Strašidlo cantervillské
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383259/mid_strasidlo-cantervillske-cZ4-383259.png
4
1285
1285
Půvabné vyprávění o vysvobození strašidla na zámku Canterville dcerou bohatého Američana.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1930 , Erna JanskáOriginální název:
The Canterville Ghost, 1887
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla již jako malá a tehdy se stala jedním z mých oblíbených příběhů, který mě doprovázel celým dětství, kdy jsme si knížku četli s kamarády.
Nedávno jsem na ní opět narazila v žebříčku výzvy 2021, tak jsem si připomněla své dětství a po knize opět sáhla.
Velmi vtipná, hororová povídka z viktoriánské doby. U které jsem se teď bavila, stejně (ne-li více) jako malé dítě.
Pěkný příběh...knihu jsem už kdysi cetla..je to taková jednohubka a libilo se mi jak se Virginie nebala strasidla a vysvobodila ho :)
Po poslechu rozhlasové adaptace Strašidla cantervillskeho se mi vybavila dlouho zasutá vzpomínka na mé seznámení s tímto Wildovým dílem. V příloze nějakých novin v 70. létech jsem objevila černobílé veselé obrázky pana Boudy, kterého jsem znala z pohádkové knížky. Se zájmem jsem si prohlížela kostnaté chlupaté stvoření v různých podobách v boji s rozjívenými malými kluky. Přílohu jsem vystřihla, poskládala a pustila se do čtení a nelitovala jsem. Vůbec nevím, kde nakonec staré novinové listy skončily, ale Cantervilla si stále vybavuji podle prvního čtení.
K povídce jsem se dostala díky filmové verzi s Patrickem Stewartem. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, byla to příjemná "jednohubka".
Výborná duchařská povídka z pera Oscara Wildea, kdy na zámek Canterville přijede americký vyslanec se svou rodinou. Otis je realistický člověk, který nevěří na duchy a proto nevěří svým třem dětem, kteří ducha sira Simona de Canterville vidí. Je možné, aby jeho dcera Virginie byla vyvolenou a mohla zlomit dávné prokletí sira Simona? Příběh mě moc bavil, neboť měl správně ponurou atmosféru dávného prokletí, ale byl psán humornou formou, kdy se manželka vyslance snaží vyčistit krvavou skvrnu, která je v knihovně několik set let tím správným a jedinečným čističem na skvrny. Na deštivý večer je tato kniha ta pravá.
Krása příběhu vyniká i díky nádherným kresbám Cyrila Boudy.
Shodou okolností po dočtení knížky bylo v televizi americké ztvárnění této pohádky. Zajímavé pojetí (ale chyběl syn Washington). Ale s "naším" filmovým zpracováním s Petrem Nárožným (Otis) a Jiřím Bartoškou (duch sira Simona) se nedá srovnat. Naše se mi líbilo víc.
Od vánoc jsem se těšila na Strašidlo cantervillské. Bylo jiné, než jsem očekávala, překvapivě slabé a málo mocné.
Ale kniha mě pobavila, jak jsem očekávala. :)
Povídku jsem pročetla na jedno posezení- moc se mi líbila , poselství o odpuštění mě dojalo.
Strašidla mi bylo líto. A moderní anglická rodina mi dost lezla na nervy. Ještě, že měli tu hodnou dceru. Nedávno jsem uklízela v knihovně a tuhle knížečku jsem našla zapadlou za jinými. A tak jsem si sedla a s velkou chutí si ji znovu přečetla / už poněkolikáté /. A pořád mě baví.
Tuto klasiku miluji už od dětství kdy se mi poprvé dostala do ruky, a čas od času se k ní vracím. Pro cantervillské strašidlo mám prostě slabost.
Krátky rozsah v ktorom je Anglická aristorkracia zastúpená Cantervillským zámkom, brnením a strašidlom v súboji s republikánstvom a vecnosťou nového kontinentu. Verím že v roku 1887 to musela byť veľká vec, keďže dielo poukazuje a striela si z oboch.
Jako dobrý. Bohužel (tak jako na takřka celém Wildovi) už se evidentně podepsal zub času; rozuměj doba je jinde a také její smysl pro humor. To, co na konci 19. století zvedalo lidi smíchy ze sedadel, dnes vyloudí lehoučký úsměv na tváři poučených. A to jen možná, jen někdy a jen některých poučených. Pro 90% populace to bude nudná blbost o ničem - snad to trochu přepsat, snad atraktivní televizní adaptace... Kdoví... Snad by se z toho kontrastu rozumově založených Američanů, kteří vidí svět pouze skrze přírodní vědy, a tradičního anglického strašidla, tradičního anglického sídla, tradičního anglického počasí, tradičního anglického služebnictva atd. dalo ještě něco vykřesat, protože základní myšlenka je nosná.
Rozhodně se to ale příjemně četlo a nevytáčelo mě to tolik jako Dorian Gray, takže i proto tady jdu aspoň na tři hvězdičky. Jako svědek své doby fajn, jako literatura ke čtení už dnes bohužel moc ne.
Nádherná "duchařská pohádka" od klasika světové literatury. Wilde v ní prokázal svůj brilantní styl psaní a smysl pro humor. Oceňuji také nápadité ilustrace Cyrila Boudy.
Na mna to malo najvacsi dopad ked som to (samozrejme) cital prvy raz, neviem ci som este nechodil na zakladku. Samozrejme ma pritiahol nazov. Joj o strasidlach! to bude asi horor. Nieco ako Traja patraci. A kreslena obalka vydavatelstva MAJ. No ono to je nakoniec ..dnes to mozem porovnavat snad aj s Wodehouseom, Twainom?? Ako sa na druhom brehu Moravy vravi, "taková taškařice". Ze Wilde vedel pisat putavo a vtipne nie je pochyb, ze vedel ostro slahnut a poukazat na ludske slabosti a neresti, vieme. Tu je to ale milo schovane do grotesknych postaviciek rodiny Otisovych, zbohatlickych navratilcov, velvyslanca americkeho, ktory ide rodu pridat prestize odkupenim slachtickej nemovitosti starej dobrej Britanie. A uz to jede... Nakoniec duchovia vyznievaju ludskejsie ako ludia. Maju v sebe viac vasni a clovek s nimi od zaciatku suciti. Dnes by toto mohla byt kludne kvalitna Young Adult mladeznicka literatura. Teda, ona je.
PS: Musim niekde zohnat tu pekne ilustrovanu Cyrilom Boudom.
"To je krev lady Eleonory de Canterville, kterou právě tady zavraždil roku 1575 její vlastní manžel sir Simon de Canterville. Přežil ji o devět let a pak za velmi tajuplných okolností náhle zmizel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale jeho hříšný duch dosud bloudí zámkem. Tu krvavou skvrnu velice obdivují turisti a vůbec všichni, a odstranit se nedá."
"To je nesmysl," zvolal Washington Otis. "PINKERTONÚV ŠAMPIÓN V ODSTRAŇOVÁNÍ SKVRN A NEDOSTIŽNÝ CIDIČ to vyčistí co nevidět."
A než tomu mohla poděšená hospodyně zabránit, padl na kolena a hbitě drhl podlahu jakousi malou tyčinkou, která vypadala jako černé líčidlo. V několika vteřinách nebylo po krvavé skvrně ani stopy.
"Já věděl, že Pinkerton to dokáže," zvolal vítězoslavně Washington, ohlížeje se po své rodině, jež se mu obdivovala. Ale jen ta slova vyřkl, už šerou komnatu ozářil příšerný blesk a tak strašlivě zaburácel hrom, že všichni vyskočili a paní Umneyová omdlela.
"Ohavné počasí!" řekl klidně americký vyslanec, zapaluje si dlouhý tlustý doutník. "Mám za to, že ta stará země je už tak přelidněna, že ani slušné počasí se tu na každého nedostane. Jsem odjakživa toho mínění, že Anglii zbývá jedině emigrace."
"Milý Hirame," zvolala paní Otisová, "co si počneme s ženskou, která omdlévá?" "Strhni jí to z platu jako za rozbité věci," odvětil vyslanec, "a ona omdlévat přestane."
Čteno nevím pokolikáté, protože tohle mě prostě baví :-) … „Cantervillský duch stál chvilku zcela bez hnutí, v pochopitelném rozhořčení … když dorazil do malé tajné komůrky v levém křídle, opřel se … o měsíční paprsek, aby nabral dech, a pokoušel se ujasnit si své postavení.“
Jsem, za to nebohé, opuštěné a nešťastné cantervillské strašidlo, moc ráda, že tahle humorná, úsměvná i výsměšná „duchařská pohádka“ … má šťastný konec :-) …
„Až zlatovláska jako květ
k modlitbám pohne hříšný ret,
až suchá mandloň rozkvete,
zalita slzou dítěte,
pak přijde doba šťastných chvil
a klidný bude Canterville..“
"Hele! Ta stará uschlá mandloň rozkvetla! Vidím ty květy docela zřetelně, když na ně svítí měsíček."
Wilde byl ve své době považovaný za dekadentního autora, ve smyslu lhostejného vůči etice a morálce, obhajujícího názor, že umění nemá moralizovat, ani hodnotit. Tak s druhou částí téhle věty se dá bez problému souhlasit, Wilde totiž opravdu nijak nemoralizuje ani nehodnotí, přesto jeho povídky s jejich osobitým stylem a humorem svou morální a navíc ještě dokonale estetickou hodnotu mají.
A pak ten úžasný jazyk (který sám o sobě je estetickým zážitkem), ten mě okouzlil už dávno … a stále mě baví :-).
Moc milý a úsměvný příběh, kterému nemám co vytknout. Sice strašidlo je trochu moc lidské včetně schopnosti onemocnět, ale postavy jsou jinak sympatické a děj krásně odsýpa. Holt taková pohodička do vlaku nebo jako audiokniha .
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Klasika, která pobaví i dnes. Ten humor, to vyobrazení Amíků. Prostě radost si to přečíst. Ať žijí duchové, či strašidla!