Stratení muzikanti
William Heinesen
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236554/bmid_strateni-muzikanti-1iK-236554.jpg
5
7
7
Dej Stratených muzikantov sa odohráva vo faerskom prístave Tórshavne. V knihe ožíva niekdajší faerský svet, ktorý autorova spomienka vyťahuje zo zabudnutia a tým mu dáva istý nádych rozprávkovosti. Pred čitateľom sa pomaly rozvíja farbistý dej života v mestečku, postupne sa zrýchľuje, až vyvrcholí priam detektívnou zápletkou, ktorá sa vyvinie z nevinného hľadania pokladov. V popredí celej mozaiky postáv a postavičiek je muzikantská rodina starého zvonára Isaksena, jeho traja synovia Móric, Sírius a Kornélius, ktorí zdedili po otcovi neuhasiteľnú lásku k hudbe a večný nepokoj v srdci. S nimi žije v mestečku staručký, chorľavý učiteľ hudby Boman, večne opitý, dobromyseľný Ole Brandy, magister Mortensen, píšuci veľké dielo o Satanoví, výbušný, no ľútostivý maliarsky majster Mac Bett, fanatický sektár prednosta sporiteľne Ankersen, jeho stratený syn, podvodník Matte-Gok atď. Rozprávkový podtón autorovi umožňuje do dejov realisticky zapojiť i legendárne postavy, žijúce dodnes v ústnom podaní, i čarodejnicu Ulu z Vŕšku a piadimužíka Krabieho kráľa. Smiech sa strieda s plačom, baladu presvecuje humor, pochmúrne akordy podfarbujú veselé zvuky. Poézia každodenného života, hlboké pochopenie ľudských osudov a svieži, optimistický tón dávajú knihe osobitý pôvab a robia ju pre čitateľa mimoriadne príťažlivou... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , SmenaOriginální název:
De fortable spillenmänd, 1954
více info...
Přidat komentář
Zvláštna kniha, zvláštne pocity z nej - melanchólia, možno až nejasný smútok - ale paradoxne sú to dobré pocity, minimálne nie sú zlé. Na takýto text v dnešnej dobe už len tak ľahko nenatrafíte. Najviac asi naozaj pripomína rozprávku s pre ňu charakteristickým bojom DOBRA a ZLA. Preváži dobrota a čistota srdca, ľudskosť, súcit a skromnosť, alebo faloš, podlosť a fanatizmus? Záporným postavám je daná možnosť polepšiť sa, kladné zas môžu prísť o kúsok svojej naivity. A aj keď sa postavy začnú vychyľovať z rozprávkového rámca, stále ju to silne pripomína. Spočiatku som vôbec netušila kam to celé vlastne smeruje, ale očarená som čítala a nechala sa unášať atmosférou a krásnym jazykom a bolo mi šumafuk, či má text nejaké nedostatky. Niektoré slovné obrazy, ako napríklad tento: "...uzatvárali sa jeden pred druhým, boli málovravní, stali sa obeťou zvláštneho odcudzenia svetu, ktoré vždy striehne za nesmiernou radosťou, až dospeli k veľkej osamelosti, ktorá je posledným zážitkom všetkých živých organizmov." sú ozaj fantastické, za srdce chytajúce.
Způsobem podání milá, optimistická, mírně humorná knížka, obsahem hodně smutná a plná špatných konců. Docela dlouho jsem si na tu dvojakost zvykala, pořád jako bych chvíli viděla autorovýma očima soudržnost, lásku a hudbu všude kolem a chvíli se cítila nepohodlně, že takhle krátce přejít něčí neštěstí mi brání si ho spoluprožít.
I vývoj příběhu se zvláštně láme, ne že by nebyl realistický, ale v první části si vybírá idylickou, poetickou, skoro pohádkovou část života na ostrově, později pořád víc převažují neštěstí - která se stávala a stávají, jen snad ne v té míře. Díky autorově nadhledu a občasnému moralizování (jakoby šlo trochu jen o exemplum) ale kniha pořád vyznívá nadějeplně.
Mimochodem, k Heinesenovi mě přivedla kombinace čtenářské výzvy (dánský autor) a doporučení od smazenaryba v diskusi, které se časově sešly. Nebýt toho, Heinesena bych nikdy neobjevila, resp. nepřečetla - překlad jakéhosi vesnického románu vydaný v Československu v cenzurou sešněrovaných 50. letech. Je dobré se občas nebát inspirace i z ne úplně známých zdrojů (smazenaryba snad promine :-)) a mimo obvyklé čtenářské škatulky.
Překrásné! Milovníkům hudby a opravdu dobré, hodnotné literatury - doporučuji.
Téma a variace v části 11. a 12. Druhé věty této úchvané symfonie jsou to nejkrásnější, co jsem v poslední době četla.
Príbeh začína ako priam rozprávkový, veľmi sugestívny popis ostrovného mestečka a jeho nevšedných obyvateľov. Chuť mora sa spája s tónmi hudby a hlavné postavy sú doslova takým malým amatérskym orchestrom, ktorý hudbou každodenne oslavuje život. Ako roky ubiehajú a detský hrdinovia dospievajú, idyla sa vytráca, rozprávka sa mení v komédiu a komédia v tragédiu. To, čo zo začiatku vyzerá ako nevinný obraz ostrovného života sa mení v hlbšie posolstvo, kde mnohé postavy zastupujú stigmy vtedajšej, ale aj súčasnej doby. Autor na mnohých miestach priamo, no nevtieravo vkladá do príbehu svoje myšlienky a postoje. Celá kniha je naviac krásne poetická a niektoré pasáže, a potom predovšetkým záver knihy, dokážu rozochvieť čitateľovu dušu ako struny príslovečnej eolovej harfy. Prenádherné.
Štítky knihy
dánská literatura severská literatura společenské romány hudebníci, muzikanti Faerské ostrovy historické rományAutorovy další knížky
| 1989 |  Dobrá naděje |
| 1980 | Černý kotel |
| 1941 |  Na severu ostrov září |
| 1975 | Stratení muzikanti |
| 1965 | Gamalielova posedlost a jiné povídky |
Tato knížka umí pohladit. Věřte níže zmíněným komentářům popisujících život jedné hudební komunity v okrajové části městečka na Tulením ostrově. (Je součástí Ovčích ostrovů, to jsou ty zrníčka rozsypaného máku na mapě, daleko, daleko, někde mezi Islandem a Norskem.) Žádná postava románu nebude ztracena, naopak, budou vám blízké, protože přes všechny peripetie jejich osudů je završí myšlenka jednoho z nich … jak den co den anonymní lidé uskutečňují prostou dobrotu, čestnost, obětavost a lásku k bližnímu - nemyslíc na prospěch v posmrtném životě na nebesích, ale jako nepřirozenější a nejnevinnější věc na světě...