho dokáže tolik ukrýt mezi řádky... není prvoplánový a nezanechá ve vás ani pocit zbytečného literárního narcismu... dostala mě natolik, že jsem zůstala i při další četbě neplánovaně u nás a dokonce jsem měla nutkavou potřebu vzít do ruky opět nějakou skvostnou obálku od Hostu...
Tak takhle jsem dlouho nebyl napnutý, jak celý příběh dopadne. Občas velmi smutné, občas vtipné. Navíc okořeněné tajemstvím, které je neustále naznačováno a čekáte, co se z něj vyvrbí...
Straka na šibenici mě zaujala svou obálkou od mistra Prciny a také tím, že autor je takovej frajer, že má dvě křestní jména a žádný příjmení - heštag respekt. A samozřejmě i anotace zněla lákavě - severní čechy a fotr alkoholik, to už samo o sobě zní jako peklo. Tím tedy myslím ty severní čechy a ne to, že je tatínek alkoholik.
No, nemůžu říct, že bych byl nadšen. Ale zvláštním způsobem nemůžu říct, že bych nebyl nadšen. Jak se to vezme - Daniel Petr to sune kupředu dobře a to především proto, že používá takový bizarní mix sarkasmu a ironie, jako by se u jednoho stolu sešli Žváček, Hakl, přičemž nakonec přišli i Houellebecq s Toussaintem - a to v druhé polovině kdy se hlavní hrdina dostane do krize středního věku a jede bomby, vodku, colu, red bull a havanu, přesně jako to zpívá Ben Cirkusao. Z tohoto důvodu je kniha svižná, zajímavá a překvapivě i humorná. Pokud vám tedy přijdou humorné velmi netradiční komentáře velmi vážných věcí. Na druhou stranu jsem v tom bizarním příběhu nenašel nic, proč by vlastně stál za přečtení, kromě samotného faktu, že byl bizarní. Metafora se strakou je samozřejmě krásná a někomu možná otevře oči, ale já bych chtěl ještě něco víc. Třeba kdyby tam byly tanky nebo nějaký černošky.
Severočeská literatura je prostě svébytný žánr. Depresivní, syrový, bezvýchodný, ale přeci hledající smysl a krásy života i v těch temných kulisách krásné přírody, zničené přírody, unikátní architektury a industriálního masakru. Lidé výjimeční, ničemní a odevzdaní. Německý prvek a dějinné bezpráví včetně.
Autor občas exhibuje dějově, jazykově i faktograficky, ale to knize neubírá, naopak, přidává rozmanitost a rozbíjí plochu celkového ladění beznaděje příběhu. Čtivé a překvapivé. Velmi zdařilé je i zpracování knihy, s jednou výhradou - desky knihy snesou pouze velmi šetrné zacházení.
Temný, svižný a trochu jiný příběh o tom, jak frustrace z dětství ovlivní celý život i generace. Tomáš, rytíř v smutné zbroji, mi byl i přes zlé okolnosti sympatický, autor umně pracuje s náznaky a symboly, které velice šikovně splétá v jeden vypointovaný celek. Tleskám taky, jak se podařilo vykreslit ponurou severočeskou příhraniční atmosféru. Po celou dobu četby jsem vzpomínala, čí styl mi to připomíná. Nejčastěji jsem vzpomínala na Ladislava Fukse... Ten měl dětská traumata taky rád a atmosféru měl podobnou.
Čteno už podruhé - a opět zážitek. Příběh je namíchán z ingrediencí dle mého gusta: syrové, tajemné, dojemné. A nechybí ani kousavý vtip. Odkazy na umělecká i literární díla jsou onou třešničkou na velice povedeném, kuriózním dortu.
Tahle kniha Vás přesvědčí o tom, že i v ČESKÉ próze po roce 2000 můžete najít skvosty, proti kterým severská psychologie bledne. Schválně vyzkoušejte!
Super kniha... mám ráda takové syrové nenačančané příběhy, žádná romantika, ale prostě život... líbí se mi i styl, jakým je kniha psaná, jednoduchý a úderný.... maličko mi tím stylem připomíná Petru Soukupovou...po přečtení knížky ve vás něco zůstane... chvíli trvalo, než jsem se úplně vzpamatovala a byla připravená na další knížku ..
Když jsem vzal tuhle nádherně vypravenou knížku do ruky, chtěl jsem se zeptat: kdo je to Daniel Petr? Po přečtení už vím, že se ptát nemusím, o tomhle spisovateli ještě hodně uslyšíme!
Bizarní příběh napsaný skvělým jazykem, který je osekaný ode všech epitet, grafomanských popisných pasáží a přesto není fádní a chudý. Naopak. Na správných místech a ve správný okamžik autor okoření prozaický text básnickým přirovnáním, často ironicky vtipným. Autor vede čtenáře textem suverénně a tak i já jsem se nechal strhnout vyprávěním v Ich formě i pasážemi fantaskními až magickorealistickými s důvěrou, že nebudu zklamán, že nepůjde jen o nepodařený literární experiment, ale že vše v románu má své místo a význam. Nebyl jsem zklamán, byl jsem nadšen!
Autor je můj ročník a proto přičítám tu působivost románu i tomu, že bizarní zážitky z dětství s bizarními lidmi, v bizarní době a na bizarním místě jsem zažíval též...
Štítky knihy
dospívání rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus vesnice otcové a synové Magnesia Litera rodiče a děti české romány despotický rodičAutorovy další knížky
| 2015 |  Straka na šibenici |
| 2018 | Sestra smrt |
| 2012 |  Díra |
| 2022 | Odečítání pohybu souřadnic |
| 2005 |  Příběh z české mládeže |
Hodně mne to vtáhlo, realita pohraničí je vykreslená hodně přesvědčivě, vzhledem k tomu, že mám svojí zkušenost. Dobrý kousek.