Střevíce z lýčí
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33322/bmid_strevice-z-lyci-LCe-33322.png
5
166
166
Povídání o domácím zvířectvu podle Nepila. A proč si Nepil ke svému povídání vybral právě domácí zvířata? Prý proto, jak míní, že právě ona zlidšťují tento svět.
Přidat komentář
Léta přibývají a tím více ráda se vracím k tomu, v čem jsem vyrůstala - život na vesnici.
Navíc.. humor pana Nepila mi hraje do noty, přesně takový mám ráda :-) Těším se na další knihy! :-))
Sáhnout po Františku Nepilovi je sázka na jistotu. Moje očekávání byla hodně vysoko, protože mám ve své knihovničce již třikrát přečtené Dobré a ještě lepší jitro. Tohle je jiné kafe, ale stále od stejného mistra vypravěče. Tady se sluší jen poslat své čtenářské DĚKUJEME!
edit:
právě jsem si přečetl další komentáře: ne náhodou většina mluví o tom, že Nepil je sázka na jistotu, nikdy nezklame, je jasná volba ...
Pocházím z vesnice, ale nemám to štěstí tam žít. Proto si občas ráda přečtu příběh odehrávající se na vsi. Nepilovy historky jsou opravdu povedené, zvlášť chov králíků a zabijačku vystihl přesně tak, jak si to pamatuji, a samozřejmě s humorem. Zaujalo mě vyprávění o práci studentů na polích a u dobytka a moc se mi líbilo i povídání o babičce.
Audiokniha načtena autorem. Jako dítě jsem vyrůstal na vesnici, teď by se dalo říct že na farmě, protože jsme měli takové malé domácí hospodářství. Teď u poslechu této skvělé knížky se spolu s panem Nepilem vracím do dětství, k pasení housat, malých králíčků, kůzlat, k domácí zabíječce, k laskavé babičce...
František Nepil je jistá volba. Jeho nádherná čeština musí vzít každého čtenáře za srdce.
Vyprávění pana Nepila je zárukou dobrého počtení a pobavení. Vyprávění o zvířátkách o životě na venkově vypovídá o našich kořenech. Jeho humor je legendární a normální, obyčejný a běžný problém, věc, život dokáže podat svým osobitým způsobem, okořeněným jemným humorem, který čtenáře vtáhne do příběhu a už nepustí. Výborná kniha napsaná výborným vypravěčem.
Nepilova sbírka povídek z českého venkova Střevíce z lýčí je lehké, nenáročné a úsměvné čtení, v němž je přesto mnoho z lidové moudrosti a jakési nadčasovosti toho, co věděly už naše prababičky a co my bohužel pomalu zapomínáme. Každá z kapitol nese název písničky a je věnována jednomu druhu domácího zvířectva. Máme tu slepice a kuřata (Na tom našem dvoře, Plivník), králíky (Tamhle za vodou), prasata (Kmotře Petře, nepřepepřete nám toho vepře), husy (Hajha, husy, ze pšenice), krávy (Krávy moje, zlatý zvonce máte), voly (A já jsem na dolině oral), koně (Čí jsou to koníčky), a navíc k tomu všemu dokonce i škodnou (Blaze tomu, kdo nic nemá). Vše podáno s humorným nadhledem, s neodolatelným šarmem a úžasnou grácií. I přes mimořádné autorovo úsilí, ze mě Nepilova knížka venkovana neudělala a ani k chovatelství čehokoli živého nepřivábila. Jsem totiž proti podobným lákadlům v podstatě imunní, nebo možná jen zbabělý, pohodlný či lhostejný. Ale čtení Střevíců jsem si užil dosyta.
Střevíce z lýčí symbolizují sepětí s tím, odkud pocházíme. S tím kdo nás ovlivňoval a formoval člověka jakým jsme se stali. A tak kniha obsahuje mnohem víc vzpomínek na pocity, na mezilidské vztahy, na nálady, než na příhody které je vyvolaly. Zároveň je to krásné vyprávění o dětství a mládí na vesnici z dob kdy na každém dvorku se popelily slepice a kejhaly husy a ve chlévě přežvykovala kráva a rochnil se pašík.
Je to krásné, nostalgické, poklidné čtení.
Pokaždé, když tuto knihu otevřu, čtu si ji v halvě hlasem Františka Nepila, jakoby mi ji četl sám. Mám potěšení z četby a pocit, že jsem v dobré společnosti.
Miluji pana Nepila. Toto je další úsměvné pohlazení. Krásné. Vhodné pro nepříjemné dny, jaké teď zažíváme.
Úžasná kniha s laskavým humorem. Ten laskavý humor je sice klišé, ale v tomto případě nelze jinak. :)
František Nepil úžasně vypráví o domácích zvířatech s laskavostí a humorem jemu vlastním. Opět nezapomenutelné,
Krásné, milé, pohodové čtení o životě na venkově a domácích zvířatech. Velmi příjemná oddechovka s laskavým humorem pana Nepila pohladí po duši... Taky mám slepice a v knížce jsem se našla :-)
Má poslední kniha do čtenářské výzvy (a už jsem se bála, že to nestihnu v roce 2018) a krásně jsem si ji užila a nasmála se
Část díla
A já jsem a já jsem na dolině oral
1988
Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová
1988
Čí jsou ty koníčky na to našem dvoře
1988
Hajha, husy, ze pšenice
1988
Kmotře Petře, nepřepepřete nám toho vepře
1988
Autorovy další knížky
| 2001 | Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Pan Myšák (jak mu říkala jeho manželka) opět nezklamal. Pro nás venkovské obyvatele sice mnoho nového v knize není, ale vyprávění je to takové melancholicko - laskavé, takže paráda. Hodně píše o slepicích. Jako dítě jsem při pronásledování této drůbeže spadnul do potoka. Musím vyvrátit teorii, že je slepice hloupá. Spíš bych ji označil za docela „vyčůranou“. Čtení jsem si opravdu užil.