Středověký člověk a jeho svět

17.09.2024

Mnohým je určite známa klasická schéma rozdelenia ranostredovekej spoločnosti na oratores, bellatores a laboratores, ktorá je však pre pochopenie fungovania spoločnosti vrcholného a neskorého stredoveku len ťažko postačujúca. Dynamický vývoj a najmä rozvoj miest prináša množstvo zmien v štruktúre spoločnosti, ktoré sú viac či menej prebádané. Keďže sa jedná o zborník textov viacerých autorov, každý má špecifický štýl a uchopil tému rôzne. Niektoré kapitoly sa čítajú ťažšie, iné sú písané populárnejšie a pútavejšie. V každej som si ale našiel niečo zaujímavé, nové a podnetné. Záujemcom o stredovek možno len odporučiť.

11.07.2021

Skvělá kniha, dávající základní přehled o středověku a lidech, kteří v té době žili. Pro mě to mělo jednu chybu - která není skutečnou chybou - a to, že v některých částech jsem chtěla míň, protože jsem měla pocit, že mi kniha neříká nic moc nového, případně že mě zrovna tohle vůbec nezajímá (druhá množnost nicméně nenastávala příliš často). A pak částech, kde jsem chtěla víc - například kapitola Člověk na okraji mi přišla fascinující, protože to je téma, o kterém se při běžném představení středověku vlastně nemluví. Vůbec by mi nevadilo, se u některých skupin zastavit trochu déle, ale chápu, že ani pramenů k nim není mnoho. Najde se tu samozřejmě spoustu perel:

"jelikož neznáme tajemství lidského srdce, bylo by znakem unáhlenosti vykládat na nejhorší způsob to, k čemu někdy může dojít i v dobrém úmyslu a bez zavinění (...) Tak i vypůjčovat své knihy jiným může být právě tak činem odsouzeníhodným jako zcela korektním (...) Znakem opatrnosti je nepůjčit knihu, kterou často a trvale sami potřebujeme, protože nikdo není povinen poskytovat jiným něco, čeho jim není nezbytně třeba, a nedbat vlastních zájmů. Nepůjčit knihu není odsouzeníhodné, pokud ji někdo, i když ne neustále, ale často sám potřebuje a dlouho bez ní nemůže zůstat. Stává se totiž, že mnozí lidé jsou velice horliví, když o knihy žádají, ale velice pomalí při jejich vracení. (...) Někdy se stane, že ten, kdo si knihu vypůjčil, ji půjčí někomu dalšímu, aniž by jejího majitele požádal o svolení, a ten pak třetímu, takže nakonec majitel ani neví, po kom ji má vlastně chtít, řetěz výpůjček se od něho vzdaluje a za knihu už nikdo není zodpovědný."

Píše Bonaventura, některé věci, se prostě nemění :D Asi nejlepší mi přišla Gurevičova kapitola "Kupec", ale dobré byly samozřejmě všechny. Nicméně jsem šťastná, že jsem knihu konečně dorazila, už to začínalo být neúnosné...

30.01.2019

Byla by ostuda studovat historii, a nesáhnout přitom po žádném z textů od Le Goffa. Jeho předmluva byla vynikající. Sborník samotný se nečte lehko kvůli hutnosti, ale vyplatí se ho nastudovat, protože je opravdu vydatným zdrojem informací - a to jak těch nutných, tak zajímavostí. Ze svých výpisků čerpám po celé bakalářské studium.

Tím, že se edice zabývá všednodenností a dějinami zdola, nejspíš poskytuje budoucím historikům materiál pro zodpovídání otázek, jež na ně budou směřovat laici. Kolik dětí porodila za život středověká žena? Jak se zacházelo s malomocnými? Objevují se ve středověku nějací ateisté? Jak fungovaly cechy?