Střet králů
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359899/bmid_stret-kralu-qvp-359899.jpg
5
3918
3918
Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa série
< 2. díl >
Král i jeho místokrál jsou mrtví. Západozemí čelí největší krizi od rebelie proti šílenému králi. Roberta Baratheona rozpáral kanec, Eddard Stark se stal obětí intrik, které se snažil sám rozplést. Království je bez silného panovníka a svou šanci větří velcí i malí hráči. Robb Stark je korunován králem Severu, na jihu o trůn usilují bratři krále Roberta. Druhý díl dnes již legendárního cyklu Píseň ledu a ohně se odehrává v ještě zběsilejším tempu než Hra o trůny. George R. R. Martin bez uzardění ničí ve své knize celé armády, o jednotlivcích nemluvě. Nečekané zvraty, krutá politika, závist i pomsta jsou kořením, kterým autor rozhodně nešetřil. Střet králů může propuknout naplno. Vychází v novém překladu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
A Clash of Kings, 1998
více info...
Přidat komentář
Druhý díl byl super čtení
Martin je dokonalý spisovatel a umí zvraty na jedničku
Asi na nový rok si koupím pokračování
O proti první dílu tento nebyl nic moc.
Přetahování se o to kdo je král, to je jedno z hlavních témat.
Celkově to bylo zbytečně zdlouhavé.
Stejně jako u komentáře k prvnímu dílu se i teď zaměřím na rozdíly mezi seriálem a předlohou. Kniha je "drsnější", přímočařejší a chlípnější, a je v ní mnohem více zdůrazněn význam magie, který se v seriálu objevuje jen v náznacích. Zásadní otázka ovšem není zodpovězena nikde - "vrátila se magie protože se vrátili draci, nebo se vrátili draci protože se vrátila magie?". Částečnou nápovědou je tato pasáž - "Možná magie na tomto světě kdysi byla mocnou silou, ale už déle ne. To málo, co nám zůstalo, není ničím víc než jen pramínkem kouře, který setrvává ve vzduchu poté, co velký oheň dohořel, a dokonce i ten se pomalu vytrácí v nic. Valyrie byla tím posledním uhlíkem a Valyrie je pryč. Už nejsou žádní draci, obři jsou mrtví a děti lesa zapomenuté i s celým jejich odkazem.". Tímto se George R. R. Martin téměř dotkl J. R. R. Tolkiena, protože motiv postupně mizejícího nadpřirozena mají obě ságy společný. Co se týče postav, tak tady je splynutí mezi předlohou a adaptací větší, ovšem ten kdo kdy četl knihu, tak už nikdy nemůže brát Theona Greyjoye jako kladnou postavu. Cokoliv se mu stalo a stane si zaslouží, a aby si vytrpěl dost, měl by trpět pětkrát tolik.
Střet králů bezprostředně navazuje na konec první knihy, kde se změnily mocenské pořádky, které vzbudily akce několika postav, jenž usilují o suverenitu nebo rovnou o nadvládu nad sedmi královstvími.
Já jsem knihu přečetl (tedy spíše doposlouchal) pár let po skončení seriálu, který jsem dokoukal, takže jsem i věděl, co se zde bude dít. R. R. Martin však píše tak čtivě a přehledně a celá ta jeho fikce je dostatečně působivá na to, abych si to užíval i s vědomím toho, co bude následovat.
Samozřejmě je pravdou, že jsem to už neměl v tak živé paměti, ale řekl bych, že kniha nabízí řadu interakcí mezi postavami, které jsou narozdíl od seriálu prokreslenější anebo v něm rovnou chybí. Když se kupříkladu vyj*banej princ, Theo Greyjoy, navrací na Železné Ostrovy, tak v mezičase nabalí nějakou naivní selku a celá interakce mezi nimi mi přišla náramně zábavná. Zrovna tak, když se se po 10 letech setká se svou sestrou, která na něj k jeho rozčarování sehraje skvělou habaďůru.
Oblíbenou postavou je stále Tyrion, který tentokrát figuruje jako pobočník krále v Královo přístavišti. Tato postava má skvělou dynamiku, protože trpími značnými fyzickými nedostatky, ale na druhou stranu oplývá bystrým intelektem a rétorickými dovednostmi. Čtenář mu fandí, protože pozitivně hodnotí jeho charakter, který ale často naráží na pohrdání a odsuzování jeho osoby většinou jiných postav. Je tedy velmi snadné být s Tyrionem postavou na jedné lodi, ačkoliv je to právě on, kdo zachrání Královo přístaviště, kterému do značné míry vládnou jedny z těch nejodpudivějších postav (jeho synovec, mladiství král a jeho sestra, královna regentka). Lannisteři jsou zkurvenej rod, ale osobně mě velmi baví ho sledovat. Příběh je nám však dáván hlavně skrze členy rodu Starků, jimž se stalo stalo příkoří a kteří jsou nyní rozprostřeni po celém kontinentu.
Ať už ale Martin píše o jakékoliv postavě, tak je to působivé. Postavy vždy mají "výraz" - jsou skvěle vyportrétované, jakož i nejednoznačné, nedokonalé, chybující... Jsou zkrátka dobře charakteristicky rozvrhnuté, přičemž působí jako figurky v interesantním a mnohovrstevnatém dění.
Nestane se tedy, že by si čtenář byť jen na chvilku nudil. Tomu samozřejmě přispívá i členění kapitol, které se věnují vždy jedné postavě, která posune celkový příběh a kapitola většinou končí nějakým momentem, jenž vyzbudí zvědavost o to, ajk to bude dál. V ten moment se ale přesuneme k postavě jiné, kde se schéma opakuje. Takto autor udržuje napětí.
Chytré, jednoduché, efektivní.
Snad bych si jen přál, abych mohl více nahlédnout do dění kolem postav Roba Starkam, které v příběhu hrají velkou roli, protože vede válku s Lannistery, ale Martin se mu zde nevěnuje. Je nám sice řečeno, že vyhrává, ale není mu zde věnována ani jedna kapitola. V první knize se nám trochu dával skrze kapitoly jeho matky, ale zde se již Catelyn Stark většinou nenachází v jeho přítomnosti.
Dále bych si přál, aby příběhové linky Jona Snowa, Brana Starka a Daenerys byly v této knize více strhující. Daenerys v tomto bodě příběhu jenom putuje někde na východě. Jon a Bran mě moc nebavily ani v seriálu. Jon je kladná a poměrně jednoznačná postava, která se zde jako průzkumník vydává spolu s bratry z Černé hlídky na sever od Zdi a snaží se vypátrat, kde se shromažďují kmeny Divokých, jenže za Zdí toho (politikaření) moc není a nějakou dobu bude trvat, než to začne být zajímavý.
Obecně je pak jasný, že jednotlivé díly takto rozsáhlých ság jsou taky takové kapitoly (mohli bychom říci nadkapitoly), z čehož plyne, že příběh se posune, ale neuzavře. Mnoho toho dosud musí zůstat otevřeno a nezodpovězeno.
Může mi někdo poradit, jak to sakra ten Martin dělá, že dokáže stvořit tak bohatý svět plný zajímavých hlavních, vedlejších, super vedlejších a pouze epizodních postav a pořád se v tom dokonale orientovat?
Připouštím, že se chytám jen díky seriálu, který jsem zhlédla 2x. Jasně, dějově jsme už opravdu jinde, ale občas mi to u nějaké postavy trochu blikne a pomáhá to zase naskočit do příběhu.... Nevím, jestli bych to zvládala stejně obstojně nebýt té předešlé vizuální zkušenosti, to bych si musela kreslit myšlenkové mapy, spoustu myšlenkových map...
Tentokrát nejsem příběhem tolik upoutána, politikaření mě příliš nebaví, ale jen kvůli tomu přeci nebudu strhávat hodnocení, no ne? Vždyť je to bezesporu brilantní...
Čte se lépe než první díl. Lépe to utíká ačlověk je zažraný do děje. Bylo to krásně napínavé. Nic bych tam nevystřihla.
Zima se opět o kousek přblížila... román si stále drží vysokou laťku, ovšem některé kapitoly, zejména ty s Theonem (kdy spatřujeme, co je ten č***k ve skutečnosti zač), plynou o něco pomaleji. Konec každopádně nabudil na pokračování.
Pokračovanie tejto megaságy ma spočiatku bavilo menej, no postupne má to čoraz viac driapalo neviditeľnými pazúrikmi až som záverečné kapitoly čítal na pár záťahov. V poradovníku už stojí Bouře mečů, tak uvidím čo so mnou porobí. Či má trafia nejaké blesky, abo zostanem len zmoknutý stáť.
Zatímco první kniha se soustředila především na pletichy, druhá najela naplno do bitevní vřavy a jak předjímá název, čtenáře čeká konflikt hned několika samozvaných králů. Svou politickou hrou na sebe pozornost strhává především Tyrion, který titul pobočníka krále bere opravdu vážně a snaží se, aby město ve válce nepadlo. Víceméně všechny postavy, ať už nové nebo staré, mají co nabídnout, ale bohužel mě opět nejméně bavila Daenerys, jejíž příběh je víceméně od zbytku naprosto odtržený. A byť mám Jona rád, ve druhé knize jeho příběh taktéž není moc zajímavý... na druhou stranu nás ale připravuje na šílenosti, které přijdou s příštím dílem.
První díl byl úchvatný, druhý ho ale ve všem překonává. Všechny dějové linky se krásně rozjíždějí a příběh letí dopředu, kapitoly jsou delší a sebevědomější, autor si je zjevně jistý sám sebou i světem, který vytvořil. Výjimečný čtenářský zážitek.
(SPOILER)
Druhá kniha ze série Hry o trůny plynuje navazuje na události z první knihy. G.R.R. Martin opět nešetřil stránkami, až to na mne místy působilo, že se nic něděje. Ale to byl jenom takový klamný pocit, protože ve skutečnosti všechno spělo k velké bitvě o královo přístaviště.
Velký prostor tentokrát dostal Tyrion přezdíváný skřet, kterého jeho otec vyslal do králova přístaviště, aby se v komplikované politické situaci ujal nelehké role králova pobočníka. Tyrion to učinil to s "grácií" jemu vlastní. Naplno se ukazázalo, že Tyrion je i přes drobné lidské slabosti nejenom velmi inteligentní, ale také velmi statečný. A že si v sobě nese pohnutý životní příběh. Svůj prostor dostalo i mnoho dalších postav. Nicméně jejich příběh mě zdaleka toliku neoslovil jako u zmiňovaného Tyriona. Spíše mi přišlo, že si autor jednotlivé postavy připravuje dlouho dopředu, aby je pak v příhodném okamžiku využil.
Zároveň mne trochu mrzelo, že téměř žádný prostor nedostal Rob Stark. Přitom to byla postava významná, která musela učinit obtížná rozhodnutí a myslím si, že je škoda, že jí autor vynechal a my čtenáři jsme se o něm dozvídali pouze z pohledu ostatních postav. Já osobně bych ožel například Theona Greyjoye a nebo bych ubral u Daenerys, jejíž příběh mi přišel zbytečně nastavovaný. Nicméně tohle je můj subjektivní názor a nevím, jaké další osudy si autor pro zmíněné postavy přichystal.
Střet králů je podle mne plnohodnotným pokračováním skvěle rozjeté série a i když jsem měl občas pocit, že se příběh moc neposouvá, tak to bylo jenom zdání. Autor si ve skutečnosti připravoval půdu proto, aby ho o pár stovek stran krásně vygradoval a nakonci jsem co by vášnivý čtenář plesal blahem. Doporučuji a dávám plný počet hvězd.
Seriálovou Hru o trůny mám sakra moc ráda! A tak jsem se konečně (snad) dokopala k tomu, že si ji celou dočtu (mluvím o dílech, které jsou již vydané). Podotýkám, že tenhle díl jsem už přečetla podruhé a líbil se mi stále stejně.
Děj stále odsýpá krásně i přes další hromadu stran. Stále platí, že chvilka nepozornosti a jste ztraceni. Vedlejšími jmény postav jsem se již přestala věnovat a hned se mi ulevilo, protože se mnohem lépe orientuji a většina z nich je stejně zmíněna jen párkrát a pak už ne, takže je pro mě snazší je vypouštět a soustředit se na ty hlavní. Tahák jsem si již nevypisovala, nějak nebyl po vypuštění právě zmíněných vedlejších postav potřeba. V závěru knihy opět najdete slovníček, kde je vysvětleno a popsáno spousta informací o rodech a jednotlivých postavách – samozřejmě jsem zase nelistovala, takže jsem si ho pročetla pouze po přečtení knihy.
Stále se střídají ve vyprávění postavy, to miluju! Mnou nenáviděné kapitoly Catelyn z prvního dílu se krapet posunuly na svém žebříčku, ale kapitoly Daenerys hodně spadly. Mě celý ten Pentos prostě nebaví. Přidání kapitol samolibého Theona jsem uvítala a Davosovy jakbysmet. Dokonce jsem si oblíbila i kapitoly Sansy – její postava se asi nejvíce vyvíjí a neustrne na místě, což se nedá stále říct o kapitolách její matky. Arya si drží svou nastavenou laťku z prvního dílu stejně tak jako Tyrion a John.
Teď mě čeká třetí díl, který jsem poprvé nedočetla, tak snad se mi to tentokrát nestane. Prý je nejlepší ze všech, tak uvidíme.
Nemohu jinak, než i po druhém čtení udělit plný počet hvězd. Těším se na další měsíc s třetím dílem – i když tady se spíš obávám měsíců dvou. Uvidíme
To co jsem od knihy čekal, toho se mi dostalo. Tuny písmenek, metráky kapitol, tisíce postav... krásná, velká LITERATURA. Ten luxus si každý rok dát jeden (dva) díly a obětovat tomu hroooozně moc času si rád dopřeju!
Střet králů mě přesvědčil o kvalitách Martinova díla. Na můj vkus je to sice čtení úmorně dlouhé, ale oproti prvnímu dílu mnohem lépe koncipované. Konečně mám pocit, že mezi mnoha postavami, místy a událostmi existují nějaké spojky, a protože o nečekané zvraty, napínavé scény plné lstí a úskoků, ani originální charaktery není nouze, těším se i na třetí díl. Třeba se v něm autor rozhodl zbavit i výčtů nepodstatných jmen a někdy až přehnaně dlouhých popisných vět. Tato kniha by sice ani po takové úpravě moc nezhubla, ale četla by se snáz.
Bylo to dlouhé a náročné čtení, jako všechny knihy 300+ stran, ale bavilo mě to. Jistě, nějaké postavy (např. Theon Greyjoy) bych nejraději poslal na onen svět už na začátku série (být jednou z postav), jako u spousty jiných knih. Vždy se objeví minimálně jedna postava, kterou si prostě neoblíbíte :D. Zpracování bylo jinak úžasné, dokonce lepší, než v prvním díle, vývoj událostí nabral jiný směr i povahy postav se mi zdály jaksi vystouplejší, více vynikaly, vyvíjeli se.
Druhý díl série je to trochu více náročný čtení více postav a člověk se začíná trochu ztrácet v postavách.
Dloooouhéééé a nudnéééé. Ne že by se tam nic nedělo, ale všechno je popisované tak neosobně a jakoby "mimo" hlavní postavy, že mě to vlastně vůbec nezajímá. Tam, kde se měl autor rozepsat a psát napínavě, děj odbil pár slovy, a tam, kde by ubrání popisu neuškodilo, jsou sáhodlouhé popisy. Další díl dám jen pokud se budu někdy hodně nudit.
Štítky knihy
magie americká literatura zrada války pomsta čest Locus Poll Award (ocenění) hrdinská fantasy zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
No, já to nechci kritizovat - je to fikce a tak...
Ale stejně: Čím míň se to podobá válce růží, tím míň mi to přijde zajímavé...