Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1864
1864
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Taková sonda do reality mnoha běžných současných rodin. Spousta mužů ve středním věku prožívá okouzlení mladou milenkou, spousta žen se musí smířit s odchodem manžela a bohužel spousta dětí se musí vyrovnat s rozpadem vztahu rodičů a tím i ztrátou pocitu bezpečí, který jim úplná rodina dává. Na uvěřitelnosti příběhu se určitě podílí i styl autorčina psaní, takže s jednáním a myšlením jednotlivých postav můžete, ale také nemusíte souhlasit, ale přesto je často tak nějak chápete. Kniha tak není zrovna "veselé čtení", právě takové příběhy však kolem sebe vidíme bohužel až moc často, případně je, v horším případě, sami prožíváme.
Příběh obyčejného 17letého manželství v současnosti, věrný, ale zároveň strašidelný obraz úplně běžného vztahu se všemi stereotypy, zlozvyky aj. až k jeho postupnému odumírání a rozpadu. Trochu deprimující, bezperspektivní, ale v realitě asi časté.
Jsem jedina, komu ten pribeh pripadal trochu desivy? Myslim, ze tohle je bohuzel realita mnoha rodin/partneru, ze spolu malo komunikuji, nerikaji, co si opravdu mysli a nerozumi si.
Jinak kniha se cte moc dobre, klidne by jeste mohla pokracovat, ten konec je moc otevreny.
Soukupové styl mám moc ráda a ani tato kniha nebyla výjimkou. Každopádně se stránky četly skoro samy, příběh mě od první stránky chytil. Líbila se mi kombinace různých pohledu postav. Neustále jsem čekala, kdy teda přijde nějaký velký zlom, ten nepřišel, ale stejně se mi kniha opravdu líbila. Zdálo se mi, že bych ji mohla číst klidně donekonečna, nebo tedy do té doby, než by skončil Alicin a Richardův příběh. Na obou hlavních hrdinech jsem viděla spoustu chyb, spoustu míst, kde by se mohli zlepšit, aby jim vzájemně bylo líp. Alici jsem ale měla o něco radši, trochu víc jsem ji chápala. Závěr mi přijde hodně otevřený, chybí mi spoustu odpovědí, aspoň si je ale můžu zčásti doplnit sama.
Klasicky ubijejici stereotyp v životě rodiny, která drží pospolu, protože.. vlastně žádný důvod neni. Protože to společnost vyžaduje? Protože společnost rozvody neschvaluje? A vlastně, da se vůbec takovému životu vyhnout? Kniha me nutila se zamyslet nad těmito otázkami, ale bohuzel sama byla chvílemi dost dlouhá, unavujici a zdála se být bez konce. Vykreslení postav, atmosféry a každé situace jde Soukupové skvele, ale tenhle její kousek je za mě slabší
(SPOILER) Obyčejný příběh o obyčejné rodině a přesto jsem nedokázala přestat číst. A co se týká toho konce tak to je úplně jasné : Richard to prostě posral :)
Knížka je příběh jedné obyčejné rodiny. Sledujeme jejich vývoj za 17 let, včetně všedních i nevšedních starostí. Knížka se četla dobře, chvíli jsem si zvykala na absenci přímé řeči. Trochu mě mrzí ten useknutý konec, ale tam si člověk může domyslet příběh, jaký bude chtít. Určitě si přečtu i další knihy od autorky, velmi mě její tvorba zaujala :-)
Kniha me nenechavala chladnou. Ackoliv mi postavy nebyly sympaticke, ci jsem nesouhlasila s ciny, jejich motivace a prozivani byly velmi plasticke. Casto jsem si rikala, jak by se situace nebo alespon jejich prozivani tech situaci lisily, kdyby ti lisi umeli komunikovat jinak nebo vyhledali pomoc. Myslim, ze to zachyceni archetypalnich (nebo stereotypnich?) postav fakt povedlo.
Tohle mi úplně nesedlo. Čekala jsem něco víc nebo něco jiného, nevím. Měla jsem problém knihu dočíst.
Klasický příběh současné rodiny. Nudný život plodí nudné příběhy. Hlavní postavy manželský pár vede obyčejný nudný život s naprosto nulovou tendencí něco měnit. Z toho jednoznačně vyplívá, že se oba ohlíží po nějakém vzrušení někde jinde. Od začátku bylo jasné jak to dopadne. Napsané je to hezky a je to čtivé.
Ach, tohle bylo bolavé čtení. Petra Soukupová to vystihla naprosto přesně, sama jsem se (nejspíš bohužel) občas s Alicí ztotožňovala a viděla v rodinných situacích tu svou. Kniha o životě a jak sice něco může vypadat jako stereotyp, ale když to skončí, tak by se do něj každý rád vrátil. Kniha, kterou jsem opravdu prožívala s každou postavou a dokázala se vcítit do všech emocí, si jiné hodnocení než 5* nezaslouží.
Příběh jedné rodiny v 17ti letech. Téma otřelé, které autorka umí bravurně popsat...během čtení jsem s postavami knihy byla v kuchyni, na chatě, v obýváku všude....a sledovala co se děje. Ono se toho moc nedělo...děl se život...stereotypní život...plyne a přináší s sebou různá úskalí. Při čtení jsem měla pocit, že tohle jsem už zažila, tohle mi už někdo vyprávěl, tohle jsem už někde četla...nejprve jsem se s knihou trápila, vadil mi styl psaní přímé řeči...ale když jsem se po odmlce vrátila, začetla jsem se a nevadilo mi, že jsem četla před rokem...jsem ráda, že jsem dočetla a dala knize šanci, mám od autorky celkem 6 knih a toto je má první dočtená...vlastně nevím co si myslet...jsou to dva dny, kdy jsem dočetla, ale pořád myslím na Richarda, děti, Alici...vryla se pod kůži, ačkoli jsem ji moc šancí nedávala...
Tahle kniha je život sám. Ano, věci se dají řešit dopředu a jinak, ale kdo v té situaci nebyl, tak nemá na to to pochopit. Zakázaná kniha pro moralisty :)
(SPOILER)
Vůbec nechápu, proč jsem to četla.
Že dva docela inteligentní lidi dokážou sobě i společným dětem udělat ze života tohle. Jo, je to asi ze života, ale nic mi to prostě nedalo (a přesto jsem to dočetla do konce, asi jsem pořád čekala na nějakou katarzi). Jinak nejvíc se mi to líbilo od chvíle, kdy na Richarda prasklo, že má jinou.
Rozesmálo mě, jak si Richard stěžoval, když nesl tříletou dceru Lolu z auta do bytu, celých 15 kilo! Můj stejně starý syn má 18 kg a unesu ho bez problémů, to Richard teda moc nevydrží.
A jinak mi přišlo, jakoby jim bylo dávno přes 50 a ne 40, jak Alice si o Richardovi myslí, že je starý, že jsou oba starý. Mně je 42 a fakt si stará nepřijdu :D
Moje poznatky:
Rodiče fakt dost pijou.
Děti fakt dost čumí do mobilů a tabletů.
Opět skvělá Petra Soukupová - strohost i hloubka, jedinečnost i klišé, velké emoce i apatie, běžný nudný život a přitom situace, které vás nenechají chladnými. Tento román mě od začáku pohltil. Přináší přůřez životem jedné rodiny a nabízí úhly pohledu otce, matky i obou dětí. Obdivuju, jak autenticky autorka dokáže popisovat dění. V jejích knihách se musí najít snad každý člověk. Chápu však, že tento styl nesedí každému, možná je to na někoho až moc přímočaré nebo drsné, ale můj šálek kávy to rozhodně je a čtení jsem si maximálně užila.
Způsob vyprávění zvláštní, stručný, jednoduché věty bez širšího popisu situací. Příběh dvou, kteří k sobe nepatří, ale žijou v rodině s dětmi. Samozřejmě vyvrcholí krizí, ale...
Knihu jsem po pár stránkách chtěla odložit. Pak jsem koukla, že má tak skvělé hodnocení, tak jsem ji dala šanci. Pro mě naprosto strašný styl psaní. Dočetla jsem, ale proč má tak vysoké hodnocení jsem stále nepochopila.
Příběh jednoho manželství. A to dost realistický. Autorka umí výborně a uvěřitelně vykreslit jednotlivé postavy a myslím, že si mnohý čtenář najde i ledaco ze svých vlastních zkušeností. Prostě taková kniha ze života.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Sedmnáct let vztahu. Bez závažných karambolů a z pohledu zvenčí bez existenčních potíží. A i tak se všechno pokazí..... kolik času věnovat práci? kolik rodině? kolik sami sobě? vím, co potřebují ostatní? co ode mě očekávají? a co chci já?