Strážkyně domácího krbu
Dorothea Rosalie De Jong
Román nizozemské spisovatelky Doly de Jongové, která se zachránila před holokaustem emigrací do USA, v roce 1954 její americký nakladatel odmítl jako nemravný a také nizozemská redaktorka ho v první reakci označila za "nestoudný, nepublikovatelný". Když kniha přesto téhož roku v Amsterodamu vyšla, rozpoutala se kolem ní vášnivá polemika. Citlivě a přesvědčivě napsaný příběh však nakonec ohromujícím způsobem zvítězil nejen u literárních kritiků, ale především u čtenářů. Komorní román Strážkyně domácího krbu líčí vztah dvou žen, který balancuje na rozhraní přátelství a lásky. Solidní úřednice Bea a bohémská začínající novinářka Erica naplňují úsloví, že protiklady se přitahují. Založí společnou domácnost, v níž si však každá zachovává svou volnost. Zdálo by se, že protřelá Erica starší a rozumnější Beu bezostyšně využívá - a Bea si skutečně vyčítá, že Eričiným rozmarům tak snadno podléhá. Jejich příběh se však odehrává na přelomu 30. a 40. let 20. století: Do hry vstupuje hrozba nacistického pronásledování Židů, navíc ne každá žena s lesbickými sklony v sobě v té době najde odvahu prolomit tabu a vůbec si své zaměření přiznat. Pod povrchem všedních dní tak vzniká nečekané silové působení, které si vypravěčka Bea dovede vysvětlit až dodatečně. Otázka, co by bylo, kdyby..., již si klade snad každý, kdo prožil nenaplněnou nebo z nějakého důvodu "nemožnou" lásku, ovšem zůstane, jak už to bývá, nezodpovězená.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
De thuiswacht, 1954
více info...
Přidat komentář
Celé je to úsporné, křehké a neokázalé. Pro vnímavého čtenáře, co tuší reálné souvislosti asi i silné v naznačených emocích i otaznících ? Právě ty náznaky a představivost hrají první housle.
"Lidé jako Wies jsou pozorní a srdeční pro vlastní radost."
"Erika neudržovala vztahy, aby tím toho druhého potěšila nebo, aby si lidi získala."
"Byla jsem naivní Beo. Pro Judy jsou ty věci spíš dobrodružství. Může to dělat a nemusí. Změnila to na dobrodružství i pro mě."
To je právě to "zákeřné" ve vztazích. Originál plus originál.....každé partnerství může být ošidné. Hlavní roli hraje zralost, povaha, charakter.....a pan Eros tam vnáší další rozměr do plusu či do mínusu?
Nečekejte senzaci, jen přemýšlivé dílko, které vskutku nemá v centru pozornosti jen lesbické či homo sklony!
Z mého pohledu je Erika nešťastné děcko, kterému rodina sebrala šanci dospět a jediná životní realizace, co mu zbývá je destrukce. Kolik takových je mezi námi... Bea je opakem, který touží pečovat či se obětovat?
Nic nestoudného ani temného, jen přirozené sklony a zákonitosti :o)
5/5
Obě postavy mi byly krajně nesympatické. Bouřlivá, přelétavá, nevyrovnaná Erica versus upjatá, zdrženlivá, poddajná Bea.
Autorka přeskakuje od ničeho k ničemu. Spousta věcí je pouze v náznacích a záleží jen na čtenářově představivosti, jak si příběh doplní.
Ve své době zřejmě kniha budila pohoršení. Nebýt však naznačeného lesbického vztahu, neměla by co říct.
Knížka se mi líbila, dost dobře jsem si uměla představit dobu, ve které se dej odehrával.
Já nevím, na knížku jsem se těšila. Představovala jsem si nějakou temnou sondu do duše člověka, který je homosexuál v době, kdy je to sprosté slovo, ale místo toho takové nemastné neslané tlacháníčko o ničem a konec takový nedotažený. Nevím, no. Zpověd lesby v Protektorátu nečekejte a větší milostné drama či něco takového moc ne.
Po tématicky podobně laděné knížce "Ty a nikdo jiný" (ze které jsem mimochodem skákala nadšením do stropu), mě Strážkyně domácího krbu bohužel tolik nenadchly. Možná je to jen nedostačující délkou, kvůli které nemohly být postavy a jejich historie více rozvinuty. To však tápajícímu čtenáři neusnadní pochopit rozhodnutí, která se v příběhu stala. Na poetičnost slov se v knížce příliš nehraje, kusé pocity hlavní postavy zůstávají nedovysvětlené, je otázka, zda by vícero stran přineslo i větší hloubku příběhu.
Nesmírně citlivý příběh. Úžasný styl autorky, který neútočí primárně na emoce a přitom je emocemi vlastně nabitý. Jen mi to kazil kostrbatý překlad.
Tělesný chtíč vysvětluje mnohé, ale zcela uspokojivou odpověď na otázku, proč je Bea tak fascinována Erikou, nabídnout nemůže. Skoro jsem měl pocit, že se k tomu vysvětlení Bea utekla, když už nevěděla kudy kam. Přiznání ji sice stálo mnoho sil, ale zároveň poskytlo účinné alibi, vášeň jako vysvětlení pro sebedestruktivní a masochistický přístup ke vztahu, erotická přitažlivost jako omluva všeho – vždyť srdci přece neporučíš a kdo se chová rozumně, ten asi miluje málo. Hmm. Možná, že si to nakonec Bea (jakkoli to zní paradoxně) svým soukromým coming outem ulehčuje...
Erica je pro mě rozhodně hlavní postavou novely, její portrét je vykreslen úsporně, ale je neokázale působivý. Oblíbit jsem si ji mohl jen těžko, je to velké dítě, člověk se silnou citovostí, ale bez empatie a odvahy převzít odpovědnost za sebe, natož za druhé. V době sílící nacistické hrozby je její povaha pohromou nejen pro své okolí, ale stává se životním ohrožením i sama sobě.
Myslím si, že číst tuhle novelu optikou toho, že se jedná o „lesbický příběh“ je zbytečně omezující. Ono se to nabízí, bylo to psáno v době, kdy se o homosexuálních vztazích psalo málo, dnes se o nich může psát hodně, takže čtenář může mít pocit, že ho kniha nutí nakukovat klíčovou dírku tam, kde dnes může klidně otevřít dveře, vstoupit a podívat se zblízka. Řekl bych ale, že by to byla chyba, že Strážkyně mají víc co nabídnout, že je lze číst obecněji, jako příběh o rizicích nevyrovnaných vztahů. A řekl bych taky, že je to příběh popsaný velmi přesvědčivě, napohled jednoduše chronologicky, ale pod povrchem je hodně otazníků. Mnohem víc otázek než odpovědí.
"Nestoudné a nepublikovatelné" to v dnešní době už fakt neni. Ale mohlo to bejt skvělý psychologický drama, kdyby to napětí, který celou knížkou prostupovalo, dokázala autorka víc sugestivně líčit. V první půlce jsem nechápala, proč se obě postavy chovaj tak, jak se chovaj (obě jsou pro mě dost nesympatický) a když pak i vlivem obratu dějin dojde konečně k vysvětlování, stejně se jedná jen o další náznaky, ze kterejch čtenář není moc moudrej... Každopádně oceňuju detailní náhled do duše a života leseb v době, kdy je veřejnej pohled na homosexuála horší než na bezdomovce alkoholika s tuberou.
Příběh Eriky a Bey líčí vztah dvou žen o jejich přátelství ,které se mění v lásku. Mě se kniha vůbec nelíbila a měla jsem problém ji dočíst.
Ve své době to nejspíše bylo šokující, ale dnes už to nemá čím šokovat. Po literární stránce nemastné neslané. Hlavní postavy jsou nepříjemné a tak nějak povrchní. Ty a nikdo jiný je mnohem lépe zpracovaná a zdá se mi, že charaktery hlavních hrdinek jsou si v těchto dvou knihách velmi podobné.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) homosexualita nizozemská literatura lesby, lesbismus mezilidské vztahy LGBT, queer, LGBT+
Krásný, něžný příběh o hledání mateřské lásky