Strašidláci nebrečí
Áslaug Jónsdóttir , Rakel Helmsdal
Strašidlák by se rád se strašidýlkem kamarádil, jenže si vedle něj připadá hloupý a nešikovný. Strašidýlko už umí číst a krásně kreslí, všechno ví a zná nejlíp. Není tedy divu, že o všem rozhoduje. A teď se dokonce začalo posmívat strašidlákovu tatínkovi. Chudák strašidlák je už úplně zoufalý.
Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Stór skrímsli gráta ekki, 2006
více info...
Přidat komentář
Je to hodně dojemná knížka. Dozvěděl jsem se, že pláč pomáhá se zúčastnit toho, co neumíš, a zkoušíš to, co neumíš.
Vizuálně je knížka zajímavě netuctová (včetně neobvyklého formátu), text a jeho výstavba bohužel trochu pokulhává (více se mi líbila ta druhá ze série), nějak mi ty myšlenkové pochody připadaly nelogické. Co se týče rozsahu, je to doslova jednohubka.
Výtvarně jsou Strašidláci nebrečí publikací krásnou. Áslaug Jónsdóttir má svébytný styl, který sice neoslní dokonalými linkami a propracovanými detaily, ale svérázné karikatuře se odolává skutečně jen krátce a pak už jí má člověk pod kůží nadosmrti.
Ale text? Tam autorská sestava vyšvihla cca dvacet vět, a tím jejich práce skončila. Pochybuji, že se u ní nějak zapotili, takže vlastně ani není co soudit. Největší odpovědnost tak skončí na bedrech předčítače, který musí k obrázkům dovymyslet nějakou legendu, když se o to autoři nepostarali. A to včetně takových banalit jako kdo je kdo. I když je morální ponaučení fajn, dítěti těch deset vteřin, co přečtení knihy zabere, nějak nestačí, o to víc, že se z holého textu o souvislostech příliš nedoví.
V rámci obhajoby ale přijímám námitku, že jde o jednu kapitolu z většího celku a kdybych jich měl doma víc, přístup by byl jistě i vřelejší. Takhle ve mně zůstal jen pocit mála muziky za větší než malý peníz.
Pro malé děti je to dobré.