Strašidelný dům / V noci svatojanské

Nebezpečí v hotelových pokojích je jen „podskupinou“ nesčetné plejády povídek, jejichž hlavním motivem je STRAŠIDELNÝ DŮM či POKOJ a které se dodnes těší oblibě zvláště ve filmu. Snad je to nebývalá výzva fantazii, kterou tento motiv skýtá, jež inspirovala téměř všechny významné autory strašidelných příběhů, aby napsali alespoň jednu povídku s domem či pokojem, v němž straší. Struktura většiny těchto příběhů je obdobná: Do domu se nastěhují nájemníci, kteří nezřídka nic nevědí o temné minulosti svého nového domova. Záhy však zjistí, že v domě nejsou sami, a buď strašidelným rejdům v domě přijdou na kloub, anebo jsou nuceni se odstěhovat. Český okultista a mystik Karel Weinfurter má pro strašidelné domy dokonce určité vysvětlení: „Tam, kde zahynuli jednotliví lidé s nějakým tajným nebo zjevným neukojeným přáním, s touhou vášnivou a prudkou a zaživa nikdy nesplněnou, dochází také k projevům strašidelným, když taková osoba zemřela.“ Dramatickou variantou je pak rozhodnutí hrdiny vsadit se, že ve strašidelném domě (pokoji atd.) přečká noc. Důsledky bývají pro takového odvážlivce většinou osudné... Bulwer-Lytton byl ve své době velmi slavným autorem především díky historickým románům Poslední dny Pompejí, Rienzi a dalším. Kromě toho napsal několik strašidelných příběhů, např. Podivná historie či okultní román Zanoni. Jednou z nejslavnějších povídek 19. století s motivem strašidelného domu je bezesporu jeho Strašidelný dům. Rafinovanou psychologickou variantou tohoto motivu je povídka Charlottě Perkinsové-Stetsonové-Gilmanové Žlutá tapeta, působivý příběh Holubi z pekel o strašidelném domě napsal autor slavného Conana, Robert E. Howard. Motiv strašidelného pokoje a domu nadále „straší“ v současných hororech, například ve slavné zfilmované novele Hellraiser Cliva Barkera. Shirley Jacksonová tento motiv excelentně zpracovala v románu Strašidelný Hill House.... celý text