LaCucaracha | Přečtené knihy | Databáze knih

LaCucaracha LaCucaracha přečtené 241

Válka o zadnici Dona Emmanuela

Válka o zadnici Dona Emmanuela 2001, Louis De Bernières
5 z 5

Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Je v ní totiž popisováno násilí a to je věc, které já se v knížkách cíleně vyhýbám. Jenže tady to vyvažuje tolik jiných předností. Myslím, že určitým úhlem pohledu je tohle asi to nejlepší, co jsem kdy četla. Pestrý, zajímavý děj, mnoho různých postav a linek, atraktivní cizokrajné prostředí, originální nápady, fantazie, humor. Je tam plno různých věcí, nezřídka i neskutečných, magických. Ale všechno to funguje naprosto dokonale. Autor upletl bohatý příběh a použil na něj pestrobarevnou přízi, protože i ten jazyk, to je potěcha oka. Samozřejmě velká poklona překladu, protože ten to mohl všecko úplně zazdít. Těžko to popisovat. Možná by to někomu mohlo přijít nudné či zdlouhavé, protože často jsou kapitoly jen popisné, bez přímé řeči, ale pro mě je to napsané dokonale a vůbec nechápu, že se autorovi toho podařilo tolik skloubit dohromady, že nic nechybí ani nepřebývá. To pak i ty nehezké věci skousnu, navíc ony jsou líčeny dost úsporně, pár větami, autor naštěstí nepatří k těm, kteří by se v popisování mučení vyžívali. Vážně ojedinělá kniha.... celý text


Tenká hranice touhy

Tenká hranice touhy 2024, Patrick Rothfuss
2 z 5

Začnu doslovem autora, kde se Pat nerozpakuje sám sebe několikrát pochválit, jak dobře že to umí psát. Jenže bejvávalo. Nejvíc mě asi vytáčelo, že pořád něco k něčemu přirovnává. Chlapec je nesvůj, „jako by se pokoušel spolknout kámen“, nebo kombo: „Bast ji pečlivě, velmi opatrně uchopil, jako by bral do ruky kopřivu. Jako by mezi palcem a ukazováčkem svíral hada.“ Takže když jsem s postupujícími stránkami viděla další „jako/jako by“, už jsem fakt lezla po zdi. Jasně, přirovnání text okoření, ale musí to být s mírou, ne v každé třetí větě, to vážně není důkazem spisovatelova umění, naopak. Taky se často něco opakuje, Bast třeba každou chvíli vzhlíží… asi důležitý prvek jeho osobnosti. Takže s tím „fakt dobře to umím se slovy“ se Pat moc netrefil a jen to ilustruje nebetyčnou míru jeho sebevědomí. Sám příběh je divně rozplizlý, možná je to tím dopisováním a přepisováním. Tipla bych si, že nově přidaná je hlavně zbytečná slovní vata a pak (trans)genderové módní záležitosti, jakože někdo se rozhodne být holčičkou, a tak je holčičkou, snad i nějaká ta nebinární postava se mihla. Erotické vsuvky, byť poměrně zastřené, na mě působily nepříjemně. No a pak už zbývají jen rádoby oduševnělá moudra, dojemný a patetický cancy, chudák týraný chlapec, on mu pomůže, utěší ho, všichni si popláčeme… opravdu to napsal starej chlap a ne ženská s rozbouřenýma hormonama? Odpověď je asi zase v doslovu, protože když budu parafrázovat známé „přestala být ženou a stala se matkou“, tak Pat přestal být spisovatelem a stal se otcem. Jako super, že je tak naměkko ze svých synů, ale zjevně ho to negativně ovlivnilo v tvůrčí činnosti. Nicméně sentimentálně laděné čtenářky budou náležitě ukojeny. Hodně samozřejmě dohání vzhled knížky. Ve výsledku asi mnozí čtenáři odpustí slabší úroveň textu, protože je knížka „tak hezká“. Ale i když sama vážně ocením, když si někdo na vizuálu dá záležet, a ilustrace miluju, tak prostě nemůžu nevidět, že obsah pokulhává. No aspoň něco pozitivního na tom všem je – jak jsem byla naštvaná, že Pat na čtenáře nepokrytě fakuje se třetím dílem Kroniky a radši dělá sto jiných věcí, tak teď už vlastně ani nejsem. Protože je mi jasné, že jestli kdy něco vypotí (něco, co lety přepsal a „vylepšil“ podobným způsobem jako tohleto), tak to prostě dobré nebude. Pat svou šanci na dokončení zdařilé trilogie prošvihl, teď už je jinde a podle mě už na to prostě nemá.... celý text


Marťan

Marťan 2015, Andy Weir
5 z 5

Hodně podobné schéma příběhu jako u Spasitele, ale zároveň dostatečně odlišné. Je tam více postav a linek, takže to není tak intimní, a upřímně, zaplaťpámbu, protože ty deníkové záznamy nejsou vždycky úplně záživné. Technických popisů je tam oproti Spasiteli víc a nebudu lhát, občas jsem četla kvapíkem, protože jsem tomu stejně houby rozuměla. To byl samý kyslík, dusík, regulátor, oxygenátor, recyklátor, energie... Ale i navzdory tomu je to čtivé a napínavé, hrdina je vtipálek, takže je to odlehčené, a hlavně to dobře skončí, což jsem tušila od začátku, i když neznám film. To se mi na autorovi líbí, že nepohrdá happy endy. A taky se mi líbí, že se používá spisovná čeština, což už dneska v knížkách není tak úplně samozřejmé, a přitom to vůbec nepůsobí nepatřičně, ani v přímé řeči. Dobré to bylo.... celý text


Cesta domů

Cesta domů 2024, Peter S. Beagle (p)
2 z 5

Knížka obsahuje dvě delší povídky, Dvě srdce a Zuza, přitom Dvě srdce jsou docela stará a vyšla česky už podstatně dříve, společně s Posledním jednorožcem. A proto jsem taky nechtěla investovat do koupě téhle knížky a Zuzu jsem si přečetla v knihkupectví. A dobře jsem udělala. Pořádně nevím, co autora vedlo k napsání Zuzy, ale měl si ji odpustit. Je to fakt špatné. Dvě srdce za mě sice taky nic moc, je to takové jednoduché a spíš pro děti, ale oproti Zuze je to skvělé. Zuza je prostě slátanina, jinak to nelze říct. Někde se tam čerstvě dospělá holka potuluje divnou krajinou, jsou tam divné postavy, nic se v podstatě neděje (což je ten lepší případ, protože když se něco děje, tak je to poněkud zvláštní - to znásilnění tam jako mělo jaký smysl, proboha?), táhne se to, opakuje, je to tak trochu ezo, konec o ničem. Celkově z toho zůstane leda tak nějak pocit hnusu. Vzpomněla jsem si na Lavondyss, určitým způsobem je to podobná blbost. Řekla bych, že nebylo úplně rozumné tuhle povídku česky vydávat, podle nesčetných zahraničních recenzí bylo jasné, že se nepovedla. Takže se Beagle bohužel zařadil po bok spisovatelů, kteří neuměli včas přestat, a jen dokazuje, že po sedmdesátce ten mozek fakt nefunguje jako zamlada. Škoda, že mu to nikdo nedokázal říct.... celý text


Šťastný Jim

Šťastný Jim 1992, Kingsley Amis
5 z 5

Po téhle knížce jsem sáhla už nejméně po šesté ve svém životě a opět nezklamala. Klasický britský humoristický román z 50. let z univerzitního prostředí – a nemyslím, že by byl jiný lepší. Suchý anglický humor podpořený skvělým překladem Jiřího Muchy, který přesně vystihuje atmosféru a buduje komičnost. Je to ten typ humoru, kdy se při čtení musíte usmívat, až smát, ale pokud vás někdo požádá, ať tu vtipnou pasáž přečtete, že by se rád zasmál taky, tak to nejde, není to totiž žádný přenosný vtípek, musíte mít kontext. Kontext postav, situací atd. a všechno dohromady teprve dělá ten humor. Postavy jsou taky skvěle napsané, hodně mám ráda profesora Welche, ten nikdy nezklame. Prostě je to takřka dokonalé. Jenže musíte být na tento druh humoru naladění. Pokud ne, tak vám nejspíš přijde trapný, celá knížka ukecaná a nudná, postavy nereálné. To je ovšem pouze váš problém, že jste si špatně vybrali žánr, knížka sama dobrá je. Já zas třeba nesnáším fekální, prdící a šukací humor a taky bych dala takové knížce "odpad", i když mnozí nad tím řvou smíchy. Každý má prostě rád něco jiného. Protože mám vydání z r. 1992, kde je fakt mraky chyb, koukala jsem na jiná vydání, jestli bych si nepolepšila, a padlo mi do oka to poslední, v novém překladu paní Hilské. Ze zvědavosti jsem si našla na internetu jednu dvojstranu a přečetla jsem si ji a pak i porovnala s Muchovým překladem. A páni, jak jde knížku totálně zkazit! Vůbec tam nefungoval humor, některá souvětí byla tak krkolomná, že jsem je ani nepochopila, něco bylo vyloženě špatně. Takže upozornění na závěr: Pokud si chcete tuhle knížku přečíst, v žádném případě NEKUPUJTE PŘEKLAD PANÍ HILSKÉ, pořiďte si ten klasický.... celý text


Osada

Osada 2015, Kir Bulyčov (p)
3 z 5

Nějak jsem na základě zde oslavných recenzí čekala víc. Jednak tahle sci-fi určitě nepůsobí současně či nadčasově, je fakt hned poznat, že byla napsaná před dost lety, nebo leda ještě že by ji napsal autor-stařík zvyklý psát postaru. Asi tomu nedělá moc dobrou službu ani překlad, místy ten jazyk prostě zní fakt divně. Navíc ovlivněn ruštinou (docela zajímavé, jak čeští překladatelé tu ruskou zpěvnost jazyka kopírují - nic proti, je to docela zábavné, jen dost příznakové). Pokud jde o příběh, tak ne že by byl špatný, ale vlastně je hrozně jednoduchý a bez nějakého vývoje. Generace ztroskotanců na cizí planetě přežívá, jak se dá, a když se objeví zachránci, snaží se je zkontaktovat a to se podaří. Konec. Takže z čeho vlastně knížka těží? Hlavně z mnohoslovnosti. Ze začátku je to dobré, ale nějak uprostřed se to začalo strašně táhnout, ale fakt hrozně. Nekonečné rozhovory o ničem a o tom samém dokola. Při cestě krajinou popisování každého prdu. Už jsem to pak nedávala a jen očima přelítávala po řádcích, protože ta retardace byla nesnesitelná. Do toho neustálé střídání tří různých linií, což nesnáším. A pak najednou konečně akční konec, ale z nějakého důvodu zdrcnutej narychlo na pár stránek a střih, šlus. Co mě třeba na začátku knížky hodně bavilo, že se čtenáři nic nevysvětluje, jen tak mimochodem se třeba rostlina zachová jako zvíře, vy si řeknete "Cože?", ale nic víc se nedozvíte, prostě jste hozeni do cizího světa a seznamujte se s ním za pochodu, žádné otrocké vysvětlování a popisování. To mi přišlo super. Bohužel si to autor později zdlouhavým popisováním bohatě vynahradil. Takže asi knížka měla být hlavně jakýmsi duchovním poselstvím, měla nést nějaké sdělení, ale na to mě moc neužije, na mě ta všelijaká vznešená moudra působí leda falešně. A dějově nebo pokud jde o způsob podání příběhu to pro mě bylo slabší.... celý text


Živá planeta: Síť života na Zemi

Živá planeta: Síť života na Zemi 2024, David Attenborough
5 z 5

Krásná knížka, hned mě v knihkupectví zaujala vzhledem a musela jsem ji mít. Je psaná srozumitelně, aby ji mohla číst široká veřejnost. Navíc v nakladatelství zvolili dobrý font a vzhled stránek vůbec, takže se text příjemně čte. I když sem tam zůstala chybička, je vidět, že si s textem pohráli a dali si na knížce záležet. Hezké fotky, sympatické doprovodné ilustrace. A samozřejmě zajímavé informace. Při čtení máte úplně pocit, že slyšíte Attenborougha. Určitě doporučuju.... celý text


Sociopat

Sociopat 2024, D. B. Peck (p)
1 z 5

Nějak jsme se minuli. Myslela jsem, že to bude něco uvěřitelnějšího, ale tohle bylo zamýšleno asi jako ryzí thriller, tak to bylo značně přehnané, zvlášť to finále. Ani na chvíli jsem neměla pocit, že by se něco z toho mohlo skutečně stát. Možná kdyby to bylo umístěno do budoucnosti a pojato jako sci-fi? :-) Všechno bylo navíc hrozně nejasné. Kde se to odehrává? Česku ty reálie a poměry vůbec neodpovídaly. Tak jsme jako v Americe, zemi neomezených možností? Co hrdinka vlastně dělala? Evidentně zastávala nějaké hodně dobře placené místo, protože kvůli ději musela mít hodně peněz - takže je zasazená do nějaké kanceláře nějaké firmy a má podřízené, ale ani zbla netušíte, o jaké zaměstnání jde. Jak hrdinka vypadá, zjistíte asi až v polovině knížky. Ne že by ta vizáž byla nutná, ale čtenář si tu postavu pak představuje tak nějak neutrálně, když nemá žádné vodítko, a pak najednou zjistíte, že to má být krasavice k pohledání - to poněkud začne měnit pohled na vše dosud přečtené. Takže i když se autorka zjevně snažila šokovat a dělat takovej ten wow efekt říznutý světovostí, aby si čtenář sedl na zadek, mě do příběhu vůbec nevtáhla a všechno od postav, prostředí až po děj mi to přišlo tak nereálné, až to působilo vlastně směšně.... celý text


Prokletí Salemu

Prokletí Salemu 2006, Stephen King
3 z 5

Upřímně – čekala jsem víc. Tohle je fakt typický upíří román, nevybočuje z rámce, i se přímo na klasická díla odkazuje. Což není špatně, jen tam absolutně není prostor pro nějaké překvapení. Přesně víte, jak to bude, a ono to tak je, čili odpadá takové to očekávání, co bude dál, takže vás to úplně nenutí číst bez přestávky. Jediné, co mohlo zůstat nejasné, je otázka, kdo to řádění přežije. Ale díky prologu víte i to. Trochu mě tam taky zarazila dvě místa. Jednak ten krátký výstup Susaniny matky v nemocnici byl divný, pořádně jsem nepochopila, co se tam vlastně stalo, a vůbec to působilo divně odfláknutě. A pak když si upír s pomocníkem kromě domu pořídili v městečku i obchod, aby tam nabízeli ojedinělé kousky – silné déja vu, jako bych četla Nezbytné věci. Nevím, jestli třeba v průběhu Kinga nenapadlo, že by se z toho nápadu dala vytěžit samostatná (zmíněná) knížka, tak od toho utekl, a ono to tam zůstalo viset v podstatě úplně beze smyslu a bez pointy. Otec Callahan tak nějak vyšuměl, jako by autora přestal zajímat. A co mě teda docela nasíralo, že ti maníci měli vždycky celý den k dispozici, víceméně prd udělali, soustružili si celý den v klidu kolíky, který pak ani nepoužili, jezdili po návštěvách, a když se pak začalo stmívat, tak honem honem na upíry a sakra, je málo času, a v poslední půlhodině bílého dne najednou horečnatě dělají, co můžou, aby to stihli, a jasně že nestihnou. Jako jo, autor potřeboval upíry činné, tedy za tmy, tak ale mohl věrohodněji vymyslet, proč to nestíhají za dne. No ale jinak mistr King, takže špatné to určitě není.... celý text


Láska, smrt a všechno zlý

Láska, smrt a všechno zlý 2024, Martin Paytok
3 z 5

Asi se shodnu s většinou, že kniha je vizuálně fakt povedená. Kvůli těm nestejným stránkám v ní sice nejde moc listovat, ale nevadí. Obrázky oceňuju. Potud za jedna. Pokud jde o děj, tak nečekejte nic převratného, je to takové do určité míry schematické, ale zas ne úplně, v každém případě mi to ale přišlo vhod jako nenáročná oddychovka a přečetla jsem si knížku s chutí. Mám hodně ráda detektivky, a horory a fantasy taky, takže není co řešit. Ale dost mně drásaly oči češtinářské paskvily (aspoň z mého pohledu), a to především "šlo vidět, jde vidět". A že se to tam objevovalo opakovaně. A pak ještě "usmála se zpátky". Já nevím, já úsměv opětuju, nesměju se zpátky – že by vliv angličtiny? Ale jinak dobrý, knížku si hodlám nechat a to mluví za vše.... celý text


Nohy z jílu

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett
ekniha 3 z 5

Už jsem z Pratchetta asi vyrostla, protože některé vtípky mi přijdou hrozně infantilní, laciné a na sílu, ale naštěstí tyhlety nejsou moc časté. Ze Zeměplochy toho až tak moc neznám, ale to celkem ničemu nevadí, neměla jsem pocit, že bych kvůli tomu plavala v ději. Celkově se mi to líbilo hlavně proto, že to byla vlastně taková detektivka a já detektivky ráda. Ale že bych z toho byla kdovíjak odvařená, to nejsem, na to bych asi musela být skalní nekritický Pratchettův fan, a to nejsem.... celý text


Jak nevyloupit banku

Jak nevyloupit banku 2000, Donald E. Westlake
3 z 5

Knížky s Dortmunderem mám ráda, ale tohle mi nějak nesedlo. Možná proto, že se to tak nějak točí pořád na místě – je ve vězení, chodí sem a tam ven a dovnitř, pokoušejí se vyloupit banku, poprvé, podruhé, potřetí, a tak prostě všechno pořád do kolečka, situace se opakují, chybí tomu ten lineární vývoj a průběh. A možná proto, že je to vyprávěno v první osobě, takže je tu prostor na to, co si myslí, co se mu honí hlavou, čeho se obává, čemu se diví, co predikuje... Často celkem nuda, tyhle vnitřní pochody. Celkově jsem se prostě moc nebavila, i když snaha o vtipnost tomu nechybí, a do čtení jsem se musela často nutit.... celý text


V říši mrtvých

V říši mrtvých 2023, * antologie
3 z 5

Příběhy jsou nepřekvapivě často poněkud naivní, nic není vyloženě strašidelné či děsivé ani napínavé, a bohužel nemůžu říct ani u jedné povídky, že by se mi opravdu líbila, abych ji doporučila. Témata se vzhledem k době vzniku dala čekat a celkem se opakují, nic zvlášť originálního. Těšila jsem se na svého oblíbence Sládka, ale to snad bylo úplně nejslabší. :-) Ale nic z toho mi v zásadě nevadilo, byla jsem připravená, navíc starší literaturu mám obecně docela ráda, i tu zastaralou češtinu je příjemné číst.... celý text


Nevím nic, ale řeknu všechno

Nevím nic, ale řeknu všechno 2020, Pierre Richard
2 z 5

Kniha sama o sobě není nic moc a české vydání je bohužel dost nepovedené. Špatný překlad, kdy v lepším případě zní věty jen divně, v horším jsou tam vyloženě nesmysly. Což jde asi spíš na vrub redakce, že to nezkontrolovala, navíc tam zůstaly i gramatické chyby. Mimochodem film "Stará darebačka" je na ČSFD uveden jako "Starý gauner", tak nevím, jak na tohle přišli. A ještě to používání pomlčky místo uvozovek – jako jo, jde to, ale tady je to špatně, takže ve výsledku je z toho guláš. No a pokud jde o obsah, tak je psán formou rozhovoru, což nebývá úplně ideální způsob a ani tady bohužel není. Hlavně se ale v podstatě nic nedozvíte: kdy co začal dělat, v kolika letech, jak se vlastně dostal do filmu, z osobního života už vůbec nic... jen útržky, vzpomínky z dětství a jak začínal v kabaretu, pak najednou film a většina knížky jsou postřehy k jednotlivým filmům. Ale často jsou ty vzpomínky takové nijaké, ne moc zajímavé, občas tam k filmu vlastně není ani nic. Stejně jako v kapitole "Vinař Pierre R." se vůbec nepíše o tom, jak dělá víno, je úplně o něčem jiném. A celkově je to vlivem povahy PR poměrně zmateně vyprávěné. Prostě zklamání. Knížka je asi vhodná pro toho, kdo o PR všechno ví a zná a tady si může doplnit nějaké nové podrobnosti a osobní názory. Jediné plus bych viděla asi v tom, že během čtení vám tak nějak vyplyne jeho osobnost, jaký asi ve skutečnosti je, co je mu vlastní, jak smýšlí, že v těch filmech je vlastně tak trochu sám za sebe. A to je sympatické. Ale od biografie je to zatraceně málo.... celý text


Sacculina

Sacculina 2022, Philip Fracassi
1 z 5

Budu spoilovat, protože sama bych to u recenzí uvítala, aspoň by mě uchránily před koupí. Takže máme tu titěrnou knížečku, která má minimum prostoru na to, aby vybudovala pocit hororového děsu a napětí, a přesto autor věnuje asi polovinu papíru na to, aby popisoval postavy – jak vypadají, jakou barvu mají kalhoty, že svetr je s límečkem (asi spíš s rolákem) –, jakou mají minulost, jak těžké bylo umírání matky a jak se z toho otec nevzpamatoval... Jako jo, do románu ano, ale sem? Proč proboha? Stejně se mu postavy vystavět nepodařilo. A ještě to střídá s aktuálním dějem, aby přerušoval i tu trochu napětí, které se mu horko těžko daří budovat. A do toho si střihne ještě na několik stránek vyprávění "děsivého" snu. Na závěr trocha filozofování. Divný konec. Od všeho trochu, aby na nic nezapomněl. Jak kdyby to psal podle nějaké příručky pro začínající spisovatele, ale vůbec neměl cit, co v tomhle vyprávění má místo a co ne. Takže z toho prý úžasného hororu zbyla rychlovka: korýši se najednou objevili, najednou jich bylo plno a postavy v rychlém sledu podléhají. Nechápu, jak tohle může někdo označit za dobře vybudovaný hororový příběh. Možná kdyby se osekaly ty rodinné peripetie a zůstala by jen krátká povídka týkající se tématu... ale ani tak prostě ne. Jediné co snad, že na chvíli to líčení vilejšů vyvolá pocit odporu. To je ale na horor trochu málo. Autor by se asi měl držet psaní hollywoodských scénářů, protože jestli takhle vypadají i ostatní jeho dílka, tak prostě psát neumí. I ostatní z rodiny se vyjádřili, že je to s****a. Jedna hvězdička za hezkou podobu českého vydání. Na s. 95 je chyba ve jméně.... celý text


Spasitel

Spasitel 2021, Andy Weir
4 z 5

Kniha o jednom (ne)hrdinovi, který má v rukou osud lidstva a na celou knihu si vystačí skoro sám. Čtivé a napínavé. Pěkný příběh o přátelství. A co víc, má to poměrně dobrý konec. Co bych naopak vytkla, že to byl až moc velký borec: byl to skvělý fyzik, biolog, chemik, inženýr, prostě všechno, co bylo potřeba. Až poněkud nerealisticky, když ho uvedli jako středoškolského učitele, byť velmi nadaného. A pak mu přibyl ještě super kolega konstruktér, který levou zadní (přední, boční...) vysekl cokoli. "Potřebuju testovací komoru, která bude taková a bude se tam automaticky dělat tohle." – "Dobře, máš to mít." Takže cokoli se podělalo, všechno bryskně vymysleli a vyřešili. A další věc, je tam plno vědy, výpočtů atd., a i když myslím nejsem úplně blbá, tak na fyziku celkem jo, takže rozhodně nemůžu říct, že bych všemu rozuměla. Ale bez ohledu na to dobrá kniha. Jen bych si na místě autora odpustila poslední stránku, to už bylo moc, i tak tam ten apel na důležitost dětí a vzdělávání byl dost velký, a zrovna třídou natěšených žáčků bych tak skvělou sci-fi prostě nezakončovala. Navíc se kvůli tomu z hrdiny stal zčistajasna ještě i skvělý muzikant. Ale když jsem po půlnoci vyšla ven, abych si provětrala učtené oči, byly na obloze vidět efekty polární záře a ty se k atmosféře právě přečteného hodily perfektně. Chyb bylo v knížce minimálně, i když jedna byla zrovna v číselném údaji. Jenom... moc prosím, nepoužívejte ve spisovné češtině slovo "přeci", je to paskvil.... celý text


Pomalu hořící oheň

Pomalu hořící oheň 2021, Paula Hawkins
3 z 5

Knížku jsem dostala zdarma k nákupu, a protože mám detektivky ráda, tak jsem byla ráda. Ale spíš než klasická detektivka je to takový... co? Asi thriller? Psychologický román? Prostě bestseller. Z pohledu vyšetřování policie tam není nic, vše se týká jen osob, které mají se zločinem něco společného, a samozřejmě je tam víc vrstev než jen ta jedna vražda. Já tenhle typ knížek moc nečtu, ale zase se tomu nedá upřít, že je to čtivé. Takže jsem to dala za jeden celočtecí den, což u mě není zvykem, tak to byla docela příjemná změna, že chci číst a číst, dokud nebudu na konci. I když tu literární techniku nemám ráda - krátké kapitoly, kde se střídají linie/postavy, skončí to vždy v napínavé části, a tím vás to nutí pokračovat. Pro mě je to hodně manipulující, až jakoby znásilňující čtenáře, no ale funguje to. Řekla bych, že ve své kategorii to bude dobrá knížka, ale nad tři hvězdy to určitě není. P.S. Mimochodem, opravdu hodně špatně zvolený je název - nevystihující, neprodávající a nezapamatovatelný. A obálka se taky nepovedla. Zato skvělá redakce, je příjemné nenarážet co chvíli na chyby.... celý text


Kyselé bonbony

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke
2 z 5

Ta hodnocení tady mě tak navnadila, a přitom to za moc nestojí. Ano, dobře a rychle se to čte. Ano, jste napnutí, co jako bude. A to je vše. Možná nechápu žánr, ale mně tam krutě chybí vysvětlení, co to všechno mělo znamenat. Aspoň trošku. Proč se to dělo, co byly zač ty osoby, co to bylo za "svět". Jasně, jsou horory typu, že někdo vleze někam, třeba do domu, a tam začne řádit nějaká síla, co všechny zmasakruje a oni se jen snaží zachránit, a taky nikdo nevysvětluje, kdo to dělá a proč. Ale tady byl evidentní záměr. Ty bytosti měly jasný cíl, proč dělají, co dělají, evidentně v tom byla logika, postupovaly podle plánu. Takže když se nakonec nic z toho nedozvíte a zůstane jen u toho, že "něco záhadného" ohýbá realitu a ničí postupně "nějak" vybrané lidi, a nic dalšího, je to dost frustrující. A vám nezbude než to prostě přijmout a vystačit si s tím. Ale mně to rozhodně nestačilo. A taky by knížce prospěla lepší jazyková korektura.... celý text


Dobrodružný život milovníka starých tisků

Dobrodružný život milovníka starých tisků 1979, Dorothy Lucy Sayers
4 z 5

Sice takové trochu zastaralé, což se není co divit, ale docela zábavné. Většina povídek je s Peterem Wimseym a ty jsou podle určitě lepší, protože on je celkem sympaťák. V pár posledních vystupuje obchodní cestující Monty Egg, a i když je povahově a vzhledově vlastně koncipován stejně, tak to není ono. Všechny povídky se věnují nějakému záhadnému nebo detektivnímu případu, který hrdina bryskně rozřeší díky dedukci. Nic komplikovaného, a také ani neprobíhá žádné vyšetřování. Peter/Monty to prostě po vyslechnutí případu rovnou rozluští a vysvětlí, nebo začne konat a výsledkem je odhalení pachatele – a vše samozřejmě vysvětlí. Prostě takový Sherlock. Dobrý je jeho sluha, mohl by mít klidně větší prostor. Docela příjemná oddechovka, pokud se vám nepříčí literární výtvory 100 let staré a nevyžadujete akci a potoky krve.... celý text