MartaPear
komentáře u knih

Češka v Dánsku, vtipné postřehy o zemi, lidech, národních rozdílech i naopak společných rysech nejen v běžném životě, ale také v historii, v životním přístupu k problémům aj. Nejvíc jsem se bavila jejím popisem dánské kuchyně, jednotlivých pokrmů i její snahou je zvládnou uvařit. Velmi milé a příjemné, nenáročné, čtení!


Do tohoto objemného díla jsem nebyla schopná se začíst, několikrát jsem se prokousala nejvýš na padesátou či sedmdesátou stránku a knihu odložila. Tři pokusy dopadly stejně. Téma mě prostě zkraje neoslovilo a odrazovala mě i tloušťka knihy.


Jedna z mé „svaté trojice“ nejlepších knih, už pár let. Nakonec jsem si s autorkou i dopisovala, protože něco na těch snech bude – asi rok předtím, než jsem knihu četla se mi zdál téměř stejný sen, o tramvaji, který autorka popisuje v knize. Blízké je mi i akademické prostředí. Přečetla jsem knihu několikrát v průběhu let a pokaždé jedním dechem a nikdy mi nezevšedněla.


Nějak mě Halina tentokrát nudila. Občas jsem měla pocit, že už jsem tu konkrétní historku četla (a to jí nesleduju na žádných sítích, je-li tam, nečtu různé „drbny“ apod.). Některé pasáže byly nudné až trapné, jindy jsem se upřímně zasmála. Prostě sesbírané drobky z dosud neuveřejněných zápisků…


Půjčila jsem si na léto, ale stále se nemohla začíst, až asi na pátý pokus jsem se prokousala cca 50 stránkami a teprve pak mě příběh začal bavit. Nakonec mě kniha uchvátila! Perfektní vystižení určitě nejen anglického maloměsta a starostí i radostí úplně běžných lidí, jejich osudů, životních zaškobrtnutí, problémů, dávné minulosti a současných vztahů ke svým blízkým i sousedům.


Hodně drsná kniha… ale drsná byla všechna období a všechny situace, které (asi) nepřikrášleně autorka do knihy zahrnula. Neuvěřitelné a neskutečné, co všechno člověk vydrží…


O existenci Tinderu jsem už sice slyšela, ale tyto komunikační prostředky jdou úplně mimo mě. Přesto jsem se u knížky neuvěřitelně bavila, smála nahlas a knížku jsem přečetla dvakrát po sobě a nejspíš si jí i dojdu koupit! Protože je to osvěžovač po jakkoliv náročném dni!


Přečetla jsem od Steelové hodně knih, ale tahle už je za hranou… Love story, milion dolarů sem, milion tam, jen to lítá. Psané podle šablony: dokonalá hodná a obětavá maminka (ve skutečnosti vlastně hloupá ženská, která sebou nechá orat rodinou), dvě v podstatě identické dopravní nehody hlavní „hrdinky“, dva nápadníci z naprosto odlišných vrstev, neustálé opakování již napsaného – autorka je asi placená od počtu stránek… Po několika stránkách jsem zvolila metodu „rychločtení“ a klouzala po začátcích jednotlivých odstavců. Samozřejmě happy end, kdy maminka prozře a začne žít také svůj život.

Sice jsem to dočetla, ale stálo mě to dost přemáhání. Asi už čtu knihy V.V. ze setrvačnosti nebo s nadějí, že se vrátí ke stylu psaní jako v dřívějších knihách.

Příspěvky, své názory na knihy, nejdříve napíšu a teprve potom čtu recenze ostatních čtenářů. ZVLÁŠTNÍ je nefrekventovanější hodnocení... jsem ráda, že v tom nejsem sama!


Zvláštní kniha, nedočetla jsem, je to spíš na dlouhé zimní večery. Až po mnoha stránkách jsem pochopila, že to není soubor nenavazujících dějů, ale jeden, dost propletený, příběh.


Skvělé čtení, upřímně jsem se bavila! Jsem ve věku autorčiných rodičů, přesto jsem měla pocit silné sounáležitosti a spřízněnosti. Především v názorech na leckteré, řekněme, současné svatební zvyklosti. A navíc mě bavilo porovnávat současný průběh od zamilování po svatbu, kdy jsem si velice živě připomněla svá mladá a namlouvací léta. Je to pořád úplně stejné a fandím těm (rebelkám), které vybočí z řady. S čistým svědomím se k nim řadím!


Neuvěřitelní čtení - detektivka s pátráním po vrahovi doktora, okořeněná dětským hrdinou v koncentráku v Osvětimi. Běžný pracovní, osobní i milostný život v kontrastu s minimalistickým popisem transportů a likvidací tisíců lidí z transportu zasáhne člověka daleko víc, než nějaké naturalistické popisy téhož.... Naštěstí jeden maličký happy end na závěr, kdy kriminalista objasňující vraždu důstojníka, zachrání jedno dítě z Mengelových pokusů.


Krátké literární útvary, fejetony či sloupky, na různá témata byly některé čtivé, jiné méně zajímavé, v celku pro mě objevné čtení a objevený autor. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo používání lékařské terminologie a žargonu , protože občas jsem nevěděla, o čem mluví. Např. "nebyl to MCP", přivezli GSW", "pickup s RTA" a další. Nebo od začátku mluví o "khatu", ale co to je dodnes pořádně nevím - nějaká forma tabáku či drogy? Dvě kapitolky jsou mu sice věnovány, ale až někde v půlce knihy.

Poprvé jsem četla někdy na druhém stupni základní školy a už tehdy mě to hodně zasáhlo a ovlivnilo. Pak jsem měla knihu v ruce ještě několikrát a naposledy teď, kdy jsem jí objevila v knihobudce. A opět jsem jí přečetla jedním dechem. Jestli je něco protiválečného, tak tato kniha, i když se tváří jako obyčejné vyprávění o malé holčičce. A kdo ví, kolik dětí s podobným osudem, neláskou "nové" rodiny se nikdy nedozvědělo, že nejsou těmi, za koho se považují....


Naprosto oddechové čtení, pokračování románku Polly (pekařky) s Hucklem (medař) a jejich přáteli Kerensou (kamarádka) a Reubenem (počítačový multimiliardář) v Mount Polbearne, místě skoro na konci světa v Cornwallu. Mimochodem, zkusila jsem ostrov najít na mapě, ale nejblíž k němu má asi St. Michael's Mount (mapy.cz o něm píšou: St. Michael's Mount je přílivový ostrov v zátoce Mount's Bay v Cornwallu ve Spojeném království. Ostrov je obcí a je spojen s městem Marazion uměle vybudovanou hrází ze žulových kamenů, která je průchozí v době mezi odlivem a přílivem. Ostrov spravuje organizace National Trust a hrad a kaple jsou přibližně od roku 1650 domovem rodiny St Aubynů).


Celkem standardní změť dějů a jmen, ale o trochu lepší než minulá kniha...


Aneb jak nesmělý zubař ke štěstí přišel - vtipná novela o lásce s nádhernými reáliemi socialismu 80. let!


Přečetla jsem s velkým zaujetím, protože mi v tomto roce bylo 10 a všechno už jsem hodně vnímala a pamatuji si, popsané ploty, sundané směrovky a značky na silnicích, hukot letadel nad městem shazujících propagační letáky, které jsme jako děti sbíraly a vozili do sběru i můj největší strach o úplně novou aktovku do školy, už do ruky a ne na záda.... Že byl otec jako vojenský lékař asi tři měsíce pryč a my doma bez sebemenší informace mi bylo jedno:-)

Tento díl mě úplně nezaujal, buď se nic moc nedělo nebo mi je ten rok trochu jedno...
