MartaPear
komentáře u knih
Konečná diagnóza
Arthur Hailey
Tuhle knížku jsem četla někdy na začátku 80. let, na dojmy se nepamatuji. Teď jsem v knihobudce narazila na pozdější vydání z roku 1991a jako výplň času v MHD mi to přišlo adekvátní. Nakonec jsem se začetla, protože v té medicíně a fungování nemocnice až tak rozdíly nejen v čase, ale ani v místě, městě či zemi být nemůžou. A protože tady jde o jednotlivé příběhy několika pacientů, několika lékařů a o provozu nemocnice, je to pořád aktuální a čtivé.
A nevěsta zavřela dveře
Ronit Matalon
Zajímavé… ale kniha má podle mě mít příběh se začátkem a koncem a ten tady chyběl. Příliš mnoho slov, ve kterých se obtížně hledali jedinci a jejich charaktery, důvody, názory apod. O hlavní hrdince, o kterou tady vlastně šlo, bylo jen pár slov a to, že se zavřela v pokoji a… nic. Žádný konec, prostě asi autorku najednou přestalo bavit psát takovou nesmyslnost a prostě skončila.
Různé ceny se nedají brát vážně, ať už je to v literatuře nebo divadle či filmu. „Odborníci“ musejí ukázat, jak jsou progresivní a umělečtí a něco pro plebs“ je pod jejich rozlišovací úroveň.
Bezdomovec s titulem
Antonín Jirotka (p)
Bezvadné čtení, navíc vhodné třeba do MHD, jenom jsem se musela hlídat, abych se nesmála moc nahlas. Krásné, někdy téměř absurdní povídky či příběhy z detektivní kanceláře v duchu Saturnina, které se ale naprosto klidně mohly stát. Syn jde zdárně ve šlépějích otce!
Nasraná Máma - Nekorektní Průvodce Prvním Rokem Mateřství
Tereza Maroušková
Dlouho jsem se tak nenasmála, jako při čtení tohoto „deníku“. Je to přesné, absolutně výstižné! Naprosto dokonalá kniha! Opravdu autentická! Klidně bych se pod vše podepsala, ono je jedno, jestli popisuje pocity a průběh mateřství ze současnosti nebo před 20 či 40 lety. Je to pořád stejné. Autorka mi připadala jako „normální“ matka, protože v okolí (své dcery) znám hodně matek značně deformovaných dobou a různými sítěmi a teoriemi o výchově apod.! Dnes mají matky ale značné výhody v obslužném servisu – hotové „skleničky“ s kojeneckou stravou, zatímco já jsem ob tři dny vařila zeleninku, která se v zimě omezovala na tři druhy, jednorázové pleny a automatické pračky, takže nemusí denně vyvářet a prát spoustu látkových (a pak je ještě případně žehlit – to jsem dělala jen v šestinedělí), apod. aj. Ale to podstatné je pořád stejné, zaopatřit miminko a přežít to v duševním zdraví. Pět hvězdiček je málo, nějaký bonus by nebyl?
Na ledě
Hannah Grace
Ještě že jsem si knihu vypůjčila z knihovny a nekupovala jí! Celý život se pohybuji a pracuji v akademické sféře a sportu, takže jsem se těšila. Zklamání je slabé slovo. Nudné, nezajímavé, v půlce jsem to vzdala. K tomuto braku mě zlákala reklama, pravděpodobně se kniha moc neprodávala. Celý „příběh“ by se dal zestručnit na čtvrtinu a pak by to možná bylo k přečtení. Anebo je americké akademické prostředí, navíc sportovní, od našich znalostí, zkušeností a zvyklostí tak odtažité, jiné, že to pro nás není zajímavé. Nebo je špatný překlad?
Důvod k naději: Moje cesta životem
Jane Goodall
V každém případě udělala J.G. v životě hodně užitečného, ale tahle kniha k tomu určitě nepatří. Pro mě to je snůška mnoha témat. Ano, podtitul je „Moje cesta životem“, tedy je to asi její životopis. V tom případě by si mohla odpustit nejrůznější agitace, které mi zaváněly stylem „moje pravda je ta jediná správná“. Naprosto nezpochybňuji její přínos ve výzkumu a ochraně zvířat, za to si určitě zaslouží obrovské uznání. Ale za tento svůj životopis ne. Vadilo mi, že se v jednom odstavci věnuje lidoopům, své rodině, aktuální společenské situaci nejen v Africe, historickým souvislostem i následkům kolonialismu, vizím do budoucnosti i filosofuje o své práci. Méně je někdy více a škoda, že autorka asi nezná české přísloví "Ševče, drž se svého kopyta".
Učitelka z Osvětimi
Magda Hellinger
Nevím, co k této knize říct… Nečetlo se to lehce, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsem o koncentračních táborech viděla leccos v televizi či filmu, četla lecjakou knihu či rozhovory s přeživšími, ale tady je to … jiné. Není to román, není to literatura faktu, není to umělecké ztvárnění toho, co se dělo. Asi nejblíž by byl deník… Ale není, protože je to formou „jak jsem slyšela, tak jsem zapsala“. Možná o to víc je to ale uvěřitelnější. Každopádně strašné, co dokáže člověk člověku udělat… Místy jsem tedy trochu pochybovala o věrnosti vzpomínek, např. ráno slabý čaj, večer vodová polévka s kousky zeleniny – na tomhle by snad člověk vůbec nemohl pracovat a přežít víc jak tři roky. Oproti tradované německé akurátnosti, preciznosti a organizovanosti to občas vypadalo jako v běžném životě a firmě – ruka ruku myje, co oko nevidí, to ho nepálí apod. Ale to opravdu může být filtrací vzpomínek…
Doufám, že tohle už nikdy nikde nenastane, ale lidstvo je nepoučitelné…
Psí štěstí
Petra Schier
Emancipovaná single holka zdědí po vzdálené tetě obchod a dům v poklidném přímořském městečku, s podmínkou, že tam bude žít a starat se o psa. Nakonec je z toho happy end, kdy se zamiluje nejen do právníka vyřizujícího závěť, ale i do psa a do městečka i do jeho obyvatel.
Nenáročné, úsměvné oddechové čtení, kde se nemusí moc přemýšlet.
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
Strhující čtení, kdy jsem občas nebyla schopná číst dál. Nejspíš velmi přesný a věrohodný popis stavu v Čechách těsně po konci války. Dnes asi nepředstavitelné a neuvěřitelné, co všechno člověk vydrží a přežije. První část – v Praze – jsem opravdu četla jedním dechem a vůbec mi nevadilo, že občas nerozumím židovským pojmům či řeči, z malých základních znalostí a kontextu se to dalo vyvodit. A přestože text není plynulé vyprávění, naopak autor přeskakuje z jedné časové roviny do druhé, jde z toho mráz po zádech.
Nepředpokládám, že si autor vymýšlel scény třeba z koncentračního tábora, útěku Petra z něj nebo vyprávění ostatních. Nevím, jestli bychom dnes tohle zvládli…
Druhá polovina o cestě do Palestiny, za Petrovou láskou či útěkem před situací v Čechách byla zpočátku … nečtivá, téměř jsem to vzdala. Občas příliš detailní, možná se mi to tak jevilo proto, že reálie z Čech a to, co se dělo známe, jen z mírně či hodně jiného úhlu pohledu.
Zatímco o exodu Židů z Evropy jsme se ve školách až tolik neučili a je to pro mě téměř neznámá kapitola nejen našich dějin Druhá část byla pro mě hlavně zpočátku obtížná, občas jsem odstavec i přeskočila, ale posléze mě děj vtáhl. Doufala jsem v happy end, protože nějaké světlo na konci tunelu být musí, jinak by to byla téměř depresivní kniha.
Každopádně velmi silný příběh, jsem ráda, že kniha obdržela ocenění Magnesia litera za debut roku!
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Příběh obyčejného 17letého manželství v současnosti, věrný, ale zároveň strašidelný obraz úplně běžného vztahu se všemi stereotypy, zlozvyky aj. až k jeho postupnému odumírání a rozpadu. Trochu deprimující, bezperspektivní, ale v realitě asi časté.
Nevěsta Kristova
Vlastimil Vondruška
Průměr… čtu „Vondrušku“ už jen ze setrvačnosti a možná s nadějí, že mě zase upoutá tak jako před léty. Posledními svými díly se mu to ale zatím nepovedlo.
Kdo je tu šéf?
Petra Schier
Krásná romance, občas s mírně – či spíš silně – erotickým nádechem. Dva cvoci, ona psí trenérka, on slovutný sochař a k tomu nejprve nezvladatelný pes a je z toho milý příběh, který se čte jedním dechem.
Jarmark marnosti
William Makepeace Thackeray
Marně jsem se snažila tu tlustou knihu přečíst (a to je vytištěná navíc malým písmem), rozvláčné, popisné a v podstatě nudné...
Domek pro dva
Kathryn Taylor
Krásná oddechová červená knihovna pro dlouhé chvíle, dva veterináři, on a ona, se snaží získat praxi někde v Cornwallu a samozřejmě se nakonec zamilují a přes drobná protivenství ji budou mít spolu.
Moji Dánové a skoro Dánové
Albína Mrázová
Češka v Dánsku, vtipné postřehy o zemi, lidech, národních rozdílech i naopak společných rysech nejen v běžném životě, ale také v historii, v životním přístupu k problémům aj. Nejvíc jsem se bavila jejím popisem dánské kuchyně, jednotlivých pokrmů i její snahou je zvládnou uvařit. Velmi milé a příjemné, nenáročné, čtení!
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Do tohoto objemného díla jsem nebyla schopná se začíst, několikrát jsem se prokousala nejvýš na padesátou či sedmdesátou stránku a knihu odložila. Tři pokusy dopadly stejně. Téma mě prostě zkraje neoslovilo a odrazovala mě i tloušťka knihy.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Jedna z mé „svaté trojice“ nejlepších knih, už pár let. Nakonec jsem si s autorkou i dopisovala, protože něco na těch snech bude – asi rok předtím, než jsem knihu četla se mi zdál téměř stejný sen, o tramvaji, který autorka popisuje v knize. Blízké je mi i akademické prostředí. Přečetla jsem knihu několikrát v průběhu let a pokaždé jedním dechem a nikdy mi nezevšedněla.
…a přeskočila jiskra
Halina Pawlowská
Nějak mě Halina tentokrát nudila. Občas jsem měla pocit, že už jsem tu konkrétní historku četla (a to jí nesleduju na žádných sítích, je-li tam, nečtu různé „drbny“ apod.). Některé pasáže byly nudné až trapné, jindy jsem se upřímně zasmála. Prostě sesbírané drobky z dosud neuveřejněných zápisků…
Sběratelka příběhů
Sally Page
Půjčila jsem si na léto, ale stále se nemohla začíst, až asi na pátý pokus jsem se prokousala cca 50 stránkami a teprve pak mě příběh začal bavit. Nakonec mě kniha uchvátila! Perfektní vystižení určitě nejen anglického maloměsta a starostí i radostí úplně běžných lidí, jejich osudů, životních zaškobrtnutí, problémů, dávné minulosti a současných vztahů ke svým blízkým i sousedům.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Hodně drsná kniha… ale drsná byla všechna období a všechny situace, které (asi) nepřikrášleně autorka do knihy zahrnula. Neuvěřitelné a neskutečné, co všechno člověk vydrží…
