LaCucaracha přečtené 239

Pupíky 1-7: Mladé, krásné a proradné 2016, Maryse Dubuc

Rozhodně asi nebudu cílová čtenářka (zamlada jsem ani moc nečetla dívčí literaturu, v dospělosti se snažím vyhýbat klasickému ženskému čtivu a stejně tak to mám i s filmy), ale přiznám bez mučení, že jsem si tenhle soubor komiksů přečetla s chutí. Je to takové to typické schéma "hloupé a intrikánské školní krásky + hodná ošklivka + kluci + (ne)šťastná láska", a taky je dost situací jak přes kopírák, ale zároveň to má i nějaký vývoj a drama a nechybí vtip. I když tedy zápletka s Doplňkem byla hodně drsná. Kresba je skvělá a fakt to byla svým způsobem zábava a skvělý relax. Jedinou slabinou tak je, že to není komplet, ale i to se dá překousnout, když snesete otevřené konce.... celý text

Pan Theodor Mundstock 2005, Ladislav Fuks

Pana T. M. jsem četla už před dost lety a měla jsem teď pocit, že oproti Fuksovým Myším je to celkem "normální" vyprávění. Ale kdepak. Akorát že zatímco Myši jsou taková sci-fi-utopie, takže všechny ty divnosti berete touto optikou, pan Mundstock a jeho příběh jsou opravdu civilní, reálné, ale zato protkané různými představami a stihomamy, až halucinacemi, takže pořádně nevíte, co je pravda a co ne. Kdo je Mon? A co slípka/holub - co to teda vlastně je, a je skutečný, nebo je to fantazie? A ten člověk, co ho pan M. viděl omdlít na ulici, nebyl to nakonec on sám? Je to trochu jako v horečce, když blouzníte a realita se vám prolíná s vidinami. A těmi všelijakými bludy není pronásledován jen pan M., ale i jiné postavy, také Židi, ztrácející zdravý rozum - všichni ochromení strachem z předvolánky do transportu, hledající nějaké své východisko, jakékoli, jak se se situací a s tou hrůzou vyrovnat. Pan M. najde svůj vlastní způsob: v praktické metodě a postupu, takže se naprosto racionálně začne připravovat na všechna možná budoucí úskalí, a to ho "zachrání". Tohle je asi jedna z nejsmutnějších knížek o holocaustu, a to i přesto, že tam nejsou vůbec popisované koncentrační tábory, nikoho nezabijí, nikdo tam nikomu fyzicky neubližuje, gestapáci se tam jen mihnou na pozadí, a asi nejhorší, co ze strany Němců padne, je sprosté oslovení "ty židovská svině". Jak to, že z knížky tedy čiší taková hrůza? Protože Fuks umně zachytil duševní rozklad lidí stižených nepředstavitelným strachem, zachytil jejich prožívání pohrdání a ponižování, dokonalou degradaci člověka na "něco" podřadného. Takže nakonec ani postavy, a že jich není zrovna málo, které jsou pozitivní, nápomocné a soucitné, ten pocit zoufalství a bezmoci nijak zvlášť neumenší. Pan T. M. není čtení na dovolenou, ani do MHD, ani není dobré ho číst sem tam pár stránek a po týdnu další kousek. Nejlepší je číst co nejvíc najednou, a taky se nesnažit všemu nejasnému hned porozumět. Ono vám to časem samo vyplyne. I když třeba budete mít v průběhu pocit, že se ne úplně chytáte, po dočtení se vám to poskládá do kupy a srdce budete mít na kousky.... celý text

Myši Natálie Mooshabrové 2004, Ladislav Fuks

Výborná a velmi netradiční kniha, dost oříšek. Fuks mi z nějakého důvodu hodně připomíná svým psaním Kafku, i když je zároveň tak jiný. V tomhle románu nás zavádí do jakéhosi utopického světa (města), kde vládne diktatura a kde jako ve sci-fi létají několikrát denně hvězdolety na Měsíc, ale zároveň na vás dýchá atmosféra rakouské monarchie. Hrdinkou je stará chudá paní, bydlící ve zchátralém pavlačovém domě - ale je opravdu tím, kým se zdá být? A už to jede: postavy, které se zdají být důležité, ale vlastně mají za účel jen čtenáře zmást a navodit pocit tajemna. Situace, které působí zlověstně, náznaky a falešné stopy, takže nakonec vidíte dvojsmysl nebo jakýkoli význam už úplně ve všem. Absurdno, hororová atmosféra, to vše křísnuté specifickou komičností. Jazyk - tak to je teprve lahůdka, schválně si zkuste přečíst některé dialogy (zvláště mezi paní M. a správcovou) nahlas, to je jak ze života (něco ve stylu paní Jechové z Kulového blesku). Co určitě nepřehlédnete, je neustálé opakování, a to hlavně opakování stejných slov - mě to hodně bavilo, a taky to zase buduje jakousi zlověstnost, protože když paní M. pořád třese svou taškou, nebo když si žena během hovoru neustále dokola sahá na krk, tak čekáte proč, protože to přece nemůže být jen tak. Ale je. :-) A celé je to absurdní a konec vám sice mnohé vysvětlí, jenže ne všechno. A vám nezbyde než přemýšlet a vzpomínat na detaily a snažit se vše pochopit, akorát že některé věci tam dal autor zjevně jen proto, aby čtenáře zmátl, a jiné zase zamlčel... No myslím, že po dočtení budete mít sto chutí dát si to znova.... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Tuhle klasiku jsem dlouho odkládala - jednak je to přece tak profláklé a jednak mě odrazovala ta hustá malá písmena textu (vydání z roku 1970). Ale jakmile jsem se do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout. Je to psáno kombinovaně formou deníků různých postav plus dopisy plus novinové články, a i když tohle zrovna ráda nemám, tady mi to nevadilo. Asi že ty deníkové záznamy jsou čistá beletrie, nikdo by si asi ve skutečnosti nezapisoval (a asi ani nepamatoval) několikastránkové dialogy. První část, když je Jonathan u Draculy na hradě, je prostě pecka. Druhá část z Londýna, když tam hrabě začíná rozpínat svou moc, je slabší, ale taky pořád dobrá. Třetí část, kdy skupina přátel zosnuje plán na zničení upíra a pak ho pronásleduje, je nejslabší. Už je moc ukecaná. Všechny ty promluvy o ujištění lásky, oddanosti, přátelství, vysvětlování a otevírání vlastního nitra a myšlenek, dojímání se, ronění slz... Je toho fakt zbytečně moc. Další výtku bych měla k tomu, že postavy někdy jednají poněkud nelogicky, naivně a neopatrně, třeba když vědí, že se upír zjevuje v podobě mlhy, a pak Mina v noci sleduje proužek mlhy, jak přes park leze k jejímu oknu a obklopí ji... a nic ji při tom nenapadne? Nebo když začne být po noci zničehonic hrozně bledá a unavená, a nikdo z mužů na to nic? To vás prostě musí rozčilovat, že jsou tak slepí. No ale když se přestanu šťourat v malichernostech, tak i přes tu nadmíru romantičnosti a archaickou mluvu, která k tomu ale patří, je to výborný upírský román. To bez debat.... celý text

Případ astrologických vražd 2021, Sódži Šimada

Detektivka je tak trochu ve stylu Sherlocka Holmese (mimochodem v knížce je o Sherlockovi krátká pasáž a je to celkem trefné a vtipné zhodnocení), takže po většinu knihy spolu rozmlouvají dva přátelé a rozebírají detaily starého neobjasněného případu. Asi 200 stran. Na dalších 150 se vydají do terénu, ale stejně je to hlavně o vedení rozhovorů. Ovšem tohle mi vůbec nevadilo, naopak. Četlo se mi to dobře, i když orientace v japonských jménech a názvech je pochopitelně náročnější. Jo, bavilo mě to - ale to už záleží na nátuře, mě zase třeba dokonale míjí povyk kolem severských detektivních románů, žádný jsem nečetla a ani nechci. Co bych vytkla: u promluv občasné zvláštní členění textu do odstavců; sem tam hapruje překlad; a jednou je tam chyba v letopočtu, což je v situaci, kdy se snažíte pochytit každý detail případu, abyste si v hlavě všechno co nejpřesněji sestavili dohromady, docela blbé, několik stránek jsem tak měla úplně pomatenou chronologii. No a samotný případ je vážně hrozně komplikovaný, ale tak nakonec proč ne. Akorát bych trochu nesouhlasila s tím vybídnutím v knize "teď už máte dostatek indicií, abyste případ rozluštili sami". V podstatě ano, jenže když vám autor předloží fakta, na základě nichž máte odhalit vraha, tak prostě předpokládáte, že ta fakta platí. A pak najednou zjistíte, že tohle tak vlastně nebylo, tohle bylo taky úplně naopak, protože prostě svědek lhal... No zkrátka asi byste si mohli vraha tipnout, ale těžko byste zrekonstruovali vše od A do Z, co a proč a jak udělal. Ale japonské knížky mi obecně docela sedí a konverzace a popisy mám radši než akční děj, takže i s touhle knížkou jsem spokojená, a kdyby od autora vyšla nějaká další, určitě bych po ní sáhla.... celý text

Otec prasátek / Nohy z jílu 2013, Terry Pratchett

Nohy z jílu dobré, Otec prasátek bída - víc u jednotlivých knih. Dvojvydání vypadá luxusně, ale jak je to špalek, trochu hůř se čte (rozuměj drží). Ilustrace potěšily, ale popravdě jsem myslela, že jich bude víc.... celý text

Otec prasátek 1998, Terry Pratchett

Myslela jsem, že to snad ani nedočtu, jak to bylo zmatené, nesmyslné, roztříštěné a ještě ke všemu nudné. Jako kdyby si Pratchett schovával do šuplíku napsané scénky, které ho napadly a které by někdy příležitostně mohl použít do některé ze svých knih, a pak jednoho dne práskl do stolu, vyndal je všechny najednou a namátkou pospojoval za sebe, a pak to zaštítil hlavním příběhem o Otci prasátek. Jenže takovýhle způsob psaní je nanic, protože pak chybí kontinuita vyprávění, což by vysvětlovalo situace, které tam moc nedávají smysl. Docela jsem se v tom ztrácela: jak to vlastně mělo fungovat s těmi zuby, co přesně Časnačaj udělal a co měl celkově v plánu, jaké zámky to tam odemykal a kde a proč... Prostě chaos. Jako by smysl všech těch 350 stran byl jenom v tom, aby tam autor mohl sekat svoje pověstné vtípky. A to je kámen úrazu. Pokud patříte k početné skupině nekritických fanoušků, kteří vděčně reagují na každý jeho vtípek, i když je to pořád to samé dokola, tak si s tím asi vystačíte. Pokud ale očekáváte příběh, pak vás to, že jsou tam celé stránky, které nemají jiný účel než házení vtípků a k ději vůbec nepatří, začne brzo docela štvát - můj případ. Nemluvě o otravných poznámkách pod čarou, které jsem ignorovala, protože jejich smyslem bylo opět jen (jak nečekané) další házení vtípků. A že si některé poznámky připsal svévolně i překladatel, aby přispěl se svou špetkou vtipnosti do mlýna, to už je vážně úlet. Zeměplocha prostě není pro mě. Uznávám, že koncept je super, má to promyšlené, humor je taky skvělý, i tady jsem se samozřejmě párkrát zasmála, ale všeho prostě moc škodí. Asi měl Pratchett vsadit spíš na kvalitu než kvantitu. Třeba Nohy z jílu byly dobré. Tohle bohužel ne.... celý text

Macanudo 2011, Liniers (p)

Jakmile se naladíte na tu správnou strunu (pokud se vám to teda vůbec podaří), tak je to skvělé. Střídá se tam několik různých "hrdinů", třeba citlivý robot nebo holčička s kocourem a medvídkem, ale taky jsou tam no name lidé ztracení v bludišti velkoměsta i v sobě sama. Často z toho zavane melancholie, ale samozřejmě se i pobavíte. Nesmíte ale čekat, že to budou klasické vypointované vtipy, to totiž nejsou. Jsou to spíš takové okamžiky ze života, zachycené postřehy, názory na něco, fantazie... Všehochuť, kdy občas se zasmějete, a občas to k smíchu vůbec není. Někdy si řeknete "To znám, to je přesný", jindy je to dokonale smyšlené a absurdní... Těžko Macanudo popsat - zkuste a uvidíte.... celý text

Kavalkáda mrtvých 2015, Fred Vargas (p)

Až pozdě jsem zjistila, že je to 9. kniha v sérii, ale vůbec ničemu to nevadilo, funguje i jako solitér. Je to vážně dobře napsané, snad všechny policajtské postavy jsou asi poněkud nerealističtí exoti, ale proč ne, a ve výsledku jsem chtěla pořád číst dál a dál, a už jsem osnovala plány na zakoupení dalších dílů... Ale pak jsem dočetla a nadšení se trochu vytratilo. Jednak se tam prolínají dva vyšetřované zločiny, ale ten jeden je vlastně strašně odfláknutý a vyšetří se tak nějak na dálku mimochodem, přitom je dost závažný, tak si říkám, proč tam vlastně opravdu byl. A druhak to vysvětlení motivů a myšlenkových pochodů vraha trochu hapruje, občas prostě povytáhnete obočí - jako vždycky, když je detektivka až moc složitá a překombinovaná. Navíc v okamžiku, kdy jakože zjistí vraha a uzavřou případ, je jasné, že to vrah asi nebude. A nejen proto, že do konce knížky zbývá ještě moc stránek. Prostě je ta osoba na pachatele hodně nepravděpodobná, na některé z vražd by nejspíš ani neseděla... a to je přitom komisař tak osvícený, vždycky vše prokoukne, a tohle nic? Takže opět vše zazdil konec, a i když si pořád stojím za tím, že jde o dobré čtení, na další díly mě přešla chuť.... celý text

Poslední poklona Sherlocka Holmese 1975, Arthur Conan Doyle

Vím, že jde o klasiku, ale tohle bylo vážně dost slabé. Samotné případy a zápletky jsou v podstatě dost primitivní a ani často nejsou nijak zvlášť propracované, hlavně aby se Sherlock blýskl svými dedukcemi, neboť to je to, oč tu běží. A rozuzlení spočívající v tom, že byl použit jakýsi strašlivý jed z jakési neznámé rostliny, kterou nezná nikdo než Indiáni... no asi takhle, Adéla ještě nevečeřela je aspoň vtipná, tohle se tváří jako děsivý příběh a ne, nefunguje to. Ostatní nejsou o moc lepší. Docela mě to zklamalo, ale asi má Doyle i lepší kousky, což už ovšem nemám chuť zjišťovat. Navíc se obávám, že ani ty už dneska asi moc neobstojí.... celý text

Pan Sommer 1995, Patrick Süskind

To, že příběh vypráví chlapec a týká se jeho dětství, a to, že kniha je doprovázena krásnými ilustracemi Sempého, v člověku nabudí pocit, že jde o něco podobného jako Mikulášova vyprávění. Ale to by byl omyl, tohle jde pod povrch, do ponurých hlubin, postava pana Sommera je tak tragická, až je z toho jednomu úzko. Takže i když je příběh tak trochu neuspořádaný, spíš sousled několika situací, působí ve výsledku silně. Co mě ale dokonale vytáčelo, že vydání je neuvěřitelně zprasené. Asi že divoká 90. léta? Ale je to nakladatelství Academia, proboha. Jenže dotyčná redaktorka byla buď úplně neschopná, nebo ten text ani neviděla. Takže mi dalo opravdu velkou práci soustředit se na obsah a pokud možno neregistrovat ty typografické zhovadilosti. Škoda, taková by to byla krásná knížka.... celý text

Egyptologové 1993, Kingsley Amis

Šťastný Jim je skoro dokonalý, tohle bohužel ne. Jako, ve výsledku tam ta vtipnost byla taky a bylo tam pár vyloženě světlých okamžiků, ale... Jednak to celé působí hrozně zastarale a přežile, je to retro skoro jako Dickens. Jednak to není úplně zdařile napsáno, třeba jednotlivé postavy nejsou nijak vykresleny, takže ve výsledku zůstávají spíš jen jmény a to způsobuje nepřehlednost, kdo je zrovna na scéně. Plno věcí jen tak projde a vyšumí, jako kdyby tam neměly ani žádný smysl. Ale hlavně je úplně otřesný český překlad, jakože fakt strašně. Řeč vůbec neplyne, jak by měla, slova jsou špatně volená a někdy jsou tam vyloženě nesmysly. A rozhodně není omluvou, že už je taky starý, to je prostě problém dotyčné paní, že na to nestačila. Docela se divím, že to za ta léta nikdo nepřeložil znovu.... celý text

Zámek 2009, Franz Kafka

Zámek není snadné čtení, protože je opravdu mnohoslovný. Vždyť monology postav jsou často na několik stránek bez přerušení. Ale na druhou stranu, když se zklidníte a naladíte, tak ten jazyk docela hezky přirozeně plyne, intonace a zpěvnost je taková, že tu řeč úplně jasně v duchu slyšíte. Aspoň v překladu Vladimíra Kafky, který je podle mě skvělý. Trochu mám problém s tou tradičně zjednodušenou charakteristikou románu, že zeměměřič K. je povolán zámkem do služby a pak naráží na byrokracii. Tak předně je dost jasně řečeno, že K. nikdo nepovolal, přišel sám od sebe, ani možná neměl v plánu se zdržovat, a nadto možná ani nebyl zeměměřičem. A to je na tom právě to tajemné - "někdo nahoře" na tu jeho vyslovenou lež (aby ho v noci nevyhodili z hospody) přistoupil a rozehrál hru na zeměměřiče, a K. výzvu přijal. Otázkou je, proč vlastně, když mu tam evidentně pšenka nekvetla, a o co ve skutečnosti šlo. Proč se nesebral a nešel pryč. Ale nešel, zůstal, a všechno, co se ve vesnici děje, je absurdní a záhadné, jak se chovají obyvatelé působí nesmyslně, až výhružně, a ze všeho čiší neskutečnost, tíživost, zmar, deprese, chudoba, špína, obhroublost, marnost, to vše ještě umocněné všudypřítomnou zimou a sněhem a tmou. Takže ano, je to poněkud rozvláčné, ale záměrně, a když se s tím smíříte, dostanete nálož jedinečné atmosféry a vtíravých otázek, které vám budou vrtat. Škoda jen, že to není ukončené. Vím o tom údajném konci podle M. Broda, ale na kdyby se nehraje.... celý text

Adam 2024, Mirka Rezlerová

Na začátek stručně obsah tohoto „společenského“ románu, takže kdo chcete knížku číst, následující odstavec přeskočte. Ale protože někdo by to chtěl koupit třeba své babičce, tak by se mu mohl obsah hodit, anotace není dostatečně výstižná. Adamovi zemřela žena a on chlastá, pláče a vzpomíná. Má malého syna, kterého má rád, ale trochu na něj kašle, protože teskní po ženě. (Vztah těch dvou byl dost divný, přestože si říkali, jak se mají rádi, působili chladně.) Má i sestru, ta taky chlastá, ale pak si přes seznamku najde pana Božského a najednou je krásná a nechlastá. Truchlení Adamovi nebrání v balení holek čistě na sex (poté je vyhodí z bytu), taky se nechá dobrovolně znásilnit dildem od kolegyně z práce. Tak se jednou seznámí s vysokoškolačkou Broňou, tu po sexu sice nevyhodí, ale ona je lesba, tak zůstanou kamarádi. Ona ho seznámí se svým spolubydlícím Mariánem, což je gay a Adam pak jezdí do Prahy pařit a po jedné pařbě skončí ožralý s Mariánem v posteli. Stane se z něj taky gay, i když je normálně macho hetero, protože Marián má stejně hezké oči jako jeho žena. (Zvláštní důvod pro změnu orientace.) Přestane chlastat a je šťastný, jenže zjistí, že Marián je vlastně bratr jeho ženy (!?!?!), což je morální problém. Ale nakonec vše dobře dopadne a kniha končí sluncem zalitou svatbou sestry, kde se na sebe všichni šťastně usmívají. Úplnou tečkou je pak srdceryvný dopis, který Adam své mrtvé ženě napíše, u kterého nezapláče snad jen cynik jako já. Děj je přehnaný až neuvěřitelný, stejně tak postavy, ty jsou navíc skoro všechny nesympatické. Způsob psaní je neobratný, školácký, návaznost není plynulá, popisy a jazyk jsou ploché, bez nápadu, klišovité a opakující se, retrospektiva působí spíš rušivě a jak se Adam v sobě pořád lítostivě nimrá a chlastá a hulí, to pěkně leze na nervy. Závěr: knížka se bude líbit tomu, kdo má rád slaboduché ženské romány s dobrým koncem a nevadí mu vulgarismy. Babičce bych to ale radši nedávala. :-) Mimochodem, hned 9 profilů z těch, co dali plné hodnocení, bylo nově založeno v jeden den... Převážné množství dalších čtyř/pětihvězdiček je pak od lidí, co dostali recenzní výtisk zdarma (ti poctivější to přímo napíšou) a jejich hodnocení má tedy v podstatě nulovou relevanci. Berte tedy prosím celkové hodnocení knihy s rezervou a čtěte spíš komentáře. Zájemci si mohou projít i zajímavou diskuzi k této knize.... celý text

Měsíc nad řekou 1922, Fráňa Šrámek

Miluju film s Danou Medřickou a miluju tedy i tuto knihu. Sice mi moc nesedí forma scénáře, ale jde o divadelní hru, takže to tak prostě je. Ale když si za těmi slovy a scénami představím film, je to super. Osobně nesnáším, když někdo z čtenáře (potažmo i diváka u filmů) ždíme emoce a uměle ho dojímá, to se naopak zatvrdím, ale u těchhle dialogů a situací jsem prostě nějak naměkko a je to hezké. Čiší z toho všeho nostalgie a čistota a upřímnost a vážně mám tohle dílko strašně ráda, ostatně stejně jako Stříbrný vítr. Šrámek se mi prostě nějak strefil do srdce. A pokud někdo tvrdí, že je to o ničem, tak je mi ho jen líto, protože "nic jsi nepochopil, Ivane".... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Dost koukám na to nízké hodnocení, vždyť je to malý literární skvost! Ale stačí si pár těch špatných komentářů přečíst a je jasné, že to často hodnotí puberťáci, kteří to dostali za úkol ve škole. Sorry, ale taková hodnocení by tu vůbec neměla být. Nebo ještě lépe by je ve škole možná neměli nutit podobné věci číst, když na to nejsou intelektuálně uzpůsobení. To je potom jako házet perly sviním.... celý text

Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána 2004, Louis De Bernières

Za mě se třetím dílem mírný sešup dolů. Jako by to autor nějak neudržel. Co jsem dřív vítala jako pestrost a bohatost příběhu, to mi tady přišlo jako nadbytečnost, opakování se a jakási rozplizlost, nemělo to tu kompaktnost předchozích dílů. Však je to taky díl nejtlustší, a přitom zbytečně, prospělo by tomu proškrtání, nejen slov, ale klidně celých linek. Třeba bych úplně vyhodila linku "Sibyla a mrzák" a dokonce i linku kardinála Guzmána, což je celkem paradox, když se po ní celá kniha jmenuje. Ale zaboha nemůžu přijít na to, proč to tam vlastně bylo, s hlavním dějem to vůbec nesouviselo (myslím ti démoni, ještě tak úmorně zdlouhavě, a nemoc, Cristóbal...), a jako by to autorovi v průběhu došlo, že už to nijak nepropojí, tak to nechal podivně vyšumět do ztracena. Takže jsem se tentokrát docela do čtení nutila a poprvé jsem i byla nucena jeden odstavec přeskočit, protože to násilí na mě prostě bylo moc. Škoda, vždycky je lepší, když se kvalita stupňuje než naopak. Ale celkově je to povedená trilogie, která stojí za přečtení.... celý text

Seňor Vivo a drogový baron 2002, Louis De Bernières

Platí to samé, co u prvního dílu, tak se nebudu opakovat. Jen je tu vypíchnuta jedna ústřední postava, Dionisio, a jeho dívka. Mně víc vyhovovala ta mozaika rovnocenných postav. Taky je tenhle díl víc pochmurnější, a asi i víc násilný, i když pořád platí, že autor se v násilí nevyžívá, jen ho tak jako věcně podává. O městečku Cochadebajo se tu sice píše, ale jinak se mu děj v podstatě nevěnuje, na scénu jsou přiváděny hlavně nové postavy a všechno a všichni se to začíná vzájemně proplétat. Takže asi o fous slabší než jednička, ale pořád je to za pět hvězd.... celý text

Válka o zadnici Dona Emmanuela 2001, Louis De Bernières

Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Je v ní totiž popisováno násilí a to je věc, které já se v knížkách cíleně vyhýbám. Jenže tady to vyvažuje tolik jiných předností. Myslím, že určitým úhlem pohledu je tohle asi to nejlepší, co jsem kdy četla. Pestrý, zajímavý děj, mnoho různých postav a linek, atraktivní cizokrajné prostředí, originální nápady, fantazie, humor. Je tam plno různých věcí, nezřídka i neskutečných, magických. Ale všechno to funguje naprosto dokonale. Autor upletl bohatý příběh a použil na něj pestrobarevnou přízi, protože i ten jazyk, to je potěcha oka. Samozřejmě velká poklona překladu, protože ten to mohl všecko úplně zazdít. Těžko to popisovat. Možná by to někomu mohlo přijít nudné či zdlouhavé, protože často jsou kapitoly jen popisné, bez přímé řeči, ale pro mě je to napsané dokonale a vůbec nechápu, že se autorovi toho podařilo tolik skloubit dohromady, že nic nechybí ani nepřebývá. To pak i ty nehezké věci skousnu, navíc ony jsou líčeny dost úsporně, pár větami, autor naštěstí nepatří k těm, kteří by se v popisování mučení vyžívali. Vážně ojedinělá kniha.... celý text

Tenká hranice touhy 2024, Patrick Rothfuss

Začnu doslovem autora, kde se Pat nerozpakuje sám sebe několikrát pochválit, jak dobře že to umí psát. Jenže bejvávalo. Nejvíc mě asi vytáčelo, že pořád něco k něčemu přirovnává. Chlapec je nesvůj, „jako by se pokoušel spolknout kámen“, nebo kombo: „Bast ji pečlivě, velmi opatrně uchopil, jako by bral do ruky kopřivu. Jako by mezi palcem a ukazováčkem svíral hada.“ Takže když jsem s postupujícími stránkami viděla další „jako/jako by“, už jsem fakt lezla po zdi. Jasně, přirovnání text okoření, ale musí to být s mírou, ne v každé třetí větě, to vážně není důkazem spisovatelova umění, naopak. Taky se často něco opakuje, Bast třeba každou chvíli vzhlíží… asi důležitý prvek jeho osobnosti. Takže s tím „fakt dobře to umím se slovy“ se Pat moc netrefil a jen to ilustruje nebetyčnou míru jeho sebevědomí. Sám příběh je divně rozplizlý, možná je to tím dopisováním a přepisováním. Tipla bych si, že nově přidaná je hlavně zbytečná slovní vata a pak (trans)genderové módní záležitosti, jakože někdo se rozhodne být holčičkou, a tak je holčičkou, snad i nějaká ta nebinární postava se mihla. Erotické vsuvky, byť poměrně zastřené, na mě působily nepříjemně. No a pak už zbývají jen rádoby oduševnělá moudra, dojemný a patetický cancy, chudák týraný chlapec, on mu pomůže, utěší ho, všichni si popláčeme… opravdu to napsal starej chlap a ne ženská s rozbouřenýma hormonama? Odpověď je asi zase v doslovu, protože když budu parafrázovat známé „přestala být ženou a stala se matkou“, tak Pat přestal být spisovatelem a stal se otcem. Jako super, že je tak naměkko ze svých synů, ale zjevně ho to negativně ovlivnilo v tvůrčí činnosti. Nicméně sentimentálně laděné čtenářky budou náležitě ukojeny. Hodně samozřejmě dohání vzhled knížky. Ve výsledku asi mnozí čtenáři odpustí slabší úroveň textu, protože je knížka „tak hezká“. Ale i když sama vážně ocením, když si někdo na vizuálu dá záležet, a ilustrace miluju, tak prostě nemůžu nevidět, že obsah pokulhává. No aspoň něco pozitivního na tom všem je – jak jsem byla naštvaná, že Pat na čtenáře nepokrytě fakuje se třetím dílem Kroniky a radši dělá sto jiných věcí, tak teď už vlastně ani nejsem. Protože je mi jasné, že jestli kdy něco vypotí (něco, co lety přepsal a „vylepšil“ podobným způsobem jako tohleto), tak to prostě dobré nebude. Pat svou šanci na dokončení zdařilé trilogie prošvihl, teď už je jinde a podle mě už na to prostě nemá.... celý text