Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2878
2878
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha. I přes rozsah se člověk ani chvíli nenudí. Obdivuji jak autorka pracuje s historickými fakty a na jejich základě skládá svůj příběh. Krutost a zlo je tak obrovské, že jsem knihu musela opět několikrát odložit stejně jako v případě Gerty. Občas si připadám jako masochista, když se chci dozvědět co bude dál. Střípek naděje a znovu kladivem do hlavy a na konci zase ten kousek naděje.
Úžasný pohled do života řádových sester a nejen jich. Děkuji za něj.
Tuhle knihu si do metra nevezmete, nebude ani ve vašem výběru na pláž na dovolenou - prostě nic odpočinkového, nejedná se o lehké čtení. Já ji musela proložit dalšími asi pěti knihami, neb téma bylo na mě často tak husté, že potřebovalo rozředit...
Jeden z nej počinů poslední doby, co jsem četla. Mráz mi běhal po zádech. A i když jsem hlavní hrdinku zpočátku hlavně nesnášela, časem jsem si k ní pomaličku našla cestu.
Dnes jsem dočetla a musím říct, že tohle je skvělé literární dílo. Bylo jasně vidět, že si na této knize dala autorka dost záležet. Děj se dotýká prostředí klášterů. Knina nebude patřit mezi odpočinkové čtení, ale uvede čtenáře do církevních a politických věcí o kterých nemají mnozí žádnou informaci. V knize se prolíná mnoho linek, které nakonci vyústí v jednu. Jsou tam i přepisy různých dokumentů. Za mě velmi zajímavé čtení a velmi doporučuji.
Knihu jsem si zakoupil ihned po vydání, se vzrušením jsem se do ní pustil, ale se stejným vzrušením jsem ji po pár desítkách stránek odložil. V ten čas mě neoslovila. Nechat však knihu jen tak nepřečtenou ležet na polici (především za nemalé peníze, které stála) se mi nechtělo, a tak jsem se "překousal" nezáživnými prvními stranami a začetl se do velmi složitého a propleteného příběhu.
S odehrávajícím se příběhem jsem si čím dál více uvědomoval, že knihu lze čist (ostatně jako všechny!) mnoha způsoby: náhled do nitra osoby, která byla zdrcena tokem (nejen!) dějin, !nespolehlivou historickou výpověď, ale především jako zajímavý (a částečně smyšlený) příběh o historicko-teologickém výseku dějin poutního místa.
Musím uznat, že autorka musela strávit mnoho stovek hodin výzkumem. Už jen to, že knihu několikrát přepisovala, si zaslouží obdiv. K. Tučková je však obdivuhodná v tom, že si umí vybrat nosné téma.
Kniha si však zaslouží i troch té kritiky! "Zbržďující" děj se jevily pasáže, které přepisovaly(?) historické dokumenty. Čtenář asi chápe jejich funkci, ale často odváděly pozornost od děje. Dalším "pomyslné mínus" dávám za až přílišnou snahu postihnout mnohovrstevnatý příběh. Do knihy zakomponovala až příliš mnoho žánrů. Čtenář neví, zda si má v průběhu četby vybrat interpretační rovinu historického románu, detektivky, deníku, nespolehlivých dějin církve apod.
I přesto že autorka v závěru příběhu spojila knihu do "smysluplného" celku, přirozenější by bylo se držet striktněji jedné linie příběhu.
Na knize oceňuji, že se autorka nebála (ale s citem) zpracovat i naturalistické pasáže, při kterých se muselo čtenáři dělat až fyzicky nevolno.
Doporučuji pouze vážný zájemcům.
Kniha je opravdu široce zpracované téma o boji mezi církví a politický režimem. Než jsem si knihu přečetla, nevěděla jsem o tomto tématu skoro nic. Kniha tedy určitě není odpočinkové čtení, vždy jsem musela dočíst danou kapitolu a musela jsem mít na čtení absolutní klid. Jediné, co mě zklamalo bylo, že konkrétní osoby a zápletky nebyly podle pravdy, ale z velké části smyšlené, pouze inspirované skutečnostmi. Ale chápu, proč tomu tak bylo.
Tato kniha se mi líbila víc než Žítkovské bohyně, obdivuji autorku pro precizní práci. Také mi občas dělalo potíže prokousat se různými dopisy, analýzami, historiemi, latinskými výrazy, které jsou knihou doplňovány, je tam spousta výrazů a termínů, kterým jsem nerozuměla, a musela je hledat na internetu, proto jsem chtěla dát o hvězničku míň, ale pak jsem si řekla, že to tam vlastně patří, že si s tím autorka dala velkou práci a to, že tomu občas nerozumím, je chyba akorát tak moje.
Než jsem knihu četla, vůbec jsem netušila, jak byly řádové sestry v 50.letech perzeukovány, ani, že existovala nějaká Akce Ř a jak pevnou a nezlomnou víru v sobě řádové sestry měly.
Tím, jak je kniha obsáhlá, nejde na ni po jejím přečtení jen tak zapomenout a začít číst hned knihu další, dlouho se nad ní ještě přemýšlí a některé hlavní postavy zůstávají ještě dlouho v mysli i srdci.
Já jsem četla knihu celé léto, četla jsem ji u vody, některé pasáže byly tak silné, některé zase tak moc dojemné, že jsem ji musela občas rychle zavřít a skočit do ledové vody, abych se tam přede všemi nerozbrečela.
Mé první setkání s autorkou a jistě ne poslední. Kniha silná svým obsahem. Totalita, nesvoboda, persekuce. V knize se prolíná více linek, které se spojí nakonec v jednu. Dokonalý příběh, který zaujme od první stránky a nenudí ani přes svou obsáhlost. Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Děkuji paní Tučková.
Kniha se Paní Tučkové opravdu povedla, takových informací není nikdy dost. Krásně napsáno, vřele doporučuji.
Má nejdéle čtená kniha. Některé pasáže se četly samy, někde jsem měla problém udržet pozornost a zaujetí. Rozhodně ale doporučuji přečíst, vůbec jsem netušila, jak moc bývalý režim nenáviděl řádové sestry a co všechny si musely vytrpět. Obdivuji také pečlivost a preciznost Kateřiny Tučkové, deset let práce a dvakrát přepsat celou knihu tak, aby do sebe všechno zapadalo..
Kniha je určitě hodně zajímavá, ale přijde mi až zbytečně zdlouhavá. Bavil mě příběh Leny a deník Tobi, ale některá ta hlášení ze spisů mě nebavily, stejně jako u Žitkovských bohyní. Ale celkově dobré, ani jsem netušila, jak moc se režim snažil zničit církev.
Od autorky jsem četla už Žítkovské bohyně, které se mi líbily, takže jsem částečně věděla, do čeho jdu. Opět velmi zajímavé téma, jen to prolínání příběhu Leny, deníku Tobie a především různých spisů, dopisů apod. bylo na mě asi moc. Přitom vše do sebe zapadalo a nic se nedalo vynechat. Jen ty spisy byly občas zdlouhavé. Ze začátku jsem se nemohla odtrhnout, prostředek jsem se musela nutit číst a posledních 200 stran zas přečteno jedním dechem. Takže váhám mezi 3 a 4 hvězdami. 3 hvězdy za to, že jsem ráda, že jsem knihu přečetla, byla zajímavá, ale už bych se k ní nevrátila, a 4 za zajímavé téma i zpracování.
Na jednu stranu byla kniha podobná Žítkovským bohyním. Spisy, výpovědi, hlášení, hlavní hrdinka je bývalá redaktoraka. Ale na druhou stranu je to znovu originální. A především to téma. Střet řeholních sesetr a církve proti režimu.
Velmi podařená dějová linka Lena Langerové, která odhaluje další dějovou linku řeholních sester. Měl sem pocit, že všechno bude zamotané a jak se děj bude přesouvat z doby do doby, tak se v tom nevyznám, ALE nestalo se tak. Děj pěkně plyne, navazuje na sebe. Jako katolík jsem úplně nesohlasil se všemi názory, ale to pro to, že sem se s nimi setkal teprve tady v této knize. A budu hledat dál. Děkuji za krásné i smutné čtení. Doufám, že něco podobného se už nebude opakovat. Desetileté čekání se vyplatilo. Gratuluju.
Možný spoiler:
Bílá Voda? Je to výborný, ale tématem náročný román. Každopádně smekám před prací paní autorky Kateřiny Tučkové. Věřím, že tato kniha ji stála 10 let úsilí. Jednou z hlavních postav knihy je Lena Lagnerová, kterou otřesná životní údalost přiměje k pokusu o sebevraždu. Naštěstí přežije, ale neví, jak dál. Na základě ponuknutí jinou osobou v nemocnici se vydává po propuštění z nemocnice do Bílé Vody, kde je klášter řeholních sester. Ovšem ouha, namísto řízených řeholnic matkou představenou zde nachází řeholnici Evaristu, která ještě pár dalších sester v Bílé Vodě vede. Evarista naváže s Lenou kontakt a Lena nakonec nachází v klášteře Bílá Voda i vlastní užitečnost ostatním sestrám. Dozvídá se více a více o místě, kde se právě nachází, především však o osudu sestry Evaristy i ostatních řeholních sester. Zejména sestry Evarista a Tobie zažily komunistické slučování sester v rámci akce Ř právě v Bílé Vodě. Tím to však teprve začíná. Sestra Evarista zažila s ostatními pronásledování komunistickým režimem, který se je snažil zlomit a jakýmkoliv způsobem přimět k tomu, aby zapřely svou víru a pokračovaly v nastolené komunistické ideologii. Bílá Voda skýtá Leně poznání osudů ostatních a je jí i přechodným domovem, jenže i po totalitě se nad Bílou Vodou stahují mračna a hrozí.... a to už si přečtěte sami. Lenino tajemství se táhne celou knihou. Co Lenu zlomilo, je odhaleno až ke konci knihy. Kniha má hlavní dvě dějové linky. Raporty komunistickým estébáků na jednotlivé církevní ovečky a linku deníkovou a přítomnou, kdy se Lena dozvídá o osudu Evaristy, Tobie, Jana, Bohdanky, Paulity a dalších osob. Tuhletu literaturu bych nedoporučil každému. Ateistům může vadit náboženský zápal nebo raporty komunistických pracovníků, které jsou místy náročné a hodně četné i pro člověka, který se narodil v totalitě. Bez těchto raportů by však kniha byla pouhým románem a já je pokládám za důležitou součást knihy. Za mne mohlo být dáno možná více stran prostoru Léně, tato linka mne velmi bavila. Nakonec se ale v knize najdou i dějové zvraty, osudy, ať už minulé, či přítomné jsou velmi zajímavé, raporty nutné a poučné, takže v celkovém hodnocení je to za pět hvězd s doporučením čtenářům 18 a více let. Za sebe jsem rád, že jsem si knihu přečetl, velmi mě obohatila a Leně i ostatním hrdinům knihy jsem držel přímo pěsti. Konec velmi povedený. Paní autorko, tohle se Vám velmi povedlo. Vzdávám hold. :-)
Krásně napsaná kniha. Příběhy v knize a i ty příběhy na pozadí. Smekám před prací a uměním K. Tučkové. Nevěřila jsem, že těch více než 700 stran zhltnu za pět dní, a to včetně dohledávání dalších a dalších informací z naší nedávné historie. Ale jak píše Kleo99, skutečně je kniha na ten příběh moc krátká a chtěla bych víc. A vlastně pod všechno, co tu napsal Kleo99 se mohu podepsat. Bezesporu TOPka mého letošního čtenářského roku.
Do tohoto objemného díla jsem nebyla schopná se začíst, několikrát jsem se prokousala nejvýš na padesátou či sedmdesátou stránku a knihu odložila. Tři pokusy dopadly stejně. Téma mě prostě zkraje neoslovilo a odrazovala mě i tloušťka knihy.
Přiznávám zcela bez studu, že několik posledních stran příběhu jsem četl s husinou i na místech, kde bych nikdy netušil, že může být a slzami v očích. Přátelé čtenáři, ušetřím vás sáhodlouhého elaborátu na téma V čem všem je Bílá Voda skvělá a proč byste si ji zaručeně měli přečíst, ale nemůžu s čistým svědomím dokončit tento komentář aniž bych připojil své nejvřelejší doporučení.. Přečtěte si tuto knihu. Nenechte se zastrašit téměř sedmi sty stranami textu, protože záhy zjistíte, že jich v závěru bylo příliš málo a budete lačnit po dalších. Není snad nic, co by knize chybělo, a tak si snad ani ten největší rejpal nemůže stěžovat. Za mne osobně kniha rozhodně patří ke klenotům české literatury a zcela bezesporu na úplný vrchol současné tuzemské prózy. Samotný příběh stojící na pozadí vzniku knihy je neméně zajímavý, než její obsah. No vidíte to, už bych zase básnil, a to jsem slíbil, že to bude stručné... Přeji krásné počtení!
Páni, tak tohle byl zážitek. Kniha je nádherně napsaná. Oceňuji, že kniha volně navazuje na skutečné místo a osoby. Přišly mi neskutečně ději přínosné i opsané (či volně citované) prameny. Hlavní hrdinové mi přirostli během 735str. neskutečně k srdci. Postavy se vyvíjeli a měnily. Skvěle tady i přibývaly nebo mizely vedlejší postavy, což jen ději přidalo na důvěryhodnosti. Dokonce bych víc ocenila, kdyby kniha byla rozdělená do dvou dílů. Konec knihy mi přišel už hodně osekaný a rychle ukončený. Kdyby autorka knihu knihu rozdělila, mohla tento konec klidně ještě rozepsat. Ale neberu to jako mínus, i tak se mi kniha mimořádně líbila. Autorčin styl psaní mi sedí a tak se ráda vrhnu i na další její knihy. Gratuluji ke skvělému dílu!
Bílá Voda je fenomenálne dielo, ktoré ale určite nemôžem odporúčať paušálne. Jedná sa o 700 strán hutného textu, ktorý zachytáva hneď niekoľko neľahkých tém. Dej nie je rozprávaný lineárne. Kompozíciu rozprávania má autorka síce veľmi dobre premyslenú, ale tým, že do hlavnej dejovej linky vstupuje veľké množstvo rôznej korešpondencie, prepisov z archívov a denníkových zápiskov, tak sa kniha nečíta ľahko a vyžaduje veľa pozornosti. Sám si nie som istý, ako by som knihu vnímal, keby som pred jej čítaním nevidel divadlo. Páči sa mi však, že autorka čitateľovi nič nenaservírovala na striebornom podnose. Táto kniha má obrovský presah, okrem zachytenia neľahkých osudov konkrétnych ľudí počas komunizmu, sa venuje aj feminizmu a postavení žien v cirkvi. Je to zároveň aj kritika cirkvi. Venuje sa ale aj súčasným témam - psychickým problémom, boju so závislosťou, zložitým rodinným vzťahom, otázke viery a nie len v teologickej rovine a nakoniec odpusteniu. O tejto knihe by sa dalo napísať strašne veľa.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Nelehké čtení, trvá to, než se člověk začte, ale pak nelze než křičet, číst, litovat, číst, brečet, číst, šílet, číst, radovat se, číst, doufat, číst... Skvělé dílo, velká věc.