Strata
Terry Pratchett
Kin Aradová pracuje jako planetární technik u společnosti pro výstavbu nových světů. Přestože má skvělé postavení, zaměstnání opustí a vydává se na podivuhodnou cestu. V doprovodu čtyřrukého příslušníka civilizace kungů Marca a obludné Stříbřeny objeví místo, o kterém se jí předtím ani nesnilo, plochou Zemi... Tato kniha sice nepatří do zeměplošské série, ale kdo si oblíbil humor T. Pratchetta, neměl by si tuto sci-fi nechat ujít!... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1997 , Magnet Press (ČR)Originální název:
Strata, 1981
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Platí to, co pro Temnou stranu: nedoceněná kniha. Úvahy o empatii a o tom "jak moc cizí některé věci mohou být", jsou zde geniální. Styčné body s Temnou stranou i se Zeměplochou jsou fajn, pád přes okraj se nám tu objevuje už potřetí (nebo poprvé :)). Kungové a Mixové by si zasloužili víc prostoru, i když takhle je to možná vlastně lepší. Zajímavé je i zvláštní, neateistické vyznění, když si vezmu, jak k podobným tématům přistupuje Pratchett jinde. Hadati o komentář pode mnou píše, že se příběh odehrává v budoucnosti. Vlastně ne... řekl bych, že je to tak trochu jako s Hvězdnými válkami... kdysi dávno. To se ovšem jen naznačí. Proč 4 hvězdy? Je to pro mě přeci jen trochu slabší než Temná strana, zejména mi z toho trochu okatě vyčnívá snaha natáhnou příběh tím, že je nutné putovat od okraje ke středu. Zde jsou asi některé nejnudnější pasáže.
Název knihy je hodně trefný, i když mi jeho význam došel až na konci. Krásně je tu vidět autorův názor, že dobré věci si zaslouží recyklaci. V případě Straty je to jak celý svět, tak i jedna konkrétní hláška, která se objeví v barvě kouzel. Kniha byla o něco víc techničtější než Temná strana slunce. Ale nebylo toho moc a pokud jsem se v něčem ztratila vůbec to pro děj a význam knihy nevadilo. Technická stránka prostě ke Sci-fi patří. I když se Terry Pratchett proslavil hlavně zeměplochou i jeho sci-fi tvorba je dobrá.
(SPOILER)
Strata je množné číslo od slova stratum, což znamená vrstva. Tento název knihy pak má více významů. Jedná se totiž nejen o geologické vrstvy, ale také o odkrývání různých vrstev samotného příběhu knihy.
Tuhle knihu Pratchett vydal ve stejném roce jako první Zeměplochu Barva kouzel. To je znát i na dosud nevypsaném Pratchettově stylu, ale také na tématu tohoto románu, které evidentně nešlo autorovi z mysli.
Strata by se totiž dala považovat za příběh o tom, jak by mohla vypadat Zeměplocha, kdyby ji Pratchett nepsal jako fantasy, ale jako sci-fi.
Příběh se odvíjí někdy ve vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo žije na více planetách vesmíru a je v kontaktu s mnoha mimozemskými civilizacemi. Těch je tu zmíněno jen pár, kdy pouze dvě z nich zde hrají podstatnější roli tím, že jejich představitelé jsou členy výpravy, která má za cíl vstoupit na „plochou“ planetu. Tato skupina dobrodruhů pak putuje od okraje planety do jejího středu a postupně objevuje tajemství tohoto podivného světa.
Na rozdíl od Zeměplochy, kde není nutné znát vše, na co zde Pratchett odkazuje, protože vás pobaví příběh jako takový, u Straty je vhodnější mít alespoň obecné znalosti dějin lidstva. V opačném případě je zde riziko, že čtenář nepochopí odkazy na alternativní historii našeho světa, které mají v této knize o něco významnější úlohu.
Tato alternativní historie světa je pak dost blízká našim skutečným dějinám, přestože není zcela stejná. Pratchett pak dává čtenářům možnost vlastní úvahy, proč tomu tak je, tím, že hlavní otázku příběhu nechá zcela otevřenou. A zamýšlení se nad odpovědí na tuto otázku je pak tím nejzajímavějším, co kniha přináší.
Toto je Terry v zábehu. Neoslní ako neskoršiou tvorbou, ani neurazí. V čase môjho prečetošiaľu príjemná zmena pomedzi Zemeplochu. Tak treba brať aj moje hodnotenie. Keby som to čítal nejak pomimo, asi by som dal o 1* menej. Holt, každý nejako začínal...
Skvělý mix fantasy a sci-fi, první pokus s plochou zemí, který později vyústil v Zeměplochu. Za mě dobrý.
Na knihu jsem se hodně těšil. Na konci jsem se však už spíše jen těšil, až knihu dočtu. Této knížce jsem zkrátka nějak nepřišel na chuť.
Velice zajímavý kousek z pera Terryho Pratchetta. Na jednu stranu tam člověk vidí zeměplochu a fantasy prvky, na stranu druhou se brodí po pás v béčkovém sedmdesátkovém sci-fi (má představivost si jasně vybavila kulisy starého Doctora Who a já tak tuze nerad 70. léta). Když se přes tento fakt přenesete, jedná se o velmi dobré dílko a závěr je opravdu strhující, ale je jednoduché se v něm trochu zamotat. Za mě oprávněné 4 hvězdy (3 za knihu +1 za Pratchetta a jeho, mi na míru šitý styl psaní :P )... A letím na Temnou stranu slunce!
Strata. Napadlo někoho spojení toho názvu s uvnitř tolik propíranou latinou? Znamená to 'vrstva'. A myslím, že se dá uvažovat nejen o vrstvení nových světů, ale i o vrstvení příběhu. Zatímco první stránky jako čisté scífko mě vůbec nezaujaly a říkala jsem si jen "je to Pratchett, koukej louskat!", tak naopak od chvíle, kdy se potkali hlavní hrdinové a následně se dostali na plochou zemi, abychom se vyjadřovali přesně, jsem to dočetla za pár hodin. Zeměplochu mám komplet přelouskanou, takže tam vidím spoustu věcí, které ze Straty autor přečerpal - úředně uznaný člověk a má na to papír, rozlet rakety pomocí pádu přes krajopád, no a samozřejmě plochá země samotná. Další objevte sami, určitě na něco narazíte. Za přečtení to stojí.
Kniha, kterou autor napsal 2 roky před první zeměplochou - je to taková sci-fi zeměplocha. Celkem osvěžující dílko. Některé zeměplochy jsou dost upocené, dlouhé a poněku nudné, což bych o téhle knížce rozhodně neřekl.
Pro všechny příznivce zeměplochy a fantasy by to měla být povinná četba. Tahle kniha dokonale stírá žándové hranice mezi sci-fy a fantasy.
Skvělý námět - sci-fi pohled na Zeměplochu. Sice kniha nepatří do série Úžasné zeměplochy, ale já bych ji tam klidně zařadil.
Rozhodně zajímavé téma.
V knížce jsem se místy ztrácela, ale na to už jsem si u Pratchetta zvykla. Každopádně posledních 50 stránek je naprosto skvělých. Ta myšlenka mě naprosto uchvátila.
Strata se mi dostala do rukou náhodou. Nečetl jsem žádné recenze, nevzal jsem ji na vědomí kvůli doporučení přátel, zkrátka jsem ji jen namátkou nahmátl v knihovně. Po přečtení textu na zadní straně jsem byl rozpačitý... co očekávat od tradičního fantasy autora Zeměplochy, když se vrhne na přeci jen odlišnou dráhu scifíčka? Začetl jsem se a... trochu mě to zklamalo. Děj nebyl u příběhů ze Zeměplochy vždy to nejdůležitější, ale aspoň trochu tam o něco šlo a dokázalo vás to vtáhnout. To jsem u Straty absolutně postrádal. Mnohem více mě upoutaly a bavily informace spíše vedlejší (např. zajímavosti o kultuře Mixů, kungů a podobně).
Aspoň jsem si potvrdil, že to, že nějakého autora takřka zbožňujete a nedáte na něj dopustit, ještě neznamená, že nedokážete být vůči celému jeho dílu jakž takž objektivně kritičtí :)
Hm, vesmír má 70 000 let. Je tam sice pár zajímavých nápadů a postřehů, ale knížku jsem dočetl v podstatě na sílu.
Tak tentokrát musím smutně konstatovat, že jsem se moc nebavila. Hlavní postavy mě nebavily, ani ta hlavní myšlenka se mi moc nezamlouvala. Asi jsem prostě zvyklá na jiného Pratchetta.
Nemůžu zcela souhlasit s tím, že nejde o knihu ze série Úžasné zeměplochy. Jde o téměř scifi pohled na Plochu. Plocha jako hříčka. Plocha jako stroj. Kniha dívající se zpoza pomezí na tradiční zeměplochu brýlemi Rámy A.C.Clarka....
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Je to hodně zajímavá knížka. V některých ohledech dosti originální, někdy v ní člověk vidí odkazy na další knihy (třeba Stopařův průvodce, který vznikl jen dva roky před Stratou), ale i hluboká filozofická témata spojená s (nejen) lidstvím*, původem vesmíru, života a vůbec (a zase :). Na druhou stranu (a teď nevím, jestli je to překladem nebo originálem) je to psané někdy dost těžkopádně, některé věci si člověk čte dvakrát a nechápe, někdy se části textu vysvětlí až za několik stránek, někdy vůbec. Bavilo mě to, to jo. Dodnes si pamatuji dávné první čtení a seznamování se s tvorbou planet, zkamenělin (ha rozdíl, tady se neřeší fjordy :), ale také postupné odhalování tajemství (tak trochu jiné Země-) plochy. Pratchettův humor prosakuje plnými doušky a podle mnoha slovních spojení použitých v dalších knihách je to taková první hrací plocha, než se vrhl do dalších knih. Např. klasické "Ten boj je nefér. Pro ně. Vždyť jich stálo proti mě jen 20." - jsem v Zeměplochách viděl hned několikrát. Přesto je pro mě Strata spolu s knihou Temná strana slunce "must read" pro Pratchettovy fanoušky. Je to zajímavé, jiné, originální...
* Která přetrvala v termínu "tvarismus" skrze mnoho knih až do úplně posledních Zeměploch.