Řeka pod hladinou: Vědomím proti času
Pavel Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516693/bmid_reka-pod-hladinou-9v3-516693.jpg
4
100
100
V červnu roku 2018 přivezli do nemocnice St. Paul ve Vancouveru neznámého muže, jehož objevili indiánští lovci na břehu divoké řeky v oblasti Yukonu. Neznámý v bezvědomí vypráví, záznamové zařízení běží. Mluví o spisovatelce Sofii Hartenové, která je již delší dobu na listině pohřešovaných. Příběh byl sepsán na základě skutečných událostí, má však svoji literární podobu. Ohromující vyprávění Pavla a Josefa jde až na samotnou dřeň existence. Na hranici života a smrti vede cesta až ke kořenům lidstva. Od současnosti přes jednotlivá historická období až do africké příkopové propadliny. Sen, realita, anebo zjevení. Kdoví Na příběhu tajemného muže je ukázáno, co v lidském životě znamená čas. Jedna etapa končí, druhá začíná, kulisy se mění – člověk je však stále pod nátlakem extrémních situací, jež musí překonávat a činit v nich rozhodnutí. Řeka pod hladinou jako naše přání, touha a naděje – právě ta dává člověku sílu putovat stinnými fázemi života s odvahou a důvěrou. „Řeka Tatshenshini existuje, stejně jako kurzy, které v zahraničí pravidelně pořádáme,“ usmívá se Pavel Kolář. A Josef? Žije mezi námi a svůj tajemný příběh si stále nosí pod hladinou vědomí.... celý text
Přidat komentář
Nechala jsem se nalákat zvučným jménem pana profesora Koláře a bohužel mi kniha nesedla. Úvod a závěr fajn, ale jednotlivé kapitoly v průběhu různých období na mě byly tak nějak moc. Všechno to odstartovalo, když se na scéně objevil Hitler...
Labyrint pohybu i Posilování stresem pro mě zůstávají naprosto vynikajícími publikacemi, po beletrii od p. Koláře už ale bohužel nesáhnu.
Tento neobyčejný příběh vyvolá rozporuplné názory. Každý člověk je jedinečný ve vnímání, v prožíváni…
Nahlédneme do historie, zamyslíme se nad tím - co nám jednotlivé události života přináší, jak je dokážeme pochopit a případně využít nejen ve svůj prospěch.
Je to kniha, která teprve v závěru poodhalí “tajemno a vede k hlubokému zamyšlení. Co je v životě důležité, co je mezi nebem a zemí?
Příspěvky, své názory na knihy, nejdříve napíšu a teprve potom čtu recenze ostatních čtenářů. ZVLÁŠTNÍ je nefrekventovanější hodnocení... jsem ráda, že v tom nejsem sama!
Zvláštní kniha, nedočetla jsem, je to spíš na dlouhé zimní večery. Až po mnoha stránkách jsem pochopila, že to není soubor nenavazujících dějů, ale jeden, dost propletený, příběh.
Budu opakovat, co psali ostatní - zvláštní kniha. Četla jsem, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A docela mě to bavilo, trochu jinak pojaté líčení historie. A na konci jakoby shrnutí smyslu života.
Zvláštní knížka, která je ale, hlavně ke konci, nabouchaná velmi hutnými myšlenkami. I ty jednotlivé příběhy jsou poměrně výživné. Mě se to líbilo.
Velmi zvláštní kniha, o které jsem během čtení nevěděla, co si myslet. Líbil se mi ale závěr, kde mi to vše začalo dávat větší smysl. Je napsaná poměrně čtivě, alespoň já jsem chtěla vědět, co z toho vyleze. Výlety do jednotlivých fází dějin jsou zajímavě popsané, za mě originálně pojaté a příběh Josefa, Georga a Sofie je dostatečně záhadný, ale ne úplně mimo. Stačí si jen vybrat mezi Pochybností a Vírou, podle toho se bude odvíjet čtenářovo chápání :)
Hodně zvláštní kniha, dobře napsaná, ale velmi těžce pochopitelná. Od poloviny jsem začala číst už jen ob stránku, putování do alternativní historie mi přestalo dávat jakýkoliv smysl a ani závěr mě s knihou neusmířil. Mírně připomíná mnohem lepšího a pochopitelnějšího Tuláka po hvězdách. Spíš nedoporučuji
Podtitul: Vědomím proti času
"Napadá mě nejbláznivější myšlenka, která se kdy zrodila v mé hlavě. Napadá mě, že člověk nemusí zemřít. Nikdo nemusí zemřít, pokud se vymaní z nesmírné tíhy reality"
Mladý muž, ležící v bezvědomí v nemocnici, začne vyprávět příběhy, které zaznamenává sestřička Agnieszka formou deníku a zároveň vyprávění zaznamenávají i přístroje u jeho postele.
Na počátku se píše, že byl příběh sepsán na základě skutečných událostí. Můžeme se rozhodnout, jestli vše, co muž vypráví jsou výmysly, halucinace nebo skutečně se jeho vědomí nebo duše vydává na cestu do minulosti, až do doby 2,5 milionu let od současnosti. Je to sen nebo realita? Můžeme se přenést do druhé dimenze? Existují opravdu paralelní světy? Nebo si úplně vše spisovatel vymyslel (což si nemyslím) a my to můžeme brát jako dobrodružný román, či sci-fi?
"Nevím, proč věřím, že Sofii potkám. Možná proto, že myšlenka je trvalejší, než tělo. Je to stopa v éteru, jež se nedá vymazat."
"A stále platí: myšlenky přitahují - štěstí i smůlu. Život i smrt."
Předevčírem dočteno a já knihu nemůžu dostat z hlavy. V každém případě je příběh mladého muže naprosto špičkově literárně zpracován.
Bylo to zvláštní čtení, spolu s Josefem putujeme napříč časem a hledáme něco, co snad ani nalézt nejde. Naše podvědomí nás často dovede do míst, kde jsme nikdy nebyli a zúčastnit se něčeho, čeho jsme nikdy nemohli být svědky. Kdoví zda Josef někdy najde klid v duši, který hledá, ale to už se nedozvíme. Přiznám se, že jsem knihu chtěla po prvních kapitolách odložit, ale nemám ve zvyku knihy nedočíst. Konec knihy mě s ní smířil.
Pro mne velmi špatně napsaná kniha. V jednom odstavci, ne-li v jedné větě se střídá minulý a přítomný čas, příběh z bojiště byl natolik nezáživný, že jsem knihu odložila a už se k ní pravděpodobně nevrátím.
Jako v ostatních komentářích mě napadají slova : zvláštní , fantaskní , obtížně uchopitelná. Ale když se k textu vrátím a počkám si na všechny dojmy , aby mě doběhly a docvaklo mi vše co chtěl autor sdělit , tak mi přijde hlubší , dovede mě k zamyšlení a to mě baví
Odvážné. Příběh u mě celkem záhy evokoval Londonova Tuláka po hvězdách, ale tady zašel autor mnohem dál. Nebýt konce, asi bych to vnímala jako alternativní pojetí paralelních životů: jako celkem poutavě odvyprávěnou zdánlivě nepochopitelnou příhodu, která je však stále jen subjektivním zážitkem. Ponechává dost prostoru k představivosti, otázkám a samozřejmě i následné diskuzi. Nicméně konec mi přišel jako docela nepatrný tlak na čtenáře, co si má myslet. Asi bych potřebovala další vstupní data, abych mohla hodnotit sílu nebo věrohodnost obsahu knihy. Čte se však velmi dobře a s trochou nadsázky se dá i tvrdit, že místy skutečně "baví“.
Každopádně skvěle zvolený titul, který se příběhem úžasně vine!
Kniha se čte vlastně dobře. Jazyk, kterým je napsána je velmi čtivý a na začátku se mi hodně líbila myšlenka příběhu. To je ale asi vše. Bohužel, se způsobem průběhu cesty jsem se ztotožnit nedokázala (ne myšlena cestování historií lidstva pozpátku - ta byla zajímavá, ale spíše to, co je v jednotlivých etapách dělo...). Na určitých místech to pro mě hodně skřípalo.
Pro mě hodně zajímavá kniha. Vlastně ani nemůžu říct, že jsem přesně celý příběh pochopila, možná jde spíš o pocity, které ve mě vyvolal, nicméně mě moc bavil, po každé kapitole jsem se těšila na další, čím mě ještě překvapí - a vždy se to autorovi povedlo. Navíc napsáno krásnou češtinou. A určitě ve mě dlouho budou jednotlivé kousky příběhu rezonovat a možná teprve postupně mi budou docházet všechny souvislosti. Moc příjemné překvapení!
Pavel Kolář (nebo Osud?) se se svým hrdinou opravdu nemaže. Nejenže jej vrhá do divokých peřejí a pod říční hladinu, ale posílá ho také do válečných vřav, nechává stát na hranici či přibíjet na kříž, veze na popravčí káře, nutí ho dívat se, jak umírají jeho nejbližší, a přitom mu umožňuje posouvat hranice vlastní odvahy, sebeúcty, fyzických schopností a objevovat další dosud nepředstavitelné limity. Podstatné však je, že nechybí ani takové elementy jako láska, naděje, víra, smíření a odpuštění.
Zvláštní myšlenkové pochody, nedokáží popsat několik příběhů, zase trochu něco jiného...
Štítky knihy
psychologie cestování časem dějiny lidstva minulé životy duchovní literatura české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Labyrint pohybu |
| 2021 | Posilování stresem: Cesta k odolnosti |
| 2023 |  Řeka pod hladinou: Vědomím proti času |
| 2009 | Rehabilitace v klinické praxi |
| 2012 | Dítě, sport a zdraví |
Nečekaně špatné. Nedivím se, že někdo četl ob stránku, bylo to nudné. Celkově odfláknutě napsané, například odstavec začne tím, že si Agniezska přišla pro knihu, abyste se po třech řádkách stejného odstavce dozvěděli, kolik ukazují Sofiiny hodinky a že Sofie stihla podepsat smlouvu a zaplatit sto dolarů, přestože jde celou dobu o Agniezsku, nikoliv o Sofii.
Pro mě to byla naprostá ztráta času.
Připojuji se k těm, co vzkazují: "Ševče, drž se svého kopyta."