Strážci z hlubin času
August Derleth , Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334180/bmid_strazci-z-hlubin-casu-Ird-334180.jpeg
4
60
60
Kultivovaný gentleman se usadí v domě po svém dědečkovi, aby odhalil temná tajemství pohřbená v útrobách domu. Krásná žena se svým přítelem potká dvojníka Edgara Allana Poea v povídce děsivé jako cokoli, co napsal sám Poe. Sochař se vrací z Paříže, aby vytvořil sochu pocházející z jiného světa – sochu, kterou sám nedokáže ovládnout. Tyto a podobné příběhy, propojené mezi sebou typickou lovecraftovskou mytologií, naleznete v knize Strážci z hlubin času obsahující patnáct strašidelných povídek, které sepsal přítel a literární následovník H. P. Lovecrafta August Derleth na základě náčrtů a fragmentů z Lovecraftovy pozůstalosti. S knihou se můžete na vlastní nebezpečí vydat do mrazivé říše věčné temnoty, kde na vás číhá nadpozemská na nevýslovná hrůza.... celý text
Detektivky, krimi Horory Povídky
Vydáno:
2017
,
Volvox Globator
Originální název:
The Watchers Out of Time and Other Stories, 1974
více info...
Přidat komentář
Lovecraft bez Lovecrafta. Nebo snad jen s lehkým pošťouchnutím od samotného mistra a zbytek už je dílo Augusta Derletha. Oproti originálním povídkám ubylo snových vizí, ale tajemná atmosféra, prastaré spisy, Providence a skryté hrůzy zůstaly. Nakonec jsem se u čtení dobře bavil a bylo mi úplně jedno, že všechny povídky si byly podobné jako vejce vejci. Derleth je dobrým následovníkem - důležité je, že mýtus Cthulhu žije dál.
Dočista jsem se ztratil v temných lesích, na starověkých stezkách, v rozpadlých zlověstných domech… Dávné kulty, ohavná božstva a démoni starých časů se pokoušeli dostat z jiných příšerných dimenzí zpět mezi nás…
Svět H.P. Lovecrafta je opravdu šílený!
Kniha rozhodně není špatná a některé povídky jsou dokonce velmi zajímavé, ale byl jsem trochu překvapen až příliš podobnou strukturou většiny povídek. Zatímco povídky od Lovecrafta jsou velice různorodé a dotýkají se mnoha různých témat, povídky v tomto svazku sledovaly většinou zaběhlé schéma a až na pár výjimek tak vyzněly trochu do prázdna. Kdyby kniha obsahovala polovinu těch nejlepších povídek, byly by to silné 4*, takto pouze 3.
Ako nadšenec odkazu Howarda Phillipsa Lovecrafta som musel siahnuť aj po tomto počine. Cesty Prastarých mi totiž nedovolili inak. Pozitívom knihy je, že čitateľ má možnosť rozšíriť svoj obzor, čo sa týka mýtu Veľkého Cthulhu o príbehy doteraz neznáme. Derleth občas dokáže naozaj zaujať a predstaviť mrazivú atmosféru. Otázne však je nakoľko je to samotnou Derlethovou invenciou a nakoľko Lovecraftovým počinom, keďže texty vo veľkej miere vychádzajú a rozpracúvajú tzv. Lovecraftove nedokončené a plánované poviedky. Otvára sa totiž pochybnosť, či takmer hmatateľná nevyváženosť celej knihy, ktorá osciluje medzi dokonalým mrazivým vytŕžením až po opakujúcu sa nudu, vznikla až Derlethovým autorstvom. V príbehoch sa totiž neustále dookola recykluje niekoľko motívov: starobylá knižnica, nevedomý potomok čarodejného rodu, tajuplný starý dom v lesoch či pustine, tajná miestnosť a podobne. Napriek tomu však odporúčam (miestami sa však už tešíte kedy túto knihu dočítate).
Doporučení: pokud se do této knihy pustíte kvůli své náklonnosti k Lovecraftovi (což předpokládám), přeskočte první povídku (tu nejrozsáhlejší). Derleth se snaží působit jako Lovecraft, ale v tomto případě to udělal prostě špatně. Nechte si jí zkrátka nakonec.
Již dlouho jsem si chtěl něco přečíst od zakladatele tiskáren Hewlett-Packard Lovecrafta a jak to dopadlo! A to Paliho ještě napálili, protože to ani není HPéčko, ale nějakej jeho kámoš. Jsem tedy naPálivo!
Ale abych se věnoval kvalitní kritice. Zdejší povídky jsou jako manželský sex - opravdu unavující a každá je stejná jako ta předchozí. Největší utrpení byla úvodní novela, kde se na dvouset stránkách řešilo co se děje, aby se to nakonec vyřešilo dvouma větama. Vlastně většina povídek vypadá asi takhle
Prokletá žehlička
HP Palivo
Zdědil jsem žehličku, ale je divná! Rozhodl jsem se, že to prozkoumám a začal jsem číst náhodný prastarý knihy, který jsem dostal s žehličkou. Rozumím naprosto všemu a čtu hebrejsky, latinsky. Po půl roce čtení jsem na to konečně přišel! Podíval jsem se na žehličku - ale spatřil jsem cosi naprosto hrůzostrašného. Bylo to tak - byl to odraz něčeho! Nelenil jsem, vzal jsem nohy na ramena a utekl a už se nikdy nevrátil.
A takto pořád dokola, asi dvacetkrát. Musím se přiznat, že jsem měl po dvou hodinách v autobuse velkou touhu rozbít hlavou okno, což asi není dobře.
3/10
Väčšina poviedok z tejto zbierky bola dobrá, našli sa však aj slabšie kúsky. Prvá poviedka sa mi čítala ťažko (holt najdlhšia z celej knihy), po jej "zdolaní" sa to už rozbehlo, občas zadrhlo. Vadili mi až príliš často sa opakujúce prvky typu menovania "okultných kníh", narážok na degenerovaných Marshov a ich sexuálne eskapády kdesi v Polynézii a tak. Naopak, potešil edičné poznámky a esej na konci knihy.
Na další porci lovecraftovského hororu jsem se velmi těšil a dostal jsem velice slušné povídky.
Výběr těch co mě nejvíc zaujaly:
Pozůstalý
Peabodyho dědictví
Zabedněný pokoj
Temné bratrstvo - pro mě nej povídka této knihy
Celkové hodnocení 75% a doporučuji všem milovníkům H.P.L.
Spíš "Derlethova fanfikce, inspirovaná Lovecraftem", než regulérní kolaborace obou autorů. To však ani náhodou není nijak pejorativní popis, protože Derleth Lovecraftovo kouzlo velice dobře pochopil, vkusně na něj navazuje a velmi efektivně dovede navodit hrůzu z neznámého a nepochopitelného. Snad se čte i jednoduššeji, než Lovecraft samotný, není tak popisný a nepoužívá tak košaté vyjadřovací prostředky. Jedinou zásadní chybou téhle jinak velmi povedené sbírky je značná (ke konci někdy až úmorná) repetitivnost témat a dějových rekvizit (opuštěné domy po mrtvých podivínech, neustálé motání se v lokacích původních Lovecraftových povídek, opakované odkazy na lovecraftovská božstva), tomu se Lovecraft sám dokázal vždy velmi úspěšně vyhýbat.
Nejlepší povídky: Ten kdo číhá na prahu, Pozůstalý, Peabodyho dědictví, Předek, Zabedněný pokoj, Temné bratrstvo.
Naprosto skvělé, akorát jsem si musela zvyknout na stejná jména měst a krajů a někdy i hrdinů. Lovecraftovský styl je síla...
Důstojné pokračování původního kánonu, které bohužel trpí závěrečnou, kvůli smrti nedokončenou, povídkou. Pro fanoušky H. P. L. čtenářská povinnost.
Nezklamalo. Většina povídek byla dobrých, některé vynikající. Myslím, že už dokonce života vždy, když uvidím mansardovou střechu, vzpomenu si na Dunwich (v tom místě bych nežil ani za nic) a Lovecrafta.
Hodně,opravdu hodně jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Jsem velkým obdivovatelem tvorby H.P. Lovecrafta (četl jsem i věci,které u nás nevyšly) a to zdaleka nejen kvůli mýtu Cthulhu. To se asi hodně odrazilo v hodnocení,takže nakonec přece jen 3/5.
Protože:
Kniha se mi celkově velmi líbila, ale kvalita Derlethových povídek mi přišla nevyrovnaná. Od těch geniálních (Alhazredova lampa, Okno v podkroví, Ten,kdo číhá na prahu), přes zajímavé,ale hrozně předvídatelné (Innsmouthská hlína, Rybář z Falcon Point, Peabodyho dědictví),až po vyloženě vykrádačku Lovecrafta bez přidané hodnoty (Stín z vesmíru).
Až na pár čarodějnickejch povídek se jedná o příspěvky k takzvanýmu mýtu Cthulhu. Derleth využíval všechno, co k Lovecraftovi patří, dokonce i s různým úspěchem napodoboval jeho sloh – mě osobně to ale nijak neuráželo, jelikož zjevně choval Lovecrafta v hluboké úctě a celý to působilo jako pocta jeho dílu. Co by ale mohlo některejm čtenářům vadit, občas přidal i něco vlastního, například postavil prastarý vesmírný božstva do souboje dobra a zla, zatímco u Lovecrafta byly tyhle entity k nějaké morálce zcela lhostejný.
Lovecraft to zkrátka není, ale když už máte Lovecrafta načtenýho, může se vám tahle kniha postarat o příjemnej návrat do jeho světa, dýchá z ní ta správná nostalgie.
Mimochodem, je to slušná bichle, a ještě bych zmínil, že v ní najdete i pár zdařilejch ilustrací od Johna Coultharta a poměrně rozsáhlý poznámky ohledně vzniku jednotlivejch příběhů a různý další zajímavosti.
Knihu je asi opravdu možno brát jako fan-fiction. Já jsem s ní ovšem velmi spokojen. Stejně tak by se mohla líbit milovníkům lovecraftovského hororu. Menší slabinou tohoto dílka je časté opakování stejných motivů a trochu klišovité opakování názvů "pověstných" okultních knih. Tyto slabiny já ale autorovi rád prominu a věřím, že i většina fanoušků tohoto druhu literatury. Ještě je nutné zmínit, že všechny příběhy se odehrávají v první polovině dvacátého století. To zmiňuji proto, že naroubouvání Lovecraftova temného světa na modernější dobu se většině autorů moc nedaří.
Na závěr bych ještě zmínil velmi vkusné provedení knihy a i pár pěkných vložených ilustrací.
Celá kniha je pre mňa lepšia fan fiction. Tú atmosféru neodvratne sa blížiacej straty zdravého rozumu, ktorá je taká zaujímavá v Lovecraftom písaných poviedkach, som zväčša necítila, s výnimkou Peabodyho dědictví. Všetko ostatné mi prišlo popisované príliš nezaujato, ako novinový článok. Inak som sa celkom bavila, kniha nie je zlá, ale ak by som mala poznať lovecraftovské poviedky len z tejto zbierky, nebudem vedieť, čo na tom ľudia vlastne vidia.
Po skoro roce čekání - z důvodu odkládání vydání knihy - jsem se konečně dočkal a za mne naprosto vynikající. S mým hodnocením samozřejmě nemusí souhlasit většina lidí, ale jsem milovníkem lovecraftovského hororu a tato kniha splnila mé očekávání. Pan Derleth byl velmi dobrý vypraveč, a je veliká škoda, že ostatní jeho výtvory u nás ještě nebyly vydány.
Část díla
Alhazredova lampa
1957
Dědictví Peabodyů / Peabodyho dědictví
1957
Hlína z Innsmouthu
1971
Hrůza z prostředního oblouku mostu
1967
Okno v podkroví
1957
Derlethův příspěvek k mýtu HPL, volně vycházející z mistrových poznámek a zmínek. HPL jméno na knize je převážně čistě obchodní artikl (myslím, že by to reálně vyřešila poznámka v předmluvě či podtitul). Možná by se to dalo i odbýt tím, že se Derleth svezl Lovecraftovi na zádech. Ale kdo dneska už ví, jak hodně přesně to bylo. Každopádně, na jednu stranu pořád se opakující motivy a zápletky (až mi přišlo, že kdo nemá v knihovně určitý, v příbězích se neustále opakující, seznam knih, jako by ani nebyl člověkem (hodným mistrova díla)), až jsou ty příběhy pro znalé čitelné a předvídatelné. V tomhle ohledu hodně přepálená a repetitivní úvodní novela. Na stranu druhou, nejednou to prostě funguje a máte-li HPL styl rádi, tohle si užijete. Ať už to s Derlethem bylo jakkoliv, HPL tvorbu znal a dokázal s jejími prvky dále pracovat a (funkčně) obohacovat/rozvádět ji o prvky, které u HPL nenaleznete (ženy). V tomhle ohledu zajímavé poznámky na konci knihy. Rozhodně je tohle mnohem poutavější a zajímavější, než spousta současných HPL rádoby epigonů a inspirací, které mě fakt nudí. Přistoupí-li čtenář/ka na to, že je to vlastně jen hra, pobaví ho/ji to, tak jak patrně mělo. A já jsem se zase rád do té příjemné atmosféry ponořil. Zajímavé příběhy: OKNO V PODKROVÍ, ZABEDNĚNÝ POKOJ, RYBÁŘ Z FALCON POINT, TEMNÉ BRATRSTVO, HLÍNA Z INNSMOUTHU.