Stříbrný smysl

19.08.2016

Ach jo. Opravdu jsem se snažila. Věnování autora tatínkovi mě opravdu dojalo. Asi si tím plnil klukovský sen, když se pustil do záhad v guayanské džungli a sepsal své - patrně - celoživotní dílo. Dobrodružství, expedice, tajuplný národ. Navíc nás v úvodu zavádí do Svatyně lidu, na kterou se pomalu zapomíná. Sice mě zarazilo, že tam matka hrdinky byla svým dítětem nalezena poprvé mrtvá v chatě a pak podruhé mezi ostatními mrtvolami, ale nechť. Však ji tam mohl někdo přenést, že. ;) Do poloviny knihy jsem četla bez přeskakování, nešikovné obraty překladatele tolerovala a byla zvědavá, jak z toho pan Isau vybruslí. No....od polovičky mám dost a knihu odkládám. Taky mě mrzí, že jsem se pořád ještě nedověděla, kde byly všecky ty děti Stříbrného lidu? Co dělali se starými, to vysvětleno jakž takž bylo, to jo. Ale copak byli na vymření a dožívali bez potomků?? A to, že si hrdinka knihy přivezla toho dvoumetrového blonďatého a modrookého obra (německý autor se nezapře:) z džungle a po příletu domů ho učila jíst příborem, do toho ty strašné filosofické úvahy, konspirační teorie a tak....autor promine. Kniha je určitě sepsána s poctivou snahou nevynechat jediný detail, ale je to tak trochu slátanina. Možná pro děti, ale ty by tak tlustou knížku určitě do ruky nevzaly:)