LaCucaracha komentáře u knih

(SPOILER) Možná bych měla dát spíš tři hvězdy, ale mě ten koncept 2v1 tak rozhodil, že momentálně to na víc nevidím. Nejspíš to někomu může přijít dobré, především zjevně autorovi, ale já nějak nevím, proč plést dvě víceméně samostatné knihy dohromady. To si tak čtete docela povedenou detektivku (která teda na Poirotovi parazituje dost očividně, ale budiž, je to přiznané), naladíte se na dobu, prostředí a postavy, jste v příběhu, a pak najednou střih - a vy se dozvíte, že to dosud byl jen rukopis, který četla redaktorka nakladatelství, ale chybí poslední kapitola. A odteď je to úplně jiný příběh, kdy ona hledá tu kapitolu a zaobírá se spisovatelem té detektivky a odhalí zločin a nakonec tu kapitolu teda najde. V průběhu budete mj. nuceni číst úryvky z jiných knih, které ten fiktivní spisovatel napsal. Jakmile mi došlo, o co jde, celou tuhle půlku knihy jsem úplně přeskočila, jen jsem prolistovala. A vůbec z toho nemám blbý pocit. Štvalo mě to, nebavilo a ani v budoucnu nemám v plánu to číst. Přečetla jsem si zase až konec, abych zjistila, jak dopadl původní detektivní příběh. Ale už to nebylo ono. Možná se autor místo onoho ozvláštnění "kniha v knize" měl raději věnovat jen jedné linii, zato naplno, aby byla co nejlepší. Třeba by si pak odpustil banality, jako když pachatel se slzami v očích říká: Udělal jsem to pro tebe, miláčku... No, jak to dobře začalo (fakt je to čtivé), tak po dočtení zůstala velká pachuť. Další kniha z řady má prý stejnou strukturu, takže prvním dílem bohužel končím.

2 12.07.2023

Pěkné pokračování prvního dílu, tentokrát možná víc pohádkovější. Teda, ona za to může asi baba Jaga, jinak to s pohádkou moc společného nemá, a ta Jaga rozhodně není taková, jak si člověk ovlivněný Mrazíkem představí. Nechybí ani boje, nechybí snad nic. A vůbec nejzajímavější je asi Koščej, ten je fakt temný a nevyzpytatelný a jsem zvědavá, jak to s ním bude dál. Skvělá fantasy, těším se na další díl.

12 28.06.2023

Styl psaní je hodně specifický, proud myšlenek, slov, nejdřív to působí jakoby zmateně, ale jakmile se vyzbrojíte trpělivostí a naladíte se na ten správný rytmus, tak vás to unáší úplně přirozeně dál a dál. Ale na rozdíl od paní Dallowayové, která byla ucelená, prožili jste s ní jeden den, tady to bohužel nefungovalo. Aspoň na mě. Resp. první část ano, to mi přišlo hodně podobné, nejen způsobem psaní, ale i zde poznáváte jednu rodinu a ústřední postavou je postarší žena, matka, ale stále okouzlující. Ve druhé části to bylo hodně neuchopitelné, plno vět bylo v podstatě o ničem, a jen občas problesklo něco konkrétního. A třetí část skočí v čase a mělo by to být zase jako na začátku... ale není. Už to není ono. Navíc jsem očekávala, že se na konci něco stane, ale nestalo, a kniha tak podivně vyšuměla. Anebo mi něco uniklo? I to je možné.

3 16.05.2023

Ač mám detektivky ráda, Maigret mě dosud míjel, měla jsem z něj pocit nudy a zastaralosti. A to se teď, když jsem ke knížce přišla tak nějak náhodou, potvrdilo. Zvládla jsem přečíst jen první příběh, u druhého jsem to po pár stranách vzdala, když to bylo stejně špatné, ne-li ještě horší.
Jednak to působí vážně staře, ani ne jako ze 30. let minulého století, ale jako ze století 19. Zboží přepravované těžkopádně na lodích tažených koňmi a do toho galejník... Jednak zápletka nic moc, vyšetřování probíhá tak, že Maigret chodí nebo jezdí na kole sem tam, nahodile se vyptává a nic nezjišťuje, pokyvuje si zamyšleně hlavou... a lusk, najednou bez pořádného důkazu přesně ví, co a jak se stalo, protože je děsně inteligentní. No a zbytek dokonala úroveň textu. U knížek vydaných před revolucí, nadto u Odeonu, je člověk zvyklý, že jsou jazykově takřka bez vady. Tady chyb jak na...... a překlad stojí za starou bačkoru, drhne plynulost, občas není návaznost, občas je nějaký nesmysl. Věty vesměs jednoduché, odstavec má v průměru tři řádky, skoro až heslovité psaní. Celkově velké zklamání.

2 19.04.2023

Pořád docela dobrý 87. revír, ale ve srovnání s jinými slabší. Opět se potvrzuje, že s přibývajícím věkem klesá spisovatelův um. Asi existují výjimky, ale já narážím spíš na ty případy, kdy si říkám, že spisovatel v seniorském věku by už raději psát neměl. Navíc zbytečně moc náboženských keců, obřadních proslovů a do toho nějaká ta obscénnost a do toho neuzavřené linky některých osob... Nic moc.

12.03.2023

Kdo hledá informace, tady je najde. Kdo hledá čtivý příběh, tak smůla, protože tohle je napsáno dost špatně. Je to taková snůška jmen (zvlášť v začátku je jich požehnaně, často i nepodstatných), událostí, citátů a historek, často bez pointy, prostě jen aby tam byly, když už o nich autorka ví. Věci se opakují, chronologie je cizí pojem. Projdete vývojem Philipa během školních let, a když jste někde u hranice dospělosti, najednou začnete číst, že když mu bylo 6 let, nastoupil na školu... a jede se znova. Kapitoly o sportu, životním prostředí a filozofii jsem v podstatě jen prolistovala, protože to bylo vážně jak výpisky snaživého studenta, bez větší provázanosti. Další slabou stránkou je špatný překlad. Shrnuto: až na výjimky nečtivé a nudné.
Z autorčina podání je zjevné, ke komu chová sympatie, koho se snaží omlouvat. V první řadě samozřejmě prince Philipa. Možná byl opravdu jen nad věcí a tím, jak svými výroky lidi urážel, se vlastně jen bavil a chtěl jen vidět, jak budou ostatní reagovat. Nešlo by to říct třeba i o Zemanovi? A dělá to z něj menšího blbce? Výsledkem čtení je pocit, že Philip, o kterém jsem toho moc nevěděla, ale který mi byl dosud sympatický, byl vlastně arogantní a necitlivý egoista, naopak sympatie se prohloubily k princi/králi Charlesovi. S Alžbětou ale asi měli hezký vztah.

2 07.03.2023

Klasický dobrý 87. revír. Několik případů dohromady, okořeněné i vedlejšími nekriminálními linkami, vše se odehraje během jednoho necelého dne. Carella se tam tentokrát jen mihne. Jakmile se začtete, už se stěží odtrháváte.

4 29.01.2023

(SPOILER) Jedním slovem strašné. Pro mě. Nesympatická 40letá hlavní hrdinka, která měla plno možností a talentů, ale všechny si sama prosr**a a zůstala sama, looser na antidepresivech, se rozhodne spáchat sebevraždu. Na cestě do smrti se ocitne v knihovně (proč zrovna knihovna? asi aby to v anotaci nalákalo milovníky knížek, jinak to mohlo být řešeno jakkoli jinak, o knížky tam vůbec nejde) a tam má možnost si vždy na chvíli hupnout do alternativního života, který by měla, kdyby se někdy dřív rozhodla v životě jinak. Dvě hodinky tamhle, dvě hodinky tam, bez čehokoli hlubšího, až nakonec zjistí, že by všechno dopadlo blbě, tak vlastně nemá čeho litovat, a její dosavadní život vlastně tak špatný není. Takže se do něj ze záhrobí vrátí a najednou se všechno začne dařit a čekají ji světlé zítřky.
Takže knížka dobrá možná jako psychoterapie pro ty, co mají životní depku, jinak fakt nevím, koho by to mělo uspokojit.
Jo, vlastně asi ještě ty, co rádi čtou všechny ty směšné motivační knihy a hltají motivační moudra pro dnešní den na instagramu modelek a podobných, protože takových rádoby "hlubokých" myšlenek je tam přehršel. Proložených citáty filozofů, aby to působilo ještě lépe.
Za mě v podstatě odpad, lituji.

11 27.01.2023

Na Osvícení a Řbitov to nemá, ale i tak dobré. Je tu hodně postav, občas člověk chvíli neví, o koho zrovna jde, ale vždycky stačí věta dvě, a už jste v obraze. Docela dlouho trvá, než se to rozjede, pořád jen chodí všichni nakupovat a dostávají úkoly, ale pořád žádná pořádná akce. Pak přijde první střet a pak zase dlouho klid. A pak to propukne všechno najednou během dne a je to pěkná řežba. Ale pro Kinga je to charakteristické, aspoň co jsem četla, že buduje atmosféru a pletivo vztahů pečlivě a pomalu a mně to nevadí, na někoho to ale může v první půlce knihy působit rozvláčně. A pokud jde o mrtvé, tak jelikož jsou skoro všechny postavy nesympatické, ani je vlastně moc nelitujete. Jen psa si mohl odpustit. Za mě opět dobré čtení, které jsem si o Vánocích užila.
Co ale velmi sráželo dojem, byla redakční odfláknutá práce. Což moc nechápu, protože jde o už několikáté vydání stejného překladu, s výjimkou prvního navíc u stejného nakladatelství Beta-Dobrovský. To to jako za celá léta nečetl nikdo, kdo by si všiml, kolik je tam chyb? Občas hapruje i překlad, Tom Cruise na obálce časopisu byl asi spíš usměvavý nebo usmívající se, ale ne úsměvný. A co rozhodně úsměvné nebylo, byla do očí bijící neznalost používání čárek u vět vložených a u přívlastků postupně rozvíjejících. V průměru byla na stránce asi tak jedna chyba. Čárky za trojtečkou mi taky dost drásaly oči, a "anebo" se píše zásadně dohromady. Čili jakkoli se mi King líbí, tak od tohoto nakladatelství už si nic dalšího raději nekoupím.

2 04.01.2023

Opět čtivá detektivka s uvěřitelnými dialogy, příjemně okořeněná sněhovou kalamitou. Ale právě proto, že 87. revír jsou pro mě hodně realisticky podané detektivní příběhy, tak ta duchařská rovina tu byla jako pěst na oko. Oproti jiným příběhům jednodušší, protože se řešil jen jeden případ, což by ale nevadilo. Zato ti duchové a médium... to byl fakt úlet. Možná si ho autor dovolil s ohledem na to, že se to odehrává v době Vánoc, čase zázraků? Nevím.

4 04.01.2023

Taková příjemná, nenáročná knížka. Pro ženy. Aspoň si moc neumím představit, že by se opravdu líbila chlapovi, ale kdo ví. Vypráví o životě houslistky a amatérské ornitoložky Gwendolen, přibližně od jejího věku 17 let až do stáří, ale zachycuje jen takové úseky, takže se v čase skáče, není to souvislé podrobné vyprávění. O rodině, jak se začala věnovat hudební kariéře, jak žila v Londýně a hrála v orchestru, na pozadí dvou světových válek, trochu milostného života, až jak se přestěhovala na venkov, ponořila se do výzkumu ptačího světa a stala se známou spisovatelkou. Ptáci s ní bydleli v domku, ona je krmila, učila, a tak. Docela jsem jí záviděla. Když teď chodím sypat ven zrní ptákům, tak si s nimi pohovořím. A je fakt, že sýkory neulítnou, tak třeba na mě jednou nějaká taky usedne. :-)
Kapitola vždycky začne krátkým úsekem, který se věnuje jedné konkrétní koňadře, Hvězdě, asi její nejoblíbenější, a pak pokračuje příběh samotné Len. Je to psáno takovým zvláštním, úsporným způsobem, líbilo se mi to. Jestli někdo čeká, že je to kniha o ptácích, tak ti jsou spíš na druhém místě, je to příběh hlavně o ženě. A o lidech vůbec. Ten prolog, jak z obce přijdou ostříhat živý plot, aby to hezky vypadalo, a tím zničí všechna hnízda s ptáčaty... bože, to je jak u nás na vesnici. Vždycky a všude se najdou pitomci. Každopádně knížka byla milá, i když i trochu smutná, a mě docela chytla za srdce. A má krásnou obálku.

6 20.12.2022

Čtivá historická detektivka. Stein mě sice trochu prudí, ale ostatní postavy ho dobře vyvažují. Mám přečteno pár dílů na přeskáčku, postupně to kompletuju, a myslím, že tento první díl patří spíš k slabším - ale tak zase, je to rozjezd, a i ten stojí za to. Oceňuji i nové brožované vydání, obálka se mi líbí, a i když celkově knížka možná působí trochu laciněji, nějak se to k ní víc hodí než ta seriózní pevná bichle prvního vydání. Tak snad budou další díly brzo následovat.

9 15.11.2022

Možná není fér hodnotit knížku, z níž jsem přečetla jen něco přes třetinu. Na druhou stranu, proč ne. Navzdory velmi vysokému hodnocení zde mě osobně druhý díl opravdu strašně, ale strašně zklamal. Z jedničky jsem byla nadšená, ale tohle jako kdyby psal úplně někdo jiný. Zatímco v jedničce byla atmosféra tíživá a hutná, tohle působilo jak nějaký kabaret. Zatímco v jedničce se vše soustředilo jen na podstatné a věcné, a nic by asi nešlo vypustit, tady byla neuvěřitelná skrumáž nepodstatných informací, zbytečné detaily a přehnaná doslovnost.
Konkrétní příklad: Scéna, kdy Rónan v Praze čeká na spojení s Leviathanem, by v jedničce vypadala asi nějak tak, že Rónan čeká v neutěšeném nejmenovaném hotelu, možná i v nejmenovaném městě, až se kolem konečně začnou slétat krkavci jako předzvěst, protože jen to je pro děj podstatné. Ve dvojce se ale dozvíme, že je v Praze, že tam jsou nejhezčí holky, že je v hotelu Intercontinental (nebo ten druhý?), jehož architektura za nic nestojí, že sehnat lístky do divadla Semafor, kde vystupovali Suchý a Šlitr, bylo v 60. letech složité, pak malé zhodnocení politické situace, vztah k Rusku, nechybí zmínka o invazi ruských vojsk a pro jistotu ještě i zmínka o Maďarsku... Proč to všechno? Vždyť se měl jen spojit s Leviathanem!
Na straně 240 jsem se přistihla, že až na to, že Amálka pohlavně dospěla a z pekla ji chtějí vyexpedovat zpět mezi lidi, mi vlastně v hlavě nic moc neutkvělo. Smršť popisů, detailů, nápadů pro mě vytvořila naprostý chaos. Jak jsem v jedničce měla skvěle vizualizovanou představu pekla, tak tady o nově se vyskytnuvší říši andělů bych nebyla schopná říct víc, než že jen elitní andělé měli křídla a lidem tam říkali opice. A že tam toho přitom autor napsal mraky. Jenže moc informací je ve výsledku nula.
Další věc: přišlo mi, že na rozdíl od jedničky se tady autor pokouší o humor a odlehčení, což jsem neuvítala. Pak Amálka působila jako typická náctiletá hrdinka z YA, což není můj žánr. A pak mi ještě nesedlo, že u mnoha názorů a zmínek bylo zřejmé, že jsou to názory autora. A jakmile v literárním fiction příběhu vidím opakovaně za psaným textem autora, je to pro mě špatně. Je to špatně, i když se to stane byť jen jednou, protože autor do příběhu prostě nepatří.
Víceméně od začátku jsem s četbou bojovala, ale v určité fázi to už prostě nešlo. A když jsem pak namátkou otevřela knížku asi na straně 440 a zahlédla tam pohromadě jména Marilyn, Gary Cooper a Lassie, přestala jsem mít špatné svědomí, že to nedočtu. Za mě velká škoda promrhaného potenciálu, ale co už. Jedničku si nechám, funguje dobře i samostatně.

3 02.10.2022

No páni, tak do takového pekla bych fakt nechtěla. Bylo to opravdu děsivě odporné, takové věci většinou odmítám číst, protože násilí si moc neužívám, ale ten nápad na podobu pekelné říše mi přišel hodně originální. Vůbec celá knížka. I když tedy – nacisti a koncentráky, to už dneska člověk najde snad všude. Ale i tak. Propracované, promyšlené, dobře napsané, jazykově kvalitní, temné, drásající, atmosférické... nemohla jsem se odtrhnout. Ovšem za co bych autorovi vyčinila: SPOILER (i když zas tak moc ne, na děj to nemá vliv): Psi – já se zaradovala, že hrdina má rád psy a zachraňuje je – a on (autor) je nechá pobít. To mě řádně nas..l. Na ubližování zvířatům jsem háklivá. No ale jsem zvědavá na dvojku, jestli laťku udrží.

5 28.09.2022

Mě ten Červenák baví čím dál víc. Pokud se chce člověk bavit a nehledá vysokou literaturu, tak jsou knížky od něj docela dost slušná úroveň. A Bohatýr není výjimkou. Trochu pohádka, trochu řežba, trochu historie, děj je svižný... co víc si přát. Těším se na pokračování.

9 22.09.2022

Osobně mi chyběl souvislý, navazující vyprávěný příběh, kde by bylo pokud možno vše. Tady jde sice o víceméně chronologicky uspořádané vzpomínky, ale jsou to spíš takové vybrané kapitoly ze života. To nejdůležitější se pochopitelně dozvíte, ale některé věci na mě působily mírně podivně. Třeba o sestře Haně je asi jen jeden krátký odstaveček, a to až o dost později, jako by v rodině ani nebyla. Nebo v určitém okamžiku je z JB světová hvězda, a mně nějak uniklo, jak k tomu vlastně došlo. Je to takové selektivní. O něčem se píše, ale o jiném, co by člověk čekal a přivítal, zase ne. Ale to je zvolený způsob vyprávění a nezbývá než to přijmout, to v podstatě ani na kritiku není.
Ovšem co mi vadilo dost, to byly popisky pod fotkami, které se často shodovaly s částí textu. Takže jsem si něco přečetla, pak kouknu na fotku, začnu číst popisek, a tam je skoro to samé ještě jednou, často i stejnými slovy. A to mě vážně dost rozčilovalo.
Na druhou stranu je knížka napěchovaná fotkami, což je třeba ocenit. A což zase asi úzce souvisí s tím, že příběh není moc soudržný a kontinuální, no on to vlastně příběh není, a kdyby tam bylo fotek málo, dost by to bilo do očí. Takže knížka je vlastně takový obrazový kaleidoskop doplněný vzpomínkami. A proč ne. Vůbec nelituju, že jsem ji koupila.
A taky je hezká.
A taky je docela těžká na čtení v posteli.
(A taky jsem se nedozvěděla, jak se stalo, že se z tmavé a snědé JB stala zářící blondýnka.)
(A taky mě dost iritovalo, jak JB na fotkách skoro pořád hulí cigára.)
(Ovšem dopis Pražskému kulturnímu středisku pobavil. I když byl tedy řádně arogantní.)

4 14.08.2022

Krátký příběh, na kterém je hodně poznat, že byl napsán před více než sto lety. Je to takové romantické, transcendentální, občas trochu nesrozumitelné, tajemné. Je to hodně o náladě, pocitech, líčení živlů. Horor vyloženě nevím, ale tajený děs, hlavně z neznáma, tam prosakuje fest. Asi ne každému to bude vyhovovat pro svou až lyrizovanou formu a mírnou naivitu, aspoň z dnešního pohledu. Na čtení to chce klid, určitě žádné "na stojáka v metru", protože aby knížka fungovala, musíte si vše popisované barvitě představovat, ponořit se, jinak ani nemá cenu to číst. Já si i vygooglovala fotky delty Dunaje, jeho mokřadů, vrb. Za mě zajímavá jednohubka, která je víc než o čem jiném o vytváření atmosféry – a to se povedlo, a to vůbec není málo.

4 01.08.2022

Tak s Agathou bych to zrovna nesrovnávala, to použili jen jako dost lacinou vějičku na čtenáře. Ale jinak to není špatné čtení. Pokud vám nevadí, že je to celkem šablonovité a klišovité, trochu jako kdyby páni autoři měli kartotéku plnou kartiček, na kterých jsou předepsané typy postav, vztahy, motivy, zápletky atd., a skládali to z nich – tak já vám to klidně doporučím. Je to takové poklidné, odpočinkové čtení a mně ke spokojenosti bohatě stačí, že tam nejde o to, kdo koho bestiálněji zavraždí či umučí, resp. jak barvitě to autor popíše. Jen mohli dát větší prostor kocourovi.
Pokud to už k něčemu přirovnat, taky asi spíš k vraždám v Midsomeru. A knížka má hezkou obálku. A až vyjde pokračování, nejspíš si ho koupím.

4 29.07.2022

Asi nelze dát méně než za pět. Plný počet sice evokuje, že jde o skvělou knížku, což nevím, jestli je úplně přesné, na druhou stranu mě ale nenapadá nic, co bych mohla vytknout. Autor si zvolil určitý přístup a metodu a to podle mě naplnil se ctí. Jde o čistou hudební publicistiku, osobní život tu místo nemá. Je za tím vidět moře práce a prostudovaného materiálu, vše podstatné je podložené. Samozřejmě se autor neubrání vlastním závěrům, ale dělá to hodně umírněně a vždy s otazníkem v pozadí. Možná by se dalo polemizovat, jestli kapitola o exhibicionismu byla nutná, když se chtěl věnovat jen hudební kariéře, ale zase nejde tu o nějaké historky z doslechu, týká se to veřejné záležitosti, a ta nastíněná paralela (exhibice tělesná a před diváky) je celkem zajímavá.
Autora ani nelze podezírat, že chce cíleně Gotta zesměšnit či urážet, z občasných cynických či zlehčujících poznámek je spíš podle mě cítit rozčarování a zklamání. Protože je to prostě tak – výjimečný talent, taková smršť energie... a kam to dopracoval. Člověk si to moc neuvědomí, zvlášť když v době Gotta vyrůstal. Vždycky mi přišlo, že má skvělou kariéru, byla to hvězda, ale když jsem si to teď díky knížce zrekapitulovala, tak od 70. let se stal z Gotta opravdu takový poddajný, až trochu směšný kašpárek, s vesměs brakovými písničkami (zvlášť v Německu), oběť své vlastní touhy po úspěchu a obdivu, který si o sobě docela často a často naprosto zbytečně vymýšlel, jen aby vypadal jako Pan Dokonalý. Prostě je to fakt docela smutný příběh, aspoň pro mě ve výsledku jo.
Knížka začíná okamžikem prvního veřejného Gottova vystoupení a uzavírá se víceméně sametovou revolucí, po ní už je jen velmi krátký přehled dalších aktivit. I když jde o Gotta, dozvíte se i další věci o čs. hudební scéně a je to zajímavé. Období revolučních let je už i důkladnější společenskou analýzou. Pokud někdo čeká spíš bulvárnější, odlehčené čtení, tak to bude možná složitěji louskat.
Knížka je hezky zpracovaná, chyb je málo, grafika hezká. Obálku musím pochválit – na první pohled nebo na monitoru nevypadá nic moc, ale pak přímo v ruce, když vidíte tu LP desku vyvedenou parciálním lakem, tak to působí fakt dobře. Text je prokládán dobovými fotkami, textu je ale mnohem víc. Členění textu je dobře vymyšlené, a sice do užšího bloku na stránce, takže řádky jsou krátké a svižně se to čte. Zároveň vedle zůstalo místo na občasné krátké komentáře. Poznámkový aparát je vzadu, takže vizuálně neruší. Knížka se Hostu prostě povedla.
Určitě bych ji doporučila k přečtení, ale: 1) ne Gottovým skalním příznivcům, protože by to brali jako dehonestaci svého idolu a jen by hledali protiargumenty; 2) ne těm, kteří se chtějí Gottovi vysmát a kopnout si, protože ti by asi byli zklamaní, zas tak zle o něm autor nepíše. I když ta Gottova aura po dočtení dost citelně pohasla. No, vlastně spíš zhasla.

8 23.07.2022

(SPOILER) Poněkud mi uniká důvod opěvování tohoto dílka. 80 %? A nominace na Nebulu? Já vám nějak nevím. Je to takové hodně jednoduché, klouže to po povrchu, asi jako literatura pro teenagery. Tak to asi bude literatura pro teenagery. Ovšem ty by asi zase moc neoslovil lovec ghúlů v důchodu, který si stěžuje, že už je na to moc starý, stejně jako jeho další kámoš.
Zároveň jsem se v půlce přistihla, že mě to nebaví a je mi lhostejné, co se stane dál. Ale dočíst to není velký problém ani tak, fakt je to takové školní čtení. Postavy nijak moc neuchvátí, nejdou moc do hloubky. Nemá to moc atmosféru, leda že je to takové arabské. A pokud jde o děj, tak na začátku se trochu bojuje, aby se na scénu přivedl padouch, ghúl všech ghúlů, pak skupinka přátel většinu knihy prosedí v domě, kde si léčí rány a přemítají, jak ho porazit, a pak se seberou a odejdou ho porazit – nakonec to jde překvapivě rychle. Některé pasáže působí neuměle a na sílu. Třeba když se dívka promění ve lvici, tak si asi autor řekl "Hele, toho čtenáře určitě napadne, kam se podělo po proměně oblečení" a hned tam teda radši vrazí podivení jiné postavy "Kam se podělo její oblečení?", aby ho čtenář náhodou nemohl podezírat, že ho ta záhada nenapadla. (Vysvětlení už samozřejmě nenásleduje.) I ty násilné scény, které ne že by tam ve výsledku byly příliš podstatné, působily nějak nuceně, asi tomu chtěl autor dodat šťávu.
Konec je evidentně otevřený pro pokračování. V textu je hodně chyb, ovšem většinou jde o čárky v souvětí, takže běžný čtenář si nejspíš ani nevšimne. No teda, slabé to bylo, za mě rozhodně.

3 16.07.2022