• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 65 knih

Nové komentáře u knih Fráňa Šrámek

Stříbrný vítr

„Tak starou knihu, aby splňovala kritérium Čtenářské výzvy 2025 č. 15 „Kniha z roku, ve kterém se narodil jeden z rodičů“ nemám a v knihovně jsou tyto knihy v oddělení vzácných tisků a většinou se nepůjčují. Takže nejstarší, kterou jsem našla, je o osm let mladší, zato s podpisem autora. Nevím, jestli toto dílo je ještě povinnou četbou, já četla kdysi na střední škole a teď tedy znovu. Musím přiznat, že dnes se mi líbila asi víc než tehdy povinně čtená před maturitou…“... celý text
— MartaPear

---

Života bído, přec tě mám rád

„Jak už to bývá, když je to naposledy, Netěší svět, netěší svět, A já přišel, bych sbohem dal Tomu, co jsem mnoho miloval. První básnická sbírka tohoto básníka ze Sobotky, kdy toto dílo je rozděleno do dvou částí. V první jsou lyrické básně, ve kterých cítíte hněv, rozpolcenost určitou životní negaci (A umřela, Bylo snad pozdě či Pohřbím jí v neděli), ve druhé spíše antimilitaristické básně, ze kterých cítíte silnou nechuť k armádě a válčení (notoricky známé Píšou mi psaní či Curriculum vitae nebo Raport). Básně Šrámka jsou jednoduché a srozumitelné ve svém vyjádření. Hlásím, pane hejtmane, Že se mi zdál sen, Vojna byla a já ležel V poli zastřelen, A zrovna u mne váš kůň taky pad, Nám přáno bylo spolu umírat, To z boží vůle jen.“... celý text
— n.ezn.amy

---

Splav

„Trápím se, trápím, myslím si, Kde bych tě nejraděj potkal Ulice střídám, parky a nábřeží, Bojím se krásných lží. Kdo by neznal ze základní školy začínající slova básně Splav, která započíná tuto básnickou sbírku. Básně hlavně lyrické, milostné, přes skeptické a smutné až k vojenské tématice. Básně Fráni Šrámka jsem jako -náctiletý moc rád četl a tuto sbírku obzvláště. Na jednu stranu vás dostane rozevlátost mládí, na druhé skepse ze smutku stárnutí. Nejsou těžké na čtení, ale je dobré si na ně udělat čas a vychutnat si je. Už skoro na pohřbech jen, v hloučcích smutných vlků, Já s vámi potkávám se, přátelé. V houf sraženi, když padne jeden z vlků, Prosíte zemi, zda mu měkce ustele A počítáte nesměle Je nás ještě osm …. devět vlků …“... celý text
— n.ezn.amy

---

---

Měsíc nad řekou

„Miluju film s Danou Medřickou a miluju tedy i tuto knihu. Sice mi moc nesedí forma scénáře, ale jde o divadelní hru, takže to tak prostě je. Ale když si za těmi slovy a scénami představím film, je to super. Osobně nesnáším, když někdo z čtenáře (potažmo i diváka u filmů) ždíme emoce a uměle ho dojímá, to se naopak zatvrdím, ale u těchhle dialogů a situací jsem prostě nějak naměkko a je to hezké. Čiší z toho všeho nostalgie a čistota a upřímnost a vážně mám tohle dílko strašně ráda, ostatně stejně jako Stříbrný vítr. Šrámek se mi prostě nějak strefil do srdce. A pokud někdo tvrdí, že je to o ničem, tak je mi ho jen líto, protože "nic jsi nepochopil, Ivane".“... celý text
— LaCucaracha

---

Stříbrný vítr

„Šrámek mi hovorí z duše. Zastaralým jazykom, rozvláčnosťou, skoro neprípustnou v súčasnej dobe a citovosťou chvíľami až upotenou, je to čítanie pre romantické duše mimo tempa dnešných dní. Chvíľami to bolo príliš precítené už aj na mňa, a to už je čo povedať, a možno som aj ja predsalen vekom scyničtel, ale napriek tomu ma dokázala zasiahnuť jemnosť, krehkosť, senzitívnosť a snivosť jeho textu a hrdinov, ktorí s tou pravou mladou básnivou náturou túžia po romantike, tušiac, čo je v živote hodnotné, ešte predtým, než ich ten istý život otupí a zomelie a oni zrejme zistia, že hodnotné je niečo iné. To je na volaní strieborného vetra najpálčivejšie - keď ho človek cíti, preniká celou jeho bytosťou túžba... po živote - nevediac celkom ešte, čo všetko je jeho náplňou, ale mysliac si, že vie, ako inak by to mohlo byť, keď tak intenzívne cíti..? - a keď už je to za nami a cítime ten smútok, že k nám už neprehovára, strieborný vietor sa stratil v šedej všednote dní, smútime za mladosťou a jej zmätkami, prchavými pocitmi a nejasnými túžbami, ale o nevinnosť už sme prišli a tie stratené autentické chvíle už nikdy naplno neprecítime - a ani si nie sme istí, či by sme vlastne chceli... Zostať môže len tá túžba po naplnení, oslobodení, novom začiatku... po voňavých diaľkach za horizontom. Autor o tom hovorí s úprimnosťou a otvorenosťou, ktorá v jeho dobe veľmi silnej malomeštiackej morálky a poriadku mohla byť až poburujúca. Inak sú tam pasáže, ktoré sú nesmierne silné aj po sto rokoch, ale aj také, ktoré museli pôsobiť naivne hádam už aj vtedy... Hoci časť textu už dnes pôsobí ako historický dokument, sú tam stále burcujúce úseky a vyjavené pravdy snáď nestratia na aktuálnosti nikdy, kým človek bude človekom...“... celý text
— Martin-M