Stříbrný vítr
Fráňa Šrámek
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/65922/bmid_stribrny-vitr-1bs-65922.jpg
3
382
382
Lyrický román českého básníka o problémech dospívání a prvních milostných zmatků. Chlapcova rodina, kde otec projevuje málo taktu při výchově syna, zatuchlé prostředí gymnázia, maloměsto se svojí pokřivenou morálkou - to vše hrdinu zraňuje a nutí ke vzpouře. Jak nabývá prvních, často trpkých zkušeností, ztrácí svou bezbrannou přecitlivělost, ale neztrácí víru v krásu života a věčné mládí. 16. vydání, 5. vydání v nakl. Československý spisovatel.... celý text
Přidat komentář
Šrámek je jeden z mých nejoblíbenějších český autorů. Nevím, čím si mě získal. Nemám ráda lyricky orientovanou literaturu, a přesto na totohle člověka nedám dopustit. To, jak se vám dostane pod kůži, to jak prožvá každý výběr slova, příběh ... to všechno mě učarovalo.
Jsou knihy, které by měly být čteny ve správném věku. A já ji v tom věku četl!
Jenže po přečtení předešlého komentáře musím napsat: a kdy je ten správný věk? Neměl bych si to přečíst znovu, se stříbrem ve vlasech?
V knize jsem se chvílema ztrácela.
Zaujal mě pouze příběh chlapce, proti kterému je snad celý svět.
Znovu bych si knihu nepřečetla.
"Mládí má zápasit, netřeba mu však zápas stěžovat. Mládí má zápasit i krvácet z ran, padne-li, znova se vztyčovat, musí i lecos ztratit - jen dokud stále slyší z dálek svůj stříbrný vítr. -"
Kniha mě zahltila množstvím emocí a uměleckých jazykových prostředků. Jak je zmíněno i níže, místy na mě román působil až hystericky. Utvrdila jsem se v tom, že mi tento styl četby nevyhovuje, ale každému, kdo má rád nekonečný příval emocí vřele doporučuji.
Stříbrný vítr je román o dospívání a mládí. Hlásí se k impresionismu. Hlavní postavou je JENÍK RATKIN. Na gymnáziu se seznamuje se svými spolužáky, poznává také starší studenty, oblíbil si profesora RAMLERA, který chápal studenty s sympatizoval s nimi. Seznamuje se s řadou dívek, do jedné z nich se zamiluje..
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Proutku-li neohneš, dokud je mladý a tenký, se stromem už ničeho nepořídíš.
Žít se mi nechce. Krásný obraz v sobě nosím a krásně žít nelze. Když si něco krásného představuji, je to vždycky jakoby někde daleko, daleko... snad docela na jiném světě. Co tedy? Půjdu na jiný svět. Půjdu potichu, jako bych rozhrnoval houštiny...
Po špičkách má se choditi kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech; po špičkách chodit, a ne řinčeti železy. Mládí klesá a trpí, vstává a trpí. Spikli se proti mládí: zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují a zbloudilým neukazuje se cesta--
Nevím, rozumíte-li mi, a nevím také, jak bych vám to jinak řekl, je to právě jen stříbrný vítr. Takové poselství nějaké krásné, slibování mámivé odněkud z daleka... ne, není to tak... říci se to nedá -- Já - už stříbrný vítr neslyším.
Neupírám mu poetiku. Autor umí v člověku rozehrát spoustu snů... Ale ten přecitlivělý (někdy až hysterický) hlavní hrdina mi občas pořádně lezl na nervy...
Tak tohle bylo velmi nečekané a příjemné překvapení. Bral jsem to jako povinnost v rámci školní četby a ta kniha mě zasáhla. V knize se psalo přesně o tom, co jsem v té době prožíval.
Doporučuji všem, zejména zamilovaným.
Člověk se díky Čtenářské výzvě dostane k ledasjakým zajímavým knihám, ale tohle úplně nebyl můj šálek kávy. I když uznávám, že postava Jeníka Ratkina byla skvěle vykreslená. Ale dějově to bylo naprosto o ničem.
Lyrický román o smyslu života, dospívání a generačních rozdílech. Román se skládá spíše z jednotlivých epizod a situací a je zdůrazněno jejich prožívání a dojmy z jednotlivých příběhů.
Poetická kniha silná vykreslením pocitů a povah postav. Napsaná nádherným jazykem. Její čtení byl opravdu zážitek, při kterém jsem zkoumala a vzpomínala na vlastní pocity a zážitky. Určitě se k ní ještě vrátím.
"Mé srdce je loutna zavěšená; sotva se ho dotkneš, zní." (de Béranger) Ač lyrický, přesto poctivý a přesný obraz dospívání Janů a Jiřích Ratkinů, Zachů a Ramlerů svých generací, a jejich ženských protějšků. Jak žít s permanentně zjitřenou citlivostí v tomto světě, mezi většinou zcela jinak nastavených lidí, a často i sám se sebou?! Toť otázka, kterou my, takto "postižení" našinci, s různým úspěchem - od blaženého létání vysoko v oblacích až po "rytí držkou v zemi" - řešíme takřka denně po celý život... Nebylo to věru snadné, ale jak se tak pomalu blížím k cíli svého životního maratónu, zdá se mi, že je to čím dál tím lepší, a rozhodně bych neměnil... Ani za nic, když se tak někdy dívám kolem. Stříbrný vítr stále zní, a jsem za to vděčný. Vám, kteří ho slyšíte, bych rád vzkázal: Nenechte se ořezat životem, a vydržte až do finiše! Stojí to za to!
Četla jsem jako povinnou četbu. Poetická kniha, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, už je to docela dávno.. Jedno přečtení mi přijde tak akorát.
Dlouho jsem se mu vyhýbala, dlouho, a očekávala jsem tak jen to nejhorší. Není to tak zlé. A místy mi byl Ratkin i sympatický. Ale znovu to číst nebudu.
Přiznávám dobrovolně, že kniha na mě byla náročná. Velice umělecky pojaté dílo. V ději jsem se neztrácela, ale věty pro mě byly těžko stravitelné, i když podvědomě obdivuji Šrámkův styl psaní. Nejsem totiž nijak poeticky zaměřená :-)
Ačkoliv rozumím pointě knihy, příběh mě moc nezaujal. Hlavní hrdina dospívá jako každý jiný.. Příběh nemá jiskru, něco mi v něm chybí...
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stříbrný vítr |
| 1911 | Modrý a rudý |
| 1967 | Splav |
| 2006 | Měsíc nad řekou |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
Jsou knihy, se kterými se čtenář ztotožní v určitém věku a tato je jedna z nich. Kdo někdy neslyšel stříbrný vitr?