LaCucaracha komentáře u knih

Nohy z jílu dobré, Otec prasátek bída - víc u jednotlivých knih. Dvojvydání vypadá luxusně, ale jak je to špalek, trochu hůř se čte (rozuměj drží). Ilustrace potěšily, ale popravdě jsem myslela, že jich bude víc.

29.12.2024

Myslela jsem, že to snad ani nedočtu, jak to bylo zmatené, nesmyslné, roztříštěné a ještě ke všemu nudné. Jako kdyby si Pratchett schovával do šuplíku napsané scénky, které ho napadly a které by někdy příležitostně mohl použít do některé ze svých knih, a pak jednoho dne práskl do stolu, vyndal je všechny najednou a namátkou pospojoval za sebe, a pak to zaštítil hlavním příběhem o Otci prasátek. Jenže takovýhle způsob psaní je nanic, protože pak chybí kontinuita vyprávění, což by vysvětlovalo situace, které tam moc nedávají smysl. Docela jsem se v tom ztrácela: jak to vlastně mělo fungovat s těmi zuby, co přesně Časnačaj udělal a co měl celkově v plánu, jaké zámky to tam odemykal a kde a proč... Prostě chaos.
Jako by smysl všech těch 350 stran byl jenom v tom, aby tam autor mohl sekat svoje pověstné vtípky. A to je kámen úrazu. Pokud patříte k početné skupině nekritických fanoušků, kteří vděčně reagují na každý jeho vtípek, i když je to pořád to samé dokola, tak si s tím asi vystačíte. Pokud ale očekáváte příběh, pak vás to, že jsou tam celé stránky, které nemají jiný účel než házení vtípků a k ději vůbec nepatří, začne brzo docela štvát - můj případ. Nemluvě o otravných poznámkách pod čarou, které jsem ignorovala, protože jejich smyslem bylo opět jen (jak nečekané) další házení vtípků. A že si některé poznámky připsal svévolně i překladatel, aby přispěl se svou špetkou vtipnosti do mlýna, to už je vážně úlet.
Zeměplocha prostě není pro mě. Uznávám, že koncept je super, má to promyšlené, humor je taky skvělý, i tady jsem se samozřejmě párkrát zasmála, ale všeho prostě moc škodí. Asi měl Pratchett vsadit spíš na kvalitu než kvantitu. Třeba Nohy z jílu byly dobré. Tohle bohužel ne.

1 29.12.2024

Jakmile se naladíte na tu správnou strunu (pokud se vám to teda vůbec podaří), tak je to skvělé. Střídá se tam několik různých "hrdinů", třeba citlivý robot nebo holčička s kocourem a medvídkem, ale taky jsou tam no name lidé ztracení v bludišti velkoměsta i v sobě sama. Často z toho zavane melancholie, ale samozřejmě se i pobavíte. Nesmíte ale čekat, že to budou klasické vypointované vtipy, to totiž nejsou. Jsou to spíš takové okamžiky ze života, zachycené postřehy, názory na něco, fantazie... Všehochuť, kdy občas se zasmějete, a občas to k smíchu vůbec není. Někdy si řeknete "To znám, to je přesný", jindy je to dokonale smyšlené a absurdní... Těžko Macanudo popsat - zkuste a uvidíte.

23.12.2024

Až pozdě jsem zjistila, že je to 9. kniha v sérii, ale vůbec ničemu to nevadilo, funguje i jako solitér. Je to vážně dobře napsané, snad všechny policajtské postavy jsou asi poněkud nerealističtí exoti, ale proč ne, a ve výsledku jsem chtěla pořád číst dál a dál, a už jsem osnovala plány na zakoupení dalších dílů... Ale pak jsem dočetla a nadšení se trochu vytratilo. Jednak se tam prolínají dva vyšetřované zločiny, ale ten jeden je vlastně strašně odfláknutý a vyšetří se tak nějak na dálku mimochodem, přitom je dost závažný, tak si říkám, proč tam vlastně opravdu byl. A druhak to vysvětlení motivů a myšlenkových pochodů vraha trochu hapruje, občas prostě povytáhnete obočí - jako vždycky, když je detektivka až moc složitá a překombinovaná. Navíc v okamžiku, kdy jakože zjistí vraha a uzavřou případ, je jasné, že to vrah asi nebude. A nejen proto, že do konce knížky zbývá ještě moc stránek. Prostě je ta osoba na pachatele hodně nepravděpodobná, na některé z vražd by nejspíš ani neseděla... a to je přitom komisař tak osvícený, vždycky vše prokoukne, a tohle nic? Takže opět vše zazdil konec, a i když si pořád stojím za tím, že jde o dobré čtení, na další díly mě přešla chuť.

23.12.2024

Vím, že jde o klasiku, ale tohle bylo vážně dost slabé. Samotné případy a zápletky jsou v podstatě dost primitivní a ani často nejsou nijak zvlášť propracované, hlavně aby se Sherlock blýskl svými dedukcemi, neboť to je to, oč tu běží. A rozuzlení spočívající v tom, že byl použit jakýsi strašlivý jed z jakési neznámé rostliny, kterou nezná nikdo než Indiáni... no asi takhle, Adéla ještě nevečeřela je aspoň vtipná, tohle se tváří jako děsivý příběh a ne, nefunguje to. Ostatní nejsou o moc lepší. Docela mě to zklamalo, ale asi má Doyle i lepší kousky, což už ovšem nemám chuť zjišťovat. Navíc se obávám, že ani ty už dneska asi moc neobstojí.

18.12.2024

To, že příběh vypráví chlapec a týká se jeho dětství, a to, že kniha je doprovázena krásnými ilustracemi Sempého, v člověku nabudí pocit, že jde o něco podobného jako Mikulášova vyprávění. Ale to by byl omyl, tohle jde pod povrch, do ponurých hlubin, postava pana Sommera je tak tragická, až je z toho jednomu úzko. Takže i když je příběh tak trochu neuspořádaný, spíš sousled několika situací, působí ve výsledku silně.
Co mě ale dokonale vytáčelo, že vydání je neuvěřitelně zprasené. Asi že divoká 90. léta? Ale je to nakladatelství Academia, proboha. Jenže dotyčná redaktorka byla buď úplně neschopná, nebo ten text ani neviděla. Takže mi dalo opravdu velkou práci soustředit se na obsah a pokud možno neregistrovat ty typografické zhovadilosti. Škoda, taková by to byla krásná knížka.

1 02.12.2024

Šťastný Jim je skoro dokonalý, tohle bohužel ne. Jako, ve výsledku tam ta vtipnost byla taky a bylo tam pár vyloženě světlých okamžiků, ale... Jednak to celé působí hrozně zastarale a přežile, je to retro skoro jako Dickens. Jednak to není úplně zdařile napsáno, třeba jednotlivé postavy nejsou nijak vykresleny, takže ve výsledku zůstávají spíš jen jmény a to způsobuje nepřehlednost, kdo je zrovna na scéně. Plno věcí jen tak projde a vyšumí, jako kdyby tam neměly ani žádný smysl. Ale hlavně je úplně otřesný český překlad, jakože fakt strašně. Řeč vůbec neplyne, jak by měla, slova jsou špatně volená a někdy jsou tam vyloženě nesmysly. A rozhodně není omluvou, že už je taky starý, to je prostě problém dotyčné paní, že na to nestačila. Docela se divím, že to za ta léta nikdo nepřeložil znovu.

2 30.11.2024

Zámek není snadné čtení, protože je opravdu mnohoslovný. Vždyť monology postav jsou často na několik stránek bez přerušení. Ale na druhou stranu, když se zklidníte a naladíte, tak ten jazyk docela hezky přirozeně plyne, intonace a zpěvnost je taková, že tu řeč úplně jasně v duchu slyšíte. Aspoň v překladu Vladimíra Kafky, který je podle mě skvělý.
Trochu mám problém s tou tradičně zjednodušenou charakteristikou románu, že zeměměřič K. je povolán zámkem do služby a pak naráží na byrokracii. Tak předně je dost jasně řečeno, že K. nikdo nepovolal, přišel sám od sebe, ani možná neměl v plánu se zdržovat, a nadto možná ani nebyl zeměměřičem. A to je na tom právě to tajemné - "někdo nahoře" na tu jeho vyslovenou lež (aby ho v noci nevyhodili z hospody) přistoupil a rozehrál hru na zeměměřiče, a K. výzvu přijal. Otázkou je, proč vlastně, když mu tam evidentně pšenka nekvetla, a o co ve skutečnosti šlo. Proč se nesebral a nešel pryč. Ale nešel, zůstal, a všechno, co se ve vesnici děje, je absurdní a záhadné, jak se chovají obyvatelé působí nesmyslně, až výhružně, a ze všeho čiší neskutečnost, tíživost, zmar, deprese, chudoba, špína, obhroublost, marnost, to vše ještě umocněné všudypřítomnou zimou a sněhem a tmou.
Takže ano, je to poněkud rozvláčné, ale záměrně, a když se s tím smíříte, dostanete nálož jedinečné atmosféry a vtíravých otázek, které vám budou vrtat. Škoda jen, že to není ukončené. Vím o tom údajném konci podle M. Broda, ale na kdyby se nehraje.

6 24.11.2024

(SPOILER) Na začátek stručně obsah tohoto „společenského“ románu, takže kdo chcete knížku číst, následující odstavec přeskočte. Ale protože někdo by to chtěl koupit třeba své babičce, tak by se mu mohl obsah hodit, anotace není dostatečně výstižná.
Adamovi zemřela žena a on chlastá, pláče a vzpomíná. Má malého syna, kterého má rád, ale trochu na něj kašle, protože teskní po ženě. (Vztah těch dvou byl dost divný, přestože si říkali, jak se mají rádi, působili chladně.) Má i sestru, ta taky chlastá, ale pak si přes seznamku najde pana Božského a najednou je krásná a nechlastá. Truchlení Adamovi nebrání v balení holek čistě na sex (poté je vyhodí z bytu), taky se nechá dobrovolně znásilnit dildem od kolegyně z práce. Tak se jednou seznámí s vysokoškolačkou Broňou, tu po sexu sice nevyhodí, ale ona je lesba, tak zůstanou kamarádi. Ona ho seznámí se svým spolubydlícím Mariánem, což je gay a Adam pak jezdí do Prahy pařit a po jedné pařbě skončí ožralý s Mariánem v posteli. Stane se z něj taky gay, i když je normálně macho hetero, protože Marián má stejně hezké oči jako jeho žena. (Zvláštní důvod pro změnu orientace.) Přestane chlastat a je šťastný, jenže zjistí, že Marián je vlastně bratr jeho ženy (!?!?!), což je morální problém. Ale nakonec vše dobře dopadne a kniha končí sluncem zalitou svatbou sestry, kde se na sebe všichni šťastně usmívají. Úplnou tečkou je pak srdceryvný dopis, který Adam své mrtvé ženě napíše, u kterého nezapláče snad jen cynik jako já.
Děj je přehnaný až neuvěřitelný, stejně tak postavy, ty jsou navíc skoro všechny nesympatické. Způsob psaní je neobratný, školácký, návaznost není plynulá, popisy a jazyk jsou ploché, bez nápadu, klišovité a opakující se, retrospektiva působí spíš rušivě a jak se Adam v sobě pořád lítostivě nimrá a chlastá a hulí, to pěkně leze na nervy. Závěr: knížka se bude líbit tomu, kdo má rád slaboduché ženské romány s dobrým koncem a nevadí mu vulgarismy. Babičce bych to ale radši nedávala. :-)
Mimochodem, hned 9 profilů z těch, co dali plné hodnocení, bylo nově založeno v jeden den... Převážné množství dalších čtyř/pětihvězdiček je pak od lidí, co dostali recenzní výtisk zdarma (ti poctivější to přímo napíšou) a jejich hodnocení má tedy v podstatě nulovou relevanci. Berte tedy prosím celkové hodnocení knihy s rezervou a čtěte spíš komentáře. Zájemci si mohou projít i zajímavou diskuzi k této knize.

Miluju film s Danou Medřickou a miluju tedy i tuto knihu. Sice mi moc nesedí forma scénáře, ale jde o divadelní hru, takže to tak prostě je. Ale když si za těmi slovy a scénami představím film, je to super. Osobně nesnáším, když někdo z čtenáře (potažmo i diváka u filmů) ždíme emoce a uměle ho dojímá, to se naopak zatvrdím, ale u těchhle dialogů a situací jsem prostě nějak naměkko a je to hezké. Čiší z toho všeho nostalgie a čistota a upřímnost a vážně mám tohle dílko strašně ráda, ostatně stejně jako Stříbrný vítr. Šrámek se mi prostě nějak strefil do srdce. A pokud někdo tvrdí, že je to o ničem, tak je mi ho jen líto, protože "nic jsi nepochopil, Ivane".

15.11.2024

Dost koukám na to nízké hodnocení, vždyť je to malý literární skvost! Ale stačí si pár těch špatných komentářů přečíst a je jasné, že to často hodnotí puberťáci, kteří to dostali za úkol ve škole. Sorry, ale taková hodnocení by tu vůbec neměla být. Nebo ještě lépe by je ve škole možná neměli nutit podobné věci číst, když na to nejsou intelektuálně uzpůsobení. To je potom jako házet perly sviním.

8 10.11.2024

Za mě se třetím dílem mírný sešup dolů. Jako by to autor nějak neudržel. Co jsem dřív vítala jako pestrost a bohatost příběhu, to mi tady přišlo jako nadbytečnost, opakování se a jakási rozplizlost, nemělo to tu kompaktnost předchozích dílů. Však je to taky díl nejtlustší, a přitom zbytečně, prospělo by tomu proškrtání, nejen slov, ale klidně celých linek. Třeba bych úplně vyhodila linku "Sibyla a mrzák" a dokonce i linku kardinála Guzmána, což je celkem paradox, když se po ní celá kniha jmenuje. Ale zaboha nemůžu přijít na to, proč to tam vlastně bylo, s hlavním dějem to vůbec nesouviselo (myslím ti démoni, ještě tak úmorně zdlouhavě, a nemoc, Cristóbal...), a jako by to autorovi v průběhu došlo, že už to nijak nepropojí, tak to nechal podivně vyšumět do ztracena. Takže jsem se tentokrát docela do čtení nutila a poprvé jsem i byla nucena jeden odstavec přeskočit, protože to násilí na mě prostě bylo moc. Škoda, vždycky je lepší, když se kvalita stupňuje než naopak. Ale celkově je to povedená trilogie, která stojí za přečtení.

1 09.11.2024

Platí to samé, co u prvního dílu, tak se nebudu opakovat. Jen je tu vypíchnuta jedna ústřední postava, Dionisio, a jeho dívka. Mně víc vyhovovala ta mozaika rovnocenných postav. Taky je tenhle díl víc pochmurnější, a asi i víc násilný, i když pořád platí, že autor se v násilí nevyžívá, jen ho tak jako věcně podává. O městečku Cochadebajo se tu sice píše, ale jinak se mu děj v podstatě nevěnuje, na scénu jsou přiváděny hlavně nové postavy a všechno a všichni se to začíná vzájemně proplétat. Takže asi o fous slabší než jednička, ale pořád je to za pět hvězd.

4 25.10.2024

Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Je v ní totiž popisováno násilí a to je věc, které já se v knížkách cíleně vyhýbám. Jenže tady to vyvažuje tolik jiných předností. Myslím, že určitým úhlem pohledu je tohle asi to nejlepší, co jsem kdy četla. Pestrý, zajímavý děj, mnoho různých postav a linek, atraktivní cizokrajné prostředí, originální nápady, fantazie, humor. Je tam plno různých věcí, nezřídka i neskutečných, magických. Ale všechno to funguje naprosto dokonale. Autor upletl bohatý příběh a použil na něj pestrobarevnou přízi, protože i ten jazyk, to je potěcha oka. Samozřejmě velká poklona překladu, protože ten to mohl všecko úplně zazdít. Těžko to popisovat. Možná by to někomu mohlo přijít nudné či zdlouhavé, protože často jsou kapitoly jen popisné, bez přímé řeči, ale pro mě je to napsané dokonale a vůbec nechápu, že se autorovi toho podařilo tolik skloubit dohromady, že nic nechybí ani nepřebývá. To pak i ty nehezké věci skousnu, navíc ony jsou líčeny dost úsporně, pár větami, autor naštěstí nepatří k těm, kteří by se v popisování mučení vyžívali. Vážně ojedinělá kniha.

5 25.10.2024

Začnu doslovem autora, kde se Pat nerozpakuje sám sebe několikrát pochválit, jak dobře že to umí psát. Jenže bejvávalo. Nejvíc mě asi vytáčelo, že pořád něco k něčemu přirovnává. Chlapec je nesvůj, „jako by se pokoušel spolknout kámen“, nebo kombo: „Bast ji pečlivě, velmi opatrně uchopil, jako by bral do ruky kopřivu. Jako by mezi palcem a ukazováčkem svíral hada.“ Takže když jsem s postupujícími stránkami viděla další „jako/jako by“, už jsem fakt lezla po zdi. Jasně, přirovnání text okoření, ale musí to být s mírou, ne v každé třetí větě, to vážně není důkazem spisovatelova umění, naopak. Taky se často něco opakuje, Bast třeba každou chvíli vzhlíží… asi důležitý prvek jeho osobnosti. Takže s tím „fakt dobře to umím se slovy“ se Pat moc netrefil a jen to ilustruje nebetyčnou míru jeho sebevědomí.
Sám příběh je divně rozplizlý, možná je to tím dopisováním a přepisováním. Tipla bych si, že nově přidaná je hlavně zbytečná slovní vata a pak (trans)genderové módní záležitosti, jakože někdo se rozhodne být holčičkou, a tak je holčičkou, snad i nějaká ta nebinární postava se mihla. Erotické vsuvky, byť poměrně zastřené, na mě působily nepříjemně. No a pak už zbývají jen rádoby oduševnělá moudra, dojemný a patetický cancy, chudák týraný chlapec, on mu pomůže, utěší ho, všichni si popláčeme… opravdu to napsal starej chlap a ne ženská s rozbouřenýma hormonama? Odpověď je asi zase v doslovu, protože když budu parafrázovat známé „přestala být ženou a stala se matkou“, tak Pat přestal být spisovatelem a stal se otcem. Jako super, že je tak naměkko ze svých synů, ale zjevně ho to negativně ovlivnilo v tvůrčí činnosti. Nicméně sentimentálně laděné čtenářky budou náležitě ukojeny.
Hodně samozřejmě dohání vzhled knížky. Ve výsledku asi mnozí čtenáři odpustí slabší úroveň textu, protože je knížka „tak hezká“. Ale i když sama vážně ocením, když si někdo na vizuálu dá záležet, a ilustrace miluju, tak prostě nemůžu nevidět, že obsah pokulhává.
No aspoň něco pozitivního na tom všem je – jak jsem byla naštvaná, že Pat na čtenáře nepokrytě fakuje se třetím dílem Kroniky a radši dělá sto jiných věcí, tak teď už vlastně ani nejsem. Protože je mi jasné, že jestli kdy něco vypotí (něco, co lety přepsal a „vylepšil“ podobným způsobem jako tohleto), tak to prostě dobré nebude. Pat svou šanci na dokončení zdařilé trilogie prošvihl, teď už je jinde a podle mě už na to prostě nemá.

4 08.10.2024

Hodně podobné schéma příběhu jako u Spasitele, ale zároveň dostatečně odlišné. Je tam více postav a linek, takže to není tak intimní, a upřímně, zaplaťpámbu, protože ty deníkové záznamy nejsou vždycky úplně záživné. Technických popisů je tam oproti Spasiteli víc a nebudu lhát, občas jsem četla kvapíkem, protože jsem tomu stejně houby rozuměla. To byl samý kyslík, dusík, regulátor, oxygenátor, recyklátor, energie... Ale i navzdory tomu je to čtivé a napínavé, hrdina je vtipálek, takže je to odlehčené, a hlavně to dobře skončí, což jsem tušila od začátku, i když neznám film. To se mi na autorovi líbí, že nepohrdá happy endy. A taky se mi líbí, že se používá spisovná čeština, což už dneska v knížkách není tak úplně samozřejmé, a přitom to vůbec nepůsobí nepatřičně, ani v přímé řeči. Dobré to bylo.

19 02.09.2024

(SPOILER) Knížka obsahuje dvě delší povídky, Dvě srdce a Zuza, přitom Dvě srdce jsou docela stará a vyšla česky už podstatně dříve, společně s Posledním jednorožcem. A proto jsem taky nechtěla investovat do koupě téhle knížky a Zuzu jsem si přečetla v knihkupectví. A dobře jsem udělala. Pořádně nevím, co autora vedlo k napsání Zuzy, ale měl si ji odpustit. Je to fakt špatné. Dvě srdce za mě sice taky nic moc, je to takové jednoduché a spíš pro děti, ale oproti Zuze je to skvělé. Zuza je prostě slátanina, jinak to nelze říct. Někde se tam čerstvě dospělá holka potuluje divnou krajinou, jsou tam divné postavy, nic se v podstatě neděje (což je ten lepší případ, protože když se něco děje, tak je to poněkud zvláštní - to znásilnění tam jako mělo jaký smysl, proboha?), táhne se to, opakuje, je to tak trochu ezo, konec o ničem. Celkově z toho zůstane leda tak nějak pocit hnusu. Vzpomněla jsem si na Lavondyss, určitým způsobem je to podobná blbost. Řekla bych, že nebylo úplně rozumné tuhle povídku česky vydávat, podle nesčetných zahraničních recenzí bylo jasné, že se nepovedla.
Takže se Beagle bohužel zařadil po bok spisovatelů, kteří neuměli včas přestat, a jen dokazuje, že po sedmdesátce ten mozek fakt nefunguje jako zamlada. Škoda, že mu to nikdo nedokázal říct.

4 28.08.2024

Po téhle knížce jsem sáhla už nejméně po šesté ve svém životě a opět nezklamala. Klasický britský humoristický román z 50. let z univerzitního prostředí – a nemyslím, že by byl jiný lepší. Suchý anglický humor podpořený skvělým překladem Jiřího Muchy, který přesně vystihuje atmosféru a buduje komičnost. Je to ten typ humoru, kdy se při čtení musíte usmívat, až smát, ale pokud vás někdo požádá, ať tu vtipnou pasáž přečtete, že by se rád zasmál taky, tak to nejde, není to totiž žádný přenosný vtípek, musíte mít kontext. Kontext postav, situací atd. a všechno dohromady teprve dělá ten humor. Postavy jsou taky skvěle napsané, hodně mám ráda profesora Welche, ten nikdy nezklame. Prostě je to takřka dokonalé.
Jenže musíte být na tento druh humoru naladění. Pokud ne, tak vám nejspíš přijde trapný, celá knížka ukecaná a nudná, postavy nereálné. To je ovšem pouze váš problém, že jste si špatně vybrali žánr, knížka sama dobrá je. Já zas třeba nesnáším fekální, prdící a šukací humor a taky bych dala takové knížce "odpad", i když mnozí nad tím řvou smíchy. Každý má prostě rád něco jiného.
Protože mám vydání z r. 1992, kde je fakt mraky chyb, koukala jsem na jiná vydání, jestli bych si nepolepšila, a padlo mi do oka to poslední, v novém překladu paní Hilské. Ze zvědavosti jsem si našla na internetu jednu dvojstranu a přečetla jsem si ji a pak i porovnala s Muchovým překladem. A páni, jak jde knížku totálně zkazit! Vůbec tam nefungoval humor, některá souvětí byla tak krkolomná, že jsem je ani nepochopila, něco bylo vyloženě špatně. Takže upozornění na závěr: Pokud si chcete tuhle knížku přečíst, v žádném případě NEKUPUJTE PŘEKLAD PANÍ HILSKÉ, pořiďte si ten klasický.

4 28.08.2024

(SPOILER) Nějak jsem na základě zde oslavných recenzí čekala víc. Jednak tahle sci-fi určitě nepůsobí současně či nadčasově, je fakt hned poznat, že byla napsaná před dost lety, nebo leda ještě že by ji napsal autor-stařík zvyklý psát postaru. Asi tomu nedělá moc dobrou službu ani překlad, místy ten jazyk prostě zní fakt divně. Navíc ovlivněn ruštinou (docela zajímavé, jak čeští překladatelé tu ruskou zpěvnost jazyka kopírují - nic proti, je to docela zábavné, jen dost příznakové).
Pokud jde o příběh, tak ne že by byl špatný, ale vlastně je hrozně jednoduchý a bez nějakého vývoje. Generace ztroskotanců na cizí planetě přežívá, jak se dá, a když se objeví zachránci, snaží se je zkontaktovat a to se podaří. Konec. Takže z čeho vlastně knížka těží? Hlavně z mnohoslovnosti. Ze začátku je to dobré, ale nějak uprostřed se to začalo strašně táhnout, ale fakt hrozně. Nekonečné rozhovory o ničem a o tom samém dokola. Při cestě krajinou popisování každého prdu. Už jsem to pak nedávala a jen očima přelítávala po řádcích, protože ta retardace byla nesnesitelná. Do toho neustálé střídání tří různých linií, což nesnáším. A pak najednou konečně akční konec, ale z nějakého důvodu zdrcnutej narychlo na pár stránek a střih, šlus.
Co mě třeba na začátku knížky hodně bavilo, že se čtenáři nic nevysvětluje, jen tak mimochodem se třeba rostlina zachová jako zvíře, vy si řeknete "Cože?", ale nic víc se nedozvíte, prostě jste hozeni do cizího světa a seznamujte se s ním za pochodu, žádné otrocké vysvětlování a popisování. To mi přišlo super. Bohužel si to autor později zdlouhavým popisováním bohatě vynahradil.
Takže asi knížka měla být hlavně jakýmsi duchovním poselstvím, měla nést nějaké sdělení, ale na to mě moc neužije, na mě ta všelijaká vznešená moudra působí leda falešně. A dějově nebo pokud jde o způsob podání příběhu to pro mě bylo slabší.

1 24.08.2024

Krásná knížka, hned mě v knihkupectví zaujala vzhledem a musela jsem ji mít. Je psaná srozumitelně, aby ji mohla číst široká veřejnost. Navíc v nakladatelství zvolili dobrý font a vzhled stránek vůbec, takže se text příjemně čte. I když sem tam zůstala chybička, je vidět, že si s textem pohráli a dali si na knížce záležet. Hezké fotky, sympatické doprovodné ilustrace. A samozřejmě zajímavé informace. Při čtení máte úplně pocit, že slyšíte Attenborougha. Určitě doporučuju.

3 14.08.2024