Strážci světla
Abby Geni
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381337/bmid_strazci-svetla-3Nk-381337.jpg
4
56
56
Ne nadarmo se Farallonským ostrovům říká „ostrovy mrtvých“ — každý, kdo na ně zavítá, se musí smířit s tím, že už se možná nevrátí. Fotografka přírodních scenerií Miranda se rozhodne strávit rok na Farallonských ostrovech, proslulých svou krásou, ale i nebezpečností. Na neobydlené ostrovy je vstup možný jen na zvláštní povolení, a tak jedinými Mirandinými společníky jsou biologové, kteří v drsných podmínkách zkoumají pozoruhodnou místní faunu — početnou rybí populaci, žraločí hejna, velryby i přemnožené ptactvo. Miranda je svým novým působištěm uchvácena, ale zároveň jí začíná docházet, že strávit rok mimo civilizaci bude náročnější, než si představovala. Zdá se, že každý na ostrovy před něčím utíká a že před ostatními skrývá nějaké tajemství. Když pak jeden z vědců nečekaně zemře, vyvstává otázka, jestli padl za oběť pouze nehostinným „ostrovům mrtvých“, nebo některému z jejich dočasných obyvatel. Z ostrovů ovšem není kam utéct a nezbývá než s neustálou hrozbou smrti pokračovat den za dnem dál…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
The Lightkeepers, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak dočteno, i já jsem spokojen. Budu souhlasit se všemi 4-5 *
Cítim to asi jako uživatel loskatos.
Mimochodem , s útoky racků v jejich hájeném území, na dělící hrázi přehrady Rozkoš jsem se nedopatřením setkal. Kdysi se dalo na kole zajet až k přepadu, kde je ostrůvek jim vyhrazen. Tak nějak nám nedošlo, že by jsme jim až tak narušili teritorium, ale stalo se. Ano, mláďata neseděli v hnízdech, ale čistě na volné zemi. A to nás mělo varovat. Mladí a blbí jsme tomu z počátku nevěnovali pozornost, až do momentu, kdy se zvedlo větší množství ptáků a začli nad naše hlavy nalétávat nebezpečně blízko a ten křik jaký vydávali. V ten moment jsme sedli na kola a úsek cca půl km. zpět mazali jak o život.
Přesto mám ptáky rád. Kniha , s dokumentárním dějem byla příjemnou změnou klasických detektivek či thrillerů.
Slany vitr, divoka fauna a nehody.
Skvostny popis prirody, zajimave udaje o zvirene odlehlych ostrovu. Psychologie hlavni hrdinky bloumajici mezi tizivou minulosti a soucasnosti. Jen ty protagonisty autorka ani trochu nesetrila. Pripominalo to deset malych cernousku, coz ke konci trochu ubiralo uveritelnosti.
Kniha se mi moc líbila - čtivá a ještě jsem se dozvěděla něco o životě zvířat, určitě stojí za přečtení.
Strážci světla obsahovali mnoho lahodných ingrediencí: odlehlé nehostinné místo, divokou přírodu, zajímavá zvířata, focení, záhadu a pro mě příjemně vyklenutý vypravěčeský oblouk. ovšem bohužel též nesympatickou hlavní hrdinku (vlastně asi všechny postavy s výjimkou kapitána Joea), která pro mě kvalitu knihy snižuje o jednu *
Vyhovoval mi styl vypraveni, mam rad, kdyz proniknu postavam pod kuzi a to se tday autorce povedlo.
Byt jsem zaverecny dejovy twist tusil, presto me prekvapilo, jak je podany.
Ja jsem spokojenej.
Zvláštní, konec nečekaný, hodně informaci o fauně na ostrove. Přínosné, stoji za přečtení.
Byla jsem přesvědčená, že kniha se mi bude líbit - nehostinný ostrov, skupinka lidí a tajemství. Leč... Přišlo mi to hodně přitažené za vlasy, uvažování hlavní hrdinky bylo pro mne nepochopitelné. Tři hvězdičky dávám pouze za to, že jsem se dozvěděla o existenci Farralonských ostrovů, které jsou opravdu zajímavé.
Kniha se mi skvěle četla. Nevím jak se to stalo, ale příběhy z různých ostrovů mě poslední dobou zajímají čím dál více. Po přečtení trilogie od Petera Maye z Hebrid jsem sáhla i po této knize a rozhodně jsem neprohloupila. Skvělé čtení, které doporučuji.
Páčilo sa mi to veľmi. Spôsob, akým je príbeh vystavaný, zasadenie a celé plynutie deja. Kniha má svoju atmosféru a príbeh je napínavý a mrazivý aj bez "thrilleroidných" barličiek.
Tak já půjdu tentokrát proti proudu a dám knize 5* a hned ji doporučím všem, kteří mají rádi trochu napětí a hlavně krásné a místy dojemné popisy krajiny, přírody a živočichů (tentokrát na Farallonských ostrovech), i to tajemno se tam najde.
Podle mě se jedná o velmi zdařilý román.
Malá ochutnávka:
Nejraději mám keporkaky. Přemisťují se v rodinných seskupeních, tvoří se mezi nimi silná pouta. Jsou to kočovníci od přírody, představa domova nebo stálosti je jim cizí. Jsou to operní pěvci vodního světa, ale většina jejich hudby spadá do podzvukové nebo nadzvukové frekvence, která je pro lidské ucho neslyšitelná. Naše uši jsou nicotné věcičky. Do jedné keporkakovy plíce bych se vešla celá.
.....Existují mimo potravní rětězec. Určitým způsobem existují mimo běžný čas a prostor. Žijí v říši obrovských, pomalých věcí: přílivů a odlivů, bouří, magnetických proudů. Často se noří do inkoustově modrých hlubin oceánů, dolů, kde mizejí sluneční paprsky.Obývají modrý svět vzdálený od země, vyskakují z vody do vzduchu a zase padají nazpátek, pohybují se mezi temnotou a světlem.
.....Něco se valilo tmou, vysílalo pulzující vlny zvuku a pohybu. Obrovská těla se hrnula proudem. Jejich ploutve rozbíjely stoupající příboj a vyváděly mě z rovnováhy. Přišly si pro mě. Jejich hudba mě rozechvěla, byla jsem zasažená jako ladička v lidské podobě. Byl to žalostný zvuk jako z jiného světa, téměř lidský, připomínající výkřik rozkoše nebo bolesti.
Obsah:
Miranda je fotografka a tráví rok na Farallonských ostrovech spolu s šesti biology. Jeden z nich zahyne a jeho smrt je označena jako smrt bez cizího zavinění. Je to ale skutečně tak? A není to jediný mrtvý na ostrovech.
S Mirandou současně sledujeme znesmířenost se smrtí matky, která zemřela v jejích 14ti letech, a s níž komunikuje prostřednictví dopisů.
Kromě toho jsem se dozvěděla hodně zajímavého např. o chobotnicích, hnízdících raccích (fuj!), velrybách a dalších zvířatech.
Miranda:
Můj milostný románek s ostrovy pokračuje. Někdy si připadám jako nadrogovaná, toulám se po pobřeží s přihlouplým úsměvem a se zvednutým fotoaparátem. Každý záběr mi připadá jako požehnání. Nikdy nemůžu vědět, co si druhý člověk myslí, nikdy se mu doopravdy nedostanu do hlavy, ale díky fotografiím se dostanu hodně blízko. Když se diváci v galerii dívají na fotografii, můžou na chvíli vkročit do umělcovy mysli. Je to jako telepatie. Jako cestování v čase. Až si lidé někdy v budoucnosti budou prohlížet mé snímky z ostrovů, uvidí to, co jsem viděla já. Budou stát tam, kde jsem stála já, na této žule, obklopená oceánem. Možná dokonce pocítí stejný závan euforie jako já.
Miranda (při odjezdu z ostrovů):
Miranda přimhouří oči a naposled se zadívá na pobřeží. Chvíli má pocit, jako by ona sama byla loď, která škube řetězem od kotvy. Za posledních dvanáct měsíců ji k souostroví připoutal pořádný kus železných článků. Během té doby se změnila jako loď ukotvená v přístavu- pokryla ji rez, ošlehaly ji vlny, proděravěl se jí trup, je špinavá a dobytá k nepoznání. Teď cítí, jak se řetěz natahuje. Napíná se za hranici možností, bolí to. Až sebou nakonec škubne a v polovině se přetrhne.Když se řetěz podvolí, Miranda málem omdlí.
Kniha tu nemá kladné hodnocení - ale mně přišla zajímavá...kdopak slyšel o Farallonských ostrovech ???
A tam přijíždí fotografka Miranda, aby nafotila místní faunu... žraloky, velryby, tuleně, rypouše i ptáky ... ano,není to thriller -spíše seznámení s neznámou končinou světa ...
Mně tato kniha též připadá nelítostná, chladnokrevná,osobitá - stejně jako nehostinné ostrovy... příběh o lidech,kteří jsou vydáni napospas přírodě ...
A souhlasím s raffi -obrazová příloha by nám ostrovy přiblížila...
Už jsem byla pryč - ale knihovnice mě požádala o komentář ...
Veľmi by som chcela vidieť výstavu fotografií, ktoré hlavná hrdinka nafotila pri svojom pobyte na ostrove... hovorila som si to vlastne celú knihu. Keby aspoň autorka dala dozadu nejakú fotografickú prílohu :) Možno by potom mala kniha väčšiu hodnotu, takto mi vlastne prišla zbytočná.
Príbeh pokrivkával, zabíjali ho popisy miesta, situácií a vsuvky z biológie. Ako by sa autorka nevedela rozhodnúť, či chce napísať thriller, alebo knihu o fotografovaní, alebo odbornú knihu o zvieratách na ostrove. Tak nám to radšej dávkovala všetko na preskáčku po častiach.
K tomu bol, bohužiaľ, naviac každý obyvateľ ostrova vykreslený ako asociál, čo je už v dnešnej dobe naozaj veľké klišé (oborník=asociál). Ako píšem na začiatku, fotografická príloha by knihu rozhodne vylepšila :)
Už je to podruhé tento týden, co jsem sáhla po knize (aniž bych to předem věděla), která skýtá nejen čtivý a napínavý příběh ale i zajímavá biologická fakta. Tou první byla Šelma a z obou knih jsem rozhodně nadšená. Strážci světla je kniha těžko zařaditelná podle žánru. Rozhodně to ale není thriller. Sice tu je jakési napětí, spíše ale převládají prvky mysteriózní a psychologické, a především spousta popisků tajemné a chladné přírody. Jako "žraloko-fob" jsem si to docela dost užila, protože tady na mě nemohly odnikud vyskočit nečekané obrázky nebo videa. Přesto byly některé popisky tak dokonalé, až mě z nich mrazilo a všechno jsem to měla před očima. Hlavní postavy byly důkazem toho, co s člověkem udělá příroda a nehostinné podmínky, když v nich dlouho pobývá. Název "strážci světla" je spíše symbolický protože odkazuje na pracovníky majáku, kterým je v knize věnovaná jen krátká vzpomínka.
Mrzí mě vesměs negativní reakce na knihu, já jsem nadšená, zhltla jsem ji za jedno dopoledne a budu doporučovat dál. Líbila se mi i forma vyprávění prostřednictvím dopisů mrtvé matce. Moc si cením originálních příběhů jako byl tento, protože v dnešní době jsou dost vzácné.
Přestože po dočtení knihy následovaly trochu rozporuplné pocity, kniha není ani zdaleka takový průšvih, jak by se mohlo podle zdejšího hodnocení zdát.
Román je na prvním místě především o Farallonských ostrovech a jeho zvířecích obyvatelích, autorka velmi sugestivně popisuje jejich prostředí a zprostředkovaně i místní historii, takže máte po dočtení pocit, že opouštíte místo, které už dokonale znáte a na které byste se velmi neradi vraceli.
Lidští obyvatelé ostrovů jsou kapitolou sami pro sebe, skupina nadšených a zároveň takřka asociálních biologů oddaných své práci, ke kterým přibude neméně samotářská a nevyrovnaná fotografka Miranda.
Je pravdou, že se zejména poslední třetina ztrácí v dlouhých popisech bez významnějšího děje a v opakování již řečeného. Ačkoli Strážci světla nejsou klasickým thrillerem, nevěřím, že by se kdokoli ze čtenářů ještě někdy dokázal podívat na racky stejně jako před tím.
Na knihu jsem se těšila, myslela jsem si, že se bude jednat o zajímavý thriller, který bude ještě o kousek zajímavější díky divoké přírodě Farallonských ostrovů. Autorka však tento příběh bohužel umlátila svými dlouhými a poetickými popisy místní krajiny. Myslím si, že měl někdo autorce pomoci a vysvětlit jí, že tato cesta nejspíš úplně dobrá nebude.
Za prvé bych o knize určitě neřekla, že je to thriller.
Na příběhu mě bavil popis přírody, to, že hlavní hrdinka je fotografka. Samotná dějová linka už takové terno nebyla, i když to odsýpalo dobře. Ve finále to ale nebylo na čtení ani přemýšlení nic těžkého.
Kniha se mi moc nelíbila. Popisy přírody, zvířat, jsou krásné, ale.. Autorka se často opakuje. Řekne informaci a v další kapitole to téměr stejně převypráví znovu.. Pouze několik míst, kdy bylo cítit napětí a říkala jsem si "teď je to dobrý".. bohužel jich bylo pouze několik za celou knihu. Asi ji moc dále doporučovat nebudu :-(
Strážci světla
Ta kniha byla skvělá .Mně se líbilo , to co někdo i trochu kritizoval a to popis místa a život na ostrově .Velmi dobře to podtrhovalo atmosféru celého děje a bylo pro mně zajímavě sledovat ,jak to celé spolu souvisí .Velmi dobře napsané. Určitě si velmi ráda přečtu něco dalšího od spisovatelky pokud bude možnost .