MartaPear komentáře u knih

Přeslazené ještě víc než první dva díly. Ale zajímavé byly nejen popisy běžného života střední vrstvy (či vyšší střední vrstvy?), ale také zmínky o společenské a politické situaci v zemi či spory s Němci v pohraničí. A také autorka do děje vsunula osudy dalších dívek z penzionátu a letmé vsuvky a informace o jejich lepších i horších osudech. Ale nejhorší byl pro mě popis výchovy dětí v té době, výprasky metlou na holou jako norma, ze kterých si děti (aspoň v této knize) nic moc nedělaly.

26.12.2024

Škoda, že je jenom pět hvězdiček! Nasmála jsem se, jak už dlouho ne, klidně bych dala 10. Objevila jsem tuto knížku i autora naprosto náhodně v knihovně v boxu „právě vrácené“ a už se těším na další jeho díla. Tak perfektní a hlavně vtipný popis každodenních běžných momentů aby jeden pohledal.

18.12.2024

Nevím, co k této knize napsat… Četla se mi poněkud obtížně, nejen kvůli nahuštěnému světlému (nebo vybledlému) písmu. Zkusila jsem několikrát knížku odložit, ale nešlo to, zakousla se mi pod kůži, vracela jsem se k ní s napětím, co bude dál. Dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala ve jménech, lidech a dějích, občas jsem se ztrácela…
Komentář Koky, že při vydání této knížky jako Čtení na dovolenou šlo o kouřovou clonu je zajímavý. Možná naopak, třeba se někdo domníval, že v létě u vody budou mít čtenáři víc času na přečtení takto ne úplně jednoduché knihy o „prohnilém kapitalismu“? Jestli se takto opravdu v některých vrstvách žilo ve 20. století, tak jsem ráda, že žiju teď!
Pro ty, kteří se teprve chystají tuto knihu číst, tak: Cca období španělské občanské války na pomezí Francie, Baskicka, Španělska, tzv. „lepší“ rodina, která se chová jako šlechta (nebo to byla zkrachovalá šlechta?), spousta příbuzných, hostů, služebných, pubertální dívčina zamilovaná do strýce a další postavy.
V každém případě velmi zajímavá kniha, do které se člověk začte a je pohlcen a ztracen, dokud to nedočte.

2 16.12.2024

Nevím, jak je to možné, ale tuhle knihu už jsem četla. Prý vyšla 24.10.2024... možná byl text součástí jiné její knihy, nevím. Každopádně mě text víceméně nudil jako při předchozím čtení. Na rozdíl od některých dřívějších knih autorky, kdy jsem se báječně bavila.

Knihu nejlépe vystihuje její anotace v tomto vydání (zestručnila jsem): Novela vydaná za války těží z venkovského prostředí a z období dětství a dospívání. ....mistrně postihnutý obraz citového zrání mladé hrdinky se všemi zmatky, které toto období provázejí...., myšlenky, city, touhy i strachy...
Dalo mi dost práce číst pomalu a nepřeskakovat rozvleklé pasáže, ale zvládla jsem to!

12.12.2024

Na nějakou literární cenu to určitě není, ale jako oddechovka v předvánočním shonu je to milé počtení. V podstatě americká love story, co mi vadilo bylo neustálé opakování toho, jak a proč se všichni milují, případně nejdřív nemilují, ale pak se vše vyjasní, urovná a bude happy end. Připadalo mi to, že k celkem jednoduchému příběhu chce autorka přidat dalších mnoho slov, třeba kvůli honoráři?

1 10.12.2024

P.S. k mému hodnocení. Četla jsem čtvrté vydání, není datované a na internetu jsem ho nenašla. Zajímalo by mě, ve kterém roce toto čtvrté vydání vyšlo.

06.12.2024

Trochu masochisticky jsem se rozhodla přečíst všechny díly Svéhlavičky. Nezbylo mi nic jiného, než si je sehnat jinak… Jednu jsem dostala od jiné čtenářky Databáze (ještě jednou moc děkuji!), další jsem koupila na internetu a teď váhám, jestli mám zkusit sehnat i poslední díl, Svéhlavička babičkou…
Co dodat k právě přečtenému dílu… Uf…A to to byl kdysi bestseler všech bestselerů, podle počtu vydání. Samotný příběh je velmi jednoduchý, prostě holčičí románek, přeslazený a vyumělkovaný až běda. Samozřejmě s happy endem, dokonce dvojitým. Jestli se takhle opravdu žilo, jako že žilo, tak potěš pánbu. Nejzajímavější byl popis běžného života řekněme místní honorace či střední vrstvy v malém městečku, popisy jejich společenského života se všemi formalitami, zvyky, bontonem, mluvou aj.
Zajímalo by mě, kdyby se dalo cestovat časem, co by oni řekli na dnešní život!

06.12.2024

Sice v podstatě červená knihovna pro teenagery, tedy spíš dívky v (post)pubertálním věku, ke kterému mám daleko, ale přečetla jsem to na jeden zátah a hodně jsem se u toho bavila. Přehledné, žádné skákání z jedné roviny věcné či časové sem tam, jednoduchá zápletka a happy end – co víc si přát od oddechovky.

2 04.12.2024

Jarka Nohavicu mám ráda od 80. let, dokonce jsem byla na Portě 1991, kterou vyhrál. Takže jsem si knížku okamžitě půjčila v knihovně – naštěstí. Je totiž…. divná. Přesněji divně napsaná. Na přeskáčku jsou tam faktické údaje, názory autora i jiných, asi je to pojato podle jiného klíče, který mi značně nevyhovoval. Neustále se všechno prolíná, tu je v roce třeba 1998 a o pár řádek dál v roce 2014 apod. Ke cti autora nutno dodat, že se snaží o objektivitu, ale ta to nezachrání. Když už je to dílo o nepominutelné osobnosti naší kultury, tak by aspoň na závěr mohl být třeba seznam tvorby. Nebo poznámky pod čarou kdyby byly na té stránce, ke které se vážou, takhle je otravné neustále hledat v 300 stránkové knížce na víc jak dvaceti listech tu kterou konkrétní poznámku. Každopádně dík autorovi za snahu, někde jsem četla, že jeho představy se odlišovaly od představ nakladatelství, tak v tom by to mohlo být? Na to, že mu Jarek Nohavica zapůjčil (či daroval) veškeré své podklady, mohlo ta být víc osobního z jeho života.

Tuhle knížku jsem četla někdy na začátku 80. let, na dojmy se nepamatuji. Teď jsem v knihobudce narazila na pozdější vydání z roku 1991a jako výplň času v MHD mi to přišlo adekvátní. Nakonec jsem se začetla, protože v té medicíně a fungování nemocnice až tak rozdíly nejen v čase, ale ani v místě, městě či zemi být nemůžou. A protože tady jde o jednotlivé příběhy několika pacientů, několika lékařů a o provozu nemocnice, je to pořád aktuální a čtivé.

6 24.11.2024

Zajímavé… ale kniha má podle mě mít příběh se začátkem a koncem a ten tady chyběl. Příliš mnoho slov, ve kterých se obtížně hledali jedinci a jejich charaktery, důvody, názory apod. O hlavní hrdince, o kterou tady vlastně šlo, bylo jen pár slov a to, že se zavřela v pokoji a… nic. Žádný konec, prostě asi autorku najednou přestalo bavit psát takovou nesmyslnost a prostě skončila.
Různé ceny se nedají brát vážně, ať už je to v literatuře nebo divadle či filmu. „Odborníci“ musejí ukázat, jak jsou progresivní a umělečtí a něco pro plebs“ je pod jejich rozlišovací úroveň.

19.11.2024

Bezvadné čtení, navíc vhodné třeba do MHD, jenom jsem se musela hlídat, abych se nesmála moc nahlas. Krásné, někdy téměř absurdní povídky či příběhy z detektivní kanceláře v duchu Saturnina, které se ale naprosto klidně mohly stát. Syn jde zdárně ve šlépějích otce!

1 14.11.2024

Dlouho jsem se tak nenasmála, jako při čtení tohoto „deníku“. Je to přesné, absolutně výstižné! Naprosto dokonalá kniha! Opravdu autentická! Klidně bych se pod vše podepsala, ono je jedno, jestli popisuje pocity a průběh mateřství ze současnosti nebo před 20 či 40 lety. Je to pořád stejné. Autorka mi připadala jako „normální“ matka, protože v okolí (své dcery) znám hodně matek značně deformovaných dobou a různými sítěmi a teoriemi o výchově apod.! Dnes mají matky ale značné výhody v obslužném servisu – hotové „skleničky“ s kojeneckou stravou, zatímco já jsem ob tři dny vařila zeleninku, která se v zimě omezovala na tři druhy, jednorázové pleny a automatické pračky, takže nemusí denně vyvářet a prát spoustu látkových (a pak je ještě případně žehlit – to jsem dělala jen v šestinedělí), apod. aj. Ale to podstatné je pořád stejné, zaopatřit miminko a přežít to v duševním zdraví. Pět hvězdiček je málo, nějaký bonus by nebyl?

11.11.2024

Ještě že jsem si knihu vypůjčila z knihovny a nekupovala jí! Celý život se pohybuji a pracuji v akademické sféře a sportu, takže jsem se těšila. Zklamání je slabé slovo. Nudné, nezajímavé, v půlce jsem to vzdala. K tomuto braku mě zlákala reklama, pravděpodobně se kniha moc neprodávala. Celý „příběh“ by se dal zestručnit na čtvrtinu a pak by to možná bylo k přečtení. Anebo je americké akademické prostředí, navíc sportovní, od našich znalostí, zkušeností a zvyklostí tak odtažité, jiné, že to pro nás není zajímavé. Nebo je špatný překlad?

V každém případě udělala J.G. v životě hodně užitečného, ale tahle kniha k tomu určitě nepatří. Pro mě to je snůška mnoha témat. Ano, podtitul je „Moje cesta životem“, tedy je to asi její životopis. V tom případě by si mohla odpustit nejrůznější agitace, které mi zaváněly stylem „moje pravda je ta jediná správná“. Naprosto nezpochybňuji její přínos ve výzkumu a ochraně zvířat, za to si určitě zaslouží obrovské uznání. Ale za tento svůj životopis ne. Vadilo mi, že se v jednom odstavci věnuje lidoopům, své rodině, aktuální společenské situaci nejen v Africe, historickým souvislostem i následkům kolonialismu, vizím do budoucnosti i filosofuje o své práci. Méně je někdy více a škoda, že autorka asi nezná české přísloví "Ševče, drž se svého kopyta".

Nevím, co k této knize říct… Nečetlo se to lehce, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsem o koncentračních táborech viděla leccos v televizi či filmu, četla lecjakou knihu či rozhovory s přeživšími, ale tady je to … jiné. Není to román, není to literatura faktu, není to umělecké ztvárnění toho, co se dělo. Asi nejblíž by byl deník… Ale není, protože je to formou „jak jsem slyšela, tak jsem zapsala“. Možná o to víc je to ale uvěřitelnější. Každopádně strašné, co dokáže člověk člověku udělat… Místy jsem tedy trochu pochybovala o věrnosti vzpomínek, např. ráno slabý čaj, večer vodová polévka s kousky zeleniny – na tomhle by snad člověk vůbec nemohl pracovat a přežít víc jak tři roky. Oproti tradované německé akurátnosti, preciznosti a organizovanosti to občas vypadalo jako v běžném životě a firmě – ruka ruku myje, co oko nevidí, to ho nepálí apod. Ale to opravdu může být filtrací vzpomínek…
Doufám, že tohle už nikdy nikde nenastane, ale lidstvo je nepoučitelné…

20.10.2024

Emancipovaná single holka zdědí po vzdálené tetě obchod a dům v poklidném přímořském městečku, s podmínkou, že tam bude žít a starat se o psa. Nakonec je z toho happy end, kdy se zamiluje nejen do právníka vyřizujícího závěť, ale i do psa a do městečka i do jeho obyvatel.
Nenáročné, úsměvné oddechové čtení, kde se nemusí moc přemýšlet.

1 15.10.2024

Strhující čtení, kdy jsem občas nebyla schopná číst dál. Nejspíš velmi přesný a věrohodný popis stavu v Čechách těsně po konci války. Dnes asi nepředstavitelné a neuvěřitelné, co všechno člověk vydrží a přežije. První část – v Praze – jsem opravdu četla jedním dechem a vůbec mi nevadilo, že občas nerozumím židovským pojmům či řeči, z malých základních znalostí a kontextu se to dalo vyvodit. A přestože text není plynulé vyprávění, naopak autor přeskakuje z jedné časové roviny do druhé, jde z toho mráz po zádech.
Nepředpokládám, že si autor vymýšlel scény třeba z koncentračního tábora, útěku Petra z něj nebo vyprávění ostatních. Nevím, jestli bychom dnes tohle zvládli…
Druhá polovina o cestě do Palestiny, za Petrovou láskou či útěkem před situací v Čechách byla zpočátku … nečtivá, téměř jsem to vzdala. Občas příliš detailní, možná se mi to tak jevilo proto, že reálie z Čech a to, co se dělo známe, jen z mírně či hodně jiného úhlu pohledu.
Zatímco o exodu Židů z Evropy jsme se ve školách až tolik neučili a je to pro mě téměř neznámá kapitola nejen našich dějin Druhá část byla pro mě hlavně zpočátku obtížná, občas jsem odstavec i přeskočila, ale posléze mě děj vtáhl. Doufala jsem v happy end, protože nějaké světlo na konci tunelu být musí, jinak by to byla téměř depresivní kniha.
Každopádně velmi silný příběh, jsem ráda, že kniha obdržela ocenění Magnesia litera za debut roku!

8 11.10.2024

Příběh obyčejného 17letého manželství v současnosti, věrný, ale zároveň strašidelný obraz úplně běžného vztahu se všemi stereotypy, zlozvyky aj. až k jeho postupnému odumírání a rozpadu. Trochu deprimující, bezperspektivní, ale v realitě asi časté.

12 03.10.2024