…a přeskočila jiskra
Halina Pawlowská
Můj tatínek mne naučil, že člověk může vždycky očekávat od kohokoliv cokoliv. Má maminka mne naučila, že prádlo si musí každý vyprat sám. Moje děti mne naučily, že největší výhodou společného bydlení je to, že si vždycky máte na kom vybít vztek! Mám svou rodinu opravdu ráda. Myslím si proto, že ji mohu s klidem pomlouvat.
Přidat komentář
Pawlowské knihy jsou si hodně podobné, není důvod přečíst víc než jednu - dvě, pokud zrovna nemáte splín. Já se potřebovala trochu zasmát a zjistit, že na to nejsem sama. A na to zafungovala.
Její otevřenost, nadhled, sebereflexe a lehkost je pořád značně svěží, ale úžas se nedostavil a pousmála jsem se už jen jednou.
"Můj kamarád odešel. Nejen z hospody. Odešel taky od své ženy, nechal svou firmu milence a vrátil letenku do Argentiny. Na otázku si totiž upřímně odpověděl, že ze svých tří žen nemiluje ani jednu."
Já mám Halinu P. ráda, na každou její novou knížku jsem zvědavá a mám ráda ty aktuální, z jejího života a naší současnosti. Tato je složená ze vzpomínání i z nových zážitků a bavila mě, pokud jsem neměla výraznější pocit, že jsem "to" už někdy četla. A to nebylo tak často, i když samozřejmě, jako její čtenářka, už vím dost o jejím dětství a rodině i o ní samotné. Je to takové vyprávění "staré známé", co přijde jednou za čas a říká to, co už jsme třeba i slyšeli, ale posloucháme zas, protože to je fajn a protože jsme rádi, že je tu s námi. A některé vážnější fejetony byly za plný počet, píše hezky, optimisticky.
Autorovy další knížky
1996 | Díky za každé nové ráno |
2002 | Zoufalé ženy dělají zoufalé věci |
2013 | Pravda o mém muži |
2007 | Banánové rybičky |
2004 | Tři v háji |
Nějak mě Halina tentokrát nudila. Občas jsem měla pocit, že už jsem tu konkrétní historku četla (a to jí nesleduju na žádných sítích, je-li tam, nečtu různé „drbny“ apod.). Některé pasáže byly nudné až trapné, jindy jsem se upřímně zasmála. Prostě sesbírané drobky z dosud neuveřejněných zápisků…