LaCucaracha komentáře u knih

Taková příjemná, nenáročná knížka. Pro ženy. Aspoň si moc neumím představit, že by se opravdu líbila chlapovi, ale kdo ví. Vypráví o životě houslistky a amatérské ornitoložky Gwendolen, přibližně od jejího věku 17 let až do stáří, ale zachycuje jen takové úseky, takže se v čase skáče, není to souvislé podrobné vyprávění. O rodině, jak se začala věnovat hudební kariéře, jak žila v Londýně a hrála v orchestru, na pozadí dvou světových válek, trochu milostného života, až jak se přestěhovala na venkov, ponořila se do výzkumu ptačího světa a stala se známou spisovatelkou. Ptáci s ní bydleli v domku, ona je krmila, učila, a tak. Docela jsem jí záviděla. Když teď chodím sypat ven zrní ptákům, tak si s nimi pohovořím. A je fakt, že sýkory neulítnou, tak třeba na mě jednou nějaká taky usedne. :-)
Kapitola vždycky začne krátkým úsekem, který se věnuje jedné konkrétní koňadře, Hvězdě, asi její nejoblíbenější, a pak pokračuje příběh samotné Len. Je to psáno takovým zvláštním, úsporným způsobem, líbilo se mi to. Jestli někdo čeká, že je to kniha o ptácích, tak ti jsou spíš na druhém místě, je to příběh hlavně o ženě. A o lidech vůbec. Ten prolog, jak z obce přijdou ostříhat živý plot, aby to hezky vypadalo, a tím zničí všechna hnízda s ptáčaty... bože, to je jak u nás na vesnici. Vždycky a všude se najdou pitomci. Každopádně knížka byla milá, i když i trochu smutná, a mě docela chytla za srdce. A má krásnou obálku.

6 20.12.2022

Čtivá historická detektivka. Stein mě sice trochu prudí, ale ostatní postavy ho dobře vyvažují. Mám přečteno pár dílů na přeskáčku, postupně to kompletuju, a myslím, že tento první díl patří spíš k slabším - ale tak zase, je to rozjezd, a i ten stojí za to. Oceňuji i nové brožované vydání, obálka se mi líbí, a i když celkově knížka možná působí trochu laciněji, nějak se to k ní víc hodí než ta seriózní pevná bichle prvního vydání. Tak snad budou další díly brzo následovat.

9 15.11.2022

Možná není fér hodnotit knížku, z níž jsem přečetla jen něco přes třetinu. Na druhou stranu, proč ne. Navzdory velmi vysokému hodnocení zde mě osobně druhý díl opravdu strašně, ale strašně zklamal. Z jedničky jsem byla nadšená, ale tohle jako kdyby psal úplně někdo jiný. Zatímco v jedničce byla atmosféra tíživá a hutná, tohle působilo jak nějaký kabaret. Zatímco v jedničce se vše soustředilo jen na podstatné a věcné, a nic by asi nešlo vypustit, tady byla neuvěřitelná skrumáž nepodstatných informací, zbytečné detaily a přehnaná doslovnost.
Konkrétní příklad: Scéna, kdy Rónan v Praze čeká na spojení s Leviathanem, by v jedničce vypadala asi nějak tak, že Rónan čeká v neutěšeném nejmenovaném hotelu, možná i v nejmenovaném městě, až se kolem konečně začnou slétat krkavci jako předzvěst, protože jen to je pro děj podstatné. Ve dvojce se ale dozvíme, že je v Praze, že tam jsou nejhezčí holky, že je v hotelu Intercontinental (nebo ten druhý?), jehož architektura za nic nestojí, že sehnat lístky do divadla Semafor, kde vystupovali Suchý a Šlitr, bylo v 60. letech složité, pak malé zhodnocení politické situace, vztah k Rusku, nechybí zmínka o invazi ruských vojsk a pro jistotu ještě i zmínka o Maďarsku... Proč to všechno? Vždyť se měl jen spojit s Leviathanem!
Na straně 240 jsem se přistihla, že až na to, že Amálka pohlavně dospěla a z pekla ji chtějí vyexpedovat zpět mezi lidi, mi vlastně v hlavě nic moc neutkvělo. Smršť popisů, detailů, nápadů pro mě vytvořila naprostý chaos. Jak jsem v jedničce měla skvěle vizualizovanou představu pekla, tak tady o nově se vyskytnuvší říši andělů bych nebyla schopná říct víc, než že jen elitní andělé měli křídla a lidem tam říkali opice. A že tam toho přitom autor napsal mraky. Jenže moc informací je ve výsledku nula.
Další věc: přišlo mi, že na rozdíl od jedničky se tady autor pokouší o humor a odlehčení, což jsem neuvítala. Pak Amálka působila jako typická náctiletá hrdinka z YA, což není můj žánr. A pak mi ještě nesedlo, že u mnoha názorů a zmínek bylo zřejmé, že jsou to názory autora. A jakmile v literárním fiction příběhu vidím opakovaně za psaným textem autora, je to pro mě špatně. Je to špatně, i když se to stane byť jen jednou, protože autor do příběhu prostě nepatří.
Víceméně od začátku jsem s četbou bojovala, ale v určité fázi to už prostě nešlo. A když jsem pak namátkou otevřela knížku asi na straně 440 a zahlédla tam pohromadě jména Marilyn, Gary Cooper a Lassie, přestala jsem mít špatné svědomí, že to nedočtu. Za mě velká škoda promrhaného potenciálu, ale co už. Jedničku si nechám, funguje dobře i samostatně.

3 02.10.2022

No páni, tak do takového pekla bych fakt nechtěla. Bylo to opravdu děsivě odporné, takové věci většinou odmítám číst, protože násilí si moc neužívám, ale ten nápad na podobu pekelné říše mi přišel hodně originální. Vůbec celá knížka. I když tedy – nacisti a koncentráky, to už dneska člověk najde snad všude. Ale i tak. Propracované, promyšlené, dobře napsané, jazykově kvalitní, temné, drásající, atmosférické... nemohla jsem se odtrhnout. Ovšem za co bych autorovi vyčinila: SPOILER (i když zas tak moc ne, na děj to nemá vliv): Psi – já se zaradovala, že hrdina má rád psy a zachraňuje je – a on (autor) je nechá pobít. To mě řádně nas..l. Na ubližování zvířatům jsem háklivá. No ale jsem zvědavá na dvojku, jestli laťku udrží.

5 28.09.2022

Mě ten Červenák baví čím dál víc. Pokud se chce člověk bavit a nehledá vysokou literaturu, tak jsou knížky od něj docela dost slušná úroveň. A Bohatýr není výjimkou. Trochu pohádka, trochu řežba, trochu historie, děj je svižný... co víc si přát. Těším se na pokračování.

9 22.09.2022

Osobně mi chyběl souvislý, navazující vyprávěný příběh, kde by bylo pokud možno vše. Tady jde sice o víceméně chronologicky uspořádané vzpomínky, ale jsou to spíš takové vybrané kapitoly ze života. To nejdůležitější se pochopitelně dozvíte, ale některé věci na mě působily mírně podivně. Třeba o sestře Haně je asi jen jeden krátký odstaveček, a to až o dost později, jako by v rodině ani nebyla. Nebo v určitém okamžiku je z JB světová hvězda, a mně nějak uniklo, jak k tomu vlastně došlo. Je to takové selektivní. O něčem se píše, ale o jiném, co by člověk čekal a přivítal, zase ne. Ale to je zvolený způsob vyprávění a nezbývá než to přijmout, to v podstatě ani na kritiku není.
Ovšem co mi vadilo dost, to byly popisky pod fotkami, které se často shodovaly s částí textu. Takže jsem si něco přečetla, pak kouknu na fotku, začnu číst popisek, a tam je skoro to samé ještě jednou, často i stejnými slovy. A to mě vážně dost rozčilovalo.
Na druhou stranu je knížka napěchovaná fotkami, což je třeba ocenit. A což zase asi úzce souvisí s tím, že příběh není moc soudržný a kontinuální, no on to vlastně příběh není, a kdyby tam bylo fotek málo, dost by to bilo do očí. Takže knížka je vlastně takový obrazový kaleidoskop doplněný vzpomínkami. A proč ne. Vůbec nelituju, že jsem ji koupila.
A taky je hezká.
A taky je docela těžká na čtení v posteli.
(A taky jsem se nedozvěděla, jak se stalo, že se z tmavé a snědé JB stala zářící blondýnka.)
(A taky mě dost iritovalo, jak JB na fotkách skoro pořád hulí cigára.)
(Ovšem dopis Pražskému kulturnímu středisku pobavil. I když byl tedy řádně arogantní.)

4 14.08.2022

Krátký příběh, na kterém je hodně poznat, že byl napsán před více než sto lety. Je to takové romantické, transcendentální, občas trochu nesrozumitelné, tajemné. Je to hodně o náladě, pocitech, líčení živlů. Horor vyloženě nevím, ale tajený děs, hlavně z neznáma, tam prosakuje fest. Asi ne každému to bude vyhovovat pro svou až lyrizovanou formu a mírnou naivitu, aspoň z dnešního pohledu. Na čtení to chce klid, určitě žádné "na stojáka v metru", protože aby knížka fungovala, musíte si vše popisované barvitě představovat, ponořit se, jinak ani nemá cenu to číst. Já si i vygooglovala fotky delty Dunaje, jeho mokřadů, vrb. Za mě zajímavá jednohubka, která je víc než o čem jiném o vytváření atmosféry – a to se povedlo, a to vůbec není málo.

4 01.08.2022

Tak s Agathou bych to zrovna nesrovnávala, to použili jen jako dost lacinou vějičku na čtenáře. Ale jinak to není špatné čtení. Pokud vám nevadí, že je to celkem šablonovité a klišovité, trochu jako kdyby páni autoři měli kartotéku plnou kartiček, na kterých jsou předepsané typy postav, vztahy, motivy, zápletky atd., a skládali to z nich – tak já vám to klidně doporučím. Je to takové poklidné, odpočinkové čtení a mně ke spokojenosti bohatě stačí, že tam nejde o to, kdo koho bestiálněji zavraždí či umučí, resp. jak barvitě to autor popíše. Jen mohli dát větší prostor kocourovi.
Pokud to už k něčemu přirovnat, taky asi spíš k vraždám v Midsomeru. A knížka má hezkou obálku. A až vyjde pokračování, nejspíš si ho koupím.

4 29.07.2022

Asi nelze dát méně než za pět. Plný počet sice evokuje, že jde o skvělou knížku, což nevím, jestli je úplně přesné, na druhou stranu mě ale nenapadá nic, co bych mohla vytknout. Autor si zvolil určitý přístup a metodu a to podle mě naplnil se ctí. Jde o čistou hudební publicistiku, osobní život tu místo nemá. Je za tím vidět moře práce a prostudovaného materiálu, vše podstatné je podložené. Samozřejmě se autor neubrání vlastním závěrům, ale dělá to hodně umírněně a vždy s otazníkem v pozadí. Možná by se dalo polemizovat, jestli kapitola o exhibicionismu byla nutná, když se chtěl věnovat jen hudební kariéře, ale zase nejde tu o nějaké historky z doslechu, týká se to veřejné záležitosti, a ta nastíněná paralela (exhibice tělesná a před diváky) je celkem zajímavá.
Autora ani nelze podezírat, že chce cíleně Gotta zesměšnit či urážet, z občasných cynických či zlehčujících poznámek je spíš podle mě cítit rozčarování a zklamání. Protože je to prostě tak – výjimečný talent, taková smršť energie... a kam to dopracoval. Člověk si to moc neuvědomí, zvlášť když v době Gotta vyrůstal. Vždycky mi přišlo, že má skvělou kariéru, byla to hvězda, ale když jsem si to teď díky knížce zrekapitulovala, tak od 70. let se stal z Gotta opravdu takový poddajný, až trochu směšný kašpárek, s vesměs brakovými písničkami (zvlášť v Německu), oběť své vlastní touhy po úspěchu a obdivu, který si o sobě docela často a často naprosto zbytečně vymýšlel, jen aby vypadal jako Pan Dokonalý. Prostě je to fakt docela smutný příběh, aspoň pro mě ve výsledku jo.
Knížka začíná okamžikem prvního veřejného Gottova vystoupení a uzavírá se víceméně sametovou revolucí, po ní už je jen velmi krátký přehled dalších aktivit. I když jde o Gotta, dozvíte se i další věci o čs. hudební scéně a je to zajímavé. Období revolučních let je už i důkladnější společenskou analýzou. Pokud někdo čeká spíš bulvárnější, odlehčené čtení, tak to bude možná složitěji louskat.
Knížka je hezky zpracovaná, chyb je málo, grafika hezká. Obálku musím pochválit – na první pohled nebo na monitoru nevypadá nic moc, ale pak přímo v ruce, když vidíte tu LP desku vyvedenou parciálním lakem, tak to působí fakt dobře. Text je prokládán dobovými fotkami, textu je ale mnohem víc. Členění textu je dobře vymyšlené, a sice do užšího bloku na stránce, takže řádky jsou krátké a svižně se to čte. Zároveň vedle zůstalo místo na občasné krátké komentáře. Poznámkový aparát je vzadu, takže vizuálně neruší. Knížka se Hostu prostě povedla.
Určitě bych ji doporučila k přečtení, ale: 1) ne Gottovým skalním příznivcům, protože by to brali jako dehonestaci svého idolu a jen by hledali protiargumenty; 2) ne těm, kteří se chtějí Gottovi vysmát a kopnout si, protože ti by asi byli zklamaní, zas tak zle o něm autor nepíše. I když ta Gottova aura po dočtení dost citelně pohasla. No, vlastně spíš zhasla.

8 23.07.2022

(SPOILER) Poněkud mi uniká důvod opěvování tohoto dílka. 80 %? A nominace na Nebulu? Já vám nějak nevím. Je to takové hodně jednoduché, klouže to po povrchu, asi jako literatura pro teenagery. Tak to asi bude literatura pro teenagery. Ovšem ty by asi zase moc neoslovil lovec ghúlů v důchodu, který si stěžuje, že už je na to moc starý, stejně jako jeho další kámoš.
Zároveň jsem se v půlce přistihla, že mě to nebaví a je mi lhostejné, co se stane dál. Ale dočíst to není velký problém ani tak, fakt je to takové školní čtení. Postavy nijak moc neuchvátí, nejdou moc do hloubky. Nemá to moc atmosféru, leda že je to takové arabské. A pokud jde o děj, tak na začátku se trochu bojuje, aby se na scénu přivedl padouch, ghúl všech ghúlů, pak skupinka přátel většinu knihy prosedí v domě, kde si léčí rány a přemítají, jak ho porazit, a pak se seberou a odejdou ho porazit – nakonec to jde překvapivě rychle. Některé pasáže působí neuměle a na sílu. Třeba když se dívka promění ve lvici, tak si asi autor řekl "Hele, toho čtenáře určitě napadne, kam se podělo po proměně oblečení" a hned tam teda radši vrazí podivení jiné postavy "Kam se podělo její oblečení?", aby ho čtenář náhodou nemohl podezírat, že ho ta záhada nenapadla. (Vysvětlení už samozřejmě nenásleduje.) I ty násilné scény, které ne že by tam ve výsledku byly příliš podstatné, působily nějak nuceně, asi tomu chtěl autor dodat šťávu.
Konec je evidentně otevřený pro pokračování. V textu je hodně chyb, ovšem většinou jde o čárky v souvětí, takže běžný čtenář si nejspíš ani nevšimne. No teda, slabé to bylo, za mě rozhodně.

3 16.07.2022

Tento román je spíš taková rodinná kronika odehrávající se na pozadí bouřlivé politické situace v Jižním Tyrolsku v 60. a 70. letech. Hlavní hrdinka Eva je sice hlavní hrdinka, protože je "ta přítomná", ale vlastně zas tak moc hlavní není, protože jí a její době není věnováno moc prostoru. Románový děj se soustřeďuje hlavně na osudy její matky, ale historii rodiny sledujeme už od generace dřív. Stejně tolik prostoru je ale věnováno i politickému vývoji v Jižním Tyrolsku – od násilného odtržení od Rakouska a přičlenění k Itálii přes krvavé období nacionalistických projevů a potlačování rebelií až po smířlivé urovnání a uznání autonomie. Tato linka možná nemusí být tak atraktivní, ale napsaná je čtivě a oceňuji, že jsem se o této otázce dozvěděla hodně nového – vlastně co si budu mazat med kolem huby, já o tom nevěděla nic. Takže docela zajímavé poučení.
Rodinná linka zase docela hodně vypovídá o tvrdém životě v horách, o vzniku lyžařského průmyslu, o tamní kuchyni a zvycích, a bohužel dost nelichotivého o zpátečnickém (já bych řekla zaprděném) postoji Italů k homosexualitě a svobodným matkám. Z toho šlo až úzko, zaplaťpámbu za pokrok. Ale aby to nevyznělo moc edukativně, celé je to samozřejmě především o lidských osudech. A ty tři směry vyprávění (přítomnost, minulost, dějiny Horní Adiže) se v pravidelném rytmu střídají.
Knížka není úplně originální, pokud jde o tu klasickou románovou linku, celkem lze vytušit, jak se bude děj vyvíjet, jak budou postavy reagovat, ale zase je to napsáno zručně, takže proč ne. Závěr vlastně celkem nečekaný je, a to v tom, že se nic zásadního nestane. Eva dojede vlakem na smluvené místo – a konec. Žádná extra pointa, žádný zvrat, prostě cesta skončí, Eva se setká, s kým se setkat má, žádné velké drama se nekoná a příběh se uzavře. Čili je to nakonec hodně realistické, protože takhle nějak by se věci ukončily i v reálném životě, který má s romány často málo společného. Možná to trochu souvisí i s tím, že knížka je první díl tzv. Otcovské trilogie, ale nepřečíst si to na přebalu, tak by mě vůbec nenapadlo, že to má mít pokračování. Knížka funguje naprosto skvěle sama o sobě.
A tak čím víc o knížce přemýšlím, tím mi přijde lepší a nakonec dávám 5 místo zamýšlených 4 hvězd. Ať má holka něco pěkného do začátku.
(Malé doporučení pro případné čtenáře: 1. Je to spíš čtení pro ženy, a nemyslím tím nic dehonestujícího. Ale ani nechci muže odradit. Na druhou stranu, jestli jste zvyklé číst literaturu typu "odstěhovala se do Francie, otevřela si cukrárnu a potkala pana Božského", tak ruce pryč, tohle by na vás bylo moc náročné. 2. Určitě je dobré to číst plynule, bez přestávek, jinak ztratíte nit a kontext a pocit. Já si dala tři dny pauzu a vracela jsem se těžko. Pak jsem už četla v kuse a bavilo mě to čím dál víc.)

3 02.07.2022

Z recenzí jsem byla až moc natěšená, takže zákonitě výsledný dojem je trochu rozpačitý. Atmosféra je dobrá, panelák a jeho zvuky, neznámé děsící "cosi" ukryté ve tmě, to je super. Ale obecně mi třeba v knížkách vadí popisování snů, představ ap., což tady bylo. Ale s mírou. A pak mě úplně neuspokojil konec, jako tak často. Je to navíc ten typ příběhu, u kterého čím víc o něm po dočtení přemýšlíte, tím víc vám vyvstává otázek a nejasností a nelogičností. Takové to množící se "proč?". Ale když se moc nepřemýšlí, tak dobrý. A po dlouhé době knížka, kterou jsem dala za dva dny, četlo se to samo. A co oceňuji naprosto neochvějně: je to horor, který není založen na krvi a nechutnostech.

7 26.06.2022

Nejdřív jsem měla pocit, že tenhle díl je slabší, ale není. Vytanul z něj docela autentický dojem staré Kremnice, jako byste po městě a okolí fakt chodili a znali ho. Spíš je trochu divné, že to je vlastně jen mezizastávka a trojice pokračuje dál - jako kdyby jeden příběh rozdělili do dvou knížek. Ale určitě bych tento díl řadila k těm povedenějším.

4 26.06.2022

Trochu zklamání, hlavně proto, že jsem čekala víc. Ani ne tak od příběhu - jako obvykle je sice zápletka taková románová, ale chce to moc o tom nepřemýšlet, resp. to nerozpitvávat. Prostě to brát jako takové dobrodružné rodokapsové čtení. Ale zvlášť u tohoto dílu jsem si slibovala hodně od atmosféry, když se to odehrává v Praze. Jenže ve srovnání třeba s historickou Plzní nebo Kremnicí mi tady ten prožitek staré Prahy nějak unikal. Škoda. Ale jinak standardní Červenákova úroveň. A občas jsou tam docela vtipné momenty.

Komiks se měl asi svézt na vlně úspěchu předchozí knihy o TH, jinak ho nějak nechápu. Je to spíš taková směs osobních vzpomínek, hlavní věci z Tomášova života se tu moc neřeší. Jako by předpokládal, že už všechno víte. Tělocvikář tu má větší prostor než Tomášovy nejznámější filmy. O filmech tu vlastně takřka nic není. Zato se dozvíte, že TH psal básničky a jednou s Otou koupili fakt velký vánoční stromek. Opravdu je to jen takový nostalgický památníček nejlepšího kamaráda.
Povýšila to celé aspoň forma, když už obsah pokulhává? Bože, ne. Kresba se tu střídá, a zatímco jedna je poměrně věrná a koukatelná, druhá pro mě byla přímo pekelná. Ošklivé a matoucí (Tomáš a Ota vypadali často skoro stejně) a ještě jednou ošklivé – zvlášť Lucie Bílá vypadá na jednom obrázku jako neproporční obluda a to si Lucka myslím nezaslouží.
No a i knížka sama vypadá tak nějak lacině, ale tomu se nedivím, být nakladatelem, tak do tohoto taky nebudu chtít příliš investovat. Vlastně se divím, že to vůbec takto vyšlo, tipovala bych to spíš na samonáklad. Za mě palec dolů, ale týká se to samozřejmě jen úrovně knížky, nijak tím nehodnotím TH ani nechci bagatelizovat Otovo přátelství s ním.
Edit: Komentář níže od Tesak72 neberte vážně, za tři roky dotyčný četl a hodnotil jen dvě knížky, obě čirou náhodou od Karse a obě pochopitelně pěti hvězdami. Trochu chucpe, ne?

3 19.04.2022

Pýcha a předsudek docela jde. Sice hlavní ženská postava vychází jakože pozitivně jen díky tomu, že ostatní ženy spisovatelka vyloženě zkarikovala, ale jinak je tam nějaký děj a vývoj, prostě jo, i čtivě napsané. Ale toto??? Co to mělo být? A proč to má tak vysoké hodnocení? Hlavní "hrdinka" je namyšlená, snobská, nevzdělaná husa, která je ovšem přesvědčená, že je úžasně chytrá a všemu nejlíp rozumí. Takže lidem okolo dost arogantně a zásadně zasahuje do života a kazí, co může. To, že nakonec jako prohlédne, že se mýlila, nestačí – prostě je blbá a zasloužila by profackovat, a ne se dobře vdát. A děj? Ten v podstatě neexistuje. Prostě jde o to, spárovat několik dvojic, a čtenáři je celkem záhy zřejmé, kdo se komu dostane a kdo má jakou povahu. Takže... čímže je ta bichle vlastně zaplněná? Nicneříkajícími žvásty. No vážně, takhle prázdně plkat, to jsem ještě v knížce nezažila. Promluvy pana Woodehouse a paní Batesové, ty rovnou přeskočte, první jen blábolí o nemocech a druhá je schopná vést dvoustránkový monolog sestávající z takových hodnotných sdělení jako: To máme ale hezky! A jak to té Jane dnes sluší! To byste neřekla, a kdo to támhle jde? Není to pan E.? Je to pan E.! Pane E., to máme dnes hezky, že? A už jste slyšel, co říkala onehdy paní X., když uviděla paní Y.? ... No něco podobného. Od půlky knížky už jsem v podstatě jen listovala a hledala ty sporé útržky, kde se něco dělo. Kde se dělo přesně to, co jsem čekala, že se dít bude. Opravdu hrůza.
Ale jestli jste tenhle můj výlev přečetli trpělivě celý, pak by se vám Emma možná mohla i líbit.

3 06.04.2022

Je to takové... zvláštní. V průběhu čtení, po každé další dočtené povídce, mi hlavou projelo: Taky nic moc. Případně: Tak tohle bylo hnusný. Ale po dočtení celé knihy se dojem ustálil na jakémsi nejasném pocitu, že to bylo vlastně docela zajímavé. Každopádně netradiční. A že si knížku přece jen nechám, aspoň zatím. K tomu hodně napomohlo i to, že knížka je fakt krásně udělaná, se zajímavou vazbou, i chyb uvnitř nebylo moc, prostě knížka pro potěchu oka. Některé povídky byly ryze detektivního charakteru. Jiné byly spíš šokující a vážně vzbuzovaly odpor. Závěrečná novela mohla být kratší, dost se to opakovalo, ale možná to byl vlastně záměr. Jazyk je příjemný, takový klasický a kultivovaný.
Kdyby to byla standardní evropská próza, asi by to (aspoň pro mě) dopadlo hůř, ale jak má literatura japonský původ a tím i získaný charakteristický nádech, vyzní to ve výsledku prostě zajímavěji. Takže... nevím, asi si to budu muset dát s odstupem ještě jednou. Přečtení doporučuji, už jen proto, že to člověka donutí podumat, cože si to vlastně má o tom všem myslet. Ale nesmí vám vadit hnusárny.

2 31.03.2022

Ani nevím, co přesně napsat. Skvělé? Nádhera?... Když jde o takové téma a komiks je plný hrůz zákopové války? Tak snad: je to silné a určitě to stojí za přečtení.
Jak už bylo zmíněno, nejde o jednu hlavní vyvíjející se dějovou linku, ale o útržky, výjevy, osudy několika vojáků, řazené za sebou, navzájem nenavazující, přesto jaksi propojené. Ale i ta krátká stopáž vždy stačí, abyste měli pocit, že dotyčného vojáka velmi dobře znáte, že mu rozumíte a následně s ním o to víc procítíte bídu, zoufalství, utrpení i smrt. Tento komiks není příběhem, je hlavně svědectvím, svědectvím o vojácích, kteří si tenhle osud vůbec nevybrali, ani vlastně nevědí, proč tam jsou. A přesto tam jsou, přímo v pekle. Válka v zákopech byla pro vojáky opravdu peklo a vůbec neuškodí si to připomenout, protože zatímco druhá světová válka a koncentrační tábory jsou dneska stále hojně probíraným, až bych řekla módním tématem, tahle část historie upadá v zapomnění.

7 17.03.2022

Četla jsem po Haně a je to skoro to samé, jak přes šablonu, akorát že místo druhé světové je tady ústředním obdobím doba komunismu. Různé střídající se linie vyprávění a různé časové osy, kdy se to vše nakonec protne, a nechybí opět ani rodinné "tajemství". Opravdu jak přes kopírák. Ovšem tohle bylo pro mě ještě o něco nudnější, zvlášť ke konci jsme měla pocit, že autorka snad honí normostrany, aby to nebylo moc krátké. A na rozdíl od Hany tu byl i dost neuspokojivý náhlý konec.
Stejný je i způsob psaní, který mi zkrátka silně připomíná literaturu pro mládež. Ono je to díky tomu velmi čtivé, protože tak jednoduché, a jelikož mě to nebavilo a chtěla jsem to mít za sebou co nejdřív, tak mi takový styl přišel velmi vhod – oči letí po stránce rychle, a přesto vám žádné slovo neunikne, jak je to přirozeně plynulé a jazykově zručné. Jenže to je přesně to, proč mi tohle připomíná literaturu pro náctileté. Je to takové nenáročné a prosté, aby nebyl problém vše pochopit a aby to zvládl přečíst opravdu každý. Což bych v patnácti určitě ocenila, jenže po čtyřicítce čekám od knížek přece jen trochu větší náročnost a tohle mě uspokojit nedokáže. Ale zase to vysvětluje tu ohromnou čtenářskou oblibu. Inu, musím rodinu taktně upozornit, že žádné další knížky od Mornštajnové už vážně nepotřebuji.

8 17.03.2022

Zaprvé: hrozně odfláknuté české vydání. Plno chyb, překlepů, špatných čárek, zaměněných slov a jmen. Místo "zdědila" se z nějakého záhadného důvodu používá "sdělila", a "statut" opravdu není to samé co "status". A libra není lira. To dnes vážně někdo vydá knížku bez toho, aby ji někdo odpovědný pořádně přečetl? Protože tohle nebylo jen o neznalosti gramatiky.
Zadruhé: je vidět, že to nepsala spisovatelka, není to prostě dobré. Celkově neobratné, čtenáře neumí vtáhnout, rozbředlé, pořád se opakuje. Ale na konci si popláčete, to zase ano, patos tomu nechybí, ale tak to se dá od milující dcery pochopit. Celkově se tam nic moc neděje, a čím víc jsem četla, tím to bylo nudnější.
Zatřetí: o firmě Gucci nebo módě se moc nedozvíte, je to opravdu hlavně o rodinných peripetiích. Akorát že ten kýžený obraz příběhu velké lásky se moc nepovedl. Ať se Patricia snažila sebevíc, mně z toho vylezl spíš smutný příběh o tom, jak 50letý chlípný milionář dost tvrdě uhnal 18letou nezkušenou dívku, pak ji s dítětem odklidil stranou, uplácel penězi a navštěvoval je jednou do měsíce na víkend – pokud zrovna chtěl. Do toho měl samozřejmě další vydržované milenky. Tak nevím, já si takhle osudovou lásku nepředstavuju. Teprve na konci života začali fungovat jako rodina, ale co už taky nemocnému starci zbývalo, že, takže tedy prozřel. No a Patriciina matka, tak z té jde taky úzko, jak lhostejný vztah k dceři měla. Možná že kdyby se o ni trochu starala, nebyla by tak znuděná a netrpěla by depresemi.
No prostě dobrý pocit jsem při čtení z mnoha důvodů neměla.

1 11.03.2022