LaCucaracha komentáře u knih

(SPOILER) Na začátek stručně obsah tohoto „společenského“ románu, takže kdo chcete knížku číst, následující odstavec přeskočte. Ale protože někdo by to chtěl koupit třeba své babičce, tak by se mu mohl obsah hodit, anotace není dostatečně výstižná.
Adamovi zemřela žena a on chlastá, pláče a vzpomíná. Má malého syna, kterého má rád, ale trochu na něj kašle, protože teskní po ženě. (Vztah těch dvou byl dost divný, přestože si říkali, jak se mají rádi, působili chladně.) Má i sestru, ta taky chlastá, ale pak si přes seznamku najde pana Božského a najednou je krásná a nechlastá. Truchlení Adamovi nebrání v balení holek čistě na sex (poté je vyhodí z bytu), taky se nechá dobrovolně znásilnit dildem od kolegyně z práce. Tak se jednou seznámí s vysokoškolačkou Broňou, tu po sexu sice nevyhodí, ale ona je lesba, tak zůstanou kamarádi. Ona ho seznámí se svým spolubydlícím Mariánem, což je gay a Adam pak jezdí do Prahy pařit a po jedné pařbě skončí ožralý s Mariánem v posteli. Stane se z něj taky gay, i když je normálně macho hetero, protože Marián má stejně hezké oči jako jeho žena. (Zvláštní důvod pro změnu orientace.) Přestane chlastat a je šťastný, jenže zjistí, že Marián je vlastně bratr jeho ženy (!?!?!), což je morální problém. Ale nakonec vše dobře dopadne a kniha končí sluncem zalitou svatbou sestry, kde se na sebe všichni šťastně usmívají. Úplnou tečkou je pak srdceryvný dopis, který Adam své mrtvé ženě napíše, u kterého nezapláče snad jen cynik jako já.
Děj je přehnaný až neuvěřitelný, stejně tak postavy, ty jsou navíc skoro všechny nesympatické. Způsob psaní je neobratný, školácký, návaznost není plynulá, popisy a jazyk jsou ploché, bez nápadu, klišovité a opakující se, retrospektiva působí spíš rušivě a jak se Adam v sobě pořád lítostivě nimrá a chlastá a hulí, to pěkně leze na nervy. Závěr: knížka se bude líbit tomu, kdo rád čte slaboduché ženské romány s dobrým koncem a nevadí mu vulgarismy. Babičce bych to ale radši nedávala. :-)
Mimochodem 9 profilů (Merlyn, BabuSed, petra7354, Koněv1488, FilipŠula, ctenarJan5385, mikka7325, ales1114, AlenAlda) z těch, co dali plné hodnocení, bylo založeno během jednoho dne. Berte tedy prosím celkové hodnocení knihy s rezervou a čtěte spíš komentáře. Zájemci si mohou projít i zajímavou diskuzi k této knize.

Miluju film s Danou Medřickou a miluju tedy i tuto knihu. Sice mi moc nesedí forma scénáře, ale jde o divadelní hru, takže to tak prostě je. Ale když si za těmi slovy a scénami představím film, je to super. Osobně nesnáším, když někdo z čtenáře (potažmo i diváka u filmů) ždíme emoce a uměle ho dojímá, to se naopak zatvrdím, ale u těchhle dialogů a situací jsem prostě nějak naměkko a je to hezké. Čiší z toho všeho nostalgie a čistota a upřímnost a vážně mám tohle dílko strašně ráda, ostatně stejně jako Stříbrný vítr. Šrámek se mi prostě nějak strefil do srdce. A pokud někdo tvrdí, že je to o ničem, tak je mi ho jen líto, protože "nic jsi nepochopil, Ivane".

15.11.2024

Dost koukám na to nízké hodnocení, vždyť je to malý literární skvost! Ale stačí si pár těch špatných komentářů přečíst a je jasné, že to často hodnotí puberťáci, kteří to dostali za úkol ve škole. Sorry, ale taková hodnocení by tu vůbec neměla být. Nebo ještě lépe by je ve škole možná neměli nutit podobné věci číst, když na to nejsou intelektuálně uzpůsobení. To je potom jako házet perly sviním.

8 10.11.2024

Za mě se třetím dílem mírný sešup dolů. Jako by to autor nějak neudržel. Co jsem dřív vítala jako pestrost a bohatost příběhu, to mi tady přišlo jako nadbytečnost, opakování se a jakási rozplizlost, nemělo to tu kompaktnost předchozích dílů. Však je to taky díl nejtlustší, a přitom zbytečně, prospělo by tomu proškrtání, nejen slov, ale klidně celých linek. Třeba bych úplně vyhodila linku "Sibyla a mrzák" a dokonce i linku kardinála Guzmána, což je celkem paradox, když se po ní celá kniha jmenuje. Ale zaboha nemůžu přijít na to, proč to tam vlastně bylo, s hlavním dějem to vůbec nesouviselo (myslím ti démoni, ještě tak úmorně zdlouhavě, a nemoc, Cristóbal...), a jako by to autorovi v průběhu došlo, že už to nijak nepropojí, tak to nechal podivně vyšumět do ztracena. Takže jsem se tentokrát docela do čtení nutila a poprvé jsem i byla nucena jeden odstavec přeskočit, protože to násilí na mě prostě bylo moc. Škoda, vždycky je lepší, když se kvalita stupňuje než naopak. Ale celkově je to povedená trilogie, která stojí za přečtení.

1 09.11.2024

Platí to samé, co u prvního dílu, tak se nebudu opakovat. Jen je tu vypíchnuta jedna ústřední postava, Dionisio, a jeho dívka. Mně víc vyhovovala ta mozaika rovnocenných postav. Taky je tenhle díl víc pochmurnější, a asi i víc násilný, i když pořád platí, že autor se v násilí nevyžívá, jen ho tak jako věcně podává. O městečku Cochadebajo se tu sice píše, ale jinak se mu děj v podstatě nevěnuje, na scénu jsou přiváděny hlavně nové postavy a všechno a všichni se to začíná vzájemně proplétat. Takže asi o fous slabší než jednička, ale pořád je to za pět hvězd.

3 25.10.2024

Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Je v ní totiž popisováno násilí a to je věc, které já se v knížkách cíleně vyhýbám. Jenže tady to vyvažuje tolik jiných předností. Myslím, že určitým úhlem pohledu je tohle asi to nejlepší, co jsem kdy četla. Pestrý, zajímavý děj, mnoho různých postav a linek, atraktivní cizokrajné prostředí, originální nápady, fantazie, humor. Je tam plno různých věcí, nezřídka i neskutečných, magických. Ale všechno to funguje naprosto dokonale. Autor upletl bohatý příběh a použil na něj pestrobarevnou přízi, protože i ten jazyk, to je potěcha oka. Samozřejmě velká poklona překladu, protože ten to mohl všecko úplně zazdít. Těžko to popisovat. Možná by to někomu mohlo přijít nudné či zdlouhavé, protože často jsou kapitoly jen popisné, bez přímé řeči, ale pro mě je to napsané dokonale a vůbec nechápu, že se autorovi toho podařilo tolik skloubit dohromady, že nic nechybí ani nepřebývá. To pak i ty nehezké věci skousnu, navíc ony jsou líčeny dost úsporně, pár větami, autor naštěstí nepatří k těm, kteří by se v popisování mučení vyžívali. Vážně ojedinělá kniha.

5 25.10.2024

Začnu doslovem autora, kde se Pat nerozpakuje sám sebe několikrát pochválit, jak dobře že to umí psát. Jenže bejvávalo. Nejvíc mě asi vytáčelo, že pořád něco k něčemu přirovnává. Chlapec je nesvůj, „jako by se pokoušel spolknout kámen“, nebo kombo: „Bast ji pečlivě, velmi opatrně uchopil, jako by bral do ruky kopřivu. Jako by mezi palcem a ukazováčkem svíral hada.“ Takže když jsem s postupujícími stránkami viděla další „jako/jako by“, už jsem fakt lezla po zdi. Jasně, přirovnání text okoření, ale musí to být s mírou, ne v každé třetí větě, to vážně není důkazem spisovatelova umění, naopak. Taky se často něco opakuje, Bast třeba každou chvíli vzhlíží… asi důležitý prvek jeho osobnosti. Takže s tím „fakt dobře to umím se slovy“ se Pat moc netrefil a jen to ilustruje nebetyčnou míru jeho sebevědomí.
Sám příběh je divně rozplizlý, možná je to tím dopisováním a přepisováním. Tipla bych si, že nově přidaná je hlavně zbytečná slovní vata a pak (trans)genderové módní záležitosti, jakože někdo se rozhodne být holčičkou, a tak je holčičkou, snad i nějaká ta nebinární postava se mihla. Erotické vsuvky, byť poměrně zastřené, na mě působily nepříjemně. No a pak už zbývají jen rádoby oduševnělá moudra, dojemný a patetický cancy, chudák týraný chlapec, on mu pomůže, utěší ho, všichni si popláčeme… opravdu to napsal starej chlap a ne ženská s rozbouřenýma hormonama? Odpověď je asi zase v doslovu, protože když budu parafrázovat známé „přestala být ženou a stala se matkou“, tak Pat přestal být spisovatelem a stal se otcem. Jako super, že je tak naměkko ze svých synů, ale zjevně ho to negativně ovlivnilo v tvůrčí činnosti. Nicméně sentimentálně laděné čtenářky budou náležitě ukojeny.
Hodně samozřejmě dohání vzhled knížky. Ve výsledku asi mnozí čtenáři odpustí slabší úroveň textu, protože je knížka „tak hezká“. Ale i když sama vážně ocením, když si někdo na vizuálu dá záležet, a ilustrace miluju, tak prostě nemůžu nevidět, že obsah pokulhává.
No aspoň něco pozitivního na tom všem je – jak jsem byla naštvaná, že Pat na čtenáře nepokrytě fakuje se třetím dílem Kroniky a radši dělá sto jiných věcí, tak teď už vlastně ani nejsem. Protože je mi jasné, že jestli kdy něco vypotí (něco, co lety přepsal a „vylepšil“ podobným způsobem jako tohleto), tak to prostě dobré nebude. Pat svou šanci na dokončení zdařilé trilogie prošvihl, teď už je jinde a podle mě už na to prostě nemá.

3 08.10.2024

Hodně podobné schéma příběhu jako u Spasitele, ale zároveň dostatečně odlišné. Je tam více postav a linek, takže to není tak intimní, a upřímně, zaplaťpámbu, protože ty deníkové záznamy nejsou vždycky úplně záživné. Technických popisů je tam oproti Spasiteli víc a nebudu lhát, občas jsem četla kvapíkem, protože jsem tomu stejně houby rozuměla. To byl samý kyslík, dusík, regulátor, oxygenátor, recyklátor, energie... Ale i navzdory tomu je to čtivé a napínavé, hrdina je vtipálek, takže je to odlehčené, a hlavně to dobře skončí, což jsem tušila od začátku, i když neznám film. To se mi na autorovi líbí, že nepohrdá happy endy. A taky se mi líbí, že se používá spisovná čeština, což už dneska v knížkách není tak úplně samozřejmé, a přitom to vůbec nepůsobí nepatřičně, ani v přímé řeči. Dobré to bylo.

18 02.09.2024

Knížka obsahuje dvě delší povídky, Dvě srdce a Zuza, přitom Dvě srdce vyšla česky už dříve společně s Posledním jednorožcem. A proto jsem taky nechtěla investovat do koupě téhle knížky a Zuzu jsem si přečetla v knihkupectví. A dobře jsem udělala. Pořádně nevím, co autora vedlo k napsání Zuzy, ale měl si ji odpustit. Je to fakt špatné. Dvě srdce za mě sice taky nic moc, je to takové jednoduché a spíš pro děti, ale oproti Zuze je to skvělé. Zuza je prostě slátanina, jinak to nelze říct. Někde se tam čerstvě dospělá holka potuluje divnou krajinou, jsou tam divné postavy, nic se v podstatě neděje (což je ten lepší případ, protože když se něco děje, tak je to poněkud zvláštní), táhne se to, opakuje, je to tak trochu ezo, konec o ničem. Vzpomněla jsem si na Lavondyss, určitým způsobem je to podobná blbost. Řekla bych, že nebylo úplně rozumné tuhle povídku vydávat, podle zahraničních recenzí bylo jasné, že se nepovedla.
Takže se Beagle bohužel zařadil po bok spisovatelů, kteří neuměli včas přestat, a jen dokazuje, že po sedmdesátce ten mozek fakt nefunguje jako zamlada. Škoda, že mu to nikdo nedokázal říct.

2 28.08.2024

Po téhle knížce jsem sáhla už nejméně po šesté ve svém životě a opět nezklamala. Klasický britský humoristický román z 50. let z univerzitního prostředí – a nemyslím, že by byl jiný lepší. Suchý anglický humor podpořený skvělým překladem Jiřího Muchy, který přesně vystihuje atmosféru a buduje komičnost. Je to ten typ humoru, kdy se při čtení musíte usmívat, až smát, ale pokud vás někdo požádá, ať tu vtipnou pasáž přečtete, že by se rád zasmál taky, tak to nejde, není to totiž žádný přenosný vtípek, musíte mít kontext. Kontext postav, situací atd. a všechno dohromady teprve dělá ten humor. Postavy jsou taky skvěle napsané, hodně mám ráda profesora Welche, ten nikdy nezklame. Prostě je to takřka dokonalé.
Jenže musíte být na tento druh humoru naladění. Pokud ne, tak vám nejspíš přijde trapný, celá knížka ukecaná a nudná, postavy nereálné. To je ovšem pouze váš problém, že jste si špatně vybrali žánr, knížka sama dobrá je. Já zas třeba nesnáším fekální, prdící a šukací humor a taky bych dala takové knížce "odpad", i když mnozí nad tím řvou smíchy. Každý má prostě rád něco jiného.
Protože mám vydání z r. 1992, kde je fakt mraky chyb, koukala jsem na jiná vydání, jestli bych si nepolepšila, a padlo mi do oka to poslední, v novém překladu paní Hilské. Ze zvědavosti jsem si našla na internetu jednu dvojstranu a přečetla jsem si ji a pak i porovnala s Muchovým překladem. A páni, jak jde knížku totálně zkazit! Vůbec tam nefungoval humor, některá souvětí byla tak krkolomná, že jsem je ani nepochopila, něco bylo vyloženě špatně. Takže upozornění na závěr: Pokud si chcete tuhle knížku přečíst, v žádném případě NEKUPUJTE PŘEKLAD PANÍ HILSKÉ, pořiďte si ten klasický.

4 28.08.2024

(SPOILER) Nějak jsem na základě zde oslavných recenzí čekala víc. Jednak tahle sci-fi určitě nepůsobí současně či nadčasově, je fakt hned poznat, že byla napsaná před dost lety, nebo leda ještě že by ji napsal autor-stařík zvyklý psát postaru. Asi tomu nedělá moc dobrou službu ani překlad, místy ten jazyk prostě zní fakt divně. Navíc ovlivněn ruštinou (docela zajímavé, jak čeští překladatelé tu ruskou zpěvnost jazyka kopírují - nic proti, je to docela zábavné, jen dost příznakové).
Pokud jde o příběh, tak ne že by byl špatný, ale vlastně je hrozně jednoduchý a bez nějakého vývoje. Generace ztroskotanců na cizí planetě přežívá, jak se dá, a když se objeví zachránci, snaží se je zkontaktovat a to se podaří. Konec. Takže z čeho vlastně knížka těží? Hlavně z mnohoslovnosti. Ze začátku je to dobré, ale nějak uprostřed se to začalo strašně táhnout, ale fakt hrozně. Nekonečné rozhovory o ničem a o tom samém dokola. Při cestě krajinou popisování každého prdu. Už jsem to pak nedávala a jen očima přelítávala po řádcích, protože ta retardace byla nesnesitelná. Do toho neustálé střídání tří různých linií, což nesnáším. A pak najednou konečně akční konec, ale z nějakého důvodu zdrcnutej narychlo na pár stránek a střih, šlus.
Co mě třeba na začátku knížky hodně bavilo, že se čtenáři nic nevysvětluje, jen tak mimochodem se třeba rostlina zachová jako zvíře, vy si řeknete "Cože?", ale nic víc se nedozvíte, prostě jste hozeni do cizího světa a seznamujte se s ním za pochodu, žádné otrocké vysvětlování a popisování. To mi přišlo super. Bohužel si to autor později zdlouhavým popisováním bohatě vynahradil.
Takže asi knížka měla být hlavně jakýmsi duchovním poselstvím, měla nést nějaké sdělení, ale na to mě moc neužije, na mě ta všelijaká vznešená moudra působí leda falešně. A dějově nebo pokud jde o způsob podání příběhu to pro mě bylo slabší.

1 24.08.2024

Krásná knížka, hned mě v knihkupectví zaujala vzhledem a musela jsem ji mít. Je psaná srozumitelně, aby ji mohla číst široká veřejnost. Navíc v nakladatelství zvolili dobrý font a vzhled stránek vůbec, takže se text příjemně čte. I když sem tam zůstala chybička, je vidět, že si s textem pohráli a dali si na knížce záležet. Hezké fotky, sympatické doprovodné ilustrace. A samozřejmě zajímavé informace. Při čtení máte úplně pocit, že slyšíte Attenborougha. Určitě doporučuju.

2 14.08.2024

Nějak jsme se minuli. Myslela jsem, že to bude něco uvěřitelnějšího, ale tohle bylo zamýšleno asi jako ryzí thriller, tak to bylo značně přehnané, zvlášť to finále. Ani na chvíli jsem neměla pocit, že by se něco z toho mohlo skutečně stát. Možná kdyby to bylo umístěno do budoucnosti a pojato jako sci-fi? :-)
Všechno bylo navíc hrozně nejasné. Kde se to odehrává? Česku ty reálie a poměry vůbec neodpovídaly. Tak jsme jako v Americe, zemi neomezených možností? Co hrdinka vlastně dělala? Evidentně zastávala nějaké hodně dobře placené místo, protože kvůli ději musela mít hodně peněz - takže je zasazená do nějaké kanceláře nějaké firmy a má podřízené, ale ani zbla netušíte, o jaké zaměstnání jde. Jak hrdinka vypadá, zjistíte asi až v polovině knížky. Ne že by ta vizáž byla nutná, ale čtenář si tu postavu pak představuje tak nějak neutrálně, když nemá žádné vodítko, a pak najednou zjistíte, že to má být krasavice k pohledání - to poněkud začne měnit pohled na vše dosud přečtené.
Takže i když se autorka zjevně snažila šokovat a dělat takovej ten wow efekt říznutý světovostí, aby si čtenář sedl na zadek, mě do příběhu vůbec nevtáhla a všechno od postav, prostředí až po děj mi to přišlo tak nereálné, až to působilo vlastně směšně.

4 14.08.2024

(SPOILER) Upřímně – čekala jsem víc. Tohle je fakt typický upíří román, nevybočuje z rámce, i se přímo na klasická díla odkazuje. Což není špatně, jen tam absolutně není prostor pro nějaké překvapení. Přesně víte, jak to bude, a ono to tak je, čili odpadá takové to očekávání, co bude dál, takže vás to úplně nenutí číst bez přestávky. Jediné, co mohlo zůstat nejasné, je otázka, kdo to řádění přežije. Ale díky prologu víte i to.
Trochu mě tam taky zarazila dvě místa. Jednak ten krátký výstup Susaniny matky v nemocnici byl divný, pořádně jsem nepochopila, co se tam vlastně stalo, a vůbec to působilo divně odfláknutě. A pak když si upír s pomocníkem kromě domu pořídili v městečku i obchod, aby tam nabízeli ojedinělé kousky – silné déja vu, jako bych četla Nezbytné věci. Nevím, jestli třeba v průběhu Kinga nenapadlo, že by se z toho nápadu dala vytěžit samostatná (zmíněná) knížka, tak od toho utekl, a ono to tam zůstalo viset v podstatě úplně beze smyslu a bez pointy.
Otec Callahan tak nějak vyšuměl, jako by autora přestal zajímat. A co mě teda docela nasíralo, že ti maníci měli vždycky celý den k dispozici, víceméně prd udělali, soustružili si celý den v klidu kolíky, který pak ani nepoužili, jezdili po návštěvách, a když se pak začalo stmívat, tak honem honem na upíry a sakra, je málo času, a v poslední půlhodině bílého dne najednou horečnatě dělají, co můžou, aby to stihli, a jasně že nestihnou. Jako jo, autor potřeboval upíry činné, tedy za tmy, tak ale mohl věrohodněji vymyslet, proč to nestíhají za dne.
No ale jinak mistr King, takže špatné to určitě není.

12.08.2024

Asi se shodnu s většinou, že kniha je vizuálně fakt povedená. Kvůli těm nestejným stránkám v ní sice nejde moc listovat, ale nevadí. Obrázky oceňuju. Potud za jedna.
Pokud jde o děj, tak nečekejte nic převratného, je to takové do určité míry schematické, ale zas ne úplně, v každém případě mi to ale přišlo vhod jako nenáročná oddychovka a přečetla jsem si knížku s chutí. Mám hodně ráda detektivky, a horory a fantasy taky, takže není co řešit.
Ale dost mně drásaly oči češtinářské paskvily (aspoň z mého pohledu), a to především "šlo vidět, jde vidět". A že se to tam objevovalo opakovaně. A pak ještě "usmála se zpátky". Já nevím, já úsměv opětuju, nesměju se zpátky – že by vliv angličtiny? Ale jinak dobrý, knížku si hodlám nechat a to mluví za vše.

3 27.07.2024

Už jsem z Pratchetta asi vyrostla, protože některé vtípky mi přijdou hrozně infantilní, laciné a na sílu, ale naštěstí tyhlety nejsou moc časté. Ze Zeměplochy toho až tak moc neznám, ale to celkem ničemu nevadí, neměla jsem pocit, že bych kvůli tomu plavala v ději. Celkově se mi to líbilo hlavně proto, že to byla vlastně taková detektivka a já detektivky ráda. Ale že bych z toho byla kdovíjak odvařená, to nejsem, na to bych asi musela být skalní nekritický Pratchettův fan, a to nejsem.

1 02.07.2024

Knížky s Dortmunderem mám ráda, ale tohle mi nějak nesedlo. Možná proto, že se to tak nějak točí pořád na místě – je ve vězení, chodí sem a tam ven a dovnitř, pokoušejí se vyloupit banku, poprvé, podruhé, potřetí, a tak prostě všechno pořád do kolečka, situace se opakují, chybí tomu ten lineární vývoj a průběh. A možná proto, že je to vyprávěno v první osobě, takže je tu prostor na to, co si myslí, co se mu honí hlavou, čeho se obává, čemu se diví, co predikuje... Často celkem nuda, tyhle vnitřní pochody. Celkově jsem se prostě moc nebavila, i když snaha o vtipnost tomu nechybí, a do čtení jsem se musela často nutit.

2 20.06.2024

Příběhy jsou nepřekvapivě často poněkud naivní, nic není vyloženě strašidelné či děsivé ani napínavé, a bohužel nemůžu říct ani u jedné povídky, že by se mi opravdu líbila, abych ji doporučila. Témata se vzhledem k době vzniku dala čekat a celkem se opakují, nic zvlášť originálního. Těšila jsem se na svého oblíbence Sládka, ale to snad bylo úplně nejslabší. :-) Ale nic z toho mi v zásadě nevadilo, byla jsem připravená, navíc starší literaturu mám obecně docela ráda, i tu zastaralou češtinu je příjemné číst.

1 13.06.2024

Kniha sama o sobě není nic moc a české vydání je bohužel dost nepovedené. Špatný překlad, kdy v lepším případě zní věty jen divně, v horším jsou tam vyloženě nesmysly. Což jde asi spíš na vrub redakce, že to nezkontrolovala, navíc tam zůstaly i gramatické chyby. Mimochodem film "Stará darebačka" je na ČSFD uveden jako "Starý gauner", tak nevím, jak na tohle přišli. A ještě to používání pomlčky místo uvozovek – jako jo, jde to, ale tady je to špatně, takže ve výsledku je z toho guláš.
No a pokud jde o obsah, tak je psán formou rozhovoru, což nebývá úplně ideální způsob a ani tady bohužel není. Hlavně se ale v podstatě nic nedozvíte: kdy co začal dělat, v kolika letech, jak se vlastně dostal do filmu, z osobního života už vůbec nic... jen útržky, vzpomínky z dětství a jak začínal v kabaretu, pak najednou film a většina knížky jsou postřehy k jednotlivým filmům. Ale často jsou ty vzpomínky takové nijaké, ne moc zajímavé, občas tam k filmu vlastně není ani nic. Stejně jako v kapitole "Vinař Pierre R." se vůbec nepíše o tom, jak dělá víno, je úplně o něčem jiném. A celkově je to vlivem povahy PR poměrně zmateně vyprávěné.
Prostě zklamání. Knížka je asi vhodná pro toho, kdo o PR všechno ví a zná a tady si může doplnit nějaké nové podrobnosti a osobní názory. Jediné plus bych viděla asi v tom, že během čtení vám tak nějak vyplyne jeho osobnost, jaký asi ve skutečnosti je, co je mu vlastní, jak smýšlí, že v těch filmech je vlastně tak trochu sám za sebe. A to je sympatické. Ale od biografie je to zatraceně málo.

20.05.2024

Taky bych si ráda přečetla druhý díl, a další, ale protože Argo dělá ze čtenářů voly, tak mám smůlu. Po halasném ohlášení nového brožovaného vydání jsem šla a koupila první díl. Teď už asi rok čekám na druhý a vzhledem k tomu, že nedávno udělali dotisk původního špalku, je jasné, že nové vydání zazdili. Kolikátý už podraz na čtenáře to od Arga asi je? No už z principu ty pevný vydání kupovat odmítám, takže se Steinem jsem zdá se skončila.