To byla zákopová válka
Jacques Tardi
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475470/bmid_to-byla-zakopova-valka-2JY-475470.jpg
4
60
60
Patrně nejslavnější dílo jednoho z nejlepších francouzských komiksových tvůrců je ve světě komiksu tím, čím je první světové válce (i válce obecně) Na západní frontě klid nebo Barbussův Oheň. Jacques Tardi, kterému o „Velké válce“ v raném dětství vyprávěli prarodiče, o ní napsal a nakreslil řadu děl, ve kterých ale na rozdíl od románů využívá toho, že se může víc opřít o obrazovou stránku. Tady nečekejte žádné hlavní hrdiny, kompozici, jednotu místa a děje, zápletky, nic podobného: zato syrovou chuť strachu, smrti a bezmoci, jakou se v podobné naléhavosti podařilo ze zákopů první světové války do našeho světa přenést málokomu.... celý text
Literatura světová Komiksy Válečné
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
C'était la guerre des tranchées, 1993
více info...
Přidat komentář
Tohle je zvláštní počin, je to spíš taková komiksová sbírka povídek, příběhů, povzdechů, vzpomínek. Jednotlivé povídky jsou vytvořeny na motivy skutečných příběhů několika vybraných vojáků sloužících v zákopech první světové války, vytvořeny na motivy příběhů jejich smrtí. Celek je silný protiválečný manifest, vyprávěný ústy protagonistů – obyčejných vojáků – výrazně zpochybňující smysl vedení válek, národů, států, pohledem od spodu. V centru všeho je bahno, strach, smrt, hnus, hnijící mrtvoly, ostnatý drát, zákopy, bláto, smrad, nemoci, nekonečná hrůza, nekončící utrpení. Kresba je syrová, černobílá, vojáci jsou karikatury, celá válečná existence je v podání autora vlastně karikaturou na život. Vytknul bych tomu snad jen krátký rozsah, těch příběhů mohlo být víc.
Děkuji, že kniha byla jen černobílá. I tak mě přešla chuť na jídlo.Realita v surové podobě. Hraní na vojacky už pak není taková zábava. Je to děs, co mlčením bylo vedení-znudenym lidem dovoleno. Jak se říká : mlčící většina je větší průser než hrstka nudicich se loutkaru.
Syn si četl sám. Forma komiksu je mu blízká, přesto se mu nelíbila. Jenže komu se taková historie líbí že? Podstatné je, že se z ní poučíme a již nebudeme opakovat.
Kniha se skládá z několika komiksových příběhů, které ukazují surovost a nesmyslnost války z pohledů odlišných francouzských vojáků. Protagonisté jsou přitom obyčejní lidé s až moc groteskně velkými dlaněmi (možná se jedná o autorův styl), kteří jsou ale pouze otroci ve válečné mašinérii. Kresba je velmi osobitá a myslím, že náramně přispívá do atmosféry války.
Jestli se to vůbec dá měřit, tak z nějakého důvodu mi 1. světová válka vždy připadala horší než ta 2. Jistě ne počtem mrtvých a zraněných jak vojáků, tak civilistů. Je to spíš takový stísněný pocit, který ve mně vyvolává představa stejně stísněných zákopů. Neumím si ani představit, jaké peklo to muselo být - nemoci kam uniknout, v podstatě stále setrvávat na místě a bojovat o pár metrů, které se tu jeden den dostaly do jedněch rukou, tu druhý den do druhých. Nikdy jsem nevěděla, kde muži našli tu sílu při hvizdu píšťalky opustit relativní bezpečí zákopu a vběhnout do země nikoho vstříc téměř jisté smrti (já bych zemřela strachy). Byla to doba starého (vojenského) myšlení s novými technologiemi, proto to vyústilo v tak strašnou patovou situaci.
Tato kniha nabízí vše, o čem jsem tu teď psala. Je to syrové, je to bez příkras, je to takové, jaké to skutečně bylo. Hrůza, děs, smrt a strach, zároveň zima, hlad, vši, krysy, nemoci, rozklad, smrad. A člověk pouze jako pěšák na šachovnici mocnějších, kteří se však partie účastní pouze z povzdálí. Jsou to velmi silné příběhy, nikterak dlouhé a právě proto tak úderné. Komiksová podoba navíc nabízí vizuální stránku, jenž mluví sama za sebe, ale není tak extrémní jako jakákoli filmová zpracování. Velmi silné a povedené dílo, jistě jsem ho nečetla naposledy.
Silnější než slova, výmluvnější než film... komiksové zpracování zasáhne do černého. Kniha velmi drsná, tvrdá, nekompromisní - ukazuje válku v té nejsyrovější podobně. Vezme nás do přímo do pekla. Záběry nekonečného utrpení se na nás valí a není úniku - přiznávám, že při čtení jsem ji musela často zavírat, abych některé scény rozdýchala, a taky abych utřela slzy. Přesto jsem ji nedokázala odložit. Rozhodně není pro každého: autor natolik plasticky ilustruje válku a dění na frontě, až máme svíravý pocit, jako bychom byli její součástí, jako bychom byli přímo v centru dění. Depresivní exkurze do světa předních linií, kdy většinu hrdinů čeká smrt, nebo se jí raději sami vydávají vstříc, aby ulevili vnitřní trýzni. Nenajdeme zde ucelený děj: jde o jakési minipříběhy bez chronologického řazení. Sotva jeden strávíme, už je tu druhý, o nic optimističtější... Kniha se mi četla docela rychle, ale musela jsem si ji dávat pauzy, a ještě štěstí, že obrázky byly černobílé: mrtvolami se to v ní jen hemžilo.
Záměr je jednoznačný - odkázat na zbytečnost válek, marnost konfliktů a bojů, v nichž umírají miliony a miliony nevinných lidí, naprosto zbytečně, kvůli mocenským zájmům jiných. Přesto jsem ze čtení neměla depresi - taková iniciativa se mi líbí /část knihy tvoří i přehled dalších protiválečných aktivit malíře/. Je jedině dobře, že někdo dokáže svůj geniální talent tak skvěle využít. I když jsem si zprvu myslela, že půjde o dílo satirické až humorné, cosi ve stylu "Jak jsem vyhrál válku". Tak to jsem se spletla, což vůbec nevadí. Už jen ten obraz vojáka z přebalu knihy mluví za vše :-)
"Lidé jsou ovce. Právě díky tomu můžou existovat vojska a války. Lidé umírají jako oběti vlastní hloupé poslušnosti" /Gabriel Chevallier, Strach/
"Ti, kdo ze třetí roty přežili, se vysíleně svalí do zákopu. Potřetí za osmačtyřicet hodin útok nic nepřinesl. Všichni hledají jen úkryt, demoralizovaní, ztrhaní a vzteklí, bez jakéhokoli zbytku bojovnosti. Do francouzských linií se vrátilo jen třiašedesát mužů ze sto dvaceti. A sotva tam jsou, ocitají se pod prudkou palbou z děl. Ze třetí roty toho moc nezůstalo. Útok skončil neúspěchem, přesně jako ty před ním. Kapitána zabili, my jsme ustoupili do zákopů a teď na nás pálí vlastní dělostřelectvo. Naši, a pobíjejí nás. Není to poprvé, co naše děla nepálí dost daleko a nám to padá rovnou na huby!"
Na západní frontě klid v komiksu?
Možná ano, ale chybí zde chvíle odpočinku a záběr je víceméně pouze na kritické okamžiky.
Silně popsáno, kresba klidu taky nedodá.
Stylem vyprávění mi připomíná knihy Světlany Alexijevič.
Druhý knižní komix na který jsem narazil v knihovně a přinesl mi znovu maximální spokojenost. Žádný velký románový příběh, jen drobné fragmenty ze života a smrti vojáků v zákopech. O to víc se může čtenář soustředit na vizuální podobu.
První světvá válka podaná v příbězích několika fransouzských vojáků. Všudypřítomný pocit zmaru, špíny, smrti. Lidský život, který má cenu pouhé čárky ve statistice, kdy byli vojáci posíláni na téměř jistou smrt, případně byli zastřeleni vlastními, když neposlechli nesmyslný rozkaz. Válka, která zasáhla do osudů milónu lidí po celém světě apřecese z ní lidé nepoučili. To vše ukazuje tento černobílý komiks, který po řečtení těžko budete dostávat z mysli. Sugestivní, syrové, ale bohužel asi pravdivé.
To byla zákopová válka je veľmi drsný vojnový komiks, v ktorom nenájdete ani štipku pátosu, či prehnaného patriotizmu. Je maximálne realistický a postavy v jednotlivých krátkych príbehoch zažívajú poriadne peklo. Nezmyselnosť vojny je hlavnou Tardiho témou a scenáristicky sa s tým poriadne vyhral. Urobilo to na mňa silný dojem. Odporúčam.
úlovek z knižního festivalu. Taková pecka. Temnota ve slunečním nedělním odpoledni. Nejsem komiksový fanda ani odborník, ale z mého pohledu parádní černobílá kresba. Tolik emocí, co zachytil na obrázkách ! nepotřebov ali by jsme snad ani bulbiny s minimalistickým textem, přibližujícím osudy jednotlivých vojáků. A ano, jak psali komentující přede mnou - najednou je známe. Jako by to byli naši sousedi, kamarádi, bratři. Kluci, kteří ještě včera seděli u kafíčka a četli si noviny a dnes se najednou brodí po kolena svinstvem, mrznou, žerou je vši. Bláto, mrtvoly, krysy. Lze z toho ven ? A proč to všechno vlastně ? nelze než doufat, že to přežijí..a nebo ne ?
Aby jsme nezapoměli....
5 hvězd bez debaty...
Ani nevím, co přesně napsat. Skvělé? Nádhera?... Když jde o takové téma a komiks je plný hrůz zákopové války? Tak snad: je to silné a určitě to stojí za přečtení.
Jak už bylo zmíněno, nejde o jednu hlavní vyvíjející se dějovou linku, ale o útržky, výjevy, osudy několika vojáků, řazené za sebou, navzájem nenavazující, přesto jaksi propojené. Ale i ta krátká stopáž vždy stačí, abyste měli pocit, že dotyčného vojáka velmi dobře znáte, že mu rozumíte a následně s ním o to víc procítíte bídu, zoufalství, utrpení i smrt. Tento komiks není příběhem, je hlavně svědectvím, svědectvím o vojácích, kteří si tenhle osud vůbec nevybrali, ani vlastně nevědí, proč tam jsou. A přesto tam jsou, přímo v pekle. Válka v zákopech byla pro vojáky opravdu peklo a vůbec neuškodí si to připomenout, protože zatímco druhá světová válka a koncentrační tábory jsou dneska stále hojně probíraným, až bych řekla módním tématem, tahle část historie upadá v zapomnění.
(SPOILER) Čekal jsem na další a další příběh a najednou byl konec... Vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo 3x větší počet stránek, zvláště těch dějových. To mě fakt zamrzelo, že z obsahu je určitá část pouze skicovaná, bez souvislostí.
Docela silné věty na anotaci: "Čím je Maus pro druhou světovou, tím je tento comics pro tu první." Dále se píše o obdivu mistra reportážního comicsu, Joe Sacca.
Takže, proslulosti a legendárnosti Mause toto dílo asi nedosáhne, ale přesto to je opravdu top! Dosti pochmurné top, možná na úrovni děl právě Joe Sacca. Krátké zkazky, které útržkovitě zachycují různé nepěkné osudy náhodných francouzkých vojáků v zákopech. To asi všichni víme, že první světová, to byl něuvěřitelný masomlejnek na lidi, na zvířata, na celé vesnice a přírodu. Tady to vše můžeme za pochmurné černobílé kresby pozorovat hezky zblízka:
Nikdy nekončící jatka, špína, gangréna, vši, vyhřezlé vnitřnosti. Výbuchy, bajonety, ostnaté dráty. Děti a muži, co vlastně nevědí za co a proč musí bojovat. Zákopová horečka, šílenství, lidská hamižnost. Strach, který když tě ovládne, tak se dočkáš leda tak kulky od vlastních. Zabíjení nepřátel, přátel, nevinných civilistů. Mužů, žen, dětí, zvířat. První tanky, bojové plyny.. A bahno, kaluže rozpíjející se krev.
Čtení to je neveselé, několikrát jsem se přistihl jak přemýšlím. Přemýšlím o hřbitovech z první světové války, které jsem ve Francii či třeba ve Slovinsku navštivil. O bývalých zajateckých táborech, vždyť jen tady, v místech kde bydlím (Liberec), věznili na 55 tisíc vojáků. A přemýšlím o válce a nepoučitelnosti lidstva. Nebo se mýlím, a není na obzoru další válka?
Autorovy další knížky
| 2022 |  To byla zákopová válka |
| 2010 |  Neobyčejná dobrodružství Adély Blanc-Sec |
| 2019 | Mlha na mostě Tolbiac (komiks) |
Velmi drsné a syrové příběhy obyčejných vojáků, které díky vizuálnímu pohledu komiksu celý zážitek ještě umocní. Kdyby byly barevné, tak bych to možná už ani nerozdýchal - viz obrázek vojáka v kaluži krve v druhé polovině knihy. Líbilo se mi množství detailů, ač nehezkých. Například roztržení kalhot při upadnutí do drátů, detaily u mrtvol atd. Věřím tomu, že se v roce 1993 jednalo o významný počin, protože to ke mně promlouvalo jasnou řečí - strašný a zbytečný hnus.